Za výhledy do okolí české hranice – Vyhlídky na jihomoravské hranici

Státní hranice mezi Českou republikou a Rakouskem se na území Jihomoravského kraje poněkud podobá situaci na části česko-polské hranice v kraji Moravskoslezském. Chybí tady totiž hraniční pohoří a hranici v podstatě vymezují říční toky. Zatímco na severu hranice sleduje tok Opavice, Opavy nebo Olše, na jižní Moravě hranici se spolkovou zemí Niederösterreich (Dolní Rakousko) udává tok Dyje. Dyje (německy Thaya) však přímo svým tokem hranici vytyčuje jen v několika kratších úsecích. Ve značné délce se totiž hraniční čára odchyluje od koryta řeky k jihu, takže Dyje, rozlévající se do řady ramen, protéká plně územím českého státu.

Řeka Dyje vzniká ze dvou zdrojnic. Rakouská Dyje (v Rakousku označovaná Deutsche Thaya nebo jen Thaya) pramení na severu země u vsi Schweiggers asi 15 km jižně od Gmündu a je mohutnější. Moravská Dyje (Mährische Thaya) pramení nedaleko Třeště v kraji Vysočina, teče jižním směrem, u obce Písečné opouští české území a pokračuje k jihu až k městu Raabs an der Thaya, kde po soutoku se svou rakouskou jmenovkyní vytváří vlastní Dyji. Nad soutokem obou řek, které mají každá za sebou přibližně 70 km toku, se tyčí starobylý a dodnes obývaný hrad Raabs, česky odedávna nazývaný Rakous nebo Rakús. Z tohoto názvu vzniklo pojmenování Rakouska, které je užíváno jen v češtině a slovenštině, zatímco ostatní jazyky používají vesměs odvozeniny z latinského Austria. Za Raabsem se tok Dyje stáčí k severu a za Drosendorfem přitéká na území Moravy. Za hranicí protéká obcí Podhradí nad Dyjí, která se do roku 1949 jmenovala Frejštejn či Frajštejn stejně jako hrad, jehož zřícenina se tyčí na skále nad řekou. Poté Dyje vtéká do Vranovské vodní nádrže, nad jejíž hladinou se nacházejí známé hrady Bítov a Cornštejn. Pod přehradní hrází ční na vysoké skále nad řekou zámek Vranov.

Za městysem Vranov nad Dyjí řeka vtéká do hluboce zaříznutého kaňonu a zároveň se stává hraničním tokem. Nad levým břehem se tu rozkládá Národní park Podyjí, který byl vyhlášen na rozloze 63 km² v roce 1991 za účelem ochrany výjimečně zachovalého říčního údolí v bohatě zalesněné krajině jihozápadní Moravy. Na rakouské straně na něj pak navazuje park Nationalpark Thayatal, vyhlášený v roce 2000. Přirozenou osou území je kaňon řeky Dyje, který vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hlubokými údolími bočních přítoků, vysokými skalními stěnami a pestrými rostlinnými a živočišnými společenstvy.

V hlubokém údolí tu na rakouské straně leží městečko Hardegg se starobylým hradem z 12. století. Hardegg je označován za nejmenší město Rakouska, na jeho vlastním katastrálním území žije necelá stovka obyvatel, s připojenými vesnicemi pak má asi 1300 obyvatel. Z české strany od vsi Čížov, v níž se nachází návštěvnické středisko našeho nejmenšího národního parku, sem vede modrá značka, která po 3,5 km dojde k hraničnímu mostu přes řeku. Právě z této turistické trasy odbočuje 2,5 km od Čížova odbočka k Hardeggské vyhlídce, dlouhá asi 400 metrů. Na hraně prudké stráně tu najdeme dřevěný altán, z něhož se otevírá nejkrásnější výhled z české strany na malebně rozložené město Hardegg s hradem a na údolí Dyje.

Hrad Hardegg na skále nad městečkem je stále soukromým majetkem. V 19. století tu bylo zřízeno muzeum, připomínající mexického císaře Maxmiliána z rodu Habsburgů, v poslední době je však hrad pro veřejnost uzavřen.

Asi 3,5 km po silnici L38 jihovýchodně od Hardeggu leží vesnice Merkersdorf, z níž vychází dvoukilometrová, červeně značená odbočka k vyhlídkovému místu Umlaufblick. Tady se z neobvyklé konstrukce rozhledny otevírá nádherný výhled z rakouské strany na meandry Dyje a českou stranu s národním parkem.

Brzy poté se tok Dyje stáčí k severu na české území a zamíří ke Znojmu, kde hluboce zaříznuté údolí končí u místní vodní nádrže. Za Znojmem se charakter krajiny změní a řeka vtéká do území jen mírně zvlněného a posetého vinicemi. Státní hranice se tu drží poměrně daleko na jih od říčního toku.

Pro celý zbytek jihomoravské krajiny při hranici platí, že stačí jen nevysoký kopeček nebo vyhlídková věž k tomu, aby se otevřel výhled do daleka. Příklad takové vyhlídky najdeme nedaleko za Znojmem, východně od hraničního přechodu Hatě/Kleinhaugsdorf a jižně od obce Dyjákovičky. Na rakouské straně hranice se tu nachází nenápadný vrch Heidberg (305 m n. m.), na němž byla postavena v roce 1998 nevysoká konstrukce rozhledny, zvané Heidbergwarte. Přes nevelkou výšku je z ní za dobré viditelnosti vidět rozsáhlá část jižní Moravy a Dolního Rakouska od pohoří Wechsel až po pohoří Hochschwab.

Jen asi 4 km vzdušnou čarou na východ najdeme také na české straně pozoruhodné vyhlídkové místo. Na nejvyšším místě staré viniční tratě Ječmeniště, jihovýchodně od obce Vrbovec směrem k moravsko-rakouským hranicím, stojí romantický viniční hrádek Lampelberg. Uprostřed vinic s vyhlášenou kvalitou si jej nechal roku 1860 postavit jako vyhlídkový altán jaroslavický zámecký pán Vilém hrabě Hompesch.

Malý hrádek byl postaven v roce 1860 na Jehněčím vrchu (286 m n. m.) a sloužil především k hlídání terasovitých vinic, které byly pod hrádkem vybudovány v roce 1861. Jde o nejvyšší pahorek v lokalitě, z něhož se otevírá nejlepší výhled do krajiny. Nachází se zde kulatá věž, pod níž je místnost pro hotaře neboli strážce vinice a bývalá maštal pro koně. Všude kolem jsou samé vinice a bývalé příhraniční území, místo, kam v minulosti nikdo nesměl. Dnes je hrádek upraven jako sezónní vinárna s občerstvením. V letních měsících tu jsou nabízeny ochutnávky vín s možností degustace. Je to vyhledávané odpočinkové místo pro turisty i cyklisty nabízející krásnou vyhlídku na okolní vinice na moravské i rakouské straně.

Dále k východu se řeka Dyje u Hevlína opět nakrátko přiblíží ke státní hranici, ale záhy opět zamíří severovýchodně do moravského vnitrozemí a mohutným obloukem obtéká Pavlovské vrchy, známé jako Pálava. Název Pálava nese i zdejší chráněná krajinná oblast. V tomto úseku řeka napájí tři rozlehlé Novomlýnské vodní nádrže. Daleké výhledy tu nabízejí vrcholky Pálavy, zejména její nejvyšší vrchol Děvín (550 m n. m.). Státní hranice je tu však poněkud vzdálena, protože probíhá až jižně od Mikulova.

V souvislosti s Mikulovem je nutno zmínit Svatý kopeček východně nad městem. Nezalesněný vrch (363 m n. m.) tvoří výraznou krajinnou dominantu, jejíž vrchol umocňuje kaple sv. Šebestiána se zvonicí, zastaveními křížové cesty a dalšími kaplemi. Svatý kopeček je významným poutním místem, které se nachází asi 2 km od státní hranice a je z něj krásný rozhled.

Kapli sv. Šebestiána nechal postavit v roce 1623 tehdejší majitel mikulovského panství kardinál Dietrichstein jako poděkování za ochranu města před morovou epidemií. Kaple byla v průběhu let několikrát upravována a v roce 1672 byla celá přestavěna. Vedle stojící zvonice pochází z roku 1632. Nejprve v ní byl umístěn zvon sv. Šebestián a menší zvon sv. Anna, ale roku 1767 byly oba zvony během požáru po úderu blesku roztaveny. Nahradil je potom jediný velký zvon o hmotnosti 4360 kg, průměru 185 cm a výšky 165 cm, ulitý právě z těch zničených původních. K jeho rozhoupání je vzhledem k hmotnosti potřeba čtyř zvoníků.

Pod hrází dolní Novomlýnské nádrže Dyje vtéká do pozoruhodné krajiny, kterou po staletí utvářel do dnešní podoby přírodního parku knížecí rod Liechtensteinů a dnes ji známe jako Lednicko-valtický areál, který je od roku 1996 památkou UNESCO. Rovinaté krajině, kde se řeka rozlévá do řady ramen, tu vládnou dva knížecí zámky, Lednice a Valtice. Zdejší přírodní krajinářský park pak zdobí řada romantických staveb. Protože nás zajímají vyhlídky, musíme se zastavit u jedné, zvlášť zajímavé a neobvyklé. Je to minaret nacházející se severně od lednického zámku.

Zděný minaret nechal postavit kníže Alois I. Josef z Liechtensteinu podle návrhu architekta Josefa Hardtmutha v letech 1797–1802. Romantická věž je postavena v maurském orientálním stylu. Nachází se v ní osm místností s orientální výzdobou. Minaret je považován za největší stavbu svého druhu mimo islámské země. Dosahuje výšky přes 60 metrů a vznikl jako jedna z prvních vyhlídkových staveb u nás.
Z minaretu lze během turistické sezóny vyhlížet ze tří ochozů. Po vystoupání 302 schodů na nejvyšší vyhlídkový ochoz se jako na dlani před vámi rozprostře celý Lednicko-valtický areál. Kromě něj lze odtud pozorovat Pálavu, Bílé Karpaty a za dobré viditelnosti dokonce vrcholek věže svatoštěpánského dómu ve Vídni či Alpy.

Od parku kolem Lednice řeka Dyje zamíří do Břeclavi, za níž se otočí k jihu a zakrátko se stane hraniční řekou. Její koryto pak tvoří státní hranici až po soutok s Moravou. Zbývá však se ještě podívat na jedno zajímavé místo. Asi 10 km západně od Břeclavi totiž leží město Valtice se zámkem.

Valtice, německy zvané Feldsberg a v místním nářečí Valčice, byly až do roku 1920 součástí Rakouska. Od 14. století až do roku 1945 byly majetkem a sídlem knížecího rodu Liechtensteinů. Teprve po 1. světové válce a uzavření mírové smlouvy v Saint-Germain-en-Laye připadly nově vzniklému Československu. Přispěl k tomu i zájem, aby železniční trať spojující Břeclav přes Hrušovany nad Jevišovkou se Znojmem zůstala na území jednoho státu, protože jinak by několikrát překračovala historickou hranici.

Asi 2,5 km od valtického zámku po červené značce se nachází pozoruhodné vyhlídkové místo. Patří mezi řadu romantických staveb, kterými Liechtensteinové zdobili své panství. Je to vyhlídková kolonáda zvaná Na Reistně nebo počeštěně Na Rajstně. Stavba vyhlídkové kolonády poblíž Valtic začala počátkem 19. století podle plánů knížecího architekta Josepha Hardtmutha, který se nechal inspirovat glorietem ve vídeňském Schönbrunnu od Konrada Herzendorfa von Hohenberg. V průběhu stavby se však vyskytla řada překážek, kvůli kterým byla stavba přerušena. Stavbu dokončil až stavitel Josef Poppelack roku 1823. V roce 1907 musel být objekt přestavěn poté, co se jeho část zřítila v důsledku chyby v původním projektu.

Kolonáda však nebyla jen vyhlídkovou stavbou. Stavebník Jan Josef I. z Liechtensteina ji nechal vybudovat jako Památník otci a bratřím. Má podobu řeckého triumfálního oblouku s dvanácti korintskými pilíři. Na severní stranu nechal kníže umístit německý nápis, který v překladu zní „Syn otci, bratr bratrům“. Na jižní straně se nachází rovněž německý název, v češtině „Duším nezapomenutelných zesnulých jediný přeživší syn.“ Kníže tak připomněl památku svých zemřelých bratrů Filipa a Aloise a také otce Františka Josefa I. z Liechtensteinu. Výzdobu stavby doplňují jejich sochy ve výklencích.

Na ploché střeše se nachází vyhlídková plošina, která je během turistické sezóny přístupná veřejnosti. Z ochozu kolonády je překrásný výhled do okolí. Na východě jsou k vidění Malé Karpaty, na severu Lednicko-valtický areál, na západě Mikulov a na jihu je vidět daleko do Rakouska, protože kolonáda se nachází jen asi 400 metrů od hranice.

Nakonec ještě zbývá zajímavost, která nás zavede i do Rakouska. V roce 2013 byla totiž zřízena přeshraniční naučná stezka Bosou nohou, německy Barfussweg. Je okružní, začíná poblíž kolonády Na Reistně a je dlouhá necelých 5 km. Cesta vede okolo rozsáhlých vinic do Rakouska k vinařské obci Schrattenberg. Po cestě je umístěno celkem 11 zastávek, na kterých se návštěvníci mohou projít bosi po kůře, šiškách, písku nebo kamenech. Mohou balancovat na vratkém mostě z dřevěných trámů nebo si odpočinout na dřevěných lehátkách. Na rakouské straně tu najdeme i malou dřevěnou rozhledničku zvanou Barfussweg Warte, která potvrzuje, že v tomto kraji i nízká vyhlídka poskytuje daleké výhledy. Další zajímavostí je na rakouské straně Brána druidů a na moravské Muzeum železné opony, které připomíná časy, kdy do těchto míst veřejnost dlouhou dobu nesměla.

 

Použité zdroje: