Diósgyör

Vodu patrně přiváděl náhon. Bukové hory se zvedají ze dna údolí pouhých 50 m jižně od hradu. To je z hlediska obrany nešťastně krátká vzdálenost. Z období nejstaršího kamenného hradu z 2. pol. 13. stol. může pocházet část dnešní severovýchodní věže. Hranolová věž totiž stála na stejném místě v pravoúhlém nároží nejstaršího jádra hradu. To mělo tvar čočky. Na jeho opačném jihozápadním konci stála válcová flankovací věž. Obě věže spojovaly kamenné hradby. Vstup do hradu poskytovala kulisová brána v severním úseku hradby poblíž severovýchodní věže. Král Ludvík I. Veliký (1342-1382) zahájil rozsáhlou přestavbu hradu ve stylu italského kastelu. Vše (snad s výjimkou severovýchodní věže) bylo zbořeno a nahrazeno novou čtvercovou dispozicí se čtyřmi zataženými čtverhrannými věžemi v nárožích. Věže byly navzájem pospojovány palácovými křídly. Tento celek obklopil centrální nádvoří hradu. Z průčelí východního paláce vystupoval polygonální presbytář hradní kaple. Palácová křídla a kaple po opuštění hradu z větší části zanikly. Při nedávné rekonstrukci byly ale obnoveny na původních základech. Vstup byl i nadále na severní straně hradu. Byl ale posunut na své dnešní místo u severozápadní věže. Přístupová cesta vedla ke hradu od východu. Pod severovýchodní věži překonala příkop po dřevěném mostě a vstoupila do branské věže kamenného předbrání. Za touto první bránou byla cesta v délce přibližně 20 m sevřena mezi dvěma hradbami. Teprve poté následovala druhá brána do jádra hradu. Pozůstatky předbrání jsou patrné i dnes. Dnešní vstup ale vede z opačné západní strany. Přinejmenším na východní a jižní straně byl hrad chráněn parkánem. K další přestavbě došlo někdy v 15. stol. Hrad dostal kompletní věnec parkánové hradby. Stal se tak koncentrickým hradem, vnitřní okruh opevnění byl na všech stranách chráněn vnějším okruhem. Východní, jižní a západní strany parkánu dostaly nové dvouvěžové brány. Portály těchto bran byly sevřeny dvojicemi čtvercových věží se zaoblenými nárožími. Dvouvěžové brány umožňovaly flankování (boční ostřelování) vstupu, ve střední Evropě jsou ale poměrně vzácné. Předhradí Devínského hradu na Slovensku má stejně jako parkán Diósgyöru hned tři podobné brány s půlkruhovými baštami. Další ukázkou je například Vídeňská městská brána v rakouském Hainburgu. Parkánová hradba se zvedala přímo ze dna příkopu. Na vnější straně byl příkop lemován dosud částečně patrnou kontreskarpou (vnější svah příkopu byl vyzděný). Spodní části parkánové hradby dosud stojí. Její zdivo bylo lícováno z velkých vápencových kvádrů. Ty byly po zániku hradu z větší části rozebrány na stavby v okolí. Během konzervačních prací v 2. pol. 20. stol. byly chybějící kvádry nahrazeny tvárnicemi. V průjezdu brány je zdařilá digitální informační tabule. Ta obsahuje výklad hradní historie a perspektivní rekonstrukce hradu. Ty jsou dostupné také na internetu. Z informační tabule je možno poslat zprávu vedení hradu s vyhodnocením jeho nedávné rekonstrukce. Tabule umožňuje volbu několika jazyků, je mezi nimi také slovenština..

V době tatarského vpádu v roce 1241 bylo hradiště již nejspíše pusté. Uherský král Béla IV. je věnoval Ernyemu Banovi. Ernye a nebo jeho syn, palatin Štefan, zde nechali postavit první kamenný hrad Újvár (Nový hrad). Štefanovi synové se vzbouřili proti králi, Karel I. Robert (1308-1342) jim proto hrad v roce 1316 zkonfiskoval. Při této události je hrad poprvé zmiňován jako Újvár. Později připadl Karlově třetí ženě královně Alžbětě Polské. Směnou přešel na jejího syna, krále Ludvíka I. Velikého (1342-1382). Ludvík zahájil v roce 1364 rozsáhlou přestavbu hradu ve stylu italského kastelu. Nová čtvercová dispozice dostala čtyři nárožní čtverhranné věže navzájem pospojované palácovými křídly. Tento celek obklopil centrální nádvoří hradu. Diósgyör se stal důležitým královským hradem především po Ludvíkově nástupu na polský trůn v roce 1370. Stál totiž při cestě do Krakova. Svou korunovaci král oslavil právě na Diósgyöru. Vzhledem k pohodlné poloze na úpatí Bukových hor sem také jezdil na lovy. V roce 1381 tu byla uzavřena Turinská dohoda. Tou spojenecké síly Uherska, Rakouska, Ženevy a Padovy uzavřely příměří s Benátkami, Milánem a Kyprem. U hradu vzniklo stejnojmenné město Diósgyör, od roku 1945 sloučené s Miškovcem. Po Ludvíkově smrti se stal Diósgyör věnným hradem uherských královen. Do bitvy u Moháče v roce 1526 se na něm vystřídalo šest královen. Ty jej dostávaly jako zásnubní dar. Během vlády krále Matyáše Korvína (1458-1490) a jeho ženy Beatrice z Aragonu byl hrad renesančně upraven. Matyáš v roce 1473 upomenul správce hradu Štěpána Zbugyaije, aby neokrádal miškovecké měšťany. Poslední královnou na hradě byla Marie, manželka krále Ludvíka II. Jagelonského (1516-1526). Turecké vítězství nad křesťanským vojskem v bitvě u Moháče znamenalo pohromu pro Uherské království a konec výsluní Diósgyöru. Hrad byl od té doby v držení šlechty. Královna Marie se jej formálně vzdala v roce 1546. Kvůli tureckému nebezpečí už nebyl Diósgyör místem pro královské dámy. Ještě v době Zikmunda Balaše (†1559) byl hrad opevňován. Sousední Miškovec Turci v roce 1544 vypálili a město jim od té doby až do roku 1687 platilo vysoké daně. Hrad byl nadále v rukou uherské šlechty. Turci jej obsadili v roce 1596 spolu s Jágerským hradem, z vojenského hlediska o něj ale nejevili zájem. Od roku 1605 na něm byla opět uherská šlechta, nejspíše podobně jako Miškovec pod nadvládou Osmanské říše. Celá oblast totiž spadala pod vilájet (místní administrativní oblast) Jáger, spravovaný pašou se sídlem v Jágeru. V roce 1674 hrad dobylo povstalecké uherské vojsko (Kuruci), přičemž vyhořel. V následujícím roce jej obsadilo císařské vojsko. Bylo přitom zbořeno vnější parkánové opevnění hradu. V roce 1775 je Diósgyör poprvé zmiňován jako pustý. V současnosti patří hrad státu. V 2. pol. 20. stol. proběhly archeologické výzkumy. Zdivo pak bylo důkladně zalito betonem. Od roku 1995 se o hrad stará město Miškovec. V roce 2013 začala výstavba nových palácových křídel na původních základech. V rámci těchto prací byl postaven nový rytířský sál a kaple. Před hradem byla postavena aréna na rytířská klání. V roce 2018 měla začít druhá fáze kompletní dostavby hradu, včetně obnovy vodního příkopu. K tomu ale zatím nedošlo..