Monte Vesuvio

Od té doby proběhlo 36 erupcí. Poslední skončila v dubnu 1944. Jedná se tedy o jediný vulkán na území kontinentální Evropy, u kterého v posledních sto let došlo k erupci. Ačkoliv je od té doby nečinný (spící), jedná se stále o aktivní sopku. Další dvě se v Itálii nacházejí na ostrovech, Etna na Sicílii a Stromboli na Liparských ostrovech. Sopečná činnost se v místě Vesuvu projevuje nejméně 400 tisíc let. Vesuv je součástí vulkanického komplexu zvaného Somma–Vesuv. Somma je název pro pradávný stratovulkán, který se zde existoval v době mezi 39–22 tisíci lety. Na konci tohoto období mohl dosahovat nadmořské výšky 1,9 až 2 km. Celkový tvar kaldery Sommy není symetrický, neboť umístění erupčních center těchto erupcí nebylo totožné. Současný kužel Vesuvu, zvaný Gran Cono, začal vznikat po katastrofě z roku 79. Jediné zachovalé zbytky stratovulkánu Somma se nacházejí necelé 2 km severně, v podobě vysokého skalního hřebenu Monte Somma (1 149 m). Současný kráter má v průměru 400 m a hloubku 300 m. Střed kráteru Vesuvu je vůči jejímu středu posunut o 250 m, z čehož se vyvozuje, že se v průběhu historie posunul také přívod magmatu. Na kuželu jsou patrné známky vodní a větrné eroze a sklon svahů je různý. Ty jsou zároveň poznamenány minulými lávovými proudy. Na rozdíl od torza Monte Sommy se výška a tvar Vesuvu mění v závislosti na druhu sopečné aktivity. Výlevnými či slabými explozivními erupcemi se ukládá nezpevněný sypký materiál nebo lávové proudy a vulkán postupně roste. Při silnějších explozivních událostech dochází k přímé destrukci vrcholu nebo zhroucení celé struktury, čímž vzniká kaldera..