Za výhledy do okolí české hranice – Vyhlídky na slezské hranici II.

Slezsko bylo od konce 13. století zásluhou krále Václava II. součástí zemí Koruny české. Ke změně došlo roku 1742, kdy po jedné z tzv. válek o rakouské dědictví vypuklých v souvislosti s neuznáním pragmatické sankce zajišťující Marii Terezii nástupnictví na císařském trůnu, bylo rozděleno Slezsko mezi dva státy. Většina území připadla Pruskému království, rakouští Habsburkové si mohli ponechat pouze Těšínsko a jižní části Opavského, Krnovského a Niského knížectví. Tato území se dnes nacházejí v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Významným městem na česko-polské hranici je Krnov (něm. Jägerndorf), které má nyní přes 20 tisíc obyvatel. V nedávné minulosti proslulo výrobou textilu a varhan, avšak obě tyto tradice prakticky zanikly. Město poslední dobou vešlo do povědomí veřejnosti především za katastrofální povodně v roce 2024, která ho zcela zaplavila. Řeka Opavice se tu zleva vlévá do Opavy a ta přebírá směr hraniční čáry.

Krnov je na české straně obklopen kopci a kopečky Brantické vrchoviny, z nichž jsme v minulé části navštívili Vyhlídku neboli Melzerberg s rozhlednou, ležící západně od města. Zbývá nám vydat se do jeho jihovýchodního sousedství. Necelé 2 km tímto směrem se tyčí výrazný vrch Cvilín (něm. Burgberg). Je to vlastně 2,5 km dlouhý hřbet se dvěma vrcholy. Blíže k městu je to Přední Cvilínský kopec (441 m n. m.), kde najdeme rozhlednu a významné poutní místo. Na Zadním Cvilínském kopci (423 m n. m.) se nachází zřícenina středověkého hradu Šelenburku, zvaného též Cvilín nebo Lobenštejn.

V Krnově vyjdeme od nýtovaného mostu přes Opavu po zelené značce a po 1,5 km stojíme na Předním Cvilínském kopci o 100 metrů výše u rozhledny. Rozhledna postavená z kamene a cihel tu stojí již od roku 1903 a říká se jí Liechtensteinova, protože právě významná finanční podpora knížete Liechtensteina umožnila její vznik. Ostatně s jeho podporou jsme se setkali již u původní rozhledny na Ježníku.

Téměř 35 metrů vysoká rozhledna o 124 schodech vyrostla na Předním Cvilínském kopci z podnětu Moravskoslezského sudetského horského spolku v letech 1902-1903 podle projektu architekta Ernsta Latzela. Veřejná sbírka na stavbu cvilínské rozhledny probíhala již od roku 1899, avšak bez finanční podpory knížete Liechtensteina by se stavba těžko zrealizovala. Díky tomu byla nová věž pojmenována právě Liechtensteinova. Slavnostně byla otevřena dne 11. června 1903. Zároveň byly vybudovány cestičky, pěšiny a odpočinková zákoutí mezi rozhlednou a poutním kostelem.

Za 2. světové války sloužila rozhledna jako vojenská pozorovatelna německé armády. Při bombardování v dubnu 1945 byla stavba poškozena a tehdy přišla o svoji vrchní věžičku. O dva roky později přistoupil místní klub turistů k její opravě. V roce 1966 byly na vrchol rozhledny umístěny antény televizního vysílače. Postupem času věž chátrala a viditelně se na ní podepsali i vandalové. Za této situace přistoupilo v 80. letech minulého století město Krnov k rekonstrukci rozhledny. Od listopadu 1993 je rozhledna zapsána mezi chráněné kulturní památky.

Na přelomu tisíciletí prošla cvilínská rozhledna další rozsáhlou rekonstrukcí, kdy byly zároveň odstraněny z jejího vrcholku antény a vysílače. Navzdory těmto opravám se však stav rozhledny postupně zhoršoval. Z důvodu padající omítky muselo být v roce 2017 umístěno nad venkovním schodištěm lešení se stříškou a na vyhlídkové terase bránily přístupu k cimbuří zábrany. Dřevěné schodiště uvnitř věže bylo napadené hnilobou. Geologický a statický průzkum, který provedl Ing. Grigorios Akritidis, navíc odhalil nezpevněné základy rozhledny. Další problémy byly odhaleny při průzkumu vlhkosti zdiva a mykologickém průzkumu. Špatný stav rozhledny znamenal v roce 2019 její uzavření. Generální rekonstrukce rozhledny byla následně zahájena v červenci 2020. Součástí prací byla také úprava přístupové cesty, veřejné osvětlení a nasvětlení rozhledny. Po rekonstrukci byla rozhledna pro veřejnost opětovně otevřena v pátek 20. srpna 2021.

V současnosti je vstup na rozhlednu zpoplatněn a umožňován v otevírací době během turistické sezóny (viz https://www.infokrnov.cz/rozhledna-na-cviline/os-1326).  Vyhlídková plošina, která je vzdušnou čarou vzdálena jen asi 800 m od státní hranice umožňuje krásný výhled na město Krnov, Hrubý Jeseník s horou Praděd, Beskydy, Zlatohorskou vrchovinu, nížiny kolem Opavy i rovinatou přilehlou část Polska.

Přístup k rozhledně umožňuje zeleně značená cesta z Krnova, která vede kolem cvilínského poutního kostela. Velmi snadný je přístup pro motoristy, protože na vrchol vede silnice a v sousedství poutního místa jsou dvě parkoviště. To větší je u hotelu Cvilín.

Jen 300 metrů jihozápadně od rozhledny stojí poutní kostel Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení sv. Kříže s křížovou cestou a kaplemi.

O vybudování poutní kaple na Cvilíně (něm. Burgberg) usiloval řadu let Cornelius Ottweiler, představený minoritského kláštera v Krnově. Teprve po jeho smrti jeho nástupce P. Čepán, nechal v roce 1684 zbudovat dřevěnou kapli Povýšení svatého Kříže a Sedmibolestné Panny Marie. Do kaple byly umístěny mariánské obrazy, které namaloval krnovský měšťan a malíř Heinrich Täuber (1652–1738). Kaple se po roce 1690 stala oblíbeným poutním místem a záhy její kapacita nestačila zájmu poutníků. Proto byl vedle ní zbudován v letech 1722–1728 zděný poutní kostel. Staviteli byli Andreas Gans a Georg Friedrich Gans, vnitřní výzdobu provedli brněnští umělci, malíř František Řehoř Ignác Eckstein, sochař Ondřej Schweigl a řezbáři Johannes Lehner a Hans Michal Huebner. Na výzdobě se podílel také krnovský malíř Ondřej Thomas.

V roce 1786 byl kostel uzavřen a nařízením císaře Josefa II. určen ke zboření. Byl ale vykoupen čtyřmi krnovskými měšťany. Protože podle císařského výnosu nesměli kostel nadále spravovat minorité, přešel do vlastnictví města Krnova a byl spravován diecézními kněžími. V západním svahu vrchu Cvilína poté vznikla kolonie domů zvaná Mariánské Pole a kostel znovuotevřený v roce 1795 měl sloužit pro její obyvatele. Začátkem 19. století byly kolem kostela postaveny zděné kaple křížové cesty.

Dne 21. srpna 1865 zachvátil stavbu požár, který zničil střechu i obě věže. Zničeny byly také všechny zvony. Sbírky mezi věřícími však vynesly dost prostředků na to, aby kostel mohl být během dvou let opraven.

Během sedmdesátých let 19. století bylo zásluhou městského kaplana Edmunda Friedla zřízeno ke kostelu schodiště o délce 222 schodů. Právě po něm přichází na kopec zelená značka z města. V roce 1942 získal kostel zpět do své správy řád minoritů. V roce 1945 na konci druhé světové války byl kostel těžce poškozen výbuchem letecké pumy. Byl ale během dvou let obnoven a znovu vysvěcen 13. srpna 1947 pomocným biskupem olomouckým Stanislavem Zelou. Velkou zásluhu na obnově kostela měl tehdejší představený kláštera minoritů Šebestián Vavrečka. Po komunistickém převratu přešla v roce 1950 správa kostela opět do rukou diecéze. Minoritům byl kostel navrácen až v roce 1994. V roce 2018 poutní místo získalo status národní kulturní památky.

Poutě se tu konají několikrát ročně od konce dubna do začátku listopadu, ta hlavní v září v neděli blíže k svátku Bolestné Panny Marie. Bohoslužby jsou tu však slouženy každou neděli.

Pokračujeme-li od poutního kostela dále po zelené značce, doprovázené naučnou stezkou, dojdeme po 1,5 km na vrchol o něco nižšího Zadního Cvilínského kopce. Na něm se nachází zřícenina hradu Šelenburk, zvaného též Lobenštejn nebo Cvilín. Poprvé je tento hrad zmíněn pod jménem Lobenštejn v roce 1238. Byl založen Přemyslovci a brzy jej ovládli Benešovicové. K částečné obnově hradu došlo po jeho dobytí Matyášem Korvínem v roce 1474. Po roce 1493 získal zdejší panství i s hradem do vlastnictví Jan ze Šelenberka, který okamžitě zahájil opravu a rozsáhlou přestavbu hradu. Také Janovi potomci v přestavbě hradu pokračovali a začali ho nazývat Šelenburk. Za Jana ze Šelenburka na přelomu 15. a 16. století byly postaveny další budovy kolem nádvoří. V 16. století pak sídlo sloužilo jako lovecký hrádek. Od roku 1622 vlastnili hrad Liechtensteinové. Po třicetileté válce byl Šelenburk nadobro opuštěn a začal chátrat. Dochovány jsou příkopy a valy, zbytky zdí a kleneb paláce a budov, studny a velké válcovité věže. Hrad sloužil především k obraně stezky vedoucí podél řeky Opavy do Krnova a dále do Slezska.

Kolem roku 1900 byl původně holý kopec zalesněn. Zadní Cvilínský kopec proto poskytuje jen omezené výhledy do okolí.

Pokračujeme-li od zříceniny hradu dále po zelené značce, po 4,5 km dojdeme k dalšímu našemu cíli. Na kopci zvaném Strážiště (něm. Wachberg) nad obcí Úvalno (něm. Lobenstein) tu stojí kamenná rozhledna z roku 1913. Nese název Rozhledna Hanse Kudlicha (1823-1917), rodáka z Úvalna, jehož osobnost byla přímým popudem pro její vznik. Dnes je již pozapomenuta, ale ve své době byla tak slavná, že byly na její počest stavěny pomníky. Na českém území jich prý bylo přes šedesát a do dnešní doby se jich dochovalo asi 16. Je proto nutné si tuto postavu spojenou i s našimi dějinami připomenout.

Hans Kudlich se narodil ve slezské vsi Lobenstein (nyní Úvalno) jako nejmladší z 11 dětí robotou povinného německého sedláka Johanna Kudlicha a jeho ženy Eleonory Marie, kteří drželi dva selské dvory. V letech 1834-1842 navštěvoval gymnázium v Opavě, na kterém byl ve stejném čase žákem také pozdější objevitel zákonů dědičnosti Johann Gregor Mendel. Hans studoval nejprve filozofii (1840–1842) a pak práva (1842–1845) na Vídeňské univerzitě. Při demonstraci 13. března 1848 byl před sídlem dolnorakouských stavů ve Vídni zraněn bajonetem. Přesto ve městě zůstal a jako člen studentské legie tu pokračoval v boji za svobodu. V květnu odjel do domovského Úvalna, aby se zde doléčil ze svého vážného zranění a zde byl navržen jako kandidát pro volby do rakouského ústavodárného Říšského sněmu. Ve volbách roku 1848 byl pak skutečně zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Horní Benešov ve Slezsku a uvádí se jako doktorand práv. V užší volbě 24. června uspěl v Horním Benešově v okrese Bruntál. Ve druhém kole voleb dokonce obdržel také hlasy zástupců českých sedláků.

Ústavodárný říšský sněm byl zahájen ve Vídni v červenci 1848. Hans Kudlich byl tehdy 25letý. Jako nejmladší poslanec podal již na parlamentní schůzi 24. července 1848 návrh na zrušení poddanských vztahů včetně všech z toho vyplývajících povinností jako roboty a desátků. Návrh zákona byl projednáván jako pilný. Sám Kudlich svůj návrh obšírně znovu zdůvodnil v pěti bodech: 1. zrušení poddanství, 2. zrušení roboty a desátku, 3. rychlé vyřešení případného odškodnění, 4. prozatímní ponechání činnosti patrimoniálních soudů, 5. vydání oficiální státní proklamace k venkovskému lidu. Věc vyvolala širokou debatu. Podáno bylo 73 pozměňovacích návrhů a v rozpravě vystoupilo 50 poslanců. 26. srpna ještě jednou Kudlich pronesl závěrečné slovo. Jeho návrh byl nakonec přijat v lehce pozměněné podobě, protože se vedla diskuse zejména o náhrady za zrušení poddanství. Zákon byl přijat 1. září a již 7. září vstoupil v platnost. Dnes se to zdá neuvěřitelné, vždyť od podání návrhu uplynulo jen šest týdnů, přitom šlo o zákon se zásadním společenským a ekonomickým dopadem. A to tehdejší poslanci mnohonárodnostního státu měli k dispozici pouze papír, inkoust a seříznutý husí brk.

Během říjnové revoluce 1848 ve Vídni se Kudlich účastnil snah o zachování moci ústavodárného Říšského sněmu. Cestoval po venkově a agitoval mezi rakouskými sedláky. Pak se ale opět zapojil do práce parlamentu, když v důsledku revolučních událostí s ústavodárným Říšským sněmem přesídlil z Vídně do arcibiskupského zámku v Kroměříži. Jednání v Kroměříži bylo zahájeno dne 22. listopadu 1848. Mezitím však na trůn v prosinci nastoupil nový císař Franz Josef I. Návrh ústavy, který vypracoval sněm, byl jako liberální odmítnut a v březnu 1849 byl vyhlášen text vládní, který upevňoval císařskou moc. Vyhlášena byla tehdy ústava vnucená neboli oktrojovaná, jak nás poučil Karel Havlíček Borovský.

Kroměřížský sněm byl 7. března 1849 rozpuštěn a rozehnán armádou. Kudlich v oprávněné obavě ze stíhání uprchl přes Prusko ke svému bratru do Frankfurtu nad Mohanem. Následně se zúčastnil povstání ve Falci a stal se dokonce členem prozatímní revoluční vlády. Nakonec utekl v červnu 1849 do Švýcarska. Tam byl v Bernu přijat v domě liberálního profesora medicíny Philippa Friedricha Wilhelma Vogta. Pod jeho vlivem v letech 1849-1853 začal studovat medicínu. Pak byl ale vykázán z tohoto kantonu a pokračoval ve studiích v Curychu, kde byl v březnu 1853 promován na doktora lékařství. Zároveň se oženil s Vogtovou dcerou Luise.

Na základě účasti na povstání ve Falci byl Kudlich 15. října roku 1851 v nepřítomnosti odsouzen v Rakouském císařství k smrti, přičemž 10. března 1854 byl odsouzen rakouskými úřady k smrti podruhé, a to za účast na říjnové revoluci ve Vídni v roce 1848. V dubnu 1853 byl na nátlak rakouského vyslance vyhoštěn ze Švýcarska.

Kudlich poté odcestoval do USA, kde se roku 1854 usadil ve městě Hoboken ve státě New Jersey a provozoval lékařskou praxi. Brzy se stal zástupcem Němců v Hobokenu, pomáhal založit četné německé spolky a školy. Zasazoval se o zrušení otroctví a podporoval volbu Abrahama Lincolna prezidentem USA.  V roce 1867 ho císař František Josef I. omilostnil a rozsudek smrti nad ním byl zrušen. Kudlich proto mohl v letech 1871-1873 poprvé navštívit s manželkou a svými devíti dětmi svou starou vlast.

Dr. Hans Kudlich si získal svým činem v Rakouském císařství pověst „osvoboditele sedláků“ a zejména v německy mluvících částech mu začali stavět pomníky v nejrůznější podobě, z nichž se jich asi 16 na českém území zachovalo dodnes. Také jeho rodný Lobenstein (dnešní Úvalno), kde se 90% obyvatel hlásilo k německé národnosti, se roku 1900 rozhodl vybudovat Kudlichovi památník a byla na něj vypsána veřejná sbírka. Peníze se však scházely pomalu, takže teprve roku 1913 došlo k realizaci. Vznikl neobvyklý památník v podobě rozhledny na návrší nad obcí. Tomu kopci se říkalo Wachberg a nyní česky Strážiště. Rozhledna byla vystavěna z žulových kvádrů firmou Julia Lundwalla z Opavy podle projektu bratrů Oskara a Eugena Felgelových. Její slavnostní zpřístupnění proběhlo 21. září 1913. Krátce potom se rozhledna stala oblíbeným výletním místem a jako symbol obce se v 90. letech 20. století dokonce dostala do jejího znaku. Kamenná stavba je 22 metrů vysoká a na její vyhlídkovou plošinu ve výši 18 metrů vede 103 schodů.

Hans Kudlich zemřel v americkém Hobokenu 11. listopadu 1917 v 94 letech. Protože jeho poslední přání znělo: „Chci domů“, byla jeho urna stejně jako urna jeho manželky Luise, kterou přežil o 30 let, převezena roku 1925 do Úvalna a slavnostně uložena do přízemí rozhledny, které bylo zároveň upraveno na jeho mauzoleum. Po 2. světové válce a vysídlení německého obyvatelstva se však o rozhlednu přestalo pečovat, do stavby zatékalo a díky volnému přístupu se objekt stal terčem vandalismu. Urny Hanse Kudlicha a jeho manželky byly přeneseny do rodinného hrobu na hřbitově u kostela sv. Mikuláše. V 80. letech se dokonce zvažovalo, že bude rozhledna stržena. Nakonec došlo k jejímu uzavření a následně obec Úvalno začala plánovat její opravu.

K celkové rekonstrukci věže nakonec došlo až v roce 2000. Rozhledna tehdy získala navíc elektroinstalaci, vnější osvětlení a statické zajištění. O financování akce se postaral obecní úřad Úvalno, Nadační fond Hanse Kudlicha, Státní památková péče a ve značné míře pak pomohly peníze z Česko-německého fondu budoucnosti a od zahraničních spolků Hanse Kudlicha zahrnující i skupinu místních rodáků žijících v Rakousku, Německu a Polsku. Na opravu přispěly také zemské vlády Dolního Rakouska a Korutan. Slavnostní znovuotevření rozhledny proběhlo v neděli 1. října 2000. Slavnostní pásku tehdy společně přestřihli dva muži, kteří měli na znovuotevření největší zásluhy, úvalenský starosta Vítězslav Odložilík a praprasynovec Hanse Kudlicha Walter Kudlich. V této souvislosti byly do mauzolea v přízemí rozhledny vráceny urny Hanse Kudlicha a jeho manželky.

Rozhledna Dr. Hanse Kudlicha nad Úvalnem je nyní přístupná během turistické sezony ve stanovené otevírací době, jindy jen po předchozí dohodě (aktuální informace viz www.uvalno.cz/rozhledna-hanse-kudlicha). Poskytuje hezký výhled na Nízký Jeseník, Opavsko, Beskydy a také přilehlou část Polska, neboť je vzdálena jen 2,5 km vzdušnou čarou od státní hranice. Přístup k rozhledně je snadný. Od železniční zastávky Úvalno k ní vede modrá značka (2 km). Motoristé mohou zajet až pod vrchol k restauraci Na Strážišti, u níž je parkoviště. K rozhledně pak zbývá dojít jen 200 metrů.

Za zmínku stojí rovněž skutečnost, že v rodném domě Hanse Kudlicha byla v Úvalně v roce 1998 zřízena pamětní síň, a to z iniciativy Österreichische Hans Kudlich Komitee pod vedením předsedy Rudolfa Vöglera z Herrnbaumgartenu. Přístupná je jen po předchozí dohodě.

 

 

 

 

Použité zdroje: