Turistické cíle v okolí obce Heřmanice

Původně gotický farní a hřbitovní kostel z roku 1579. Pseudogoticky přestavěn r. 1881. Pseudogotický mobiliář vytvořil vídeňský akademický sochař Leimer. Interiér kostela byl postupně restaurován v 80. letech 20. století.

Původní gotická kaple zničena husitskými vojsky. R. 1669 vystavěna kaple sv. Barbory, přestavěná v l. 1745–1748 na barokní kostel. Okolo kostela původně hřbitov, zrušený po r. 1870. Kostel je obdélná jednolodní stavba s půlkruhově uzavřeným neodsazeným závěrem a hranolovou věží v severním průčelí

Na místě staršího objektu, poškozeného za husitských válek, byl roku 1466 postaven v Hrádku nový kostel. Renesančně a barokně byl upravován v 16.–18. stol. Následky zanedbané údržby po roce 1945 odstranila velká oprava na přelomu 20. a 21. stol.

Kostel v Krásném Lese je jedním z příkladů raně gotické sakrální architektury na Frýdlantsku. Z původní stavby je dochována téměř čtvercová loď, ke které se na východě připojuje lichoběžníkový presbytář s nízkou sakristií. Současný vnější vzhled a věž kostela jsou výsledkem přestaveb v 18. století.

Pseudoslohový kostel postaven v letech 1914-15 podle projektu arch. Hemmericha. Kostel je jednoduchá obdélná stavba s polokruhovou apsidou a hranolovou věží v čele. Mobiliář neoslohový, cenné okenní vitráže světců. Od r. 1995 postupně rekonstruován.

Na místě starší stavby, připomínané poprvé ve 14. století, byl v letech 1724–26 postaven barokní kostel. Vnitřní zařízení, výmalba kazetového stropu a klenby presbytáře soudobé. Obklopen dosud funkčním hřbitovem s márnicí, bránou a božími mukami soudobými s kostelem.

Farní kostel sv. Jana Křtitele v Janově nad Nisou postaven v letech 1800-1811. Stavba s novorenesančními prvky v 19. stol. významně upravována, vnitřní zařízení vesměs novobarokní. Bohoslužby se tu konají vždy 3. neděli každého měsíce.

Novogotický katolický kostel z konce 19. století, postavený na západním čele Michalského kopce, na němž od konce 12. století stával hrad Syden s kostelem Archanděla Michaela, opěrný bod christianizace zdejšího území, tehdy obydleného slovanským obyvatelstvem.

Z původního středověkého venkovského kostela místně obvyklého typu se dochovaly spodní partie zdí presbytáře, východní části lodi a sakristie. Roku 1737 byl nákladem hraběte Filipa Josefa von Gallas prodloužen k západu, zvýšen a opatřen novou věží. Po roce 1945 zchátral.

Původně renesanční luterský kostel z roku 1599 byl v letech 1727–28 s výjimkou věže nahrazen barokní novostavbou. Další úpravy v 19. století (1856–59, 1873). Bohaté barokní vnitřní zařízení, částečně přenesené ze starého kostela.

Barokní kostel z let 1753–56 od stavitele J. J. Kunze. Vznikl přestavbou morového kostela z roku 1695 od Vlacha M. A. Canevalle. Z původní stavby zachován presbytář a sakristie. Roku 1759 zde byla zřízena první veřejná knihovna v Liberci.

Kostel z počátku 15. století je dodnes dokladem úzkých vazeb Žitavy na české prostředí. Jeho architektura vychází ze současných děl parléřovské huti. Poškozen za třicetileté války, obnoven po 1651. Po roce 1945 zchátral, v letech 1996–99 obnoven jako výstavní síň Velkého postního plátna.