Po stopách historie židovských obyvatel v Lounech
20. listopad 2025 | Dana Kaiserová 6.3 min | Zajímavosti
Město Louny je zajímavé dochovaným středověkým opevněním. Má však také svou bohatou historii týkající se židovských obyvatel. V okolí zdejší synagogy najdeme bývalou židovskou čtvrť.
Atmosféra české a židovské společnosti
Celé 19. století se judaismus nese v duchu emancipace Židů, kteří se pokoušejí o začlenění do společnosti a prosazení se v ní jako plnohodnotní občané. Tento proces byl ve střední Evropě započat v rámci osvícenských reforem 18. století a završen na přelomu 60. a 70. let 19. století. Hlavním cílem reforem nebylo osvobodit židovskou komunitu, ale učinit ji užitečnou pro stát a hospodářský rozvoj. Rok 1848, ve kterém bylo zrušeno poddanství, přinesl Židům právo na stěhování. Teprve však prosincová ústava z roku 1867 deklarovala rovnoprávnost všech náboženských a národnostních skupin v monarchii.
Ačkoliv byli Židé zrovnoprávněni, průběh emancipace byl doprovázen vzestupem antisemitismu. Napříč společností docházelo k politickým a názorovým rozkolům. Reakce Židů na vzrůstající antisemitismus byly různé. Někteří jako vstupenku do společnosti využívali křtu. V Českých zemích se však antisemitismus odlišoval tím, že nebyl ani tak rasový, jako spíše národní a hospodářský či náboženský.
Dovršení emancipace spatřovala značná část židovského obyvatelstva v asimilaci. V českých zemích to byla zprvu asimilace jazykově a kulturně německá. To býval problém, přihlédneme-li k českému bojovnému nacionalismu, který se stavěl proti podpoře německého. I z tohoto důvodu někteří Židé brali identifikaci s Čechy a přijetí češtiny a českého vzdělávání jako vstup do české společnosti, který odstraní protižidovskou nenávist.
Lounský hřbitov a obřadní síň
Nový, dosud funkční, židovský hřbitov v Lounech byl založen v roce 1874. Nachází se v blízkosti městského hřbitova v Rakovnické ulici. O jeho zřízení usilovala lounská Židovská obec dlouhodobě, překážkou však byla plánovaná železniční trať v jeho blízkosti. Pozemek na vybudování hřbitova věnoval bohatý statkář židovského původu Josef Glaser, který zde byl později také pohřben. Celkem se na zdejším hřbitově nachází téměř 260 náhrobků, má zde být pochováno zhruba 390 osob. Nejstarší náhrobek je z roku 1874. Pohřbívá se zde dosud. Hřbitov je volně přístupný. Jsou zde pochováni také významní místní židovští podnikatelé.
V prostoru lounského židovského hřbitova stál původně domek, který byl později nahrazen současnou obřadní síní postavenou dle návrhu Františka Krále. Jedná se o budovu v eklektickém stylu s maurskými okny. Stavba probíhala v letech 1901-1902. K obřadní síni byl později přistavěn domek hrobníka. V současné době se zde nachází trvalá expozice ,,Osudy Židů na Lounsku" včetně informační vitríny s mapou a rozpisem hrobů, kterou zřídil Spolek na obnovu židovských památek v roce 2022.
Vrcholné období a stavba synagogy
Skutečným převratem v životě nejen lounských Židů byly císařské patenty a ústava z let 1848 a 1849, které odstranily všechna dosavadní protižidovská nařízení a zrovnoprávnily židovskou menšinu s ostatním obyvatelstvem. Již dříve sice někteří Židé konvertovali ke křesťanství, a získali tak právo usadit se v Lounech, ale teprve po zmiňovaném uvolnění poměrů začala rychlá migrace z okolních vesnic. Vidina lepšího živobytí tak do Loun přivedla rody Weilů, Löwensteinů, později Kahnů, Fantů, Glaserů, Hellerů a mnoha dalších. Během krátké doby se dokázali vypracovat ve vážené obchodníky a podnikatele, další generace pak získávala vyšší vzdělání a od poslední čtvrtiny 19. století se její členové prosazovali často jako lékaři a právníci.
Sílící komunita v roce 1859 získala povolení k založení vlastní náboženské obce pod vedením obchodníka s textilním zbožím Jáchyma Weila, jejíž stanovy připravil tehdejší krajský rabín Mojžíš Sachs. Nárůst počtu členů místní náboženské obce si vynutil úvahy o vlastní modlitebně. Hospodářský vzestup komunity ve 2. polovině 19. století umožnil rychle naplnit touhu po vlastním svatostánku. Velkou zásluhu na úspěchu projektu synagogy měli předsedové obce Volf Bulova a následně Josef Kahn, kteří v letech 1870-74 dohlíželi na nelehký proces stavby. Vhodnou lokalitu nalezli v tehdejší Šatlavní ulici, dnešní Hilbertově, která v roce 1849 z velké části vyhořela.
Synagoga byla obnovena. Obřady se zde konaly až do počátku 2. světové války, kdy začalo docházet k represím vůči židovským obyvatelům města. V prosinci roku 1942 město Louny pod tlakem okupační správy synagogu odkoupilo a využilo pro umístění muzejních sbírek a městského archivu. Již před tím byl odstraněn mobiliář synagogy, z nějž se dochovala pouze tóra. Za války lounská židovská obec téměř zanikla. Proto byla synagoga pronajata Národnímu výboru Louny, který ji nadále využíval jako depozitář. Později v roce 1956 byla synagoga prodána Lidovému družstvu Stavba. To zde zřídilo bez stanoviska památkářů i bez stavebního povolení dílnu s technickým zázemím. Toto družstvo vestavbou železobetonové podlahy zničilo původní interiér synagogy. V roce 1967 odkoupil lounský národní výbor budovu zpět. Vznikl zde hlavní depozitář Okresního archivu Louny. Nařízením vlády v roce 2003 byla synagoga vrácena Židovské obci v Teplicích, která je nástupkyní zaniklé lounské obce. V jejím majetku zůstává dodnes. Dle stanoviska vlastníka objektu nebude synagoga v budoucnu využívána k sakrálním účelům. Záměrem je využití kulturního charakteru. V plánu je využití synagogy jako koncertního sálu, promítacího sálu pro potřeby škol a kulturních organizací, dále prostor umožňuje pořádání výstav.
Synagoga má hlavní vstup od západu a dva vedlejší vchody. Hlavní modlitební část je dlouhá necelých 17 metrů a široká 11 metrů. Zdivo synagogy je vyzdívané kamenné z opuky. Střešní krytina členitého krovu je keramická - tašková. Okna jsou bohatě členěná s krouženými výplněmi maurského typu. Vnější i vnitřní omítky jsou vápenné. V interiéru jsou dochované pozůstatky původní výmalby stropu sálu.
Hebrejská bible
Bohatě iluminovaná hebrejská bible, která se dnes nachází v New Yorku, je druhým nejstarším známým hebrejským rukopisem vytvořeným v Praze. Tato bible je současně i významnou památkou židovského osídlení v Lounech. Její rukopis byl dokončen písařem Matitjou, synem Jony z Loun roku 5249 židovského letopočtu, tedy v době mezi začátkem září roku 1489 a koncem srpna roku 1489. Biblický text je psán hebrejským kvadrálním písmem. Brzy po dokončení byl rukopis iluminován ornamentálním dekorem s rostlinnými a zvířecími motivy ve stylu rané fáze pozdní gotiky. Výzdoba rukopisu byla Pavlem Brodským z archivu AVČR rozpoznána jako práce přední pražské iluminátorské dílny Valentina Noha z Jindřichova Hradce.
Použité zdroje:
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Synagoga_v_Lounech
- https://www.atlasceska.cz/pamatky/lounska-synagoga-18576
