Dirleton

Původně měl Dirleton čtyři válcové věže, jednu v jihovýchodním nároží, druhou v severovýchodním nároží a dvě poblíž jihozápadního. Podle české hradní terminologie se tak jednalo o francouzský kastel. Vstup do hradu je na jeho krátké jižní straně. Haliburtoni tu ve 14. stol. postavili obdélnou branskou věž, částečně vystupující před linii jižní hradby. Původní brána ze 13. stol. byla nejspíše kulisová. Čelo branské věže vytvářejí dva pilíře vysunuté před portál brány. Vysoko nad vjezdem jsou oba pilíře spojeny lomeným obloukem. Ochoz věže byl vysunutý na kamenných konzolách a jeho podsebití zvyšovalo obranu brány. Další vnitřní podsebití bylo v podlaze za obloukem. Brána měla původně padací most. Dnes k ní vede vysoký dřevěný most přes mělký příkop. Západně od brány stojí válcová obranná a obytná věž, která patří spolu s celým jihozápadním nárožím hradu do jeho nejstarší stavební fáze z 1. pol. 13. stol. Věž vystupuje před hradbu, takže poskytovala flankování (boční ostřelování) brány. V jejím tmavém kruhovém přízemí, osvětleném třemi štěrbinovými střílnami, byla kuchyně se čtyřstrannou žebrovou klenbou. V patře nad ní byl velký sál s osmistrannou žebrovou klenbou. O žebra klenby později přišly. Velký sál má dosud zachovalý krb a tři okna. Jídlo z kuchyně bylo dopravováno do prvního patra výtahem v užitkovém bloku, který se nachází mezi věží a bránou. Zde se nachází také studna a výpadní branka. Na opačné západní straně věže je malý obytný palác o jedné místnosti v obou podlažích. Ta přízemní sloužila jako skladiště a ta v patře byla ložnicí majitele hradu, přístupná pohodlně z velkého sálu věže. Tento palác vytváří jihozápadní nároží hradu. Na sever od něj stojí další, mnohem menší obytná věž, taktéž z 1. pol. 13. stol. Ta je dnes interpretována jako obydlí hradní paní. Další dvě válcové, pravděpodobně taktéž obytné věže stály v jiho- a severovýchodním nároží hradu. Obě musely být těžce poškozeny na začátku 14. stol. ve skotsko-anglických bojích a při boření hradu kolem roku 1313. Při obnově Dirletonu v 2. pol. 14. stol se s nimi již nepočítalo. Dnes jsou z nich patrny pouze základy v nárožích u paty paláce Haliburtonů. Nový palác Haliburtonů zaujal celou východní stranu hradu. V jeho přízemí je velký valeně klenutý prostor skladiště. To bylo přepážkami rozděleno na čtyři prostory. Nejjižnější místnost sloužila jako pekárna, ve zdi tu jsou dvě pece. V patře nad skladištěm byl nový velký sál a na jižním konci velká hradní kuchyně. Jídlo tak bylo pohodlně přenášeno z kuchyně přímo do sálu. Kuchyně dodnes ohromuje svou velikostí, má dva široké krby a hlavně klenbu vysoko nad podlahou. Výška kuchyně sloužila k rychlému odvodu horkého vzduchu. Klenba má navíc ventilační otvor. Severní konec paláce převyšoval velký sál o nejméně dvě podlaží a měl tak věžovitý charakter. V této části byly soukromé pokoje majitelů hradu. Hradní pán se sem mohl pohodlně stáhnout z velkého sálu. Temné klenuté přízemí a téměř stejně temné klenuté patro nad ním sloužily jako vězení. Horní místnost vězení byla přístupná po dosud zachovalých kamenných schodech z kaple o patro výš. Hned na horním konci schodiště měli vězni latrínu v síle zdi. Ve vězení samotném je i krb. Přízemní prostor vězení byl přístupný jedině otvorem v podlaze a kupodivu má také latrínu v síle zdi. V českých zemích by bylo dolní vězení populárně označeno za hladomornu. Ve skutečnosti bylo ale ubytování přiděleno na základě společenského postavení. Horní část vězení je dnes návštěvníkům přístupná. Nad vězením je zachovalá valeně klenutá prostora bývalé kaple. Horní patra paláce nad ní zanikla. Vývoj hradu se uzavřel v 16. stol. výstavbou renesančního Ruthvenova paláce na jižní straně nádvoří. Návštěvník britských hradů by dnes Dirleton snadno přehlédl. Hradní kuchyně a vězení v Haliburtonově paláci přitom ale patří k nevšedním zážitkům..

Z Normandie přišli nejprve do východní Anglie v rámci okupace Anglie Vilémem Dobyvatelem po roce 1066. Ve 12. stol. přišli na pozvání skotského krále Davida I. do Skotska. Jan II. de Vaux se stal lordem z Dirletonu a nový hrad měl nejspíše odrážet jeho nové společenské postavení. Na skotském královském dvoře byl služebníkem Marie de Coucy, druhé manželky krále Alexandra II. Vzorem pro hrad Dirleton byl nejspíše hrad Coucy ve Francii poblíž Amiens. Jednalo se o rodový hrad královny Marie a Jan II. de Vaux ji tam nejspíše doprovázel. 13. století bylo ve Skotsku relativně klidným obdobím, to ale skončilo v roce 1296, kdy král Eduard I. Anglický zahájil invazi. Anglické vojsko stanulo před hradem v létě 1298. Eduard I. přikázal biskupu Bekovi z Durhamu Dirleton dobýt. Biskup si stěžoval na nedostatek zbraní a jídla pro vojsko a také na to, že hrad je nový a pevný. Zásoby pak přišly po moři a hrad byl během dvou dnů dobyt. Angličané hrad obsadili posádkou a jeho obranu svěřili Robertu de Mandlee. Není ale známo, jak dlouho se na něm udrželi. V roce 1306 jej obléhali znovu pod vedením Aymera de Valence. Toto obléhání bylo taktéž úspěšné. Do skotských rukou se Dirleton opět vrátil někdy kolem roku 1313. Skotský král Robert Bruce tehdy přikázal jeho demolici z obav před Angličany. Není známo, zda se de Vauxové kdy vrátili na svůj pobořený hrad. Někdy v pol. 14. stol. Dirleton přešel sňatkem na rod Haliburtonů, který jej obnovil. Členové tohoto rodu se proslavili během bojů s Angličany a postupně zbohatli. Byli vazaly mocnějších Černých Douglasů, kteří sídlili na blízkém hradě Tantallon. V 1. pol. 15. stol. byl majitelem hradu Walter Haliburton. Ten byl v roce 1424 spolu s několika dalšími šlechtici poslán do Londýna jako rukojmí výměnou za propuštění dlouho drženého skotského krále Jakuba I. V roce 1438 byl odměněn za své věrné služby králem Jakubem II. Skotským povýšením do role nejvyššího skotského pokladníka. V této pozici setrval do své smrti v roce 1447. Jeho syn Jan se stal prvním lordem Haliburtonem z Dirletonu. Hrad Dirleton musel odrážet nové postavení rodu a byl velkolepě obnoven. Na základech zbořených věží na východní straně hradu vznikl nový palácový komplex. Osudy Haliburtonů byly ale spjaty s osudy Černých Douglasů z Tantallonu, kterým sloužili. Černí Douglasové se zaplétali do zrad proti skotskému králi a tím poškozovali pověst nejen svoji, ale i Haliburtonů. Poslední lord Patrick Haliburton z Dirletonu zemřel roku 1505. Panství zdědily jeho tři dcery, z nichž Janet získala hrad. Jejím sňatkem s Vilémem, druhým lordem Ruthvenem, někdy kolem roku 1515 přešel hrad na tento šlechtický rod. Ruthveni se v 16. stol. proslavili spíše jako darebáci. Patrik, třetí lord Ruthven, velel v roce 1566 vrahům, kteří zavraždili sekretáře královny Marie Skotské Davida Riccia v paláci Holyrood v Edinburghu. V roce 1582 pak jeho syn, hrabě Vilém Ruthven (1541-1584), zosnoval tzv. Ruthvenský nájezd. Mladý král Jakub VI. Skotský byl při této akci držen v zajetí po dobu deseti měsíců. Vilém byl nakonec v roce 1584 popraven za velezradu a jeho vdova, lady Dorothea, musela předat hrad králi. O dva roky později jej ale získala zpět a měla povoleno v něm dožít. Konec Ruthvenů přišel v roce 1600 při dalším puči proti králi Jakubu VI., zosnovaném třetím hrabětem Janem Ruthvenem (1577-1600), synem popraveného Viléma Ruthvena. Jan se pokusil 5. srpna toho roku krále unést či zabít a při potyčce s královými strážemi byl spolu se svým bratrem sám zabit. Na základě královského dekretu pak bylo všem Ruthvenům zakázáno přiblížit se ke královskému dvoru na vzdálenost menší deseti mil! Janovi bratři Vilém a Patrik měli být chyceni, ale utekli do Anglie. Jméno Ruthven pak bylo zakázáno a veškerý jejich majetek propadl králi. Těla obou zrádců zůstala nepohřbena a 30. října byla ukázána parlamentu v Edinburghu a následně oběšena a rozčtvrcena. Jejich matka Dorothea přes všechno dožila na hradě a zemřela někdy kolem roku 1605. Tím Dirleton dosloužil jako šlechtické sídlo. V roce 1649 byly na hradě vězněny čarodějnice, později upálené na hranici ve vsi. Závěrečná kapitola hradu přišla v době anglické občanské války v polovině 17. stol. Skotsko a Anglie byly od roku 1603 sjednocené. Ve čtyřicátých letech 17. stol probíhala v Anglii občanská válka mezi přívrženci krále Karla I. a přívrženci parlamentu. Skotsko stálo na straně krále a tak anglické parlamentní vojsko pod vedením Olivera Cromwella vpadlo do Skotska v roce 1650. Cromwell rychle postoupil do vnitrozemí Skotska a Dirleton tak zůstal stranou a za jeho zády. Toho využila skupina skotských záškodníků a tehdy již neobydlený hrad použila jako svou základnu. Z hradu podnikali velice úspěšné nájezdy na Cromwellovy zásobovací kolony. Cromwell proto přikázal hrad oblehnout a záškodníky zneškodnit. Dne 9. listopadu 1650 připravilo parlamentní vojsko pod vedením generálů Moncka a Lamberta děla. Druhý den ráno byla prostřelena hradní brána, hrad obsazen a následně pobořen. Nějakou dobu ještě sloužil jako polní nemocnice a pak byl opuštěn. V roce 1663 bylo panství zakoupeno rodinou Nisbet. Ti na hradě nikdy nesídlili, jejich sídlem se stal blízký palác Archerfield. Hrad pak sloužil již jen jako romantická kulisa jejich zahrady. V roce 1923 předali Nisbeti hrad do péče státu, dnes se o něj stará památková péče Historic Scotland..