Výsledky hledání míst

Barokní kostel z roku 1708 v dominantní poloze na horním okraji vsi. Bývalý hřbitov kolem něj vyklizen, přístupové schodiště rozpadlé. Na přilehlé návsi barokní sochy.

Původně románský kostelík, rozšířený a přestavovaný v 15. a 18. století. Stojí nad údolím Ohře severozápadně pod obcí. Po požáru roku 1961 měl být demolován, k čemuž naštěstí nedošlo.

Presbytář původně gotického, výrazně barokně přestavěného farního kostela předměstské osady starých Litoměřic, zůstal jako jediný zbytek stavby po demolici lodi a věže při stavbě školní budovy roku 1852. Později byl přepatrován a proražen novými okny.

Barokní orientovaný hřbitovní kostel z let 1720 – 1722 od P. P. Columbaniho na místě kostela z roku 1601. V roce 1868 byl kostel zásadně opraven. Další velké opravy proběhly na počátku devadesátých let 20.století.

Původně gotický kostel, přestavěný a prodloužený k západu roku 1689. Od roku 1945 opuštěn, dnes propadlá většina stropu, chybí část krytiny, veškeré vnitřní zařízení zničeno. Do závěrové stěny proraženy nové dveře. Bývalý hřbitov zcela zdevastován.

Jednolodní barokní kostel od A. Luragha z l. 1754–6, upravený 1800 po požáru 1798. Orientovaný k severu, hranolová věž v ose jižního průčelí. Tvoří západní stranu náměstí s řadou klasicistních zděných i roubených domů v různém stupni devastace.

Před r. 1375 doložen jako gotický, barokně přestavěn r. 1701, upravován i později. Obklopen bývalým hřbitovem, kolem něhož 16 památných lip. Jednolodní s odsazeným presbytářem a mohutnou, původně obrannou věží z počátku 16. stol., v podvěží zbytek gotické klenby.

Na místě staršího dřevěného kostela, mnohokrát obnovovaného po požárech, byla v letech 1729–36 podle projektu J. G. M. Aichbauera postavena nová dominanta celého městečka. I přes poškození několika požáry se dochovalo bohaté soudobé vnitřní vybavení.

Románský kostel z poč. 13. století, od 15. století protestantský. Kostel r. 1655 vysvěcený jako katolický byl výrazně barokně přestavěn r. 1684. Soudobá je i samostatná zděná zvonice z r.1679, fara a ohradní zeď bývalého hřbitova s výklenkovou kaplí.

Raně gotický kostel v burgundsko-cisterciáckém slohu z r. 1240. Přestavby v 16. a 17. stol. barokní v r. 1734. Vitráže z roku 1935. Pieta nad Božím hrobem z roku 1943. Za kostelem křížová cesta z let 2003–4 se skleněnými vitrážemi a sochou Krista.

Na místě původní dřevěné kaple stál pozdější kostel. Ten po zásahu bleskem zbourán a v l. 1897–1900 vystavěn nový kostel v pseudorománském stylu. V průčelí věž zakončená osmibokým jehlanem.

Pozdně barokní kostel sv. Vavřince pochází z let 1764–1768 (stavebník hrabě Jan Josef z Thunu) na místě staršího dřevěného kostela. Kolem kostela je hřbitov, márnice a barokní fara. K nejstarším památkám patřily dva zvony. Do současnosti se dochoval pouze jeden.

Kostel vystavěn roku 1804. Vždy byl filiálním k farnosti Šternberk. V současnosti se v kostele konají různá hudební vystoupení. Kostel je prostá jednolodní stavba s hranolovou věží v průčelí, trojbokým závěrem a čtvercovou sakristií v ose závěru.

Kostel v pozdním románském stylu vznikl zřejmě jako součást panského sídla kolem roku 1230. V letech 1657 a 1737 prošel dvěma barokními přestavbami, při kterých byl prodloužen k západu. Dochován někdejší presbytář (dnes sakristie) s archaickou křížovou klenbou a řada dalších původních článků.

Kostel zmiňován jako farní již v roce 1263. V pol. 14. stol. přestavěn goticky. Barokní přestavba po požáru z roku 1600. V 2. pol. 17. stol. přistavěna sakristie a zaklenut presbytář. R. 1700 přistavěna věž a r. 1748 kaple svatého Františka Xaverského. R. 2009 byla odkryta původní renesanční omítka.