Za výhledy do okolí české hranice – Kraví hora a Nebelstein

Novohradské hory jsou pohoří, které se nachází při hranici s Rakouskem v nejjižnější části Čech. Rozkládají se na obou stranách hranice a v Rakousku se nazývají Gratzener Bergland. Jejich jižní částí je v Rakousku Freiwald a Weinsberger Wald táhnoucí se až k údolí Dunaje. České pojmenování dostaly podle historického města Nové Hrady (německy Gratzen), nejvýše položeného města českobudějovického okresu.

Jedinečnost Novohradských hor spočívá především ve vzácně zachovalé přírodě, která na české straně zůstala ušetřena zásahů člověka díky své poloze v bývalém pohraničním pásmu. V roce 2000 tu byl vyhlášen Přírodní park Novohradské hory s rozlohou 162 km². 

Nejvyšším vrcholem Novohradských hor je Viehberg (1112 m n. m.) v jejich rakouské části. Z šestnácti novohradských vrcholů přesahujících tisíc metrů nad mořem se jich na českém území nachází jen pět.

V Novohradských horách pramení v Rakousku několik českých řek. Je to především Lužnice (německy Lainsitz), která vytéká z upraveného pramene na západním svahu hory Eichelberg (1054 m n. m.). Má zajímavý průběh toku. Nedaleko od pramene totiž vstupuje východně od Pohoří na Šumavě na české území, kde protéká splavovací nádrží Kapelunk, aby se po zhruba 5 km na soutoku s potokem Popelnicí vrátila zpět do Rakouska. Protéká celým rakouským Vitorazskem včetně města Weitra (Vitoraz) a dále po proudu tvoří hranici mezi Gmündem a Českými Velenicemi. Za Gmündem se opět vrací na území Rakouska, ale po několika kilometrech se za obcí Breitensee obrací definitivně do Čech a míří do široké Třeboňské pánve. Její vody končí ve Vltavě u Týna nad Vltavou.

Druhou takovou řekou je Malše (německy Maltsch), která pramení na severovýchodním úbočí hory Viehberg u obce Sandl, poté v úseku asi 22 km tvoří státní hranici, u Dolního Dvořiště vstupuje na území Česka a vlévá se do Vltavy v Českých Budějovicích. 

Z menších toků je třeba zmínit ještě dvě. Nenápadná říčka Černá (německy Schwarzaubach) pramení na jihozápadním svahu hory Nebelstein a míří přímo k západu na české území, kde se objevuje v přídomku obce Benešov nad Černou. Poté protéká Soběnovskou přehradou, vybudovanou v roce 1925 pro potřebu elektrárny. Za povodní v roce 2002 se jí podařilo protrhnout její hráz, ale během tří let byla přehrada opravena. Severně od Kaplice se Černá vlévá do Malše.

To říčka Stropnice, která pramení na jihovýchodním svahu české hory Vysoká (1034 m n. m.), měří na rakouském území jen asi 0,5 km a hned míří do Čech. Protéká krásnou krajinou včetně přírodního parku Terčina údolí pod Novými Hrady a po 58 km se vlévá do Malše pod Římovskou přehradou, která je zdrojem pitné vody pro České Budějovice a okolí.

Novohradské hory jsou na české straně hustě zalesněné včetně vrcholů, takže vyhlídková místa v blízkosti státní hranice se tu hledají jen obtížně. To platí i o nejvyšším českém vrcholu Novohradských hor, kterým je Kamenec (německy Steinberg) s nadmořskou výškou 1073 m. Jeho skalnatý vrchol je sice jen 400 metrů od rakouské hranice, ale prakticky též bez výhledu.

Vezmeme tedy zavděk rozhlednou na nižším vrcholu Kraví hory (949 m n. m.). Ten vyšší, jižnější skalnatý vrchol Kraví hory (německy Kühberg) měří sice 962 metrů, ale je zcela bez výhledu. Kraví hora se tyčí nad osadou Hojná Voda a je v zajímavé poloze. Ke zmíněné hoře Kamenec u rakouské hranice je to 15 km vzdušnou čarou jihozápadním směrem, ale směrem jihovýchodním narazíme na hranici již po 3,5 km, protože rakouské Vitorazsko tvoří část jakéhosi výběžku, vybíhajícího k severu.

Rozhledna na Kraví hoře, která dříve nesla název Kamenná hora, má poměrně nezvyklou historii. Neměla to totiž být původně žádná rozhledna. Stávala tu pětipatrová triangulační věž a v roce 1988 začalo na jejím místě budování vojenské hlásky jako náhrada za dosluhující hlásku v nedaleké Dolní Stropnici. Armáda však stačila postavit jen stožár o výšce 32 metrů a za rok v důsledku změny poměrů místo opustila.

Železná konstrukce byla ponechána svému osudu. Stala se jen předmětem zájmu odvážlivců, vyhledávajících adrenalinové zážitky, kteří přes zákaz na stožár šplhali po svislých kovových žebřících. Situace se změnila na konci století, když o objekt projevila zájem telekomunikační společnost. Její zásluhou byla věž opravena a zesílena čtyřmi bočními opěrami. Tehdejší Okresní úřad České Budějovice pak finančně přispěl, aby na ní mohl být vybudován vyhlídkový ochoz, k němuž vede spirálové schodiště. V polovině roku 2001 byla věž zpřístupněna veřejnosti. V současné době je celkem 42 metrů vysoká a na vyhlídkovou plošinu ve výši 32 metrů vede 133 schodů. Od svého zpřístupnění je rozhledna volně přístupná. Návštěvníkům, kteří vyšplhají na vyhlídkový ochoz, poskytuje nádherný kruhový výhled na Novohradské a Slepičí hory, Třeboňskou pánev, Blanský les a přilehlou oblast Rakouska. Za vynikající dohlednosti lze odtud spatřit i hřebeny Alp.

Přístup k rozhledně není dlouhý ani příliš obtížný. Východištěm k ní je malá ves Hojná Voda na silnici z Horní Stropnice směrem na Staré Hutě a Pohorskou Ves. Na této silnici jsou ve vsi dvě místa, odkud lze k rozhledně vyrazit, protože k ní vede okružní zelená značka, na kterou lze nastoupit buď u autobusové zastávky, nebo na jižním okraji vsi u rozcestníku Hojná Voda, myslivna. Od autobusové zastávky stoupá zelená k rozhledně v délce 1,2 km při převýšení asi 160 metrů. Asi o 100 metrů dále po značce se nachází pozoruhodný skalní útvar, nazývaný Napoleonova hlava. Od ní značka klesá k přírodnímu parkovišti pro návštěvníky a turisty. Tady je nejvýhodnější východiště k rozhledně pro motoristy. Asi po 100 m kamenitou cestou značka vyústí na silnici u rozcestníku Hojná Voda, myslivna. Je tu turistický přístřešek a výklenková kaplička vklíněná mezi dva letité stromy. Po silnici se pak značka vrací k autobusové zastávce, od níž jsme vyšli. Cestou mine zdejší pramen vyvedený do kamenné nádrže a dále v centru u rozcestníku další parkoviště, u něhož se nachází třítunový Zvon setkávání, zavěšený v tzv. Sluneční bráně. Je třeba jen doplnit, že stezka z parkoviště na jižním konci osady k rozhledně je dlouhá 1,1 km.

Hojná Voda je prvně doložena roku 1553, kdy Vilém z Rožmberka sem přivedl 26 usedlíků a dřevařů. Ti založili osadu jménem Vilémova Hora, zřejmě na počest Viléma z Rožmberka. Další zmínka o Hojné Vodě pochází z roku 1564, kdy tu byl objeven léčivý pramen. K jeho objevu se váže pověst o dřevorubci, který se zde zázračně uzdravil ze svého zranění. Událost se roznesla po kraji a lidé k pramenu houfně přicházeli. Proto zde na konci 16. století vzniklo poutní místo s jednolodním kostelem sv. Anny. Roku 1623 byla Vilémova Hora přejmenována na Heilbrunn a její české jméno jí pravděpodobně dal František Palacký. Český název vsi pochází od významu „hojivá voda“. Po roce 1945 bylo vystěhováno původní německé obyvatelstvo, ves se ocitla v nepřístupném pohraničním pásmu, kostel zchátral a v roce 1963 byl zbořen. Zůstala jen třípatrová věž zvonice. V dnešní osadě Hojná Voda žije asi třicítka obyvatel, před 2. světovou válkou to byl městys s více než 600 obyvateli. Všechny pokusy obnovit proslulost zdejších lázní ztroskotaly, ale Hojná Voda se stala turistickým centrem v létě cyklistů a v zimě lyžařů.

Jen 1,5 km severně od Hojné Vody se nachází další místo, které nemůžeme pominout. Je to podobná osada a jmenuje se Dobrá Voda, německy Brünnl. První zmínka o této vesnici pochází již z roku 1259. Dobrá Voda i nedaleká Hojná Voda byly založeny jako lázeňská a poutní místa. Léčivé účinky zdejších pramenů byly totiž známy od pradávna. Nad pramenem v Dobré Vodě stávala kaplička, která na přelomu 17. a 18. století již zdaleka nepostačovala zájmu. Osada byla roku 1707 dokonce povýšena na městys. Majitel novohradského panství hrabě Vojtěch Languevela Buquoy tu proto v letech 1708-1715 nechal postavit chrám Panny Marie Těšitelky, faru a lázně. Vedle chrámu od neznámého stavitele byl v roce 1718 postaven zámeček, buquoyská rezidence a v roce 1747 přibyla ještě škola. Během poutní sezóny od května do listopadu sem přicházely desetitisíce poutníků z Čech, Rakouska, Bavorska a dokonce i z Moravy a Uher, a to až do roku 1938. Po roce 1945 došlo k vystěhování německého obyvatelstva a začalo bourání budov, včetně buquoyské rezidence. Byl zasypán i hlavní pramen a hrozilo zboření kostela. Teprve po roce 1989 Dobrá Voda opět ožila zásluhou turistického ruchu a rakouských účastníků bohoslužeb. Je vyhledávána nejen pro svou mírně radioaktivní vodu, ale také jako lokalita s nejčistším vzduchem v Čechách.

Římskokatolický kostel Panny Marie Těšitelky nebo též poutní kostel Panny Marie Dobré Rady je oficiálně zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. V letech 2011-2016 byla provedena jeho celková rekonstrukce. Jeho interiér s bohatou barokní výzdobou a varhanami z roku 1727 ohromí každého návštěvníka dnešní malé vsi s padesátkou obyvatel. Konají se v něm pravidelné bohoslužby v českém i německém jazyce.

Zdejší pramen výborné, mírně radioaktivní vody je vyveden do dvou okrouhlých kašen před kostelem, přezdívaným také „Jihočeské Lurdy“. Pro vodu si sem stále dojíždí řada lidí ze širokého okolí s kanystry.

Dobrá Voda leží v nezalesněné severovýchodní stráni Kraví hory v nadmořské výšce kolem 700 metrů a otevírá se odtud nádherný výhled severním směrem do Českobudějovické pánve. Vzhledem k jeho poloze je naopak i dvouvěžový poutní kostel zdaleka viditelný z Budějovicka i Třeboňska.

Zbývá ještě se podívat do sousedního Rakouska. Jen 3,5 km jihovýchodně od Kraví hory se nachází státní hranice a o 4 km dále vynikající rozhledové místo. Hora Nebelstein je svou nadmořskou výškou 1017 m jedním z nejvyšších vrcholů pohoří Gratzener Bergland, rakouské části Novohradských hor. Jen o 9 km dále leží město Weitra, centrum Vitorazska.

Na Nebelsteinu není žádná rozhledna. Pyšní se totiž vrcholovou skálou, na níž je kříž a upravená vyhlídka. Nebelstein geologicky patří k Českému masivu a je tvořen žulami. Na vrcholu vystupuje rozsáhlá skalní hradba. Přes Nebelstein probíhá rozvodí mezi Malší a Lužnicí a na jeho jihozápadním úbočí pramení říčka Černá neboli Schwarzaubach.

Z vyhlídky, na niž vede vybudované schodiště, se otevírá krásný kruhový rozhled. Na severu je vidět Třeboňská pánev, na severozápadě vrchol Kleť v Blanském lese, na západě třeba šumavský Třístoličník, na jihu Ötscher v Ybbstalských Alpách a na východě St. Leonhard am Hornerwald. Pod vrcholem slouží turistům horská chata Nebelsteinhütte.

 

Použité zdroje: