Turistické cíle v okolí obce Ostřetín

Původně socha stála u cesty z Vysokého Mýta do Knířova. Přemístěna r. 2008. Vrcholné dílo barokního sochařství z první pol. 18. stol. Socha spočívá na vysokém trojbokém soklu. Sv. Vavřinec v kněžském rouchu stojí v kontrapostu, pravou rukou se opírá o rošt, levou ruku má položenou na prsou. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava pocházejí z poč. 19. stol. Materiálem je pískovec. Stojí na upravené studánce pod hrází Knířovského rybníka. Stojí na katastru obce Lhůta. Jak Knířov, tak Lhůta jsou místní částí města Vysoké Mýto.

Sousoší Kalvárie pochází z r. 1839. Je tvořeno křížem s ukřižovaným Kristem a po stranách stojí postavy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Doplňují ho reliéfy sv. Václava, Jana Nepomuckého. Čelní strana zdobena reliéfem obrazu Panny Marie Knířovské. Kalvárie prohlášena za kulturní památku r. 2004.

Budova pochází z 15. století a stojí na vysokomýtském náměstí. Dnešní vzhled pochází z klasicistní přestavby. Moderní přístavbou propojena s bývalou šatlavou. Komplex slouží jako turistické informační centrum, Městská galerie a Muzeum českého karosářství.

První zmínka o vsi je z r. 1372, kdy ji prodává Diviš z Popovce panům z Chlumu. V r. 1405 zde umírá Jan řečený Košumberk, stavitel tvrze či menšího hradu. Po něm je Štěnec provolán jako odúmrť, ale v r. 1407 je verdikt změněn a je dán Janovi z Chlumu. V r. 1417 se už tvrz neuvádí.

Jádro, valy a příkopy vodního tvrziště nezaznamenaného v pramenech v lese poblíž Kosteleckých Horek. Okrouhlý pahorek jádra obklopen vodním příkopem a valem v sousedství rybníka.

Lokalita byla osídlena lidem kultury lengyelské již v pravěku. Ve starší době železné se zde usadili nositelé slezskoplatěnické kultury, kteří zesílili původní opevnění. Po násilném zániku bylo hradiště využíváno v době laténské a poté ještě v období raného středověku.

Dvůr s tvrzí připomínaný poprvé r. 1577, kdy statek držel Hanuš Haugvic z Biskupic. Později za Oty z Oppersdorfu r. 1626 došlo k přestavbě týnišťského dvora a snad i tvrze. Tvrz se do dnes nejspíše nedochovala, zachovány jen zbytky budov dvora.

Postaven za Františka Filipa Šternberka r. 1745 při jižním okraji obory, nejprve snad dřevěný, později přízemní lovecký zámeček s mansardovou střechou. Jeho syn, též František Filip ze Šternberka r. 1795, zámeček přestavěl na myslivnu (Jägerhaus).

Zámek nechala po r. 1586 pro svůj případný pobyt postavit Markéta Berková z Dubé jako součást dvora. Později sloužil jako obydlí správce. V r. 1807 vyhořel a již nebyl obnoven. Snížená budova byla následně upravena na chlévy.

Tvrz se prvně vzpomíná v roce 1646. Po roce 1684 byla přestavěna na barokní zámek, který byl od konce 18. století využíván pro správní účely. Ve 20. letech 19. století byl zámek upraven na chlévy a sýpku. Dnes je areál v soukromém vlastnictví a slouží pro potřeby zemědělské farmy.

Málo zřetelná terénní vlna po tvrzišti v místě domu č. p. 1, které zčásti zaniklo při stavbě silnice v 70. letech 19. století. O existenci tvrze nejsou žádné písemné zprávy.