Za výhledy do okolí české hranice – Śnieżnik Kłodzki a Trójmorski Wierch neboli Králický Sněžník a Klepáč

Název Králický Sněžník nese jednak třetí nejvyšší pohoří v Česku a jednak jeho nejvyšší bod s nadmořskou výškou 1423 metrů. Pohoří Králický Sněžník se táhne v délce asi 16 km od města Králíky po Kladské sedlo na rozhraní Čech, Moravy a Kladska. Větší část hornatiny leží v nyní polském Kladsku, kde je nazývána Masyw Śnieżnika. Do konce 2. světové války ležela na německém území, kde se jmenovala Glatzer Schneegebirge. Nejvyšší horou tohoto masivu je Králický Sněžník (polsky Śnieżnik Kłodzki, německy Glatzer Schneeberg nebo Grulicher Schneeberg).

Pohoří Králický Sněžník tvoří hraniční hřeben mezi Orlickými a Rychlebskými horami. Na západě ho od Orlických hor odděluje sníženina, kterou prochází železniční trať Lichkov- Międzylesie. Od Rychlebských hor ho pak odděluje Kladské sedlo, do kterého vede silnice II/446 ze Starého Města pod Sněžníkem, a z jihu od Hanušovické vrchoviny údolí řeky Moravy. Pohoří je tvořeno zejména rulami a svory, v menší míře se zde vyskytují krystalické vápence a dolomity, amfibolity a břidlice. Vyskytují se zde také četné periglaciální jevy, jako mrazové sruby nebo kamenná moře. V oblastech s výskytem krystalických vápenců jsou vyvinuty krasové jevy, příkladem jsou např. jeskyně Tvarožné díry, Patzeltova jeskyně a na polské straně Jaskinia Niedźwiedzia (Medvědí jeskyně); najdeme zde také ponory a vyvěračky. V masivu Králického Sněžníku se nachází celkem 15 vrcholů, které převyšují tisícimetrovou výšku.

Z vrcholové kupole Králického Sněžníku výrazně modelované mrazovým zvětráváním vybíhá pět dílčích rozsoch. Název hory vyplývá ze zdejšího dlouhého zimního období. Sněhová pokrývka vydrží totiž na vrcholu až osm měsíců v roce.

První zmínky o hospodářském využití Králického Sněžníku sahají do roku 1809. Tehdy majitel vesnice Wölfelsgrund (nyní polsky Międzygórze), hrabě Wilhelm von Magnis, vybudoval obory a pastýřské salaše na louce zvané Hala, nacházející se na německé straně pod vrcholem Sněžníku. Později v roce 1838 koupila vesnici nizozemská a pruská princezna Marianna Vilemína Frederika Luisa Šarlota, v Polsku známá jako Marianna Oranžská, paní na zámku Kamenz in Schlesien (nyní Kamieniec Ząbkowicki). V roce 1840 pozvala Marianna Oranžská svého otce, krále Viléma I. do zdejšího kraje a dne 20. července téhož roku s ním vystoupila na vrchol Králického Sněžníku. Horskou louku pod vrcholem Sněžníku zvanou Hala získala v roce 1869 a v souvislosti s tím sem pozvala švýcarského horala Michaela Aegertera, který zde na její přání vybudoval horskou chatu ve švýcarském stylu zvanou Schweizerei am Schneeberg. V roce 1871 byla vybudována přístupová cesta k chatě a tak tehdy vzniklo nynější Schronisko „Na Śnieżniku“, nejstarší horská chata v Polsku. Ve své době sloužila tato horská chata jako pohostinství a jídelna s možností noclehu a disponovala 50 lůžky. V následujících letech byla budova několikrát modernizována. Ve 30. letech 20. století měla chata oproti předchozím létům lůžek jen 30.

Po 2. světové válce zůstala až do roku 1946 chata zcela opuštěná. Tehdy značně zdevastovaný objekt převzal polský hotelový podnik Orbis, který chatu přejmenoval na „Szwajcarka“. O rok později chatu převzala a provozovala Správa horských chat Polského tatranského spolku. V roce 1948 byla chata opět přejmenována a od té doby nese název „Na Śnieżniku“. V roce 1956 chatu, která leží ve výši 1218 m n. m., převzal Klub polských turistů. V 80. letech 20. století byla chata výrazně zmodernizována, takže nyní kromě občerstvení nabízí ubytování při celkové kapacitě 58 lůžek. K bezpečnosti lokality přispívá činnost dobrovolnické horské záchranné služby.

Chata se nachází na polském území 1,5 km po zelené značce od vrcholu Králického Sněžníku, na němž od roku 1899 stála rozhledna. Nazývala se Kaiser-Wilhelm-Turm nebo Glatzer Schneebergturm a nacházela se na německé straně tehdejší německo-rakouské hranice.

Projekt na výstavbu věže navrhl architekt Felix Henry z dnešní Wrocławi, zhotovitelem stavby byla zednická skupina mistra Emila Giessera z Kladska. Vyhlídková věž byla navržena jako dvojvěž, připomínající architekturu středověkých staveb.

Stavba věže započala dne 17. července roku 1895, a to díky iniciativě Kladského horského spolku. Podmínky pro výstavbu vyhlídkové věže na vrcholu hory byly velmi obtížné, a to z důvodu nízkých teplot a sněhové pokrývky, která tu vydrží až 8 měsíců v roce. Z těchto důvodů byla stavba rozvržena do několika let, stavělo se pouze v letním období. V prvním roce od zahájení výstavby, bylo během 69 dnů vystavěno pouhých 8 metrů z celkové výšky věže, veškeré práce musely být pro nepříznivé povětrnostní podmínky ukončeny již 5. října.

V následujícím roce byly stavební práce zahájeny až 8. června, neboť přístupová cesta na vrchol hory byla ještě pokryta sněhem. K 1. říjnu, kdy byly dokončeny veškeré stavební práce, se věž tyčila do výše 17 metrů. Nicméně listopadová bouře zničila lešení na stavbě.

V roce 1897 začaly stavební práce na konci května a trvaly 88 dní. V té době byla věž zvýšena o dalších 8 metrů. Během roku 1898 byla dokončena zbývající část věže, přesněji dne 27. srpna. V témže roce pak pokračovaly stavební práce týkající se vnitřní výstavby schodiště, omítek apod. Veškeré práce byly dokončeny 14. října. Napřesrok se již jednalo jen o dokončovací práce, související se slavnostním otevřením věže.

Stavební kámen pocházel z místních zdrojů, písek z vrcholu hory. Voda byla získávána z nedalekého pramene řeky Moravy. Z Pekielnej doliny v okolí lázeňského města Altheide-Bad (nyní Polanica-Zdrój) byl dovezen pískovec určený pro architektonické detaily. Dne 9. července roku 1899 byla věž uvedena do provozu a ve své době nesla jméno německého císaře Viléma I. Pruského.

Nižší 17metrová válcová věž měla tři patra a na jejím vrcholu se nacházela kruhová vyhlídková terasa zakončená cimbuřím. Vyšší válcová věž se skládala z šesti pater, dosahovala výšky asi 33,5 m a na jejím vrcholu byla rovněž kruhová vyhlídková terasa zakončena cimbuřím. Na ní se nacházela pozorovací věžička s dalekohledem a čtyři tabulky popisující panorama. Do stavby se vcházelo z vyšší věže přes okrouhlý rozlehlý sál s obloukovými okny. Zde byla mezi pěti vysokými sloupy umístěna busta německého císaře Viléma I. Pruského, jejímž autorem byl Franz Thamm z lázeňského městečka Bad Landeck (nyní Lądek-Zdrój) a pamětní deska připomínající vznik stavby. Z tohoto sálu vedlo kovové, spirálové schodiště nitrem nižší věže na nižší vyhlídkovou terasu. Odtud pak vedlo spirálové schodiště nitrem vyšší věže na druhou vyhlídkovou terasu, která se nacházela ve výšce 29,9 m. Na úpatí obou věží se nacházela dřevěná horská chata s verandou, která byla do této podoby přestavěna v roce 1906 v souvislosti se vzrůstajícím zájmem turistů. Toto rozšíření posléze přineslo problémy v podobě padajícího ledu z věží, který poškodil její střechu. Ve své době sloužila chata jako hostinec a obchod se suvenýry.

Po druhé světové válce se věž ocitla na polské straně hranice. V roce 1948 byla opravena Polským tatranským spolkem a dne 22. srpna téhož roku u příležitosti rekonstrukce věže zde spolek instaloval pamětní desku. Poté však byla věž bez většího zájmu, základní péče a údržby ponechána nepříznivým povětrnostním podmínkám na vrcholu hory, což vedlo k její degradaci. Pro nedostatek finančních prostředků na opravy bylo v roce 1973 rozhodnuto věž strhnout. Samotná demolice proběhla 11. října 1973. V rozvalinách rozhledny byla následující den nalezena členy horské služby ona pamětní deska, kterou později přemístili do Starého Města. Po několika letech se pamětní deska na Sněžník vrátila, avšak ne na vrchol hory, nýbrž do horské chaty „Na Sněžníku“. V současnosti zde spatříme pouze ruiny v podobě hromady suti s informační deskou.

Asi 200 m pod vrcholem se nachází Trojmezní kámen, zvaný také Historický trojmezník, který označuje historické trojmezí Českého království, Moravského markrabství a Kladského hrabství. Toto místo je nejsevernějším bodem historické česko-moravské zemské hranice.

Pod vrcholem na české straně stávala také tzv. Liechtensteinova chata, která byla postavena v roce 1912. I ta však byla začátkem 70. let 20. století zbořena podobně jako rozhledna. Dochovaly se jen její základy, které lze najít asi 600 metrů od vrcholu po červené a žluté značce. Poblíž těchto základů stojí od roku 1932 žulová skulptura Slůněte, za jejímž vznikem stojí spolek českých Němců zvaný Jescher. Socha Slůněte sice působí v horách exoticky, avšak přesto se stala symbolem celé oblasti Králického Sněžníku. Je umístěna na nevysokém pylonu či sloupu z kamení a o jejím vzniku není příliš informací.

V Liechtensteinově chatě se často scházela skupina mladých německých umělců pod vedením šumperského rodáka Kurta Halleggera, člena kulturní a umělecké skupiny Pražská secese zaměřené na sblížení Čechů a Němců v tehdejším Československu. Umělci si při svých setkáních oblíbili tehdy populární melodickou píseň „In Jeschental da blüht der Flieder“ (česky „V ještědském údolí kvete šeřík“). A právě podle této písně si umělecká skupina dala název „Jescher“ (německý název Ještědu je Jeschken). Skupina Jescher vznikla v roce 1922 a podle výše uvedené písně si za svůj symbol zvolila keř šeřík. Po nějakém čase však objevili problém, že symbolikou je Ještěd, ale Jescher se schází na Králickém Sněžníku. Později zjistili, že kýchající slon vydává zvuk „ješ“. Název Jescher si tedy ponechali, ale nově jej spojili se sloním kýcháním. Slůně přijali jako svůj nový symbol a začali se zdravit pozdravem „ješ“.

Socha Slůně vznikla v roce 1932 u příležitosti oslav 10. výročí vzniku skupiny Jescher. Sochařka Amei Hallegger, jinak manželka Kurta Hallegera, navrhla podobu skulptury a realizaci provedla kamenická firma Förster ve Zlatých Horách.

Po druhé světové válce Liechtensteinova chata chátrala, v roce 1971 byla stržena a Slůně je tak dnes jedinou připomínkou prvorepublikové turistiky na Králickém Sněžníku. Upírá svůj zrak směrem ke Starému Městu pod Sněžníkem a Hanušovické vrchovině. Stojí na místě celoročně volně přístupném, z něhož je daleká vyhlídka.

Jen asi o 200 metrů výše od sochy Slůněte po červené a žluté značce se nachází ještě jedno zajímavé místo. Ve výši 1380 m n. m. je tu pramen řeky Moravy. Ve skutečnosti má Morava pramenů celou řadu, ale oficiální je jen jeden. Ten se nachází v upravené, z kamení zděné a kryté studánce umístěné ve svahu Králického Sněžníku. Pramen pak vtéká do hlubokého a strmého údolí či strže nad turistickým rozcestníkem Ve Strži, která je v zimě zároveň lavinovou drahou. Tam se stékají všechny prameny řeky, která dále teče směrem k Horní Moravě, Velké Moravě a Dolní Moravě se známými lyžařskými a rekreačními areály. Řeka Morava protíná území, kterému dala jméno, od severozápadu k jihovýchodu a od soutoku s Dyjí tvoří slovensko-rakouskou hranici. U Bratislavy pod hradem Devín se vlévá do Dunaje, takže její vodstvo patří do úmoří Černého moře.

A nyní je třeba se vrátit na vrchol Králického Sněžníku, protože již tam opět stojí rozhledna. Stojí na polské straně a investorem její stavby bylo polské město Stronie Śląskie. Nazývá se proto Wieża widokowa na Śnieżniku. Budování vyhlídkové věže začalo v roce 2020 na místě vzdáleném jen 12 metrů od ruin někdejší rozhledny německé, která tu stála v letech 1899-1973.

Stavba 34 metrů vysoké věže podle projektu společnosti Skomar trvala tři letní sezóny, neboť vzhledem k povětrnostním podmínkám se mohlo pracovat celkem jen deset měsíců. Na stavbu bylo použito 100 tun oceli a při montáži ocelových a skleněných částí rozhledny byl použit také vrtulník. Spodní část rozhledny má kuželový tvar z železobetonu a kamene. Na ní je umístěna válcová ocelová příhradová svařovaná konstrukce obložená sklem. Na vrcholu je pak zastřešená vyhlídková plošina. Slavnostní otevření stavby proběhlo dne 26. září 2022. Rozhledna je od té doby volně přístupná a poskytuje za příznivého počasí krásný kruhový rozhled do českého i polského vnitrozemí.

Otevření polské rozhledny bylo na české straně přijato rozporuplně. Část turistů ji považovala za zbytečnou, protože bezlesý vrchol Králického Sněžníku poskytuje výhled sám o sobě a rozhledna jen přitahuje další davy návštěvníků. Závažnější byly výhrady ekologických organizací, které poukazovaly na nevratné poškození přírody při použití těžké techniky v přírodní rezervaci. Rozhledna tu však stojí a nám nezbývá než pokračovat v cestě.

Vydáme se hřebenovou značenou stezkou po státní hranici k jihozápadu, kde nás po 7,5 km čeká další vyhlídkový bod s asi nejmladší rozhlednou v masivu Králického Sněžníku. Rozhledna stojí na hraničním vrchu česky zvaném Klepáč nebo Klepý (1144 m n. m.). Tento název stejně jako dřívější německý Klappersteine byl údajně odvozen od zvuku padajících kamenných sutí. Po druhé světové válce však dostal zcela odlišný polský název Trójmorski Wierch, který vychází ze skutečnosti, že svahy hory tvoří rozvodí tří moří, a to Severního, Baltského a Černého.

Klepáč neboli Trójmorski Wierch patří k nejlepším vyhlídkovým místům masivu Králického Sněžníku. Na polské straně těsně u hraniční čáry tu byla polskými investory vybudována v letech 2009-2010 dřevěná rozhledna. Je 25 metrů vysoká a ve výši 22 metrů má zastřešenou vyhlídkovou plošinu. Od svého otevření je volně přístupná.  Hned roku 2011 do ní udeřil blesk a poškodil její konstrukci. Byla však rychle opravena, takže již v následujícím roce byla opět v provozu. Vzhledem k poškození drsnými klimatickými podmínkami musela být opět uzavřena v letech 2021-2022. Po opravě a výměně dolní části schodiště je opět přístupná. Rozhledna má totiž plnit také protipožární funkci.

Vyhlídková plošina rozhledny umožňuje nádherný kruhový výhled na masiv Králického Sněžníku se Stezkou v oblacích, oblast Suchého vrchu, Jeseníky, za dobré viditelnosti i Orlické hory a Krkonoše, na polské straně pak Kladskou kotlinu a Góry Bystrzyckie.

Rozhledna na Klepáči je z české strany nejsnadněji přístupná z parkoviště Pod Klepáčem ve vsi Horní Morava po červené značce (2,3 km). Převýšení představuje téměř 300 metrů.

Na závěr se musíme vrátit ještě jednou k historii rozhledny na Králickém Sněžníku. Kamenná vyhlídková věž z roku 1899, zvaná Kaiser-Wilhelm-Turm neboli Věž císaře Viléma už nestojí, protože po druhé světové válce zchátrala a dne 11. října 1973 byla polskými ženisty odstřelena. Přesto se můžeme na vlastní oči přesvědčit, jak vypadala. Na českém území totiž stojí její replika. Není to ale přímo v pohoří Králického Sněžníku, nýbrž nedaleko za Kladským sedlem na okraji Rychlebských hor. Na kopci zvaném Větrov (918 m n. m.) vznikla v letech 2019-2021 a říká se jí Dalimilova rozhledna. O její vybudování se totiž zasloužil místní podnikatel JUDr. Dalimil Mika, jehož záměrem bylo vrátit regionu nezapomenutelný symbol bývalé rozhledny na Králickém Sněžníku. Nebyl to úkol snadný, neboť původní plány se nedochovaly. Projektant Ing. Jiří Tomeček z olomouckého architektonického Ateliéru A musel při přípravě vycházet jen z dostupných historických dokumentů a fotografií a přizpůsobit se současným normám a předpisům.

Rozhlednu z litého betonu a kamene tvoří dvě různě vysoké válcovité věže, které k sobě těsně přiléhají. Vyšší věž má vyhlídkovou plošinu ve výšce 28 m zakončenou cimbuřím. Uprostřed plošiny je kruhový přístavek s kuželovou stříškou kryjící výstup ze schodiště, takže celková výška věže činí 33 m. V úpatí věže je hlavní vstup na rozhlednu. Na vrchol vede celkem 168 schodů. Nižší věž má vyhlídku ve výši 17 m. Vstup je zpoplatněn. Vstupné je tu podstatně vyšší, než bývá u českých rozhleden obvyklé, což zřejmě vyplývá z vysokých nákladů na vybudování a provoz stavby. Otevírací doba rozhledny je uváděna na webových stránkách objektu: https://dalimilovarozhledna.cz.

K rozhledně je přistavěna velká dřevem obložená budova ve stylu horské chalupy s šikmou střechou. Jsou v ní občerstvovací, obchodní a ubytovací prostory. Celý komplex je vybudován na zatravněném vrchu kopce Větrov v nadmořské výšce 918 m. Z rozhledny je výhled na nedalekou chatu Paprsek, masiv Králického Sněžníku, hřebeny Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku i Hanušovickou vrchovinu s okolím Starého Města pod Sněžníkem.

Přístup k rozhledně je pouze pěšky po značených stezkách. Ze Starého Města pod Sněžníkem je vzdálena 5,1 km, od chaty Paprsek 2,1 km a z osady Velké Vrbno, kde je také nejbližší parkoviště pro motorová vozidla, asi 1,6 km.

Přibližná replika Věže císaře Viléma z Králického Sněžníku stojí na Větrově asi 10 km vzdušnou čarou východně od místa, na němž stával její originál, avšak asi o 500 metrů níže.

 

 

 

Použité zdroje: