Tantallon

K obraně hradu na přístupové straně tak stačilo postavit 4 m silnou štítovou hradbu. Ta přepažila širokou šíji hradní výspy od severního útesu k útesu jižnímu. Na obou koncích byly postaveny mohutné půlkruhové věže, Douglasova věž na severu a Východní věž na opačném konci. Obě věže tak umožňovaly flankování (boční ostřelování) štítové hradby. Hradba se mezi oběma věžemi mírně stáčí, oblouk tohoto ohybu zvyšoval odolnost hradby proti střelám z plochého terénu před hradem. Uprostřed štítové hradby se nachází čtverhranná Střední věž. Ta dosud slouží jako branská věž s branským průjezdem v přízemí. Věž napůl předstupuje před štítovou hradbu. Obranu štítové hradby dále zajišťoval ve skále vylámaný příkop. Za štítovou hradbou se nacházelo nádvoří jádra hradu. Na severní straně byl podél útesu postaven velký sál. Ten navazoval na Douglasovu věž, která byla hlavním sídlem majitele hradu. Na severovýchodní straně nádvoří stála mořská brána, tou bylo možné sestoupit dolů pod útes k moři s možností zásobování hradu z lodi. Poblíž Střední věže se nachází hradní studna. Jádro hradu uzavírala hradba postavená na okraji útesu na východní a jižní straně. Z té se dnes už prakticky nic nedochovalo. Před štítovou hradbou se rozkládalo předhradí, taktéž oddělené od předpolí příkopem. Opevnění předhradí muselo podstoupit značnou modernizaci v době nástupu palných zbraní. Byl zde navršen val a zemní bastion za účelem udržet děla co nejdál od hradu. Bránu na jižní straně předhradí chránila dělostřelecká věž. Návštěvník dnes přijde od silnice nejprve k malému parkovišti, u nějž je hradní pokladna. Za pokladnou vede chodník poblíž zemního bastionu k bráně do předhradí. Nejprve je třeba projít kolem dělostřelecké věže k jednoduché kulisové bráně. V rozlehlé ploše předhradí dnes stojí pouze holubník ze 17. století. Pozornost rychle upoutá dominantní štítová hradba jádra hradu, která dosud stojí v původní výšce. Na obou koncích hradby stojí pětipatrová torza Douglasovy a Východní věže. Vnější líce věží byly zničeny při obléhání v roce 1650. Zadní části obou věží naopak stojí v původní výšce, takže při pohledu z předhradí je možno spočítat patra. V přízemí Douglasovy věže přežilo zkázu valeně klenuté vězení. Vstupní čelo Střední věže prošlo několika přestavbami. Nejdříve bylo před branou postaveno předbraní se základy na dně příkopu. Při druhém obléhání hradu v roce 1528 bylo čelo Střední věže nejspíše poškozeno střelbou z děl. Král Jakub V. nechal postavit nový čelní štít věže se zaoblenými nárožími. Tento štít byl postaven z měkkého zeleného bazaltu, který je dostatečně pružný k odrazu střely. Zelený bazalt ale rychle podléhá erozi, takže celý značně zvětralý štít byl nedávno kompletně obnoven. Dnešní portál brány je značně menší než ten původní. Ochozy štítové hradby jsou přístupné, je z nich nádherný výhled na celý hrad a široké okolí. V moři zaujme pozornost skalnatý ostrov Bass Rock, který je sopečného původu. Dnes je tento ostrov významným hnízdištěm mořského ptactva. Při pohledu na západ do vnitrozemí zaujme pozornost strmý sopečný kopec North Berwick Law, který je stejného původu jako České středohoří..

Toho využila Vilémova milenka Margareta z Angusu k tomu, aby dopomohla svému synu Jiřímu, Vilémovu nemanželskému synu, k části panství. Jiří tak založil linii červených Douglasů, která nadále sídlila na Tantallonu. Druhá linie rodu se stala černými Douglasy. Jiřího syn Vilém byl skotským králem Jakubem I. pověřen vězněním dvou králových vězňů, manželky hraběte Murdocha z Albany (roku 1425) a Alexandra MacDonalda (v letech 1429-31). Určitě se tak stalo na hradě Tantallonu. V roce 1491 vstoupil pátý hrabě z Douglasu Archibald do zrádného spolku s anglickým králem Jindřichem VII. Skotský král mu na to přikázal domácí vězení na hradě s tím, že mu na hrad potáhne s vojskem k ještě ráznější domluvě. Archibald proto připravoval hrad k obraně. V říjnu 1491 skotský král Jakub IV. skutečně přitáhl s těžkými zbraněmi z hradu Edinburghu. Na moři byl hrad blokován královskou lodí The Flower (Květina). Písemné zprávy nám dávají vědět, že král strávil hodně času v obléhacím táboře, kde prohrával v kartách. O výsledku obléhání se ale nic nedozvídáme. Do Vánoc se však Archibald s králem usmířil. Archibald zemřel na hradě roku 1513. Ve stejném roce zahynuli jeho dva synové na bojišti Flodden při boji s Angličany. Panství tak zdědil Archibaldův vnuk Archibald, šestý hrabě z Douglasu. Ten se roku 1514 oženil s ovdovělou skotskou královnou Margaretou Tudorovnou. Mladý kralevic Jakub V., syn zesnulého krále Jakuba IV., měl být vychováván střídavě všemi hlavními šlechtickými rody. Archibald jej měl podle dohody vydat na podzim roku 1525. Namísto toho jej však věznil na hradě Edinburghu po dobu více než dvou let. V květnu 1528 se Jakubovi podařilo ze zajetí utéct. Ihned se spojil se svou matkou, která mezitím Archibalda opustila. Tak se stalo, že skotský král opět táhl se svým vojskem na Tantallon, kde se Archibald ukryl. Král obvinil Archibalda ze zrady. Královské vojsko táhlo na hrad za zpěvu "Ding Doon Tantalloun, Ding Doon Tantalloun", něco jako "zboříme Tantalloun" v tehdejším jazyce. Faktem ovšem je, že Tantallon nezbořili, částečně kvůli nedostatku střelného prachu a střel do zbraní. Král nakonec se svým vojskem ustoupil. Hrad však nakonec přece jen získal bez boje poté, co Archibald odešel do exilu v Anglii. Jakub V. okamžitě zahájil přestavbu hradu. Stavební počínání z této doby je na hradě dosud patrné. Byl použit zelený bazalt, který se výrazně liší od červeného pískovce, z něhož byl hrad původně postaven. Průjezd brány byl zazděn a v zazdívce byl ponechán daleko menší portál brány, než byl ten původní. Místnosti v síle zdi štítové hradby byly kompletně zaplněny kamenem na maltu, aby se zlepšila odolnost zdi proti dělostřelbě. Čelo branské věže dostalo nový bazaltový štít. Archibald, šestý hrabě z Douglasu, se vrátil z exilu v roce 1543. Při návratu našel Tantallon stále rozestavěný po králově nedokončených úpravách. V roce 1548 se posádka hradu zapojila do námořní bitvy mezi Francouzi (na straně Skotska) a Angličany. K bitvě došlo ve vodách u Tantallonu, takže hradní posádka měla možnost střílet na anglické lodě. Archibald zemřel na hradě roku 1556. Rok po Archibaldově smrti zemřel také jeho dědic, synovec David, a majetek přešel na Davidova tehdy dvouletého syna Archibalda. Správa panství tak opět přešla na skotskou korunu. Hrad byl udržován v dobrém stavu tak, aby byl připraven na případnou královskou návštěvu. Královna Marie hrad navštívila v listopadu 1566. Závěrečná kapitola hradu přišla v době anglické občanské války v polovině 17. stol. Skotsko a Anglie byly od roku 1603 sjednoceny. Ve čtyřicátých letech 17. století probíhala v Anglii občanská válka mezi přívrženci krále Karla I. a přívrženci parlamentu. Skotsko stálo na straně krále a tak anglické parlamentní vojsko pod vedením Olivera Cromwella v roce 1650 vpadlo do Skotska. Cromwell rychle postoupil do vnitrozemí Skotska a Tantallon tak zůstal stranou a za jeho zády. Toho využila skupina 30 skotských záškodníků a tehdy již neobydlený hrad použila jako svou základnu. Z hradu podnikali velice úspěšné nájezdy na Cromwellovy zásobovací kolony. Cromwell proto přikázal hrad oblehnout a záškodníky zneškodnit. Hrad při obléhání bránilo 91 lidí. Anglické vojsko bylo ale tentokrát dobře vybaveno palnými zbraněmi a hrad byl podřízen velice silné dělostřelbě. Věže na obou koncích štítové hradby se pod náporem dělostřelby rozpadly. Posádka hradu se statečně bránila a podařilo se jí vyjednat dobré podmínky kapitulace. S hradem coby pevností byl však definitivní konec. Velký sál hradu byl stále použitelný v roce 1670, hrad byl ale jinak opuštěný a brzy se proměnil v úplnou zříceninu. V roce 1699 byl hrad prodán siru Hew Dalrymple, ten však o hrad nejevil zájem. V srpnu 1878 navštívila zříceniny hradu královna Viktorie. Sir Walter Hamilton Dalrymple provedl v době před její návštěvou opravy. Hrad přešel do státní památkové péče v roce 1924..