Putování na zapomenuté poutní místo u Svaté Anny

Nevelké město Planá (německy Plan) leží asi 12 km na jih od Mariánských Lázní. Prochází jím hlavní silnice i železniční trať z Plzně do Chebu. Město je to starobylé. Je doloženo již roku 1251, tehdy jako trhová ves v sousedství hradu, později přestavěného na zámek. Městu dominuje kostel Nanebevzetí Panny Marie s věží vysokou 63 metrů, je tedy vysoká jako rozhledna na pražském Petříně. Proto je také jako rozhledna využívána a zároveň slouží jako galerie. Mnohem hůře dopadl zámek, který patřil šlechtickému rodu Nostitz-Rieneck. Tento rod, původem z Lužice, splynul s českou šlechtou a proslavil ho zejména hrabě František Václav Nostitz-Rieneck, když na své náklady nechal v Praze postavit první kamenné divadlo, které původně neslo jeho jméno a dnes ho známe jako Stavovské. Tento hrabě měl také velký smysl pro technický pokrok. Na svém zámku v Měšicích u Prahy nechal již v 18. století instalovat bleskosvod a můžeme ho tam vidět dodnes. Rodový zámek v Plané byl však po 2. světové válce znárodněn, změněn na kasárna a armádě sloužil přes 50 let. Dnes je v dezolátním stavu.

My se však vydáme po červené značce asi 2 kilometry na severozápad od města. Na nevysokém návrší se tu nachází v minulosti proslulé poutní místo s kostelem svaté Anny. Jeho dávná historie je zahalena tajemstvím. Podle staré pověsti zde nechal rytíř Bohuš z Plané již v 9. století postavit kapli a historické prameny potvrzují, že tu kostel skutečně stál již před více než tisíci lety. Od 13. století jsou zaznamenány na tomto místě poutě k zázračnému obrazu a fontáně svaté Anny. Ta největší z nich se prý konala v roce 1740 a zúčastnilo se jí přes 4000 věřících.

Starý chátrající gotický kostelík byl sice v roce 1515 obnovován, ale v dalším století byl na jeho místě zásluhou hraběte Jindřicha Šlika postaven úplně nový, barokní. To bylo v roce 1645, tedy v závěru třicetileté války. Tento kostel roku 1721 po úderu blesku do základů vyhořel. Tenkrát však už byla doba vrcholného baroka, kostel byl během pěti let nově postaven a roku 1726 vysvěcen. Byl nákladně vyzdoben. V roce 1730 byl opatřen freskami od malíře Wenzela Schmidta z Plané a klenba kostela byla vyzdobena štukami patrně od nějakého italského umělce.

Z roku 1730 pochází také hlavní oltář. Na něm je uprostřed milostné sousoší, kde Panna Maria podává dítě Ježíše do otevřené náruče své matky Anny. Poutní socha sv. Anny měří 160 cm. V lodi jsou ještě dva boční oltáře z téže doby. Další dva boční oltáře z roku 1731 se nacházejí v příčné lodi. Na jednom z bočních oltářů je obraz sv. Františka Serafínského, který je připisován Karlu Škrétovi. Někteří odborníci ho však spíše považují za italskou práci. Při kruchtě je kamenná socha sv. Anny z 16. století, která byla původně umístěna venku, patrně ve výklenku štítu průčelí. Dodnes se dochovaly kostelní varhany, které pocházejí z roku 1732 a jsou pravděpodobně dílem varhanáře Johanna Leopolda Burkharda z Lokte.

V roce 1738 udeřil blesk do kostelní věže, která vyhořela. Škody po požáru však byly brzy napraveny. Větší neštěstí kostel postihlo v roce 1783, kdy byl rozhodnutím císaře Josefa II. zrušen. Historie slavných poutí tím skončila. Samotný kostel zachránila skutečnost, že byl poté využíván jako zámecká kaple hraběcím rodem Nostitz-Rienecků, kterému patřilo panství Planá. Jeho zásluhou byly také provedeny další stavební úpravy, když v roce 1831 došlo po úderu blesku k požáru střechy.

O kostel se starali mniši z řádu redemptoristů, pro něž byl postaven klášter poblíž kostela. Po jeho zrušení byla budova kláštera přeměněna na nemocnici a jako nemocnice následné péče slouží i v současnosti. Bratři redemptoristé odpočívají v sousedství kostela na malém hřbitůvku s dřevěným ohrazením, který je zvolna pohlcován lesem.

Hraběcí rod Nostitz-Rienecků, jemuž patřilo panství Planá, si počátkem 20. století u kostela svaté Anny, který sloužil jako jejich zámecká kaple, zřídil rodinnou hrobku. Není to žádná honosná stavba, jen prostá parcela ohrazená kovovým plotem. Uprostřed u zadního plotu stojí kamenný kříž se sochou Ježíše Krista. Nyní se tu nachází pět hrobek. V té nejvíce vpravo a nejbližší plotu odpočívá poslední z rodu, který zde žil. Hraběnka Mathilda Anna se na zámku v Plané roku 1936 narodila. Po roce 1989 se vrátila z emigrace do Čech a mohla rodný zámek získat v restituci zpět. Když však viděla, v jakém je stavu, musela restituci odmítnout, protože jeho záchrana byla nad její možnosti. Po zbytek života se v Čechách věnovala charitativní činnosti a byla ve zdejší společnosti velmi oblíbená. Zemřela roku 2021 ve věku 85 let v Itálii, kde strávila léta emigrace, ale podle svého přání byla pohřbena ve svém rodišti.

Kdysi poutní kostel sv. Anny je nyní filiální v římskokatolické farnosti Planá u Mariánských Lázní a od dubna do října se v něm jednou měsíčně konají bohoslužby. Je také památkově chráněn. Kostel stojí na návrší, které se na západní straně svažuje k rozlehlému Anenskému rybníku. Právě na okraji svahu se nachází pozemek hraběcí hrobky, který proti sesuvu zajišťuje opěrná zeď.

Severně od kostela nad potokem, který přitéká do rybníka, se nalézá studánka zvaná Pod Svatou Annou, která také přispěla ke slávě tohoto poutního místa. Její voda byla totiž považována za zázračnou, protože měla údajně léčivé účinky. Pramen je ukryt v kapličce s opěrnou zdí. V nové době však měl smůlu. V 50. letech minulého století bylo nedaleko od kostela objeveno ložisko uranové rudy. Jen 500 metrů východně od kostela proto vznikla šachta Svatá Anna, v níž byla v letech 1969-1972 ruda těžena. Šachta dosáhla hloubky 200 metrů. Ložisko to bylo chudé a těžba proto po pouhých čtyřech letech skončila. Při dolování však byly strženy prameny a studánka svaté Anny úplně ztratila vodu. Nějakým zázrakem se však po ukončení těžby pramen alespoň částečně obnovil. Místo po někdejší šachtě si už příroda vzala zpět.

Opuštěné poutní místo však přece jen někomu chybělo. Návštěvníky kostela a slavných poutí byli v minulosti především místní Němci, kteří byli po 2. světové válce vysídleni. Nemuseli se však stěhovat daleko. Německá hranice probíhá jen asi 15 km vzdušnou čarou západně od kostela. V roce 1953 si vysídlení Němci právě těsně za touto hranicí u Mähringu v Horní Falci postavili na památku poutního kostela vlastní kapli sv. Anny. Je to moderní kaple, která byla v roce 1967 povýšena na kostel. Je sice bez věže, má jen sanktusník, ale hned vedle byla postavena věžovitá zděná rozhledna. Protože stojí jen necelý kilometr od státní hranice, je z ní výhled i na české území, na němž se nachází také někdejší poutní místo.

Použité zdroje: