Za výhledy do okolí české hranice – Vyhlídky na slezské hranici I.

Slezsko bylo od konce 13. století zásluhou krále Václava II. součástí zemí Koruny české. Ke změně došlo roku 1742, kdy po jedné z tzv. válek o rakouské dědictví vypuklých v souvislosti s neuznáním pragmatické sankce zajišťující Marii Terezii nástupnictví na císařském trůnu, bylo rozděleno Slezsko mezi dva státy. Většina území připadla Pruskému království, rakouští Habsburkové si mohli ponechat pouze Těšínsko a jižní části Opavského, Krnovského a Niského knížectví. Tato území se dnes nacházejí v Olomouckém a Moravskoslezském kraji.

Zlatohorská vrchovina je hraniční pohoří, které na severu navazuje na Hrubý a Nízký Jeseník. Obklopuje také pohraniční slezské město Zlaté Hory, ležící v severovýchodním cípu okresu Jeseník a Olomouckého kraje. Své pojmenování získalo až po 2. světové válce podle někdejší místní těžby zlata. Do roku 1948 se nazývalo Cukmantl podle německého Zuckmantel. Východně nad městem se tyčí výrazný vrchol Zlatohorské vrchoviny zvaný Biskupská kupa (889 m n. m.). Jeho český název byl odvozen z německého Bischofskoppe stejně jako polský Biskupia Kopa. Od 13. století tudy vedla hranice mezi panstvím biskupství olomouckého a vratislavského a později mezi Rakouskem a Pruskem. V současnosti tudy vede hranice mezi ČR a Polskem.

Biskupská kupa byla jako vynikající vyhlídkové místo objevena již v 19. století. Po ustavení sekce Moravskoslezského německého turistického spolku v tehdejším Cukmantlu v roce 1881 začali jeho členové usilovat o stavbu klasické rozhledny. Jejich úsilí se naplnilo v roce 1889, kdy byla na Biskupské kupě postavena trámová věž v podobě komolého jehlanu o výšce 13 metrů. Zakrátko nato v její blízkosti vyrostla Rudolfova chata nabízející občerstvení pro návštěvníky. Vyhlídková věž však nevydržela dlouho. V roce 1895 byla poškozena bouří a o rok později se zřítila.

Výstavba nové rozhledny na sebe nenechala dlouho čekat. Hned o dva roky později ji zde opět začali stavět členové spolku. Stavitelem byl zednický mistr Werner z Janovic, materiál dodával majitel místní pily Hoffmann a kameník Wilhelm Förster. Výstavbu zděné rozhledny o výšce 19 metrů projektoval stavitel Josef Planitta. Slavnostní zpřístupnění rozhledny se konalo 26. srpna 1898. Pojmenována byla Kaiser Franz Josef Warte, neboť právě na ten rok připadlo 50. výročí panování rakouského císaře Františka Josefa I.

V letech 1926-1927 byla díky velké návštěvnosti rozšířena původní Rudolfova chata. Během obou světových válek sloužila rozhledna jako vojenská pozorovatelna. V době totality nebyla rozhledna udržována a upadla v zapomnění. V roce 1967 byla definitivně uzavřena a na její ochoz umístěn vysílač televizního signálu. V její blízkosti pak vyrostla nevzhledná plechová bouda. Chata sloužila hedvábnické továrně Adensamer Zlaté Hory k rekreaci. Později zanikla a na místě z ní zůstaly pouze základy.

V roce 1996 nechalo město Zlaté Hory zchátralou rozhlednu opravit a 3. srpna 1998 ji opět zpřístupnilo veřejnosti. Do roku 2015 se o věž staral Klub přátel Zlatých Hor. Posléze její provoz převzalo město Zlaté Hory, které nechalo rozhlednu v letech 2017-2018 opět zrekonstruovat. Tehdy byla provedena výměna dřevěného schodiště, oprava venkovní fasády, koruny věže, oken a podlah. Byla vybudována nová místnost pokladny a elektrická přípojka. Po opravě se věž turistům otevřela 8. června 2018. Od června 2019 je rozhledna ve správě nově zřízené městské příspěvkové organizace Zlatohorsko kraj pokladů. V témže roce začala u rozhledny vznikat na základech původní chaty nová budova drobného zázemí pro turisty i obsluhu věže, která byla dokončena a otevřena na jaře 2023.

V současnosti je rozhledna přístupná během stanovené otevírací doby (viz https://krajpokladu.cz/rozhledna-na-biskupske-kupe/), vstup je zpoplatněn a vstupné se platí u turniketu.

Kamenná rozhledna na Biskupské kupě stojí na české straně asi 30 metrů od hraniční čáry. Na její vyhlídkovou plošinu ve výši necelých 18 metrů vede 90 schodů. Je z ní výhled na okolní vrchovinu s městem Zlaté Hory, Nízký a Hrubý Jeseník i přilehlou část Polska.

Vrchol Biskupské kupy je dostupný po značených turistických cestách. Ze Zlatých Hor sem vede zelená značka, jejíž trasa měří cca 2,5 km s převýšením 480 metrů. Poněkud kratší je trasa z parkoviště u Petrových bud při silnici II/457 Zlaté Hory - Petrovice. Také odtud vede zelená značka v části souběžná s naučnou stezkou Svatý Roch. Tato trasa je dlouhá cca 1,8 km s převýšením 180 metrů. Z opačné strany na vrchol vedou značené trasy z polské obce Jarnołtówek.

Směrem k východu se vrcholy Zlatohorské vrchoviny stále snižují, přetínají Osoblažský výběžek a končí u Města Albrechtice. V tomto výběžku sice najdeme dřevěnou rozhlednu na vrchu Strážnice severně od obce Liptaň, z které lze také částečně vidět na polské území, avšak pro nás není zajímavá, protože od roku 2023 je z technických důvodů uzavřena. Pochází z roku 2003 a je zřejmě na hranici životnosti. To je osud dřevěných rozhleden, který závisí na kvalitě použitého dřeva a na pravidelné údržbě. Vydáme se proto na jih k posledním kopcům u Města Albrechtice (něm. Olbersdorf). Na Hraničním vrchu (536 m) tu stojí unikátní rozhledna, přesněji dvourozhledna.

Okrajový kopec u Města Albrechtice má dva vrcholy. Vyšší z nich je označován na mapách Na Hranici (541 m) a prochází jím skutečně státní hranice s Polskem. Zmíněný Hraniční vrch s rozhlednou je o 5 metrů nižší a nachází se asi 100 metrů od hraniční čáry na českém území. Rozhledna na Hraničním vrchu stojí od roku 2011 a nemá u nás obdoby. Vznikla totiž velmi neobvyklým způsobem.

Na Hraničním vrchu stály od roku 1980 dvě ocelové příhradové věže, které sloužily k bezdrátovému přenosu telefonního signálu mezi Krnovem, Městem Albrechticemi a Osoblahou. Od roku 1999 přestaly být využívány a byly určeny k demolici. Zachránil je zájem Města Albrechtice, které je roku 2006 odkoupilo za symbolickou cenu. Věže totiž stojí na hřebenu v blízkosti centra města a byly vhodné k úpravě na rozhlednu. Bylo rozhodnuto upravit je novými prvky ocelových konstrukcí na unikátní objekt rozhledny se dvěma vyhlídkovými plošinami na dvou věžích propojených 18 metrů dlouhou lávkou o váze 6 tun ve výšce 25 metrů. Možnost takové úpravy byla ověřena statickým posouzením technického stavu a zatížitelnosti ocelových věží, jejichž stabilitu zajišťují navíc čtyři ocelová táhla. Projekt pro stavební řízení byl zpracován v únoru 2009 projektantem Rudolfem Honem z Opavy, realizační dokumentaci připravila brněnská firma Fevia s.r.o. Na základě výsledků výběrového řízení byla na realizátora stavby v lednu 2011 vybrána z devíti uchazečů firma Bögl a Krýsl, k. s. Slavnostní otevření dvourozhledny proběhlo v úterý 4. října 2011, její provoz zajišťuje Městský úřad Město Albrechtice.

Od svého otevření je ocelová dvourozhledna volně přístupná veřejnosti, uzavřena může být pouze v případě extrémně nepříznivého počasí. Její vyhlídkové plošiny, na které vede 149 schodů, umožňují krásný výhled na Jeseníky, Beskydy i polskou rovinu až k městu Opole. Pro lepší orientaci slouží návštěvníkům systém panoramatických fotografií, na kterých jsou pojmenovány všechny důležité cíle v okolí.

Hraniční vrch s dvourozhlednou je dostupný po turisticky značených trasách. Od železniční stanice Město Albrechtice k němu vede modrá značka (3,2 km) s převýšením 150 m. Další možností je červená značka vedoucí od konce ulice Celní na východním okraji města za Celním rybníkem. Délka trasy vedoucí po státní hranici je 1,5 km s převýšením 150 m. Jednoduchý je přístup pro motoristy, kteří mohou zaparkovat pod kopcem u silnice do Piskořova. Od rozcestníku Pod Hraničním vrchem měří modře značená trasa 0,7 km, v případě použití parkoviště U Kapličky 1,3 km.

Za Městem Albrechtice směřuje státní hranice k jihovýchodu směrem ke Krnovu. Nesleduje však již hřeben žádného pohoří, nýbrž tok řeky Opavice. Když se tímto směrem vydáme, asi 13 km od Hraničního vrchu najdeme ještě jedno zajímavé vyhlídkové místo. Nacházíme se již v Brantické vrchovině, která své kopce a kopečky rozložila kolem Krnova. Naším cílem je vrch zvaný příznačně Vyhlídka nad osadou Ježník, která je již místní částí Krnova. Na vrchu Vyhlídka stojí ve výšce 552 m n. m. dřevěná rozhledna, která se nachází asi 2 km vzdušnou čarou od polské hranice.

Dne 17. června 1894 byla nad osadou Ježník (něm. Mösnig) na vrchu Melzerberg (český název Vyhlídka je novodobý) otevřena dřevěná rozhledna, kterou vybudovala místní pobočka Moravskoslezského sudetského horského spolku pod vedením inspektora drah Johanna Halusky. Na financování stavby rozhledny se podílel také kníže Liechtenstein. Původní rozhledna koncem 20. let minulého století dosloužila a byla stržena. Kopec však bez vyhlídky dlouho nezůstal a 13. května 1934 zde slavnostně otevřeli novou rozhlednu. Opět dřevěnou a velmi podobnou své předchůdkyni. Po válce upadla v zapomnění a její osud se naplnil někdy na přelomu 60. a 70. let minulého století.

Současná rozhledna na Vyhlídce byla zbudována v roce 2001. Hlavní snahou bylo postavit zde věž, která by co nejvíce připomínala tu předchozí. Projektanti Šarman a Daneš čerpali informace za tímto účelem pouze z dobových fotografií a ze zbytků dřevěné konstrukce a základů, které se dochovaly přímo na místě. Za významné podpory města vybudovala novou rozhlednu Lesní správa města Krnova. Trámovou konstrukci vyrobila a postavila Pila Krnov a truhlářské práce provedl pan František Menzel.

Věž byla pro veřejnost otevřena 8. září 2001. Je zbudována ze 7,5 tun modřínového dřeva z městských lesů a tyčí se do výše 17,5 metrů. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 14 metrů vede celkem 62 schodů. Rozhledna je volně přístupná a poskytuje krásné kruhové výhledy do Polska, na hřebeny Nízkého Jeseníku, město Krnov, vrch Cvilín s poutním kostelem a rozhlednou nebo na Velký Roudný u Slezské Harty. Za příznivých podmínek lze vidět Lysou horu, nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd, nebo Praděd, nejvyšší bod Hrubého Jeseníku a celé Moravy.

Rozhledna na Vyhlídce u Ježníku se nachází asi 7 km západně od centra města Krnova a je přístupná po značených cestách. Od konečné zastávky autobusů v Ježníku vycházejí modrá a žlutá značka. Obě stoupají různými trasami k rozhledně a v obou případech jde o vzdálenost asi 1 km.

U autobusové točny na samém konci Ježníku si můžeme všimnout budovy původně hotelu Waldschloss z roku 1932. Později se z něj stala léčebna vojáků Wehrmachtu a po válce plicní léčebna. Nemovitost dostalo město Krnov v roce 2010 darem od Moravskoslezského kraje a od roku 2018 je ve vlastnictví Soukromého střediska praktického vyučování Renova. Bývalou léčebnu však dodnes připomíná název autobusové zastávky Ježník, sanatorium.

V blízkosti Krnova se nacházejí ještě další pozoruhodná vyhlídková místa. Proto se do tohoto kraje na slezské hranici ještě vrátíme v dalším pokračování.

 

 

 

 

Použité zdroje: