Za výhledy do okolí české hranice – Bismarckovy věže

Členitá hornatina Smrčiny (německy Fichtelgebirge) se rozkládá ve středovýchodním Německu na severovýchodě Bavorska a okrajově přesahuje také do Saska a do Ašského výběžku v západních Čechách. Na rozloze čítající 1020 km² byl na německém území vyhlášen Naturpark Fichtelgebirge (Přírodní park Smrčiny). Na českém území mají Smrčiny rozlohu 289 km² a dosahují v průměru nadmořské výšky přes 500 m. A právě na kopcích české části Smrčin se nacházejí dvě Bismarckovy věže.

Bismarckovy věže jsou památníky, připomínající Ottu von Bismarcka, nejvýznamnějšího německého politika 19. století a budovatele sjednoceného Německa. Většina z nich vznikla mezi jeho smrtí v roce 1898 a stým výročím narození v roce 1915. Z původních 240 Bismarckových věží ve světě se jich dosud dochovalo přibližně 170. Většina se nachází v Německu, ale nacházejí se také ve Francii, Polsku, Rusku, Rakousku či Dánsku a dokonce i v Kamerunu, Chile nebo Tanzanii. V České republice dosud stojí tři, z toho dvě ve Smrčinách na Chebsku.

Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen, vévoda z Lauenburgu (1815-1898) patřil mezi nejvýznamnější německé osobnosti své doby. Byl dlouholetým prvním ministrem neboli premiérem Pruska od roku 1862. V roce 1871 po vítězné válce s Francií se zasloužil o sjednocení do té doby rozdrobených německých státečků a vyhlášení Německého císařství v čele s císařem Vilémem I. Tehdy se stal prvním německým kancléřem a tuto funkci zastával až do roku 1890. Jeho nekompromisní přístup k řešení politických problémů a autoritativní vystupování vůči sněmu mu vyneslo přezdívku „Železný kancléř“. Také v zahraniční politice se vyznačoval chladným mocenským kalkulem a agresivní diplomacií. Zemřel v roce 1898 a ještě řadu let zůstal evropsky i světově proslulou osobností, kterou připomínají právě Bismarckovy věže. Byly stavěny pokud možno v takové vzdálenosti od sebe, aby byly vzájemně na dohled. Záměrem jejich stavitelů totiž bylo, aby věže fungovaly jako majáky a aby ohně zapálené na jejich vrcholcích v den výročí Bismarckovy smrti vytvořily ohnivé řetězy napříč celým Německem a Evropou.

Nejstarší ze tří Bismarckových věží, které se dochovaly na českém území, stojí na vrchu Háj, původně německy Hainberg nedaleko Aše. Svou nadmořskou výškou 757 metrů je to nejvyšší bod Smrčin na našem území. Jako ve všech ostatních případech je to masivní kamenná stavba tentokrát ze žulových kvádrů a slouží jako rozhledna. Je to nejzápadněji položená vyhlídková věž v Česku.

Pozemky na vrchu Hainberg odkoupilo město Aš v roce 1861 od šlechtického rodu Zedwitzů s cílem vybudovat zde odpočinkovou parkovou zónu, což se díky místním nadšencům pod vedením Georga Ungera, ašského občana, postupně dařilo. Záměr zbudovat na kopci rozhlednu se poprvé objevil v roce 1874, kdy byl za tímto účelem založen stavební fond. Jeho finanční možnosti však nestačily na stavbu vyhlídkové věže ani po 20 letech.

Teprve v roce 1895, u příležitosti oslav 80. narozenin Otto von Bismarcka, nastal obrat k lepšímu. Členové Výboru pro výstavbu rozhledny, vedeného ašským starostou Emilem Schindlerem, využili této příležitosti a vyzvali občany, aby chystanou rozhlednu, která bude pojmenována právě podle prvního německého kancléře, podpořili finančními dary. Poté, co byly shromážděny dostatečné prostředky, byl požádán drážďanský architekt Wilhelm Kreis o vyhotovení projektu. Ze tří možností byl nakonec vybrán projekt, jehož maketa získala nejvyšší ocenění na umělecké výstavě v Drážďanech v roce 1901.

Se stavbou masivní 34 metrů vysoké věže z žulových bloků započala ašská stavební firma Ernsta Hausnera v září 1902. Hrubá stavba byla dokončena v říjnu 1903, přičemž stavbu věže ještě pozdržela vynucená změna projektu. Vznikla totiž nutnost odlehčit klenbu a navíc orkán v říjnu 1903 poškodil stavební lešení. Základním stavebním materiálem byla žula, dále 65 tisíc cihel, 58 vagónů vápna, 3 vagóny cementu a jiný materiál. Po zaplacení vstupného 10 haléřů vystoupali první návštěvníci na věž 25. prosince 1903. Tehdy jich na Hainberg dorazilo okolo jednoho tisíce. Rozhledna se brzy stala oblíbeným výletním místem, které doplňovala ještě blízká turistická chata Hainberghaus z roku 1884.

Roku 1913 byl na rozhlednu připevněn Bismarckův bronzový reliéf od drážďanského sochaře Albrechta Gerolda st., po druhé světové válce však byl odstraněn. Název po prvním německém kancléři nesla rozhledna jen do roku 1918. Po vzniku Československa dostala pojmenování Háj podle kopce, na němž byla postavena.

Po druhé světové válce a vysídlení německého obyvatelstva upadla věž v zapomenutí. Teprve v roce 1986 provedli členové místní organizace Českého svazu ochránců přírody opravy interiéru a upravili nejbližší okolí. V roce 2004, u příležitosti stého výročí vzniku této stavby, byl vykácen porost v nejbližším okolí, který částečně bránil výhledu.

V lednu 2009 byla požárem poničena nedaleká chata, zvaná Hainberghaus. Oheň zdevastoval jednak samotnou restauraci, ale i podkrovní pokoje, a také zcela zničil dřevěnou konstrukci střechy. Plameny zachvátily budovu v době, kdy byl hostinec kvůli střídání nájemců uzavřen. Pravděpodobnou příčinou mohl být velmi špatný stav komína, který byl ve vrchní části děravý. Policie nevyloučila ani úmyslné zapálení restaurace. Soukromá majitelka objektu sice slibovala zahájení oprav ještě v tomtéž roce, ale nestalo se tak ani po několika letech. Přitom odmítala pustnoucí ruiny chaty prodat městu. Až v roce 2018 koupil chatu místní lékař Georgis Konstantinidis, který ji nechal v letech 2019-2020 zrekonstruovat s cílem obnovit restaurační provoz.

V polovině roku 2009 nechalo město Aš opravit komunikaci k rozhledně a zároveň zahájilo pod Hájem stavbu víceúčelového sportovního areálu, který byl otevřen v roce 2010.

Na jaře 2013 prošla rozhledna opravami, při nichž byly nově natřeny veškeré kovové části uvnitř i vně rozhledny a opraveny vnitřní omítky. Na rozhlednu byl pořízen také nový hromosvod. Další opravy prodělala rozhledna v letech 2020 a 2022, při nichž byly opraveny některé vnitřní omítky a spáry žulového zdiva, rozhledna byla nově vymalována a dostala nové zimní zastřešení balkonů.

Rozhledna na Háji, která je v majetku města Aš, je otevřena od dubna do října denně ve stanovenou otevírací dobu. Od listopadu do konce března je rozhledna uzavřena stejně jako v případě mimořádně špatných klimatických podmínek.

Kamenná věž o výšce 34 metrů má ve výši 25 metrů vyhlídkovou plošinu, na kterou vede 122 schodů. Poskytuje krásný výhled na město Aš, část Krušných hor, Slavkovského i Českého lesa a okolní kopce Smrčin. Severně za státní hranicí je vidět přilehlá krajina Saska.

Přístup k rozhledně je snadný. Z centra Aše vede na Háj modrá značka, jejíž trasa je dlouhá asi 2,5 km při převýšení 130 m. Při značené cestě najdeme pomník německého básníka Theodora Körnera (1791-1813) podobně jako u rozhledny na Smrku v Jizerských horách. Těsně pod vrcholem se pak nachází pomník slavného německého literáta Friedricha Schillera (1759-1805) podobně jako u rozhledny Jedlová na západním okraji Lužických hor. Motoristé mohou dojet až na parkoviště před sportovním areálem podle místního značení "Vrch Háj". Od něj zbývá k rozhledně dojít jen asi 700 metrů.

Rozhledna na Háji stojí necelé tři kilometry jihozápadně vzdušnou čarou od hranice s německým Saskem. Opačným směrem jen asi o kilometr dále leží hranice bavorská. Protože po 2. světové válce se Sasko stalo součástí spřátelené Německé demokratické republiky, měla rozhledna na Háji šťastnější osud než její sestra ležící asi o 20 km jižněji na Zelené hoře poblíž Chebu a tudíž jen asi 1,5 km od bavorské hranice.

Zelená hora (637 m n. m.) byla německy zvána Grünberg nebo též Annenberg podle zaniklého poutního kostela sv. Anny na okraji rovněž zaniklé vsi Oberpilmersdorf (česky Horní Pelhřimov) ležící pod jejím vrcholem. Vrch je výběžkem Smrčin a nachází se asi 5 km západně od Chebu a 1,5 km od vodní nádrže Skalka na Ohři.

Na jejím vrcholu stojí od roku 1909 rozhledna. Avšak není to první stavba na tomto místě. Již v letech 1881–1907 zde stávala jednoduchá trámová konstrukce, u jejíhož zrodu stál chebský okrašlovací spolek. Celkem 14 metrů vysokou rozhlednu zde zbudoval tesař Pötzl. Po 26 letech však musela být pro špatný stav uzavřena a snesena. Ještě v témže roce, tedy v roce 1907, byl v Chebu pod vedením Maxe Künzela ustanoven Výbor pro stavbu rozhledny, který vyhlásil v místních novinách veřejnou sbírku. Během krátké doby byl vybrán dostatečný finanční obnos. Stavba věže podle návrhu městského architekta Rolfa Beiera započala pod vedením zednického mistra Zubera již v létě a 3. října 1909 byla 18 metrů vysoká masivní věž z kamenných bloků slavnostně otevřena. Vyhlídka se měla původně jmenovat „Nová rozhledna na Zelené hoře“, avšak díky místním sympatizantům „Všeněmecké strany“ byla pokřtěna jménem sjednotitele německé říše, kancléře Otto von Bismarcka. Ještě před první světovou válkou byla v sousedství věže postavena hrázděná turistická chata s pohostinstvím, která však byla později zbourána.

Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo vysídleno a přístup na rozhlednu byl zakázán, neboť se nacházela v pohraničním pásmu. Díky tomu upadla do naprostého zapomnění a veřejnost ji považovala dokonce za zbouranou. Z oblasti Zelené hory a Horního Pelhřimova se stalo vojenské cvičiště. Po roce 1960 byly objekty Horního Pelhřimova armádou zbořeny a v roce 1967 byl zničen i poutní kostel sv. Anny. Armáda tehdy na vrcholek rozhledny umístila prosklenou nástavbu, protože věž umožnovala dobrý výhled na území Německa. Pozorovatelna byla později snesena a v roce 1988 nahrazena nedalekým kovovým cca 30 metrů vysokým příhradovým stožárem. Ten byl počátkem 90. let demontován. Dodnes z něho zbyl pouze betonový základový kvádr později upravený na odpočinkové místo s ohništěm. V letech 1966-1973 vyrostla na Zelené hoře další stavba - zdaleka viditelný betonový televizní vysílač, zcela shodný s vysílačem na Klínovci.

Rozhledna byla sice po roce 1989 volně přístupná, výhled byl ale zcela znemožněn okolními stromy. V roce 2003 byla pro svůj havarijní stav opět uzavřena. Naštěstí se v roce 2005 město Cheb, které o rok dříve zakoupilo na Zelené hoře pozemky, rozhodlo o její celkové rekonstrukci. Díky vykácení okolních stromů byl z velké části také obnoven původní rozhled. Opravená rozhledna byla za velkého zájmu české i německé turistické veřejnosti opět otevřena 12. června 2005.

Podivuhodné je, že tato rozhledna nebyla nikdy přejmenována, dodnes nese jméno Bismarckova a nikomu to již nevadí. Tato Bismarckova věž je vysoká 18 metrů a na její vyhlídkovou plošinu ve výši 15,5 m vede 72 schodů. Podobně jako rozhledna na Háji je přístupná od dubna do října ve stanovené otevírací době.

Na Zelenou horu vede z Chebu zelená značka, jejíž trasa měří 6 km. O kilometr kratší je přístup po žluté značce z Pomezí nad Ohří. Motoristé mohou z Chebu dojet po neudržované komunikaci až do osady Horní Pelhřimov pod zbytky poutního kostela sv. Anny, který stál od rozhledny necelý kilometr.

Rozhledna umožňuje výhled na celé Chebsko, Smrčiny, Krušné hory, Slavkovský les, část Šumavy nebo vodní nádrž Skalka. Jen výhled na jih a jihozápad je poněkud omezen okolními stromy.

 

Použité zdroje: