
Obec Diviacka Nová Ves (maďarsky Divékújfalu), ležící na západním Slovensku v Trenčínském kraji v okrese Prievidza, se skládá z dvou částí Diviacka Nová Ves a Vrbany, které od sebe odděluje vodní tok Nitrica. Nejvýraznější dominantou obce je kostel Nejsvětější Trojice. V Diviacké Nové Vsi se nacházejí také tři kaštěle (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku, u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]). Jeden kaštěl stojí ve středu dnešní obce a další dva u výše zmíněného kostela. Nejvýznamnější z těchto dvou staveb je poměrně známý čtyřkřídlý goticko-renesanční kaštel. Na mírném návrší, na protější straně silnice, stojí nejmladší, naprosto nenápadný a značně pozměněný, kaštěl lidově zvaný "Mačací zámok" (Kočičí hrádek [slovenské slovo zámok není synonymem pro české slovo zámek]). Sídlo dnes připomíná spíše řadu domů.
Na přestavěné fasádě se zachovala římsa a části dřívějšího pozdně renesančního vstupního portálu s datací 1685..
Pokud ano, můžeme je tedy nazývat také "Novoveskovci (Novovesští)", což v překladu z maďarštiny znamená i název rodu Ujfalussy (pravděpodobně se nejednalo o nový rod s Divackými spřízněný, ale pozdější predikát Diviackých). Jiné zdroje uvádí, že Diviacští pocházeli z nedaleké vsi Diviaky nad Nitricou a do Nové vsi přenesli své hlavní sídlo někdy ve 14. století, čemuž napovídá i jejich predikát. Nasvědčuje tomu i existence tvrze ve vsi Diviaky v 11.-13. století. Nabízí se dokonce možnost že Nová Ves získala přídomek Diviacká právě podle rodu z Diviak. Ve 14. století měli Diviacští již tvrz v západní části Diviacké Nové Vsi. Při pozdější rodové dělbě se majetek rozdělil mezi rody Rudny (Rudnayovci) a Ujfalussy (Ujfalussyovci, Ujfalussiovci, Ujfalušiovci). Původně pravděpodobně opevněný pozdně renesanční dvoupodlažní kaštěl, tzv. Mačací zámok "(Kočičí hrad)", v blízkosti starého sídla Diviackých u západního okraje vsi, nechal vybudovat právě některý z příslušníků šlechtického rodu Ujfalussy (Ujfaluši). Stavba byla dokončena v roce 1685, což dokládá datace na zachovalé části pozdně renesančního vstupního portálu. Do kdy jej Ujfalušiové vlastnili, není známo. V 2. polovině 18. století byl značně poškozen a snížen. Další úpravy proběhly v polovině 19. století, kdy bylo zrušeno poschodí a objekt získal sedlovou střechu. Počátkem 20. století byl přebudován na byty a dnes připomíná spíše řadu domů. Nejnápadnější částí je zachovalá jihovýchodní hranolová kamenná nárožní věž..