Hrady, které se ubránily nepříteli a nebyly dobyty
13. únor 2019 | Vladimira Rozmanova 6.2 min
Strategické umístění, asymetrická věž,tlusté zdivo, hluboký hradní příkop či padací most. Stavitelé středověkých hradů měli nejrůznější metody, jak objekty zabezpečit proti vnějšímu nepříteli.
Bezděz
Raně gotický hrad je nepřehlédnutelnou dominantou Máchova kraje. Založil ho roku 1264 Přemysl Otakar II. na ochranu svých statků. Proslul jako vězení Václava II. a jeho matky Kunhuty. Karel IV. ho řadil mezi strategicky nejvýznamnější hrady svého panství. Za husitských válek se pevnost stala opěrným bodem nepřátel kalicha. Ve skutečnosti se však husitští válečníci na Bezděz nikdy ani netroufli.
Za nedobytnost vděčí svému vnějšímu opevnění, které sleduje přístupovou cestu. Teprve pátou branou se vstupovalo do vnitřního hradu. Čistě vojenskou funkci plnila menší okrouhlá Čertova věž vysoká přes 30 metrů o síle zdí 4 metry. Sloužila jako poslední útočiště obráncům hradu v případě, že zbytek objektu obsadí nepřítel. Takovým věžím se říkalo bergfrit. Stejné rysy platily i pro Velkou věž, do níž se vstupovalo portálem v prvním patře. Dosahovala výšky 40 metrů, zdi byly tlusté 5 metrů.
Hazmburk
Zřícenina gotického hradu leží na vrchu čedičového kopce v okrese Litoměřice. V letech 1335 – 1558 zde sídlili Zajíci z Hazmburka. Příslušníci tohoto rodu stáli na počátku husitských válek na straně katolíků a hrad se tak stal jednou z opor císaře Zikmunda Lucemburského. Husité se o dobytí Hazmburku pokusili dvakrát, ale ani jednou neuspěli.
Ve své době měl pověst jednoho z nejpevnějších hradů. V 15. století krátce sloužil jako úschovna vzácných bohoslužebných rouch ze Strahovského kláštera. Důležitým obranným prvkem byla v místě dolního hradu oválná 25 metrů vysoká Černá věž, která fungovala též jako vězení. Přístup do ní byl možný jen po visuté pavlači v poschodí. Hradní jádro neboli horní hrad byl obehnán parkánem a oddělen příkopem. Uprostřed stála 26 metrů vysoká Bílá věž s cimbuřím. Do všech budov jádra včetně Bílé věži se z obranných důvodů mohlo vstoupit pouze z prvního patra.
Hukvaldy
V okrese Frýdek – Místek v předhůří Beskyd najdeme další středověkou nedobytnou pevnost – Hukvaldy. Hrad byl založen v polovině 13. století a často střídal majitele. Ti hrad postupně rozšiřovali a propracovávali tak i jeho fortifikační systém. Svého času sloužil jako úkryt vzácných lenních knih i mobiliáře frýdeckého zámku. Stal se úkrytem některých šlechticů, ale také vězením pro neposlušné kněze olomoucké diecéze.
Za svou nedobytnost vděčil své poloze na špatně dostupném místě i mohutnému opevnění. Získat se ho pokoušela celá řada nepřátel – Valaši, polští kozáci, Dánové i Švédové.
Kost
Hrad leží v malebné přírodě uprostřed Českého ráje. Založil ho v polovině 14. století Beneš z Vartemberka. Výhodou Kosti bylo po staletí to, že ho nepřátelé spatřili vždy až na poslední chvíli. Je totiž elegantně ukrytý mezi lesy na křižovatce tří údolí. Podle pověsti ho přehlédl i slavný vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. Pozoruhodným prvkem je věž s nepravidelným lichoběžníkovým půdorysem. Stěna, která není ven z hradu natočená kolmo, lépe odolávala ostřelování oblehatelů. Dělové koule po zdi sklouzly a tolik ji nepoškodily. Kost obklopovala trojice rybníků, které v případě potřeby zaplavily celé údolí a zamezily tak nepříteli přístup k hradu.
Pernštejn
Na východě Českomoravské vrchoviny se na skále majestátně tyčí Pernštejn, jedna z největších a nejlépe dochovaných goticko-renesančních pevnostních staveb v Evropě. V druhé polovině 13. století ho založili páni z Medlova. Jejich potomci se psali z Pernštejna a hrad rozšiřovali a opevňovali. Za husitských válek a v době vlády Jiřího z Poděbrad se sídlo stalo baštou husitství. Nedobyli ho ani Švédové za třicetileté války. Pernštejn se v průběhu staletí stal nedobytnou hradební pevností. Tvoří ji složitý systém předhradí, hradeb s baštami, bran a věží. Celý komplex je obehnaný příkopem. Zajímavým fortifikačním prvkem je barbakán se střílnami a třímetrovým zdivem, který se v českém prostředí vyskytuje poměrně zřídka
