Na skok do Příhrazských skal, skalních obydlí a hradů

Český ráj je plný nádherných skalních útvarů. Ty nejsou zajímavé jen pro horolezce, každým rokem přilákají do oblasti také stovky turistů. Ti všichni chtějí tu krásu vidět zblízka a dotknout se jí. Přidejte se k nim a navštivte je alespoň na skok. Naše trasa vás zavede do Příhrazských skal.

© Jana Macháčková

Co vás čeká a na co se připravit?

Trasa je krátká, pouhých 2,5 km, ale přesto si připravte dostatek elánu. Cesta tu nevede jen po lesní pěšině, ale také po schodech a místy dokonce strmých žebřících. Odměnou za náročné stoupání je tu návštěvníkům výjimečný mírně adrenalinový zážitek ze skal a odkrytý výhled do kraje.

Trasa je vhodná pro každého, kdo je trochu fyzicky zdatný, ale kočárky, kola i koloběžky nechte pro tentokrát raději doma. Trasa mezi skalami i skalní hrad jsou se všemi těmito kolečkovými vymoženostmi v podstatě nedostupné. Náročnějšímu terénu doporučujeme přizpůsobit také obuv.

© Jana Macháčková

Začínáme na hranici Českého ráje

Na začátek naší trasy se můžete pohodlně dopravit autem. Pro velkou oblíbenost oblasti ale doporučujeme vyrazit na výlet časněji z rána, protože parkoviště při silnici kousek od vesničky Dneboh není právě velké. Nachází se pod pískovcovými skalními bloky, které tvoří hranici přírodní rezervace Příhrazské skály. Ta je součástí chráněné krajinné oblasti Český ráj spolu s dalšími 10 takto chráněnými celky.

Když se skály zelenají

Pod skalními bloky je lesnatá krajina, do které nás přímo z parkoviště zavede modrá turistická stezka. Rostou tu převážně borovice, buky a duby. Zdejší flóra nezůstala během let neměnná. Některé původní druhy tu časem nahradily invazní. Problém je například s borovicí vejmutovkou, která z kraje vytlačuje původní borovici lesní.

Poznáme ji podle podlouhlých šišek. Oproti borovici lesní je ve výhodě, rychleji roste. I proto ji zde v minulosti lidé vysadili jako vhodný zdroj kvalitního dřeva. Dnes se snažíme vyhnat tohoto severoamerického hosta zpět z volné přírody do parků a zahrad, kde plní funkci okrasné dřeviny.

© Jana Macháčková

K hradu jedině do kopce

Cesta vysypaná pískovcovými zrnky uvolněnými ze skalnatého terénu, který postupem času obrušuje voda a déšť, vás dovede až k nově zpevněnému schodišti. Zde začíná náročnější část trasy. Z nadmořské výšky 270 metrů za krátko vystoupáte o sto metrů výš. Ve výši korun stromů při silnici, pak cesta mizí mezi skalami.

Vede úzkou štěrbinou mezi skalními bloky. Při pohledu vzhůru k nebi tu mívají lidé zvláštní, skoro až tísnivý, pocit při pomyšlení, že stojí mezi tak ohromnými útvary. Více prostoru nabízí křižovatka modré a červené stezky. U rozcestníku v přístřešku je tu možnost trochu se občerstvit a odpočinout bolavým zmoženým nohám. Kdo je plný energie, může se odtud vydat rovnou k dřevěné bráně, která připomíná, že zde dříve stával skalní hrad.

Když krajina žije

Lesy a skály poskytovali úkryt lidem již od dávných dob. Ve 13.století si zdejší skály lidé uzpůsobili podle svých potřeb a zbudovali zde hrad. Vedle dřeva, které použily na zhotovení trámů, využili také skalnatého terénu, do kterých vyhloubili celé místnosti. O jejich životě se toho bohužel příliš nedochovalo. Můžeme si jen domýšlet, jak tu asi tenkrát žili.

Dnes toho z hradu příliš nezbylo. Předtím než původní místnosti i s hradní kaplí téměř zmizely, stihla se zde vystřídat řada obyvatel. Mnoho z nich hledalo úkryt před nepřízní doby. Snad tu přebývala i husitská vojska.

© Jana Macháčková

Skalní komůrky vítají návštěvníky

Vstup do areálu je zdarma, ale cedule u vchodu jasně varuje, že je na vlastní nebezpečí. Dbejte tedy zvýšené opatrnosti a při prohlídce skalní zříceniny dávejte pozor, abyste neuklouzli po zrádném pískovcovém povrchu. Nahoře na skále je rozcestí se čtyřmi cestami, kterými se můžete vydat. Dvě patří k okruhu, který zavede návštěvníky do západní části zříceniny a dvě okruhu její východní části.

Prohlídka hradního komplexu je plná stoupání a klesání a to vše je obohaceno o nádherné výhledy do kraje. Chvíli se tu můžete cítit jako ptáci, kteří zde ve skalních dutinách sídlí a mohou si kdykoliv vylétnout vzhůru, aby si prohlédli místní panorama. Bohužel to není nic pro nikoho se strachem z výšek. Pohled do štěrbin, které tu každý návštěvník při prohlídce překračuje, budí skutečně respekt.

Na skalách

Z ptačí perspektivy můžete vidět nedaleké vesnice, letiště, rybník Žabakor, který je největším rybníkem v Českém ráji, a za dobrého počasí, tu je nádherný pohled i do hor. Na západě se vlní Lužické hory a východně se k nebi pnou vrchy kolem Ještědu. Jasně patrný je také Bezděz. Možná proto se na skalách tak zuby nehty tiše drží malé borovice.

Na pískovcových ruinách si každý návštěvník může procvičit svoji představivost při snaze dokreslit si v hlavě hradní místnosti podle toho, co z nich zbylo. Nebyly asi příliš prostorné, ale rozhodně byly unikátní. Zvláště za zmínku stojí hradní kaple. Tato největší místnost s oltářem se z části dochovala do dnes. Byla odkryta teprve v roce 1921.

© Jana Macháčková

Po vzoru ptáků

Po prohlídce hradního komplexu je třeba se vrátit zpět k rozcestníku před vstupní branou. Vedou tu dvě trasy, modrá a červená. Modrá vede návštěvníky souběžně s naučnou stezkou Příhrazských skala a červená provádí všechny ty, kteří jsou nadšeni pro výhledy do kraje a nebojí se balancovat po okrajích skalních bloků. 

Po několika stech metrech se obě cesty opět sbíhají. Naše trasa po nich odtud vede jen kousek. Na nejbližší odbočce je třeba odbočit vpravo na neznačenou cestu. Na té je možno si prohlédnout to, o co jsou připraveny oči většiny turistů, kteří pokračují dále ke Studenému průchodu. V horkém letním dni turisty potěší, že teploty jsou zde vskutku o poznání, nižší než v okolí.

Tichá hudba skal

Na neznačené trase čeká vlhké údolí plné roztodivných skalních útvarů, ve kterých jsou k rozeznání zvířata, postavy, předměty i roztodivné nestvůry. Kdyby tudy kráčel člověk sám, snad by se tu i trochu bál. Do skalních stěn vytesala příroda roztodivné prvky, které zapínají lidskou fantazii.

Vidět jsou škrapy, které do skály vyhloubila voda, různé velké i malé dutiny, kterým se také říká voštiny a později si na skalních stěnách můžete prohlédnout také železité inkrustace. Ty poznáte podle rezavého zbarvené skalních stěn způsobeného vysrážením železa.

Mezi tichými skálami leckoho napadne zauvažovat nad tím, jak to tu asi bude za pár let vypadat. Skalní krajina se mění a přispívá tomu nejen podnebí, ale také lidská činnost, která urychluje půdní erozi. Skalní bloky jsou narušovány a postupně se bortí. Možná je to trochu smutná vyhlídka, když uvážíme, že příští generace již nebudou mít možnost vidět to, co nyní my.

© Jana Macháčková

Voda a život mezi pískovci

V údolí mezi skalami není pusto. Žije tu řada živočichů včetně žab, které můžete pozorovat, jak před vámi uskakují po spadaném listí. Vidět tu mezi nimi můžete například skokany. Není divu, že se jim tu líbí. Voda je tu cítit i v tom horkém letním dni a to nejen u studny bývalého Píčova statku, u kterého se neznačená pěšina opět spojuje s červenou turistickou trasou. (Pozor na neznačené trase je třeba se držet vlevo, aby vás cesta nevyvedla do polí.)

© Jana Macháčková

Klamorna

Cesta od studny vede vzhůru podél popadaných stromů k odbočce směřující turisty k dalšímu hradnímu torzu. Z hradu Klamorna toho vskutku moc nezbylo. Pozorný návštěvník si všimne několika hradních stěn a snad si udělá trochu představu o půdorysu středověké stavby. Ani zkušené oko historika toho nepoví o moc víc. Dodnes nemáme o hradu příliš mnoho informací. Zato víme, že zdejší oblast byla osídlena již o mnoho dříve, než byl hrad postaven, již v době kamenné. Osídlení z této doby dokazují nalezené střepy dobové keramiky.

Ze samotného hradu toho, tedy krom trosek s dírou v zemi, nevidíte mnoho, ale výhled do kraje je tu parádní a na naší trase také poslední. Nazpět k parkovišti se můžete od odbočky k hradnímu torzu vydat buď po neznačené strmé cestě lesem nebo po červené trase, která vás zavede zpět k Drábským světničkám. 

© Jana Macháčková

Komu výlet nestačil

Kdo se cítí na další cestovatelské zážitky může se vypravit ještě do nedaleké vesnice Dneboh prohlédnout si náves a malou rozhlednu, nebo se vydat hlouběji do Českého ráje, který ukrývá tisíce dalších zajímavých míst hodných návštěvy.

Sdílet

Mohlo by vás zajímat