klášter benediktinek s kostelem Nanebevzetí Panny Marie

Jeho podélná osa je orientovaná ve směru VSV-ZJZ. To udává podélné rozložení kláštera a orientaci klášterního kostela. Přístupová cesta Nonnberggasse stoupá ke klášteru z města od západu po severním svahu kopce. Na opyši se u kláštera stáčí k jihozápadu a klesá dolů po jižním svahu kopce. Na obou stranách opyše stojí hradby městského opevnění, které západně od kláštera navazují na opevnění hradu. Opyš byl ve středověku strategicky důležitý při obraně hradu a města. Klášter stojí na západní straně cesty Nonnberggasse v jejím ohybu. Východní boční křídlo kláštera cestu Nonnberggasse překračuje, v jeho přízemí je proto brána s průjezdem. Ta byla součástí severní strany opevnění. Jižně od kláštera stojí čtverhranná branská věž Äußeres Nonnbergtor. Ta je zavázaná do hradby na jižní straně opyše. Pozdně gotický klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie je trojlodní bazilika s kostelní věží v západním čele. Chór má trojboký závěr, i obě boční lodi mají nižší a užší trojboké závěry. Z chóru vystupuje dvojice nestejně dlouhých transeptů. Ty jsou ale patrné pouze v exteriéru, kde jsou s hlavní lodí a chórem výškově shodné. V interiéru kostela se neprojevují. Kostelní věž a západní čelo kostela jsou románského původu, věž je ale od roku 1711 barokně upravená. Z této doby pochází plechem pokrytá střešní báň, zakončená cibulí a trojramenným křížem. Střední části výrazně profilované korunní římsy věže jsou na všech stranách nad hodinami prohnuté do půlkruhu. Pod hodinami jsou dvojice sdružených oken s půlkruhovými oblouky. Jedině na východní straně okna chybí. Zde na věž navazuje vysoká, nad závěrem chóru třikrát zvalbená střecha hlavní lodi. Střechy obou bočních lodí jsou pultové, střechy transeptů valbové. Hlavní vstup do kostela je pozdně gotickým portálem na jižní straně trojlodí. V celém interiéru kostela jsou žebrové síťové klenby. Trojlodí dělí dvojice arkád, z nichž každá má čtyři hrotité oblouky. Na jižní loď navazují boční kaple z 1. poloviny 17. století. Na západním konci trojlodí je uzavřený zděný kůr, podepřený mramorovými sloupy a síťovou žebrovou klenbou. Pod kůrem je na západní straně řada oken. V temném prostoru za nimi je možno vidět románské fresky. Pro jejich osvětlení je třeba vhodit mince do kasičky na stěně. Z kostelního kůru každé ráno v 6.45 (o svátcích v 7.00) a po večerech zpívají jeptišky. Pod kostelem je klenutá krypta, jejíž síťovou žebrovou klenbu podepírají řady sloupů. Západně od kostela je rajský dvůr, uzavřený třemi klášterními křídly. Čtvrtou stranu dvora uzavírá kostel. Další trojkřídlá klášterní budova stojí severně od kostela nad cestou Nonnberggasse. Mezi ní a kostelem je dvorek. Ve zbylém prostoru severně a západně od kláštera jsou klášterní zahrady. Jižně od kostela navazuje na klášterní budovy obdélný dvoupatrový branský dům, který slouží jako hlavní vstup do kláštera. Do klenutého průjezdu v přízemí se vstupuje portálem s půlkruhovým nadpražím a trojúhelným tympanonem. Portál je zhotoven ze slepence. Tento očividně místní kámen našel v Salcburku hojné využití. Průjezd branského domu je v ose s hlavním vstupním portálem kostela. Ve volném prostoru podél jižní strany kostela je malý hřbitov, uzavřený na jihu a východě hřbitovní zdí..

Římané oblast dobyli v roce 15 př. n. l. a založili zde osadu Iuvavum. V roce 45 byla osada povýšena na Municipium Claudium Iuvavum. Město se stalo jedním z nejvýznamnějších sídelních celků římské provincie Noricum. Na místě kláštera stála horní římská pevnost castrum superius. Od 6. století náležel Iuvavum Bavorům. Kolem roku 696 jej bavorský vévoda Theodor II. (žil 625-716) věnoval biskupu Rupertovi Salcburskému (narozen po roce 650, zemřel roku 718). Tento světec, patron Salcburku, se výrazně zasloužil o obnovu města. Spolu s městem tehdy získal také zbytky pevnosti castrum superius. Na jejím místě založil benediktinský ženský klášter Nonnberg. První abatyší kláštera byla svatá Erentruda ze Salcburku (žila 650-718), patrně sestra svatého Ruperta. Svatá Erentruda byla pochovaná v kryptě pod klášterním kostelem. Od roku 1624 drží titul Matka Salcburku (Landesmutter Salzburgs). V roce 987 se klášter osamostatnil. V roce 1006 vyhořel. O jeho obnovu se zasloužil římský král a nastávající římský císař, svatý Jindřich II. (1014-1024). Spolu se svou ženou, svatou Cunigundou Lucemburskou (žila 975-1040), se v roce 1009 zúčastnil vysvěcení klášterního kostela. Románský kostel znovu vyhořel v roce 1423. Jeho rekonstrukce probíhala v letech 1464-1509. V roce 1624 byly ke kostelu přistavěny tři boční kaple. Až do roku 1848 mohly do kláštera vstoupit pouze ženy urozeného původu. V roce 1924 zde vstoupila do noviciátu Maria Augusta von Trapp (původem Kučerová, z otcovy strany moravského původu, žila 1905-1987). Na základě jejího životního příběhu byl v roce 1965 natočen muzikál Za zvuků hudby (The Sound of Music). Za George Ludwiga Rittera von Trapp (žil 1880-1947) se provdala 26.11.1927 v klášteře Nonnberg. Od roku 1996 je klášter spolu s historickým centrem města na seznamu světového dědictví UNESCO..