
Obec Uhrovec leží v severní části západního Slovenska, v Trenčínském kraji v okrese Bánovce nad Bebravou v údolí Radiše na rozhraní Nitranské pahorkatiny a Strážovských vrchů pod Jankovým vrškom. Nejznámější památkou a turistickým cílem na katastru obce je zřícenina stejnojmenného hradu. Největší a nejvýznamnější stavbou stojící přímo v obci je renesanční kaštěl (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]) z r. 1613. I když se často jedná o malé stavby a v ČR jsou mnohdy nesprávně označovány množně jako zámečky, jedná se nezřídka o velmi rozsáhlé objekty. Mezi ty větší patří právě kaštěl Uhrovec. Kaštěl je bohužel částečně zchátralý a pro veřejnost nepřístupný. K dalším pamětihodnostem patří rodný dům Ľudovíta Štúra a Alexandra Dubčeka z 18. stol. sloužící jako muzeum, římskokatolický kostel svatého Ducha postavený v r. 1817 a evangelický kostel z r. 1940.
Zámek má převážně hladké fasády členěné pouze kordonovými římsami. Nad vchodem do renesanční části je erb s datací 1613. V interiérech jsou renesanční a barokní klenby. V přízemí jihozápadního křídla, otevřeného arkádami, se zachovaly renesanční portály. Další kamenný renesanční portál se zachoval v prvním poschodí jihovýchodního křídla. Na fasádě v přízemí jsou dodnes zachovalé klíčové střílny dokládající také obrannou funkci. Z původního zařízení se zachovaly do stěny zastavěné barokní skříně z poloviny 18. století ze zayovské knihovny. Na nádvoří je barokní studna s mříží a kuželovou stříškou z konce 18. století. Zámek doplňuje přírodně-krajinářský park..
V 15. století zde již zřejmě stála tvrz-opevněný kaštěl či kúrie. V roce 1547, po smrti Petra Szilágyiho, udělil císař panství Františku Zayovi z Čemeru za jeho zásluhy v boji proti Turkům. Ten zahájil renesanční úpravy uhroveckého hradu, ale i kaštělu. Po Františkově smrti získali majetek jeho synové Vavřinec a Ondřej, kteří stavební úpravy dokončili. V roce 1613 byla dokončena pozdně renesanční přestavba, po níž měl kaštěl pravidelný půdorys s dvorem, na který se vstupovalo průjezdem, nad nímž byla věž. V roce 1616 došlo k rozdělení majetku Zayovců mezi šest dědiců, což se následně projevilo i na vzhledu kaštěla. Jeho jednotlivé vertikálně členěné části procházely samostatným slohovým vývojem. V 18. století probíhaly barokní stavební úpravy, při kterých byla částečně zakryta původní renesanční činnost a zřejmě odstraněno opevnění. V roce 1746 Zayovci v zámku vybudovali poschoďovou emporovou kapli, jež sloužila jako protestantský kostel. V roce 1767 byl zámek zvýšen o druhé poschodí a stal se reprezentačním sídlem rodu. V době svého mládí pracoval u Imricha Zaye nejvýznamnější představitel slovenského národního života té doby, Ľudovít Štúr, jenž se narodil v domku pod zámkem. V roce 1904 proběhla přestavba v romantickém duchu vycházející z historických předloh kaštěla. V polovině 20. století přešel zámek do vlastnictví státu, který zde zřídil malé řezbářské a sklářské muzeum a obrazovou galerii. Od roku 1977 probíhala rekonstrukce podle návrhu O. Janákové. V současnosti je zámek opraven pouze částečně..