Příběh jednoho zapomenutého kostela v pohraniční vesnici

Ta vesnice byla založena na konci světa. Vlastně na úpatí nejvyššího kopce v severní části pohoří, které lemuje starou česko-německou hranici mezi Šumavou a Chebskou pánví. Vesnice nazývaná Maiersgrün je sice prvně doložena roku 1392, ale je nepochybně mnohem starší, protože již před rokem 1250 tu stál kostel a ten by bez vesničanů neměl smysl.

Když po 1. světové válce vzniklo Československo, měl Maiersgrün téměř 600 obyvatel a stálo tu přes stovku domů. Podle výsledků sčítání obyvatel v roce 1921 tu žili čtyři Čechoslováci, osm obyvatel cizí národnosti a všichni ostatní byli Němci. Společné měli to, že se bez výjimky hlásili ke katolické církvi a pro ně tu stál starobylý kostel Narození sv. Jana Křtitele románsko-gotického původu. Nyní se Maiersgrün jmenuje Vysoká a zůstala tu necelá desítka domků, v nichž žije 25 obyvatel. Vysoká je místní částí obce Stará Voda, která leží na hlavní silnici z Chebu do Mariánských Lázní, vzdálené asi 4 kilometry.

Po 2. světové válce a vysídlení německého obyvatelstva se místní kostel stal prakticky zbytečným, protože ho nikdo nepotřeboval. Kostel Narození sv. Jana Křtitele je raně gotická stavba s přežívajícími pozdně románskými prvky. Skládala se z obdélné lodi a čtvercového presbytáře, nad nímž byla vztyčena chórová věž. V průběhu 14. nebo 15. století došlo ke stavebním úpravám, při kterých byl pořízen nový lomený portál. Během období reformace byl kostel ve správě protestantů, a to až do jejich odchodu v roce 1680. Krátce poté byl kostel opět jako katolický obnoven a opatřen novou výmalbou. K radikální přestavbě došlo v letech 1803-1807, kdy byla původní loď zbořena a nahrazena novou plochostropou lodí, osvětlenou obdélnými, půlkruhově zaklenutými okny. Část ubourané gotické lodi byla přeměněna na presbytář a raně gotický chór byl upraven jako sakristie. V roce 1847 byl kostel opravován a ve 3. čtvrtině 19. století byla ke vchodu v západním průčelí připojena drobná předsíň. Interiér lodi byl zdoben malbou s iluzívními pilastry s toskánskými hlavicemi a stěny byly zdobeny mramorováním. Zařízení pocházelo většinou z 2. poloviny 19. století, starší byly jen boční oltáře z doby kolem roku 1700.

Okresní národní výbor v Chebu rozhodl dne 11. února 1966, že požádá o sejmutí památkové ochrany z chátrajícího kostela, a jeho žádosti bylo vyhověno. Poté byla zahájena jednání o demolici a v říjnu 1971 bylo potřebné povolení skutečně vydáno. K té však jako zázrakem nedošlo, protože téhož roku zahájila římskokatolická farnost v Dolním Žandově stavební práce na zabezpečení a údržbě kostela. Pravděpodobně se o to zasloužil Mons. ThDr. Oto Mádr (1917-2011), významný římskokatolický kněz, teolog, vysokoškolský pedagog, publicista a dlouholetý politický vězeň, který byl na faru v Dolním Žandově přidělen v letech 1970-1978.

V roce 1982 byl proveden stavebně historický průzkum kostela, který potvrdil raně gotické stáří stavby s románskými prvky a nedoporučil další úvahy o eventuální demolici, na které trval Městský národní výbor Lázně Kynžvart, pod nějž tehdy Vysoká spadala, i Okresní národní výbor v Chebu. V té době byly z lodi sejmuty zbytky krovu a loď byla ponechána jako upravené torzo; v tomto stavu se kostel dochoval až do současnosti. Kostel byl znovu prohlášen památkou v roce 1992 a byla zahájena částečná záchrana torza. Z jeho původního vybavení se zachovala jen socha sv. Šebestiána, která je uložena v chebském muzeu.

V listopadu 2013 byl kostel dokonce znovu vysvěcen, ačkoli má jen náhradu oltáře na zdi dochované věže. Místo podlahy a kostelních lavic je jen tráva. V bývalé lodi stojí moderní kříž. Nyní jsou věž a přístavek předsíně vpředu zastřešeny, loď a presbytář jsou bez střechy, krovů a stropu a obvodové zdivo je shora provizorně zakryto plechem. Zdivo lodi a presbytáře bylo vně i uvnitř vyspárováno. Kostel je bez oken a dveří. V zastřešeném podvěží je na čelní stěně vzpomínka na někdejší obyvatele vesnice s jejich fotografiemi a osobními daty a některé další dokumenty. Pozemek s kostelem nadále patří římskokatolické církvi.

Kolem kostela, který stál na návsi, se od nepaměti rozkládal hřbitov. Když vyšlo nařízení císaře Josefa II., musel být zrušen. Nový hřbitov byl založen na osamělém místě asi 300 metrů severně od kostela. Vede k němu zarůstající polní cesta, obklopená stromovím. Také samotný opuštěný hřbitov si příroda bere zpět a zarůstá keři a maliním. Jen některé hroby svým vzhledem prozrazují, že je občas někdo navštíví. Jeden nenápadný hrob je opatřen malou deskou, na níž jsou jen tři slova „Paul Dick Pfarrer“ a pod tím data, vymezující čas, po který jmenovaný pobýval na tomto světě. Tady mezi svými odpočívá poslední farář, který sloužil v dnešní Vysoké. Zemřel v březnu roku 1946, právě v době, kdy jeho ves ztratila pojmenování Maiersgrün. Bylo mu 86 let. V jeho kostele bez střechy nyní nic nebrání prosbám lidských duší, aby letěly přímo do nebeských výšin. Šum větru nahrazuje hru varhan a chórový zpěv obstarávají ptáci.

Je to zvláštní. Kostel je nyní klidným a romantickým místem, které nepochybně vítá mnohem více návštěvníků, než kdyby zůstal v podobě, kterou mu dali předchozí generace.

Použité zdroje: