Turistické cíle v okolí obce Měšice

Dům čp. 157 je významnou ukázkou táborské renesanční měšťanské architektury. Poprvé je připomínán roku 1526 jako majetek měšťana Mikuláše Slanaře. Kolem roku 1570 dům vlastnila rodina Hrošků z Trkova, kteří nechali pořídit bohatou výzdobu fasád.

Starý židovský hřbitov byl založen r. 1634 a pohřbívalo se zde do r. 1893. Za okupace byl nacisty likvidován, náhrobky byly zničeny a po válce byl na jeho místě zřízen park. Jsou zde 2 památníky obětem holocaustu (starší z r. 1955, nový z r. 2002).

Společenské a kulturní centrum Tábora vzniklo na místě starší dřevěné budovy na východní části parkánu. Dnešní budova z let 1894–5 podle projektu Karla Jandy. Svému účelu sloužila do nevydařené rekonstrukce v 90. letech 20. stol. Znovu otevřena 2006.

Barokní zámek s parkem a výklenkovou kaplí sv. Floriána. Původně tvrz, přestavěná v 18. století na barokní zámek; upravován v r. 1924 arch. Dlabačem. Patrový zámek na obdélném půdorysu, s ozdobnou štukovou fasádou, krytý valbovou střechou s vížkou. Soukromý majetek - nepřístupný. Památkově chráněný.

Synagoga radenínské židovské obce z počátku 18. století, přestavěna na obytný dům v roce 1935.

Synagoga z prvé poloviny 19. století, bohoslužby zde konaly jen do 1. světové války. V roce 1936 byla upravena na sokolovnu, dnes je v soukromých rukou a slouží k bydlení.

Nová táborská synagoga z l. 1883–85 postavena v orientálním slohu. K bohoslužbám sloužila do nacistické okupace. Za války i po ní sloužila jako skladiště. Zbořena r. 1977, na jejím místě je parkoviště. R. 1992 byla instalována na místě pamětní deska.

Na místě tvrze z roku 1359 byl později vystavěn zámek. Tvrz a okolní panství často měnila majitele. Přestavbu provedl v roce 1767 Jiří Vavřinec z Escherichu.

Zříceniny hradu spojené se samotou mlýna v nyní již organickém celku. Ve druhé polovině 14.století je hrad poprvé připomínán jako majetek pánů z Hradce. Hrad sloužil jako opěrný bod rozsáhlých dominií pánů z Hradce a z Rožmberka. Zanikl po husitských válkách.

Vila postavená 1930–1 pro tehdejšího ministra zahraničí a jeho manželku u údajné přírodní Husovy kazatelny nad soutokem Lužnice a Kozského potoka v Sezimově Ústí. Úprava roku 1937 dotvořila její vnější vzhled. Veřejnosti přístupná od roku 2009.

Přírodní památka v údolí Vlásenického potoka vyhlášena r. 1956. Předmětem ochrany je zachovalé, hluboce zaříznuté až kanoňovité údolí s lokalitou pérovníku pštrosího. Nedaleko ústí potoka do Lužnice je 1,5 m vysoký Vlásenický vodopád, nad levým břehem stopy slovanského hradiště Dražice.

Vodárenská věž postavená někdy na přelomu 15. a 16. stol. je renesanční stavbou, zdobenou obloučkovitými štíty a sgrafity. Voda z Jordánu byla čerpána do věže stojící 32 m nad jeho hladinou a z věže rozváděna dřevěným potrubím do kašen. Dnes galerie.