Staroslovanský bůh Radegast na horském hřebenu a v zoologické zahradě

V Americe patří mezi nejznámější a nejuznávanější sochaře, doma ho však zná jen málokdo a když, tak díky jediné soše. Jmenoval se Albín Polášek a jeho životní příběh není vůbec nezajímavý.

Albín se narodil 14. února 1879 ve Frenštátě pod Radhoštěm jako sedmý syn v rodině Josefa Poláška, tkalcovského faktora a hostinského. Matka Petronila byla dcerou frenštátského řezníka. V početné rodině musel Albín od dětství pomáhat v hostinci nebo chodit na pastvu a již tehdy se projevilo jeho mimořádné výtvarné nadání. Ve volných chvílích totiž stále maloval nebo po vzoru betlémářů vyřezával figurky. To rozhodlo, že byl nakonec dán do učení do Vídně, aby se vyučil řezbářem. Po vyučení a návratu do rodného kraje však nenašel uplatnění.

Albínovi dva starší bratři už v té době hledali štěstí v Americe a tak se rozhodl, že je bude následovat. Psal se rok 1901 a bylo mu 22 let, když učinil osudový krok pro celý zbytek svého života a odjel do Spojených států. Jeho řezbářské řemeslo se mu pro začátek hodilo, díky svému umění se rychle uchytil při opravách a tvorbě výzdoby místních kostelů a během dvou let si našetřil tolik, aby se mohl přihlásit ke studiu sochařství na Akademii umění ve Filadelfii. Patřil k nejlepším žákům a dosáhl řady ocenění, v roce 1910 dokonce získal stipendium a možnost studovat i na Americké akademii v Římě. Jeho mimořádné výsledky vyústily v roce 1916 v nabídku, aby se stal profesorem na Akademii krásného umění v Chicagu. Přijal a na svém místě vytrval téměř třicet let.

Albín Polášek nikdy nezapomněl na svůj původ, do vlasti se vracel každoročně na dovolenou. K 10. výročí vzniku Československa v roce 1928 vytvořil pro Prahu sochu amerického prezidenta a Masarykova přítele, který se o naši samostatnost významně zasloužil. Woodrow Wilson stál od té doby v parku před nádražím, které neslo jeho jméno. Poláškovo dílo však zlikvidovali Němci. Odstranění a zničení pomníku nařídil v prosinci 1941 zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, neboť v té době vstoupily Spojené státy do války s Německem. Teprve r. 2011 byla poblíž původního místa, které zabrala nová odbavovací nádražní hala, umístěna díky iniciativě z USA replika této sochy.

Více však ve své tvorbě Albín Polášek myslel na rodný kraj. Od roku 1924 se zabýval myšlenkou vytvořit pro něj galerii velkých soch staroslovanských pohanských bohů, mezi nimiž měl být Perun, Svantovít i Radegast. Zamýšlený projekt se nakonec neuskutečnil, zbyla z něj jen jedna socha. Ve stejné době Polášek pracoval na sousoší slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Zhotovení cyrilometodějského sousoší a sochy pohanského Radegasta zaplatili Češi žijící v Americe a obě díla věnovali své vlasti. V létě roku 1930 si proto Polášek pronajal ateliér v Praze, kde zhotovil definitivní modely těchto děl. Cyril s Metodějem byli pak odliti z bronzu, zatímco Radegast, česky zvaný Radhošť, byl vytvořen z umělého kamene se železnou výztuhou. Obě monumentální díla, vždyť samotný Radegast vážil 1,4 tuny, byla ještě na podzim téhož roku s obtížemi dopravena na beskydský hřeben.

Slavnostní odhalení obou děl bylo připraveno na dny cyrilometodějského svátku v létě roku 1931. Cyril a Metoděj stojí od 4. července toho roku na vrcholu Radhoště v blízkosti kaple, která je jim zasvěcena. Pro sochu Radegasta (49.4825767N, 18.2528917E) bylo zvoleno místo na hřebenové cestě mezi Radhoštěm a Pustevnami, po níž dnes procházejí denně stovky návštěvníků. Její odhalení se uskutečnilo jen o den později, tedy 5. července.

Radegastovi dal Polášek zvláštní podobu. Staroslovanský pohanský bůh slunce, hojnosti a úrody má podle něj mužské tělo, lví tvář, na hlavě přilbici s býčími rohy, v pravé ruce drží roh hojnosti a v levé sekeru.

Rodnému městu daroval Polášek také řadu dalších děl. Ve Frenštátě můžeme proto najít kromě jiných prací i sousoší, které dostalo několik názvů. Nejčastěji je označováno jako Pravěký zápas nebo Souboj dobra se zlem. Muž na něm zápasí s vlkem symbolizujícím zlo. Dílo daroval Polášek rodnému městu v roce 1938, stojí před někdejší frenštátskou školou, nyní budovou muzea, a představuje zároveň památník obětem 1. světové války. Polášek se však nevěnoval jen sochařství, ale také nadále maloval. Ve frenštátském kostele sv. Jana Křtitele proto můžeme najít i jeho obrazy křížové cesty.

Pravidelné Poláškovy návštěvy Československa přerušila 2. světová válka, po ní do vlasti přijel naposledy v roce 1947. Následující roky byly pro něj spíše krušné. V prosinci 1949 se 70letý Polášek poprvé oženil se svou dlouholetou družkou Ruth Sherwoodovou, která ho přesvědčila, aby na stáří opustil Chicago a přesídlil na Floridu. Polášek si tam skutečně vybudoval dům v malém městě Winter Park, jeho manželka ale již po půldruhém roce zemřela. Ještě předtím však Poláška postihlo další neštěstí. V květnu 1950 po záchvatu mozkové mrtvice ochrnul na levou polovinu těla a po zbytek života byl odkázán na cizí pomoc a invalidní vozík.

Jako silná osobnost však neopustil své životní krédo: „Mějme víru v sebe a odvahu a Bůh nám pomůže k cíli“. Přes postižení se dále věnoval své umělecké práci. V roce 1961 se jako 82letý dokonce znovu oženil, tentokrát s americkou Češkou. Zemřel ve svém floridském sídle 20. května 1965 ve věku 86 let. Jeho dům se poté proměnil na Albin Polasek Museum and Sculpture Garden, v němž se fond, který sám založil, stará o dvě stovky jeho soch a obrazů.

Poláškův 3 metry vysoký Radegast z umělého kamene na beskydském hřebenu silně trpěl drsnými horskými podmínkami, navíc železná výztuha přitahovala blesky. Vzniklé pukliny olomoučtí restaurátoři Karel Hořínek se synem v letech 1980-1982 sice opravili, ale dalšímu chátrání sochy nebylo možno zabránit. V roce 1996 byla proto ze svého místa odvezena do ateliéru ve vsi Leskovec na Vsetínsku a bylo rozhodnuto o zhotovení repliky z odolnějšího materiálu. Nový Radegast byl vytesán ze žuly dodané z lomu Vápenice na Sedlčansku, aby se co nejvíce podobal originálu. Kopii sochy vytesali kameníci Jan Sobek a Miroslav Zubíček za dohledu akad. sochaře Miroslava Machaly. Náklady ve výši téměř miliónu Kč se tentokrát zavázal uhradit pivovar Nošovice, který užívá Radegasta ve svém logu. Nová socha vážící 3,3 tuny, což je více než dvojnásobek váhy originálu, byla na původním místě slavnostně odhalena 4. července 1998. Symbol Beskyd tak byl zachráněn i pro budoucí generace. Originál Poláškovy sochy našel po nezbytné opravě nové umístění pod střechou frenštátské radnice (49.5470792N, 18.2116381E), kde ho od roku 1998 může ve vestibulu veřejnost rovněž obdivovat.

Z celého vyprávění se může zdát, že Poláškův Radegast nemá téměř nic společného s Prahou. Ale to není tak úplně pravda. V roce 1930 byly totiž v Praze zhotoveny z umělého kamene dva shodné odlitky sochy, jeden byl určen pro Beskydy, druhý byl autorem zamýšlen pro umístění ve vlastní zahradě. Do Poláškovy zahrady se však Radegast nikdy nedostal a nakonec zůstal v Praze. Po čase byl instalován na místě, které pro sochy není zrovna typické, i když je to také zahrada. Je to zahrada zoologická (50.1184467N, 14.4045975E) a v sousedství Radegasta vyjí vlci.

Použité zdroje:

Galerie