Vranov nad Dyjí nabídne mnohem více než jen zámek

Bývalá radnice

Na náměstí stojí nenápadná nárožní budova, která sloužila dříve jako radnice. Ve dvoře bývala svého času i šatlava. Je doloženo, že původně šlo o dvě budovy, které byly následně v roce 1873 propojeny v jeden objekt a zastřešeny. Na straně domu směřující do úzké uličky směrem ke kostelu jsou patrné pozůstatky psaníčkového sgrafita. To je datováno do 2. poloviny 16. století. Objeveno bylo v 90. letech 20. století, při generální opravě celé budovy, v níž byl od roku 1945 umístěn poštovní úřad. Tuto funkci plní budova dodnes, navíc je zde pobočka banky. 

Sgrafito, které je na budově patrné je technika omítkové úpravy. Největší rozkvět této zdobné úpravy fasád se datuje do dob renesance. Princip spočívá v nanesení dvou různobarevných vrstev omítky. Spodní vrstva tmavé omítky je obarvená jemně mletým uhlím nebo popelem ze spálené slámy, která se nechala vyschnout. Do horní tenké vrstvy světlé omítky se za vlhka proškrabují vzory a odhalená spodní vrstva pak kontrastuje jako požadovaná dekorace. Motivy sgrafita bývají figurální nebo ornamentální. Zde je ornamentální typ s prvkem výzdoby zvaným psaníčko. 

Rotunda sv. Ondřeje a oltář zasvěcený Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu

Rotunda svatého Ondřeje pochází ze 13. století. Nadzemní část je vysoká 6 metrů, stejně jako podzemní část, která sloužila k ukládání kostí zemřelých. Kruhová stavba je též nazývána jako karner (z latinského karnarium tedy márnice), podzemní část je kostnice. Zajímavostí je, že se jedná o nejstarší stavbu ve Vranově nad Dyjí.

V rotundě je od května 2021 umístěn hodnotný mramorový oltář zasvěcený Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, vzácné umělecké dílo z dílny Adolfa Loose z Brna. Oltář byl zhotoven v roce 1924 na zakázku truchlící matky Alžběty Prisingové, které předčasně zemřel jediný syn Petr-Pavel. Tato žena věnovala v roce 1924 na stavbu oltáře v kostele sv. Jakuba Většího v Jihlavě 50 000 korun. V roce 1958 rozhodnutím památkové péče musel být oltář z jihlavského kostela odstraněn. Rozebrané části oltáře, kterých bylo asi 100 kusů, byly uloženy na palety a uskladněny ve stodole premonstrátského kláštera v Nové Říši, a to až do roku 2020. Vranovský duchovní, pan Marek Dunda, se rozhodl vzácnou památku zachránit. Z iniciativy jedné mecenášky umění byl oltář po velmi řemeslně náročné a finančně nákladné restauraci instalován do rotundy. V roce 2019 byla na rotundě provedena generální oprava včetně obnovy nástěnné malby s tzv. veroikonou - Veroničinou rouškou, a to podle dochovaných dobových fotografií.

Křížová cesta 

Nad Vranovem je křížová cesta, která byla realizována v době od ledna do srpna 2023. Jednotlivá zastavení jsou zhotovena z keramiky a kovu. Cesta vede téměř k Mniszkovu kříži, má 14 zastavení a je dlouhá zhruba 250 metrů. Končí na skále kousek pod křížem.

Švédský zářez/vryp

Pozoruhodným místem vranovského skalnatého masivu je tzv. Švédský zářez (vryp), tedy skalnatá rokle, která se nachází za kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Zářez ve skále je vnímán jako lidské dílo, protože v horní části masivu jsou zřetelné stopy po těžbě kamene.

K tomuto ojedinělému dílu se váže pověst připomínající dobu třicetileté války (1618-1648). Tehdejší kruté válečné události zasáhly také Vranov, když v březnu 1645 bylo městečko obsazeno vojskem generála Torstensona. Ten po vítězné bitvě u Jankova táhl ke Znojmu a dále na Vranov. Část vranovských obyvatel se ukryla v okolních lesích, část včetně pana faráře našla útočiště na dobře opevněném hradě, který statečně bránila posádka posílená císařskými oddíly. Švédové neúspěšně dobývali hrad z vyvýšených strání na jižní straně hradu, kde jsou dosud zachovány kamenné koule uložené na jižních kamenných hradbách. Pevný hrad měl však jednu slabinu, a tou byl nedostatek vody. Na skalnatém podloží nebylo možné vyhloubit studnu, a tak se čerpala voda přímo z řeky pomocí dodnes zachovalých vodních věží. Voda vytažená pomocí rumpálu stékala po žlabu do velké cisterny vytesané do skály pod dnešním Sálem předků. Podle pověsti se Švédové rozhodli odříznout hradní posádku od zdroje vody, a tím hrad vyžíznit. V nejužším místě skalního výběžku se pokoušeli prokopat kanál a odvést tok Dyje mimo dosah věží. Tolik praví stará legenda.

V březnu roku 2013 geologové provedli průzkum konfigurace terénu skalnatého meandru a došli k závěru, že hřbet výběžku je v příčném směru roztrhán systémem drobných, ale velmi strmých poruch. Geologický průzkum odkryl sled hornin, které jsou na sebe deskovitě naskládané, každá jiné tloušťky a pevnosti. Deskovité uspořádání hornin funguje jako kluzké plochy, po nichž horninové bloky ujíždějí do údolí. 

Historickou skutečností je, že Švédové po několikaměsíčním úsilí hrad nedobyli, krutě panství vyplenili, poničili kostel, rozvalili železné doly v osadě Hamry a ze zpustošeného městečka odtáhli směrem na Znojmo.

Použité zdroje:

Galerie