Za výhledy do okolí české hranice – Tanečnice a Weifberg

Za třetí a poslední stavbou, které se řadí mezi tzv. Bismarckovy věže na českém území, se musíme vydat do nejsevernějšího výběžku severních Čech. Naším cílem bude vrch Tanečnice (599 m n. m.) v severozápadní části Šluknovského výběžku.

Téměř celé území Šluknovského výběžku vyplňuje Šluknovská pahorkatina (německy Lausitzer Bergland), která přechází do východního Saska. Jedná se o mírně zvlněnou krajinu s výškovými rozdíly nejvýše do 300 metrů, bez výrazných prvků, ale se zachovalou přírodou a střídavými lesními porosty. Nejvyšším vrcholem celé pahorkatiny je vrch Hrazený (608 m), německy zvaný Pirschken Berg, který leží asi 4 km jihozápadně od Šluknova. Druhým nejvyšším vrcholem je Tanečnice (něm. Tanzplan), což je hřbet zasahující na území severočeského města Mikulášovice a částečně saského města Sebnitz. Její vrcholová část je zaoblená až plochá a povětšinou příkré svahy jsou pokryté četnými kamennými moři a dalšími tvary zvětrávání. Geologické podloží tvoří jemně až středně zrnitý lužický granodiorit. Na Tanečnici pramenící vodní toky náleží k povodí Labe a úmoří Severního moře. Většinu povrchu pokrývají nepůvodní smrkové monokultury. Ostrůvkovitě se dochovaly původní acidofilní bučiny a podél vodních toků také údolní jasanovo-olšové luhy. Česká část Tanečnice náleží k Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, na německé straně se nacházejí přírodní rezervace Heilige Hallen a Gimpelfang.

Český název Tanečnice se začal používat až po druhé světové válce. Německý název kopce Tanzplan (Taneční pláň či mýtina) vznikl zkomolením původního pojmenování Tannenplan (Jedlová planina). Naproti tomu lidová pověst vypráví, že název je odvozen od lesních víl, které na vrchu tančily a sváděly myslivce. Tato pověst však není nikde písemně doložena.

Již ve 30. letech 19. století stávala na Tanečnici dřevěná vyměřovací věž. Když dosloužila svému účelu, rozhodli se členové Okrašlovacího a horského spolku z města Mikulášovice (něm. Nixdorf) vybudovat na jejím místě dřevěnou rozhlednu. Její výstavba proběhla v roce 1885. Po roce svého provozu však byla smetena vichřicí. O rok později zde byla vystavěna druhá dřevěná věž o výšce 26 metrů, na jejíž vrchol vedlo sedm dřevěných žebříků. Ve stejném čase v sousedství rozhledny vznikla malá restaurace hostinského Thomase Pilze.

Návštěvníci zde mohli dostat teplé jídlo a proslavené pivo z Lipové u Šluknova. Dne 26. května 1903 byla však i tato dřevěná rozhledna smetena vichřicí a musela být rozebrána.

S budováním základů další rozhledny, tentokrát zděné, se začalo v roce 1904, a to za finanční pomoci hraběte Františka Václava Salma z Reifferscheidtu. Vybrán byl projekt místního stavitele Josefa Scholze. Stavba 26 metrů vysoké věže se skládá z 10 m vysokého žulového podstavce, na kterém spočívá osmiboká konstrukce z cihel. Dne 28. května 1905 byla rozhledna slavnostně otevřena a pokřtěna jménem bývalého německého kancléře Otto von Bismarcka. V témže roce byl vybudován také další přístavek k chatě a zřízena zahradní restaurace.

Chaty na Tanečnici však  v květnu 1946 do základů vyhořely. Rozhledna, která přetrvala do dnešních dnů, je osmiboká. Do jedné třetiny je vyzděná z kamenů a dvě třetiny jsou vystavěny z cihel. Na vyhlídkovou plošinu je nutno vystoupat po 137 schodech.

V letech 1949-1966 se rozhledna nacházela v zakázaném pohraničním pásmu a byla veřejnosti nepřístupná. Poté byla opravena a vedle postaven malý občerstvovací stánek se zastřešenou letní verandou, lavicemi a stoly. V roce 1978 zde začali občané Mikulášovic budovat nové základy ke stavbě srubové chaty Koliba, která tu stojí dodnes.

V 70. letech 20. století byla věž při rekonstrukci opásána jedenácti ocelovými pásy. V letech 1996-1997 byla provedena její další oprava. Místní si věž tak oblíbili, že se dokonce dostala do znaku města Mikulášovice, které provedlo další opravy v letech 2014 a 2022.

Na vrcholu Tanečnice se dlouhá desetiletí nacházely především smrkové lesy. Díky kůrovcové kalamitě však došlo v roce 2021 k jejich téměř kompletnímu odtěžení. Rozhledna je tak dobře viditelná ze širokého okolí.

Nejsevernější česká rozhledna je nyní nazývána podle vrchu Tanečnice, původní pojmenování po kancléři Bismarckovi upadlo po 2. světové válce v zapomnění. Turisticky je dostupná od železniční stanice Mikulášovice-dolní nádraží, odkud vede na rozhlednu modrá značka. Trasa je dlouhá 3,5 km s převýšením 220 metrů. Motoristé mohou dojet do osady Tomášov a zde odbočit po modré značce na lesní parkoviště pro návštěvníky, z něhož zbývá dojít k rozhledně necelý kilometr. Lesní silnička však vede až k chatě Koliba. Ta také prodává vstupenky na věž. Aktuální informace o otevírací době lze najít na jejích webových stránkách www.rozhlednatanecnice.eu.

Z věže se naskýtá nádherný kruhový výhled. Lze z ní dohlédnout až k Jizerským horám a Krkonoším, na jihu se ukazují výšiny Českého středohoří a na západě je pak výhled na hřeben Krušných hor. V popředí leží pískovcové skály Labských pískovců a přilehlá část Saska. Za pěkného počasí jsou vidět i Drážďany, Ještěd, Buková hora nebo Děčínský Sněžník.

Šluknovská pahorkatina zasahuje i na německé území a tak je možno se na okolní krajinu podívat i ze saské strany. Jižně od centra Mikulášovic, jen asi kilometr za státní hranicí se tyčí vrch Weifberg (478 m n. m.). O tomto kopci a krásných výhledech z něho se zmínil Wilhelm Leberecht Götzinger ve svém díle „Popis tzv. Saského Švýcarska“ již v roce 1812 a místo zpopularizoval. S vydáním této knihy začali Weifberg navštěvovat turisté. V té době byl ještě nezalesněný. V roce 1882 chtěl Horský spolek Hinterhermsdorf postavit na hoře rozhlednu. Hinterhermsdorf je nyní vesnice, část okresního města Sebnitz.

Náklady na věž byly odhadnuty na 700 marek, ale spolku se ve sbírce podařilo vybrat pouze 200 marek. Majitel sice pro věž poskytl pozemek, ale ta z finančních důvodů nemohla být tehdy postavena. Pozemek proto využila v roce 1950 pohraniční policie tehdejší Německé demokratické republiky k výstavbě strážní věže. Ta se tyčila jen nepatrně nad mladý les, který do té doby vyrostl. Strážní věž však nebyla přístupná veřejnosti.

Současná vyhlídková věž na Weifbergu je postavena ze dřeva se svislými ocelovými podpěrami. Výstavba této rozhledny trvala pouhých pět měsíců a byla slavnostně otevřena v listopadu 2000. Byla to první rozhledna ve zdejším okrese postavená od roku 1990. Věž je vysoká 36,9 m a má průměr 6,4 metru. Střecha věže je osmiboká. Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 32,4 m a vede na ni 173 schodů přes 10 schodišťových pater.

Rozhledna na Weifbergu se brzy stala oblíbeným cílem návštěvníků Hornosaského Švýcarska (Hintere Sächsische Schweiz). Za jasného dne si turisté z vyhlídkové plošiny mohou vychutnat nádherný panoramatický výhled, který sahá od Labských pískovců, Lužických hor, Ještědského hřbetu a Českého středohoří až po východní část Krušných hor. Zvláštní kouzlo má výhled z Weifbergu na skalní útvary Saského i Českého Švýcarska.

 

 

 

Použité zdroje: