Šaštín

Již samotný název Sasvár (Blatnohrad) nasvědčuje tomu, že hlavní kostel této církevní provincie stál, jak to bývalo tehdy obvyklé, na hradě. Zcela určitě se jednalo o nejdůležitější strážní hrad celého Záhoří. Snad také pojmenování hradu Holíč z roku 1256, kdy se zmiňuje jako Wywar (Újvár = Nový hrad), vyplynulo z toho, že oproti šaštínskému byl opravdu nový. Vzhledem ke stáří lze předpokládat, že vodní hrad měl dřevo-hliněnou podobu, neboť ještě koncem 13. století je v okolí Holíče doložen blíže neidentifikovaný dřevěný hrad. Ke zděné podobě snad došlo později. V roce 1296 hrad Sasvár na rakouském vévodovi Albrechtovi vybojoval Abraham Rufus (Rudý, Červený) a vrátil jej králi Ondřeji III. V roce 1317 byl statek udělen odměnou právě Abrahamovi. Poslední zmínka o hradě pochází od kronikáře Windeckeho, jenž se zmiňuje o obsazení hradu vojsky moravských markrabat Jošta a Prokopa v roce 1401. Zda hrad zanikl v důsledku tehdejších rozbrojů nebo až za husitských válek není známo. V době zástavy Czoborů, od roku 1435, již nebylo sídlo v Šaštíně potřeba, neboť obývali holíčský hrad. Od počátku 16. století se však o něj museli dělit s rodem Révayiů. Není tedy vyloučena stavba pozdně gotického či raně renesančního sídla v Šaštíně. Tomu nasvědčuje i informace z místní monografie, podle které měl být z iniciativy Ferdinanda I. v první třetině 16. století původní hrad přestavěn na pevnost. Je pravděpodobné, že přednost dostalo místo s tradicí a snad také s pozůstatky starého vodního hradu, neboť i pozdější sídlo bylo chráněno vodním příkopem. Současná trojkřídlá dispozice budovy a také část dochovaného pravoúhlého opevnění s nárožními bastiony nasvědčuje tomu, že současný zámek (kaštěl, slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]) pochází až z první poloviny 17. století. Fortifikace se svou koncepcí a provedením z cihel blíží opevnění holíčského zámku. V roce 1736 získali holíčské panství včetně Šaštína od Czoborů Habsburkové. Ti zahájili v Šaštíně textilní průmyslovou výrobu. I když hlavní budova textilní kartounky u rybníka naproti bazilice Sedmibolestné Panny Marie je mladším objektem, bývá někdy zaměňován se starým zámkem, jenž byl patrně k tomuto účelu rovněž využíván. Na mapě I. vojenského mapování Uherska z poslední třetiny 18. století je zachyceno ještě celé opevnění i s vodním příkopem. Postupně však byl příkop zasypán a zaniklo rovněž i severozápadní opevnění. K textilní výrobě zámek sloužil nejpozději od první pozemkové reformy v Československu (1919–1938). Dnes je v areálu autoservis a v místě severního opevnění noční klub. Zámek byl nakrátko vyhlášen kulturní památkou, proti čemuž se však okamžitě odvolal soukromý majitel. Bez dosud neprovedeného archeologického průzkumu lokality nelze s určitostí upřesnit stáří opevněného zámku, ani potvrdit či vyvrátit návaznost na starý hrad Sasvár..