Vždycky Most! Přesunutý kostel na kolejích Nanebevzetí Panny Marie
8. únor 2019 | Redakce 2.9 min
Na severním okraji města Most a jen na dohled od vrchu Hněvína ozdobeného siluetou stejnojmenného středověkého hradu stojí starobylý kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Dominuje rozlehlému a víceméně prázdnému prostranství, a nezasvěcenému návštěvníkovi nepochybně nastane otázka, proč této jistě hodnotné památce nedělají společnost další stavby podobného věku a charakteru? Proč nestojí v centru města u náměstí obklopeného měšťanskými domy s malebnými historickými fasádami?
Kdysi tomu tak opravdu bylo, nikoliv však na tomto místě, ale o necelý kilometr severně, kde se ještě po druhé světové válce nacházelo živoucí a prosperující město s historií starou téměř sedm století. Po celou tu dobu se však pod jeho domy a ulicemi skrývalo bohatství v podobě kvalitního uhlí, jemuž nakonec muselo ustoupit. Komunistický režim rozhodl, že domovy lidí a unikátní historické památky nemají takovou cenu jako tuny ,,hnědého zlata” pod nimi, a v 60. – 80. letech minulého století proto nechal zmizet z povrchu zemského celé město. Barbarský čin byl vykoupen záchranou jediné památky, zmíněného kostela Nanebevzetí Panny Marie, a to zcela unikátním způsobem, což komunistickým funkcionářům umožnilo ukázat, že režim se vzorně stará o kulturní dědictví naší vlasti.
Naše země přišla o řadu jedinečných památek, například o soubor měšťanských domů ze 13. – 15. století, který s výjimkou Prahy neměl u nás obdoby, o divadlo navržené významným vídeňským architektem Alexandrem Grafem či o areál pivovaru, v němž se vařilo pivo od druhé poloviny 15. století.
A jak probíhala samotná záchrana kostela?
Variant bylo hned několik. Odborníci zvažovali jeho rozebrání a znovupostavení, což by si však vyžádalo obrovské náklady a výrazný pokles památkové hodnoty objektu. Jinou možností bylo ponechat děkanský chrám na svém místě a těžit pouze v jeho okolí, ale to by znamenalo, že pod opuštěným svatostánkem by zůstaly nevyužité miliony tun velmi kvalitního uhlí. Nakonec bylo vybráno řešení zdánlivě nejhůře uskutečnitelné, totiž přeprava kostela vcelku na jiné místo.
Roku 1970 se začalo s rozebíráním mobiliáře, o dva roky později byla rozebrána věž, a poté se rozběhly zabezpečovací práce v interiéru, zejména zpevňování jeho kleneb nástřikem epoxidové pryskyřice. Celou stavbu semkla zvenčí i zevnitř ocelová konstrukce, která umožnila rozložit váhu 12 000 tun na 53 speciálně vyrobených transportních vozíků ze Škody Plzeň, jenž byly zasunuty pod staticky významné body. Dne 30. září 1975 se kostel průměrnou rychlostí 2,8 centimetrů za minutu vydal na cestu po čtyřech kolejnicích, přičemž veškeré odchylky terénu sledovala elektronická čidla a vyrovnávala hydraulická technika. Do cílového bodu vzdáleného 841,1 metru dorazil 27. října.
Dokument 841 metrů za 646 hodin 1976
