Za výhledy do okolí české hranice – Klínovec a Fichtelberg

Klínovec a Fichtelberg – dva bratři z Krušných hor. Jsou si velmi podobní. Oba mají oblý a protáhlý vrchol, na který vede pohodlně i silnice. Na oba také vedou nejméně dvě lanové dráhy. Na plochém vrcholu je místo nejen na parkoviště, ale i pro horský hotel s rozhlednou, případně další stavby. Na svazích obou hor jsou také významné lyžařské areály. Oba vrcholy jsou od sebe vzdáleny jen asi 4 km vzdušnou čarou, odděluje jen hluboké údolí potoka Pöhlbach (česky Polava) a státní hranice. Oba mají také své nej.

Klínovec, německy zvaný Keilberg, je svou nadmořskou výškou 1244 metrů nejvyšším vrcholem nejen české části Krušných hor, ale celého pohoří. O necelých 30 metrů nižší Fichtelberg býval nejvyšší horou někdejší Německé demokratické republiky, nyní je výškou 1215 metrů nejvyšším bodem Svobodného státu Sasko (Freistaat Sachsen).

Krušné hory (německy Erzgebirge) jsou pohoří podél česko-německé hranice na severozápadě Čech a jihu Saska. Tvoří souvislé horské pásmo o délce 130 kilometrů a průměrné šířce 40 kilometrů. Na západě odděluje Krušné hory údolí řeky Plesné od Smrčin (německy Fichtelgebirge), případně od Elstergebirge. Na severovýchodě končí Nakléřovským průsmykem, tedy v místech, kudy nyní prochází dálnice D8. Dále k severovýchodu pokračuje Děčínská vrchovina.

Krušné hory mají tvar nakloněné kry. Na české straně klesají příkře do údolí Ohře a Bíliny, zatímco na saskou stranu se svažují pozvolně a tvoří vrchovinu zvanou Erzgebirgsvorland neboli Krušnohorské podhůří. V horách se odedávna těžily rudy obsahující měď, cín, stříbro, olovo, a železo. Později se k nim přidaly ještě kobalt, nikl, wolfram a ve 20. století také uran. Na počátku 21. století se předmětem zájmu stala zejména možnost těžby lithia v oblasti Cínovce. Z dalších surovin byla nejvýznamnější těžba hnědého uhlí v podkrušnohorských pánvích, která již prochází útlumem.

Mezi těžbu je možno zařadit také využívání minerálních pramenů vyskytujících se v podkrušnohorském prolomu – Teplice, Bílina, Karlovy Vary. Proslulé jsou i radioaktivní prameny, které vystupují na dříve těžených rudných žilách v Jáchymově.

Česká strana Krušných hor je odvodňována k jihu do Ohře a Bíliny. Hlavní vodní osou je Ohře, která vstupuje do oblasti Krušných hor v Chebské pánvi. Má na svém horním toku značný spád a až teprve kolem Žatce se stává její tok pozvolným. Mosteckou pánev odvodňuje Bílina, která pramení na úbočích hor severozápadně od Chomutova.

Vzhledem k množství památek na středověké dolování byla Hornická krajina Erzgebirge/Krušnohoří zapsána roku 2019 do seznamu UNESCO, přičemž jde jmenovitě o 5 lokalit na české straně a 17 na straně saské. Na české straně jde o Hornickou kulturní krajinu Jáchymov, Hornickou kulturní krajinu Abertamy-Boží Dar-Horní Blatná, Hornickou kulturní krajinu Krupka, vrch Mědník a Rudou věž smrti mezi Vykmanovem a Dolním Žďárem u Ostrova.

Klínovec i Fichtelberg jsou vynikajícími rozhledovými body a proto na nich byly vybudovány rozhledny s dlouhou tradicí. Jejich staletý příběh se však značně liší.

Historie vyhlídkových bodů na Klínovci začala již v první polovině 19. století. Rozhledna, kterou dnes na nejvyšším bodě Krušných hor nalezneme, je totiž již vlastně čtvrtou na tomto místě. Nejdříve zde od roku 1817 stávala jednoduchá dřevěná pyramida, kterou v roce 1838 nahradila otevřená vyhlídková besídka, často navštěvovaná lázeňskými hosty z Karlových Varů. O její výstavbu se postarali jáchymovští měšťané, poštmistr Florian Makasy a hostinský Peter Weigl. V roce 1868 tento gloriet shořel. Když byl 30. května 1880 ustaven v Jáchymově Krušnohorský spolek (Erzgebirgsverein), dal si ihned na počátku své existence za cíl vystavět na Klínovci novou vyhlídkovou věž. Jeho členové zde během jediného týdne vztyčili jednoduchou dřevěnou konstrukci. Když se však spolku podařilo získat dostatečné prostředky, mohla zde vyrůst současná rozhledna. Její realizace se chopil stavitel Josef Peter z Kadaně. Slavnostní otevření se konalo 3. srpna 1884. V roce 1893 pak v sousedství vyrostl malý hostinec, který byl později nahrazen současným komplexem budov.

Významným pro Klínovec byl rok 1908, kdy se v prostorách objektu konala Jubilejní výstava řemeslných a průmyslových výrobků Rudohoří čili Krušnohoří. Při této příležitosti vznikla nová rozlehlá hala s kazetovým stropem, přičemž v každé kazetě byl znak města, vystavujícího výrobky. Z výstavní haly se poté stala restaurace a centrum nového objektu, otevřeného v roce 1927. Dva roky nato část stavby vyhořela, po opravě a přístavbě získal areál zhruba dnešní podobu.

Na začátku 2. světové války byl hotel zabrán pro vojenské účely, po válce byl zkonfiskován a v letech 1951-1960 opět sloužil armádě, tentokrát pro rekreační využití. Po opětovném zpřístupnění pohraniční jáchymovské oblasti pro veřejnost zde obnovil hotelový provoz až do roku 1990 podnik Restaurace a jídelny Karlovy Vary. Od šedesátých let 20. století zde však neproběhla žádná významnější rekonstrukce ani údržba. Nejnutnější opravy probíhaly jen svépomocí. Vyhlídková věž a hotel byly v 50. letech zastíněny vedle stojícím, 56 metrů vysokým betonovým televizním vysílačem, který je shodný se stavbou vysílače na Zelené hoře u Chebu.

Rozhledna i celý areál na Klínovci přešly po roce 1989 jako historický majetek pod město Jáchymov, které jej následně zprivatizovalo. Novým majitelem se stala společnost Interconex, a. s. Litoměřice, která jej v rozporu s původním slibem dále prodala Českému národnímu investičnímu fondu v Litoměřicích. Po řadě dalších vlastníků se stala majitelem objektu firma Moon, a. s. z Prahy. Ta sice zbavila hotel bankovních zástav a snažila se jej pronajímat, ale neměla větší úspěch. Po celou tu dobu nebyly hotel ani rozhledna udržovány ani opravovány a dále chátraly. Záchranu nepřinesl ani zájem německých investorů o jejich generální opravu.

Konec provozu horského hotelu s rozhlednou přinesla zima v letech 2002-2003. Tehdy vichřice způsobila velké škody na zastřešení objektu a hotel byl definitivně uzavřen. Tehdejší vlastník oznámil, že nemá nadále o objekt zájem a nabídl ho k prodeji. S nabídkou oslovil nejdříve město Jáchymov, na jehož území se objekt nachází. To ji však odmítlo. Za této situace se o záchranu v srpnu 2003 pokusilo zastupitelstvo sousední obce Boží Dar. Rozhodlo, že komplex nemovitostí na Klínovci koupí za 14 mil. Kč její servisní společnost Služby Boží Dar, s.r.o., a to s cílem celý areál revitalizovat. Obci, která má pouhých 250 obyvatel, byl teprve roku 2006 vrácen historický status města. Vzhledem k finanční náročnosti byl založen Nadační fond Klínovec, jehož patronem se stal český reprezentant v běhu na lyžích Lukáš Bauer, a v srpnu 2004 byla také vyhlášena veřejná sbírka. Zároveň bylo rozhodnuto, že prvním rekonstruovaným objektem bude vyhlídková věž.

Urychleně byly provedeny nezbytné udržovací práce, zejména opravy schodiště a provizorní zabezpečení střech, kterými zatékalo. Přitom bylo zjištěno, že stav věže je daleko horší, než se předpokládalo. Prvním problémem byla skutečnost, že rozhledna vykazovala již od samého počátku vychýlení cca 60 cm od svislé osy. Toto vychýlení bylo způsobeno špatným založením věže na nekompaktním podloží. A za druhé bylo zjištěno, že věž má neopravitelně narušené zdivo až do hloubky kamenné konstrukce. Areál horského hotelu s rozhlednou byl roku 1992 prohlášen za kulturní památku. Proto bylo rozhodnuto, že metr tlusté zdivo věže musí být rozebráno kámen po kameni, očíslováno a po vybudování nových základů stavby pak opět pečlivě poskládáno zpět dohromady.

Vzhledem k finanční náročnosti takové rekonstrukce odkoupilo roku 2009 rozhlednu přímo město Boží Dar, aby mohlo získat dotace v rámci přeshraniční spolupráce 2007 – 2013 mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko. Šlo vlastně o dva projekty. První zahrnoval kompletní rekonstrukci rozhledny a druhý rekonstrukci přístupové komunikace na Klínovec včetně vybudování inženýrských sítí.

Rekonstrukce rozhledny se roku 2012 ujala firma Chládek a Tintěra z Litoměřic a brzy se ukázalo, že představa památkářů byla zcela nereálná a číslování kamenů prakticky zbytečné. Jak firma konstatuje na svých webových stránkách, replika původní osmiboké vyhlídkové věže sice přesně kopíruje originál, ale původní kamenné zdivo, z něhož byla rozhledna postavena, již znovu použít nešlo. Rozhledna je proto opláštěna novými žulovými bloky. Zachováno ale zůstalo kamenné schodiště a římsy, které stavbaři po zrestaurování vrátili zpět. A stejně tak i původní krov věže s měděnou střešní krytinou, která byla opravena o něco dříve, a byla proto technicky v pořádku. Konstrukci rozhledny nyní tvoří železobetonový skelet, který je opláštěn žulovými bloky. Za více než 15 miliónů Kč máme tedy nyní sice věrnou napodobeninu původní stavby, ale vlastně památkově chráněnou novostavbu z roku 2013. Opravená rozhledna byla opětovně návštěvníkům Klínovce otevřena 28. října 2013. V přízemních místnostech věže lze shlédnout stálou expozici o historii rozhledny včetně záběrů z webových kamer umístěných na ochozu, což oceňují zejména ti návštěvníci, kteří nemohou z nějakého důvodu vystoupat po schodech na vyhlídkový ochoz. Rozhledna o celkové výšce 17 metrů má vyhlídkovou plošinu ve výši 14 m, na niž vede celkem 75 schodů.

Rozhledna poskytuje daleký kruhový výhled na českou i saskou část Krušnohoří, Lužické hory, Děčínský Sněžník, České středohoří, Doupovské hory nebo dokonce Šumavu. Určitou komplikací je skutečnost, že 100 m severně od rozhledny stojí mohutná betonová stavba televizního vysílače, která je třikrát vyšší. Sto metrů jižním směrem se nachází kovová konstrukce dalšího vysílače, na kterou přes zákaz vystupují vyznavači adrenalinových zážitků a potvrzují, že je z něj mnohem lepší výhled než z rozhledny.

Rozhledna je snadno dostupná, protože až na vrchol Klínovce vede silnice a přímo v jejím sousedství je parkoviště. Vrchol hory je také dostupný dvěma lanovými drahami, a to sedačkovou lanovkou od jihozápadu z Jáchymova nebo z opačné strany lanovkou Dámská z Loučné pod Klínovcem. U dolních stanic obou lanovek se nacházejí parkoviště. V zimním období jsou v provozu ještě další dvě lanové dráhy v severním svahu hory, které slouží Skiareálu Klínovec.

Provoz rozhledny zajišťuje malé horské město Boží Dar, ačkoli stavba se nachází na území města Jáchymova. Otevírací doba je zveřejňována na městských webových stránkách www.bozidar.cz/cs/zajimavosti/.

Komplikovanější je situace vedle stojícího hotelového komplexu. Částka odhadovaná na jeho rekonstrukci je odhadována na 300-500 miliónů Kč. Zastupitelstvo Božího Daru se proto v roce 2016 rozhodlo celý objekt prodat za minimálně 20 mil. Kč. Od tohoto záměru ale nakonec o rok později ustoupilo kvůli zjištění, že většina zájemců hodlala hotel koupit s tím, že jej celý předělají na apartmány a ty pak rozprodají nebo jej i pod hrozbou pokuty zbourají a postaví na místě zcela jiný objekt. Takový postup jednoznačně odmítli také představitelé Národního památkového ústavu.

Z toho důvodu bylo vedení radnice pověřeno přípravou alternativních návrhů na hledání strategického partnera, resp. dlouhodobého nájemce, který by hotel s respektem k jeho památkové ochraně opravil a provozoval. To se podařilo až v říjnu 2023, kdy se partnerem pro obnovu hotelu stala společnost Windsor Spa Hotel, dceřiná společnost Sokolovské uhelné, a.s. V srpnu 2024 však tato společnost vyhodnotila investici z ekonomického i legislativního hlediska jako rizikovou a od záměru odstoupila. Na konci listopadu 2024 získalo a odsouhlasilo zastupitelstvo Božího Daru nového strategického partnera, pražský hotel Prague Season. Co bude dál, je ve hvězdách. Zatím je rozpadávající se památkový objekt oplocen, aby neohrožoval bezpečnost návštěvníků sousední rozhledny.

V oblasti Klínovce je třeba si všimnout ještě dvou turistických zajímavostí. Nejvyšší hora Krušných hor totiž leží na rozhraní dvou krajů. Zatímco samotný vrchol se nachází na území města Jáchymov v Karlovarském kraji, severní a východní svahy leží v kraji Ústeckém na území města Loučná pod Klínovcem. V blízkosti horní stanice lanovky zvané Dámská, která vede k vrcholu právě z Loučné, se nachází nejvyšší bod Ústeckého kraje (1226 m n. m.). Tento bod je označen kamenným pomníkem s nápisem. Je to turistická zajímavost, jejíž zajímavost skončí s případnou změnou krajských hranic nebo změnou územního uspořádání.

Mnohem zajímavější místo najdeme asi 1,5 km vzdušnou čarou severozápadně od vrcholu. Na státní hranici v blízkosti silnice II/219, spojující Boží Dar a Vejprty, se nachází krásně udržovaný středověký hraniční kámen. Trojboký hraniční kámen, nazývaný Kámen tří panství (německy Dreiherrenstein) nebo Znakový kámen (Wappenstein) stojí na nynější státní hranici s Německem v nadmořské výšce 1 165 metrů. Byl vztyčen v roce 1677, je ale označen letopočtem 1729, kdy byla definitivně vyznačena zemská hranice. Kámen označuje trojmezí tří panství – Schwarzenberg, Hauenstein a Jáchymov. Panství Schwarzenberg v Sasku tehdy patřilo pánům z Tetova (von Tettau), panství Jáchymov panovníkovi Království českého a panství Hauenstein (po roce 1948 nově nazváno Horní Hrad) vlastnili vévodové ze Sachsen-Lauenburg. Hraniční kámen byl v letech 1729–1732 při úpravě hranice a vztyčování dalších 79 nových mezníků upraven jáchymovským kameníkem Matthesem Ebertem.

Na severozápadní straně kamene je alianční znak Saska a Polska s písmeny FARPES a nápis „Sachsen“. Roku 1842 byla přidána písmena KS (Königreich Sachsen/Saské království). Jedná se o saské panství Schwarzenberg.

Na severovýchodní straně je znak panství Hauenstein (nyní Horní Hrad) s názvem panství a letopočet 1729. V roce 1842 byla přidána ještě písmena KB (Königreich Böhmen/Království České). Zde se jedná o alianční znak rodu markrabat z Badenu a vévodů ze Sachsen-Lauenburg.

Na jižní straně hraničního kamene je rakouský orel symbolizující horní město Jáchymov, nápis „Joachimsthal“ a letopočet 1729. Příkop kolem kamene pochází z let 1842–1843 a byl vyhlouben pro zvýraznění zemské hranice. Kámen byl tehdy označen číslem 376 a zmíněnými zkratkami KB a KS.

Ještě zbývá se podívat do Saska na horu Fichtelberg. Přístup na ni je snadný. Za Božím Darem, hned po překročení státní hranice na ni odbočuje ze silnice do Oberwiesenthalu 3 km dlouhá odbočka. Na vrcholu u horského hotelu s rozhlednou je i parkoviště s omezenou kapacitou, avšak velké parkoviště najdeme u silnice pouhých 500 metrů před vrcholem u Fichtelbergbaude.

Nedaleko Božího Daru ve stráni pod výše zmíněným trojmezným hraničním kamenem pramení na saské straně hranice potok Pöhlbach (česky Polava). Koryto tohoto potoka téměř od pramene asi v délce 14 km tvoří česko-německou státní hranici. Na pravém břehu leží malé české město Loučná pod Klínovcem, dříve Böhmisch Wiesenthal, které sice nemá ani 200 obyvatel, ale v roce 2006 mu byl vrácen historický status města, který získalo ve středověku jako další horní města v Krušných horách. Původně se nazývalo jen Loučná, ale v roce 2004 byl podle výsledku referenda název doplněn o přívlastek „pod Klínovcem“ pro odlišení od shodných názvů dalších obcí.

Na protějším břehu potoka leží saské město Kurort Oberwiesenthal s více než 2000 obyvateli. Má statut lázeňského města a svou nadmořskou výškou 914 metrů je nejvýše položeným městem v celém Německu. Přímo nad ním se tyčí nejvyšší saská hora Fichtelberg, v jejímž svahu nad městem stojí několik skokanských můstků a lyžařský areál. Oberwiesenthal je totiž vyhlášeným střediskem zimních sportů.

Vrchol Fichtelbergu je z Oberwiesenthalu snadno dostupný. Protože na něj vede silnice, zajíždí tam z města autobusová linka. Nejsnadnějším a nejvyhledávanějším přístupem je využití lanové dráhy. Jsou tu hned dvě a vedou souběžně vedle sebe. První z nich je kabinková a je nejstarší dosud provozovanou lanovou dráhou v Německu, neboť byla vybudována v roce 1924, a s přestávkami je v provozu dosud. Kyvadlově proti sobě vyjíždějí dvě kabinky, z nichž každá je určena pro 44 cestujících. Cestou se otevírají krásné výhledy.

V poslední době byla v souběžné trase postavena ještě čtyřsedačková lanovka a obě jsou kupodivu v provozu zároveň. Historická lanovka byla řadu let v majetku města, kdežto sedačková má soukromého vlastníka. V roce 2024 město odsouhlasilo, že tento soukromý vlastník bude provozovat obě lanovky.

Na vrcholu Fichtelbergu se nachází horský hotel Fichtelberghaus s rozhlednou. Vrchol hory však byl turistickým cílem mnohem dříve. Již v roce 1845 zde stála 8 metrů vysoká rozhledna, která nabízela skvělé výhledy. První budova turistické chaty na vrcholu byla postavena v letech 1888-1889 podle projektu Oskara Puschmanna. Chata byla otevřena dne 21. července 1889. V tomtéž roce se její součástí stala rozhledna vysoká 42 metrů. Byla tedy jen o 5 let mladší než ta na Klínovci.

Už v roce 1899 se musela chata, zvaná Fichtelberghaus, rozšiřovat kvůli vysokému zájmu turistů. Ze stejného důvodu začalo v roce 1910 její další rozšiřování a s výstavbou lanovky v roce 1924 počty návštěvníků ještě vzrostly.

Večer 25. února 1963 vypukl v budově požár, ke kterému muselo být přivoláno 180 hasičů z celého okresu Annaberg. Kvůli velkým závějím na přístupových trasách museli hasiči všechny hasební prostředky dostat nahoru pomocí lanovky. Z důvodu nedostatku vody nahoře však nebylo možno požár uhasit. Vedení vody z Oberwiesenthalu spojenými hasičskými hadicemi při teplotě −15 °C neustále zamrzalo a tak původní Fichtelberghaus do základů vyhořel.

K nápravě došlo již o dva roky později. Základní kámen nové chaty byl položen 22. června 1965. Do roku 1967 vyrostla na nejvyšší hoře Německé demokratické republiky moderní horská chata, kterou díky strohé, betonové architektuře poplatné tehdejšímu režimu nebylo možno přehlédnout. Do stavby byla začleněna také prostá, 42 metrů vysoká rozhledna.

Po změně režimu byla koncem 90. let připravována demolice stávající a stavba nové budovy v původním stylu. Byla zbourána i původní betonová rozhledna a nahrazena novou, jen 31 metrů vysokou. Nový horský hotel byl otevřen 18. července 1999. V třetím Fichtelberghausu je kromě hotelu restaurace, samoobslužná jídelna a tradiční „krušnohorská jizba“.

Nynější rozhledna měří 32 metrů, to je o 10 metrů méně než ta původní, a vede na ni 148 schodů. Je z ní krásný výhled všemi směry. Přímo naproti na jihu se tyčí na českém území nejvyšší hora Krušných hor Klínovec s rozhlednou a televizním vysílačem, jsou vidět i další české vrcholy s rozhlednami jako Plešivec nebo Blatenský vrch. Za krušnohorským pásmem vystupují Doupovské hory a také Slavkovský les, za dobré viditelnosti i vrcholky Českého středohoří. A kolem samozřejmě saská část Krušnohoří, které na západě dominuje Auersberg (1019 m) s rozhlednou a radarovou věží pro letecký provoz. Na severovýchodě vidíme Bärenstein (898 m) s rozhlednou. Právě za vsí Bärenstein, která přes hranici sousedí s českým městem Vejprty, přestává být potok Pöhlbach hraničním tokem, stáčí se do německého vnitrozemí a končí jako přítok říčky Zschopau, která pramení na severním svahu Fichtelbergu.

Kromě horského hotelu Fichtelberghaus s rozhlednou se na vrcholu nachází také meteorologická stanice. Pravidelná meteorologická měření byla na Fichtelbergu prováděna už od roku 1890, avšak meteorologická stanice v plném rozsahu je v provozu od začátku roku 1916. Protože místo je vhodné i pro pozorování hvězdné oblohy, byla tu v roce 1950 zřízena také astronomická observatoř.

Město Oberwiesenthal se snaží intenzivně podporovat turismus. Kromě toho, že na svazích Fichtelbergu je zimní areál s lanovkami, vleky, sjezdovkami, skokanskými můstky a sáňkařskou dráhou, podpořilo vznik dalších turistických zajímavostí, mezi něž patří i Mořské akvárium z roku 2011. Od roku 2018 je v provozu i Fly-line Fichtelberg, což je délkou 1500 metrů v Evropě nejdelší závěsná skluzavka, pomocí níž zájemce sjede zavěšen ve zvláštním postroji na ocelovém laně z vrcholu Fichtelbergu až do města rychlostí 10-13 km/hod. Jízda v zavěšení je zvláštním adrenalinovým zážitkem.

Oblíbenou atrakcí je také úzkorozchodná železnice, která spojuje Oberwiesenthal se vsí Cranzahl. Nádražím v Cranzahlu prochází také klasická železniční trať, která vede z Chemnitz přes Vejprty do Chomutova. Paradoxní je skutečnost, že zatímco na saské straně je v zájmu rozvoje turistického ruchu úspěšně provozována úzkokolejná železnice, na české straně byl na trati 137 z Chomutova do Vejprt, která atraktivně přechází hřeben Krušných hor, provoz zrušen. V současnosti je provoz v úseku Chomutov - Vejprty udržován v omezené míře jen o víkendech během letní turistické sezóny, a to německou dopravní společností.

Úzkokolejná železnice z Cranzahlu do Oberwiesenthalu byla vybudována v letech 1896-1897. Sloužila nejen turistům, ale také nákladní dopravě, především pro potřeby vápenky, štěrkovny a dřevařských podniků. Nákladní doprava byla ukončena v roce 1992 a od roku 1998 dopravu na trati provozuje regionální společnost. V průběhu celého roku, ale především v zimním období železnice slouží svému původnímu účelu, totiž přepravě lázeňských hostů, turistů i lyžařů do Oberwiesenthalu jako významného střediska zimních sportů na úbočích Fichtelbergu. V současnosti je provozována pouze osobní doprava s vlaky taženými parními lokomotivami. Ve vlaku je i jídelní a zavazadlový vůz. Denně je v provozu na trati šest souprav.

Klínovec i Fichtelberg jako dva bratrské krušnohorské vrcholy stále nabízejí krásné výhledy z rozhleden. Rozdíl je pouze v tom, že na Fichtelbergu byl pouhé čtyři roky po zničujícím požáru obnoven provoz horského hotelu, zatímco na Klínovci stojí již přes dvacet let nevyužívaná, ale památkově chráněná ruina s bezpečnostním oplocením a v provozu je díky iniciativě malého horského města pouze nově postavená rozhledna. Za pozornost snad stojí jen jedna maličkost. Rozhledna na Fichtelbergu je téměř dvakrát vyšší než ta na Klínovci, avšak řadu let tu vstupné činilo pouze 1 €. I přes jeho zdvojnásobení v poslední době je však stále nižší než na Klínovci. Je to zřejmě tím, že se Němci nezabývali číslováním kamenů a nesnažili se stavět přesnou kopii historické rozhledny z 19. století, ale šlo jim o to, aby stavby na vrcholu hory především sloužily veřejnosti.

Nejvýznamnější částí chráněného komplexu horského hotelu na Klínovci je tzv. Jubilejní hala, vybudovaná v roce 1908. Konala se tu již dříve zmíněná Jubilejní výstava řemeslných a průmyslových výrobků Krušnohoří. Rozlehlá hala se pyšní kazetovým stropem, přičemž v každé kazetě byl znak města, vystavujícího výrobky. Výstava se konala v roce, na který připadalo 60. výročí vlády císaře Františka Josefa I. Po jejím skončení se z haly stala restaurace a centrum celého objektu. Dostala také nové pojmenování Sobitschkův sál. Josef Richard Sobitschka (1854-1940) byl totiž významný podnikatel a celoživotní propagátor Krušných hor, který se zasloužil právě o konání zmíněné Jubilejní výstavy. Byl německé národnosti a narodil se v Böhmisch Wiesenthalu, nynější Loučné pod Klínovcem. Tam i zemřel. Ve 20. letech 20. století byl během oprav po požáru objekt hotelu rozšířen ještě o tzv. Müllerův sál, pojmenovaný podle starosty Krušnohorského spolku, který se o výstavbu zasloužil. Je jen škoda, že nejcennější části chráněného objektu veřejnost jen tak neuvidí.

 

 

Použité zdroje: