Trochu nevšední procházka Táborem okolo hradeb až do centra vhodná i pro rodiny s dětmi

Historické opevnění Tábora

Opevnění vzniklo v polovině 15. století a podstatnějšími úpravami prošlo v první polovině 17. století. Hradební systém kolem historického jádra zahrnuje hradební zdi, vnitřní parkánové zdi, brány a bašty.

Jakou dopravu zvolit

Druhé největší město jihočeského kraje se pyšní svým historickým centrem a je pochopitelně dosažitelné jak autobusovou, tak vlakovou dopravou. Pokud naleznete vhodný spoj, není od věci ji využít, protože parkování auta je ve městě opravdu dost problematické, parkovišť je v centru nedostatek a jsou placená, takže své vozidlo budete stejně možná nuceni zanechat v okrajové čtvrti.

Na procházce

Vstoupíte tudíž do Holečkových sadů a upoutají vás modré dveře uprostřed zdi.

Jsou vysoko nad úrovní země, svojí jasnou barvou působí v nehezké zdi jako pěst na oko a mají v sobě jakési tajemno. Kam asi vedou? Co skrývají? Kdo jimi kdysi chodil?

Záhada zůstává nerozluštěna a putujete dále pod hradbami k Soukenické baště, která značně vyčnívá z opevnění a kdysi tak umožňovala střelbu na obě strany.

U Žižkovy bašty s fasádou v neogotickém stylu můžete spočinout ve stínu na lavičkách, pokud máte menší děti, můžete jim dopřát kratochvíli na hřišti.

Od Žižkovy bašty zamíříte okolo vyhlídkového místa a budete se stále držet vpravo. Za nedlouho se ocitnete u Bechyňské brány a hradní věže Kotnov.

Bechyňská brána je jedinou dochovanou bránou středověkého opevnění a současnou podobu získala v 15. století.

Věž Kotnov je dominantní památkou na hrad, který zanikl požárem roku 1532. Nyní je tato 25 m vysoká věž přístupná jako vyhlídková.

 

A nebyla by to ta správná návštěva Tábora, kdybyste alespoň na skok nezavítali na Žižkovo náměstí. K náměstí se budete proplétat úzkými romantickými uličkami a cestou možná narazíte i na zdejšího husitu, který brání dřevěná vrata.

Při obhlídce náměstí s pověstným památníkem Jana Žižky můžete zavítat také do rozlehlého podzemí z 15. a 16. století.

Z náměstí se Tržní ulicí dostanete na východní stranu hradeb, kde se tyčí renesanční vodárenská věž, která vznikla v 16. století. Za úkol měla rozvádět vodu z nádrže Jordán do městských kašen.

Naše procházka po Táboře se blíží ke konci. Zbývá už jen jedna bašta. A to Táborská bašta. Jídlo, které nese název po městě Tábor, ale podrobnější informace o vzniku názvu se mi dohledat opravdu nepodařilo. Oblíbený pokrm, který upadl poslední léta v zapomnění. Bude už otázkou štěstí na něj v táborských restauracích narazit.

A jak má taková Táborská bašta vypadat? Základem jsou dva druhy mas. Vepřové pečené a uzené s dvěma druhy knedlíků (houskový a bramborový) a zelí. Někdy se přidávala ještě opečená klobása a jindy klobása zastoupila pečené maso.

Pokud vám zbyla časová rezerva, zde je pár tipů na zajímavá místa, která také stojí za zhlédnutí

•  Táborský (Jordánský) vodopád

Tři metry vysoký umělý vodopád vznikl v Táboře roku 1693 na pravém konci hráze Jordánu, aby odváděl vodu při možných záplavách.  Když budete mít štěstí, bude při vaší návštěvě chrlit vodu.

• Granátová skála

Na souřadnicích N 49°24.619', E 14°39.397'můžete spatřit skálu bohatě osázenou granáty typu almanditu ve velikosti až lískového oříšku. K pozorování granátů je ideální vyleštěná plocha skály.

• Táborský rodák Jiří Hrzán balancující na zdi

Jiří Hrzán miloval výšky a rád riskoval život, což se mu dokonce stalo osudným v jeho 41 letech, kdy se zřítil během šplhání po fasádě.  Sochu stojící na opěrné zdi poblíž gymnázia odhalily jeho dcery v roce 2019.

 

Použité zdroje:

Galerie