
Západoslovenská obec Diviacka Nová Ves (maďarsky Divékújfalu), ležící v Trenčínském kraji v okrese Prievidza, se skládá z dvou částí: Diviacka Nová Ves a Vrbany, které od sebe odděluje vodní tok Nitrica. Nejvýraznější dominantou obce je kostel Sv. Trojice. V Diviacké Nové Vsi se nacházejí také tři kaštěle (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku, u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]). Jeden kaštěl stojí ve středu dnešní obce a další dva u výše zmíněného kostela. Nejvýznamnější a nejstarší z těchto staveb je poměrně známý goticko-renesanční kaštel (tvrz, později zámek).
Do kamenného renesančního vstupního portálu ústil padací most. V interiéru gotické části jsou zachovalé původní klenby a krby. Renesanční místnosti mají síťové hřebínkové klenby a křížové klenby se štukovými geometrickými a rostlinnými ornamenty. Honosná místnost v poschodí má barokní, bohatě řešený štukový interiér s akantovou a rostlinnou ornamentikou..
Jiné zdroje však uvádí, že Diviacští pocházeli z nedaleké vsi Diviaky nad Nitricou a do Nové Vsi přenesli své hlavní sídlo někdy ve 14. století, čemuž napovídá i jejich predikát. Nasvědčuje tomu i existence opevněného sídla, tvrze, ve vsi Diviaky v 11.-13. století. Nabízí se dokonce možnost že Nová Ves získala přídomek Diviacká právě podle rodu z Diviak. Koncem 14. století, zřejmě v letech 1380-1401, si nechali Diviacští v západní části Diviacké Nové Vsi vybudovat kamennou gotickou tvrz (kaštěl), prvně zmiňovanou začátkem 15. století. Při pozdější rodové dělbě se majetek rozdělil mezi rody Ujfalussy (Ujfalussyovci, Ujfalussiovci, Ujfalušiovci) a Rudny (Rudnayi, Rudnayovci). Původní gotická tvrz tak patřila od 16. století Rudnayům. V roce 1586 byla gotická stavba rozšířena a přestavěna na opevněné renesanční sídlo s vodním příkopem a padacím mostem. Další stavební úpravy probíhaly v 17. století. Při barokních úpravách kolem poloviny 18. století byly budovy kolem nádvoří sjednoceny arkádami. V roce 1808 ziniciovala Gabriela Splényiová-Ujfalussyová, z pomsty za prohraný majetkový spor s Rudnayi, selskou vzpouru, při níž byl kaštěl dobyt a nakrátko obsazen. V roce 1886 Rudnayové zámek prodali a byl zde zřízen lihovar. Po 2. světové válce připadl státu. V 70. letech 20. století byla provedena rekonstrukce podle projektu architekta J. Šefčíka a poté zámek sloužil jako sklad muzea. V současnosti je v soukromém vlastnictví.