Výsledky hledání míst

Poutní chrám, prohlášen za baziliku minor. 1633 zde byla vysvěcena kaple, ale Švédy byla zničena, r. 1656 na jejím místě postaven kostel. Od r. 1669 do pol. 18. st. stavěn chrám s hlavní a příčnou lodí s valenou klenbou, kopulí a 8 bočními kaplemi.

Bývalý klášter premonstrátů s basilikou P. Marie a sv. Václava. Založen Konrádem II. Otou r. 1190. V pol. 18. stol. započala nikdy nedokončená barokní přestavba. Klášter využit i jako kasárna či sklady. Dnes chátrá. Pod kostelem románská krypta.

Klášter založený Lvem z Klobouk ve 13. stol. Po švédském drancování v 17. stol. byl kostel zbudován v barokním slohu architektem G. P. Tencallou. V roce 1784 byl klášter reformou Jofefa II. zrušen a přeměněn na vojenskou nemocnici, kostel se stal farním.

Klášterní kanonie založená velmožem Hroznatou 1193. Původní dřevěné stavby nahrazovány postupně zděnými (kostel 1232). Po poškození za třicetileté války barokní obnova. Poslední úpravy poč. 20. stol. Rozsáhlou devastaci po 1950 odstraňují od 1990 opravy.

Klášter Kongregace dcer božské lásky Marianum byl vystavěn v letech 1907 – 1909 v historizujícím stylu, zejména románském a gotickém. Nyní slouží jako ústav sociální péče a Centrum denních služeb.

Kostel Božského Srdce Páně s klášterem redemptoristů byl postaven v l. 1902-1903. Dne 4. října 1903 byl kostel slavnostně vysvěcen olomouckým arcibiskupem dr. Theodorem Kohnem. V současnosti kostel slouží jako filiální a klášterní budova je využívána k potřebám obecního úřadu.

Mohutná novorománská basilika s klášterem redemptoristů ve Filipově byla postavena v místě jediného církví oficiálně potvrzeného mariánského zázraku, který se na území Čech odehrál v 19. století. Dodnes jedno z nejslavnějších poutních míst v zemi.

Roku 1852 položili redemptoristé základní kámen kláštera v Koclířově. Novogotický klášterní kostel sv. Alfonse a P. Marie Fatimské přistavěn r. 1887. Na jižním průčelí polygonální věž s jehlancovou střechou. Vedle kostela kaple P. Marie Nazaretské. Nad kostelem od r. 2011 socha papeže Jana Pavla II.

Klášter s velkým novorománským kostelem na jižním předměstí Plzně zřídila kongregace redemptoristů v letech 1907–35. Vlastní kostel pochází z let 1908–12. Konvent rozehnán roku 1950, po roce 1990 obnovil činnost.

Areál špitálu s kaplí a přilehlou klášterní budovou. Špitál buď z doby založení města nebo r. 1515. Kaple je asi z první poloviny 15. století, dochovaná sklípková klenba z let 1515-18. Budova kláštera snad barokní. Novogotické upravy v 60. letech 19. stol. Objekt v havarijním stavu a nevyužíván.

V roce 1628 zde byl položen základní kámen k novému klášteru servitů. V období 30leté války se však servité usídlili na Starém městě a pozemek prodali. Nakonec zde vznikl zájezdní hostinec a špitál s kaplí sv. Martina. Roku 1787 byla kaple uzavřena Josefem II., pak prodána a přestavěna na byty.

Na ploše západní části hradního areálu byl v 70. letech 17. století zřízen klášter řádu servitů s kostelem Panny Marie. Klášter zanikl za vlády Josefa II. a kostel převzal funkci farního od starší svatyně (sv. Matouše) v sousedství.

Barokní klášter postavený v letech 1717–39 majiteli veselského panství. Zrušen roku 1784, nedlouho po ukončení stavby (1764). Kostel slouží nadále jako farní. Obnoven po poškození za II. světové války.

Areál bývalého kláštera servitů a loretánské kaple v Jaroměřicích nechal postavit podle projektu Jana Křtitele Erny hrabě Jan Antonín z Questenberka. Kaple byla postavena v letech 1668–1673, klášter 1675–1679. Zrušen byl r. 1787, loreta byla zbořena a areál byl přeměněn na faru, školu a byty.

Jeden ze šesti klášterů, vzniklých v rámci vysazení Nového Města pražského Karlem IV. Komunita zanikla během 16. století, obnovena po třicetileté válce (1669), definitivně zrušena 1783. Klášter sloužil armádě, kostel upraven novogoticky 1858–63. Dnes pravoslavný chrám Narození Přesvaté Bohorodice.