*

Počátek února - svátek světla, ohně, naděje, očištění i nových začátků

Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).

Ilustrační foto
Ilustrační foto
vinsky2002/Pixabay.com

Svátek Imbolc – čas nového začátku

Imbolc býval chápán jako konec zimy či předzvěst jara a byl zasvěcen kdysi velmi oblíbené bohyni Brigit, která bývala patronkou plodnosti, ohně, domova, ale také věštectví, poezie a moudrosti. Po celé Evropě je právě této ženě zasvěceno mnoho studánek a léčivých pramenů. Brigit se často zobrazuje jako dívka vystupující z ohně, v ruce má bílou hůl, kterou budí zimou ztvrdlou půdu k životu.  

Svatá Brigita vrací světlo do světa

Podle lidových tradic navštěvovala svatá Brigita, oděna do bílých šatů, domácnosti, aby požehnala lidem i dobytku. Na její počest se vyráběly slámové panenky, zvané Brideóg nebo Biddy, jež stejně jako bohyně měly na sobě bílé šaty. S těmito panenkami pak chodívaly bíle oděné svobodné dívky vesnicemi na tzv. koledu.

Ilustrační foto
Ilustrační foto Autor: Tama66 / Pixabay.com

Zvyky a obyčeje svátku Imbolc

Jiným symbolem svátku Imbolc je tzv. Brigitin kříž. Splétán byl z vodní trávy, zvané sítina, hojně rostoucí podél potoků, řek nebo na mokrých lukách. Každá domácnost si vyrobila křížů hned několik a zavěsila je nad všechny dveře, aby byli ochráněni před nepříznivým počasím a zlými silami. Nad dveřmi pak visel celý rok. Před dalším Imbolcem se pak starý kříž obřadně spálil a nahradil se

novým. Kdo neměl možnost kříž uplést z vodní trávy, mohl použít slámu, režný provaz či papír.

Vyvěšením Brigitiných křížů to ovšem nekončilo. V tento den se z domovů odstraňovala všechna výzdoba patřící zimě a pálila se. Vše zimní muselo pryč jak z příbytků, tak i ze stájí a v neposlední řadě i z lidských duší. Zimní letargie končila a pomalu nastávalo probuzení ze zimního spánku a s ním očekávaný příval energie a síly. Tradičně se před vchodovými dveřmi zapalovaly malé ohníčky, aby ochránily příbytky před kroupami a blesky. V domovních kamnech se v tento den uhášel starý oheň, kamna se vyčistila a pak nově zapálila. Stejné obřady probíhaly i v kovárnách. Podle tradic ohně zapalovaly pouze mladá, neprovdaná děvčata. Starší ženy mezi tím vymetaly březovými košťaty domácí kapličky a oltáříky a taky své příbytky. Aby se podpořila očista těla a duše, absolvovali lidé hojně tzv. potní lázně nebo absolvovali první pozimní koupel v řece nebo potoce.

Zemědělci v tyto dny prováděli první jarní orbu, kterou budili svá políčka k životu. A nebyla jen tak nějaká orba! Pluhy se slavnostně zdobily pentlemi, polévaly se pálenkou a u první orby opět nesměly chybět svobodné dívky.  

Přestože počátkem února ještě panuje pořádná zima a v přírodě není ani náznak blížícího se jaro, hluboko v podzemí, stejně jako pod kůrou stromů, se už pomalu začíná něco dít. A i když ještě může přijít sníh a mráz, rodící se nový život už nic nezastaví.

Ilustrační foto
Ilustrační foto Autor: manfredrichter / Pixabay.com

Lidové pranostiky spojené se svátkem Imbolc/Hromnice

Na závěr si připomeňme pár starých pořekadel, které nám můžou napovědět, jaký ten letošní rok bude:

  • Když o Hromnicích sněží, jaro už není daleko
  • Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc
  • Zelené Hromnice - bílé Velikonoce
  • Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout
  • Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží 
  • Na Hromnice o hodinu více (v ČR je to přesně hodina a 20 minut)

 

Použité zdroje:

  • internet, literatura