Výsledky hledání míst

Klasicistní pískovcový krucifix z r. 1818. Kříž s hranolovým soklem. Na soklu reliéf Panny Marie Bolestné. Na soklu další sokl. U jeho patky had, nesoucí v tlamě jablko. Postava Krista asi 80 cm vysoká. Bohatá ornamentální dekorace. Dílo místního kameníka velmi dobré výtvarné úrovně. Krucifix zapsán do seznamu kulturních památek r. 1964.

Pískovcový krucifix byl vytvořen r. 1934 v novobarokním stylu, od r. 1958 patří mezi chráněné kulturní památky ČR. Kříž je umístněn na pylonu a zdobeném podstavci s volutovou konzolí, na které je barokní socha Bolestné Panny Marie z roku 1796. Kříž chrání kovaný plůtek (um. kovář Oldřich Hrubý).

Historizující neoklasicistní rodinná hrobka v podobě hřbitovní kaple vystavěná v r. 1883 posledním lichnovským fojtem Josefem Kubartem pro sebe a svou rodinu. Hodnotný interiér s malovaným klenutým stropem a hlavním oltářem.

František Antonín Špork budoval od r.1695 lázeňské středisko. V l.1707–1717 postaven špitál s kostelem, kryptou, klášterem Milosrdných bratří a lékárnou. Sochařská výzdoba od barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Koncem 18.st. přestavba špitálu.

Pozdně barokní trojboká zděná boží muka nechal vystavět v roce 1811 žlutický lékař Franz Kunz. Roku 1845 byla poničena bleskem a následně obnovena. Po roce 1945 chátrala. V letech 1983-1984 byla rozebrána a znovu sestavena na novém místě, několik desítek metrů severně od původního stanoviště.

Železný kříž s mramorovým podstavcem na opukovém kvádru z r. 1824 vytvořen jako poděkování za záchranu života budoucího významného českého průmyslníka Vojtěcha Lanny po ztroskotání lodi na jezu v Horním Lipovsku. Na současné místo přenesen 1852.

Lateránská bazilika je první křesťanskou bazilikou v Římě. Postavena v letech 313-324. Několikrát vypleněna barbary. R. 896 přestavěna v románském slohu. V letech 1646-1649 provedena barokní přestavba a v letech 1734-1735 ve stylu vrcholného římského baroka. Balustráda na atice vyzdobena 15 sochami.

Zřícenina obdélné kaple o rozměrech 4,2 x 6 m, datované většinou do 18. století (podle některých zdrojů do r. 1815). K jejímu vzniku se váže hned několik pověstí. Zachovány pouze obvodové zdi z červeného pískovce.

Hřbitov svob. pánů Loudonů a jejich příbuzných vybudovaný v r. 1894 Arnoštem Loudonem. V areálu mnoho samostatných náhrobků šlechty, kterým dominuje hřbitovní kaple dle projektu Arch. K. Mayeredera. Uvnitř oltářní obrazy akad. Malíře H. Schwaigera.

Jako náhradu za původní městský hřbitov u kostela sv. Martina (viz heslo) si vejprtští zřídili roku 1908 lesní pohřebiště v jižní části města. Pravidelně založený areál se vstupem, zahrnujícím pohřební kapli a symetrické hrobnické domky doplnilo roku 1971 sousoší ze zlikvidované Přísečnice.

Skalní obraz sv. Vojtěcha podle pověsti připomíná událost z r. 992. Středověký obraz byl nově nahrazen r. 1942 a restaurován r. 2009. V r. 2010 byla skála s obrazem opatřena dřevěnou stříškou a v okolí zřízeno turistické odpočívadlo.

Barokní stavba z první třetiny 18. století v Seminářské zahradě, součást areálu tehdejšího kláštera bosých karmelitánů, v r. 1931 upravená na zahradní restauraci U černého orla.

Klasicistní hrobku dala pro svého manžela, knížete Karla z Lichtenštejna, postavit r. 1789 kněžna Marie Eleonora z Oettingen-Spielbergu. Posledním pohřbeným zde byl Rudolf z Lichtenštejna r. 1908.

Barokní kaple Loreta byla postavená r. 1694 jako součást tzv. Mariánské zahrady, barokně komponované krajiny, kterou dal vytvořit hrabě František Josef Schlik. Kaple, vytvořená podle návrhu arch. Jana Baptisty Matheye, je ústřední stavbou této krajinářské kompozice a je oblíbeným poutním místem.

Komplex loretánské kaple (Santa Casa), ambitů, a kaple svatého Martina vznikl podle Alliprandiho projektu postupnou výstavbou od roku 1704. V sousedství starší zvonice (1673, Francesco Caratti). Původně byl v péči místních piaristů. Loreta zrušena roku 1782, nově vysvěcena 1831.