Teplický lázeňský dům zvaný Zlaté slunce a vedlejší budova děkanství

Popis budovy Zlaté slunce

Jedná se o nárožní dvoupatrový klasicistní dům se sedlovou střechou s volskými oky, s průčelím členěným pilastry s římsami a s obdélným portálem. Na čelní straně budovy je nápis "Zlaté slunce" a pamětní deska, která připomíná pobyt L. van Beethovena. Lázeňský dům číslo popisné 72, je součástí komplexu dvanácti lázeňských objektů, doplněných kotelnou, krytým dvorem a parkem, dnes nazývaného Beethoven. Jde o dvoupatrový zděný řadový dům, jehož tři křídla tvoří půdorys zhruba odpovídající písmenu U. Dům je zasazený do terénu a situován na nároží Lázeňské ulice a Zámeckého náměstí. Dveře jsou novodobé dvoukřídlé dřevěné, rámové konstrukce, s prosklenou horní částí. Na fasádě přízemí je vlevo od vstupu umístěná pamětní deska s nápisem: „V tomto domě, zvaném Zlaté slunce, bydlel v roce 1812 Ludwig van Beethoven“.

Pamětní deska Autor: © Dana Kaiserová 9/2023

Historie a hodnota Zlatého slunce

Původní dům stojící na tomto místě, stejně jako všechny ostatní budovy vedle něj v řadě, lehl popelem při velkém požáru města v roce 1793. Všechny tyto stavby byly obnoveny hned po požáru v první vlně výstavby. Právě tady napsal Beethoven také dvě ze svých devíti symfonií a dopisy Nesmrtelné milence. Objekt, postavený v roce 1795, je dokladem obnovy objektů teplického lázeňství na konci 18. století po požáru. Jde o součást cenného komplexu lázeňských budov, situovaných severovýchodně od Zámeckého náměstí, který je výrazným prvkem urbanistické struktury historického jádra města.

Beethovenův pobyt v Teplicích

Beethoven se narodil pravděpodobně 16. prosince 1770 v Bonnu. Od svých 22 let žil ve Vídni, kde studoval kompozici u nejlepších skladatelů své doby, jakými byli Haydn nebo Salieri, dvorní skladatel císařského dvora. Beethovenova díla si rychle našla své mecenáše mezi bohatými šlechtici, a tak si skladatel mohl dovolit tvorbu na volné noze, což tou dobou nebylo příliš obvyklé. Už za vídeňského pobytu, tehdy mu bylo 25 let, se začínaly projevovat problémy se sluchem. Trpěl závažnou formou tzv. tinnitu, ušního šelestu, přičemž problémy se stále zhoršovaly. Traduje se, že při skládání používal speciální tyč připevněnou k ozvučné desce klavíru, kterou skousl a mohl tak lépe vnímat zvukové vibrace. Roku 1811 se rozhodl odjet do Teplic coby věhlasných lázní. Věřil tomu, že se jeho sluchové problémy zlepší. Podruhé do Teplic přijel 6. června 1812. Víc než zdraví ho ale zřejmě zajímala tajemná žena. Její jméno není známo a o jejím společenském postavení nevíme také nic, sám Beethoven ji nazýval Nesmrtelnou milenkou a z Teplic jí, snad do Karlových Varů, napsal několik dopisů. Nenaplněná, ale intenzivně prožívaná láska ho nejspíš inspirovala při komponování sedmé symfonie. V domě Zlaté slunce patrně napsal i symfonii osmou. Nejznámější událostí Beethovenova pobytu v Teplicích je jeho setkání s Goethem a císařskou rodinou v zámecké zahradě. Tato krátká epizoda, možná pouze legendární, ale významně vypovídající o postavení umělce v tehdejší společnosti. V roce 1816 Beethoven ohluchl úplně. Přesto ještě několik let tvořil. Napsal mimo jiné i devátou symfonii s Ódou na radost. V úplném tichu žil celých jedenáct let, zemřel 26. března 1827 ve Vídni. Teplický pobyt nejspíše nehrál v géniově životě zásadní úlohu, ostatně se do Teplic, na rozdíl od Goetha, už nikdy nevrátil. Od roku 1964 pořádá Severočeská filharmonie v Teplicích hudební festival Ludwiga van Beethovena.

Teplické děkanství Autor: © Dana Kaiserová 9/2023

Děkanství Teplice

Vedle budovy Zlaté slunce směrem k Zámeckému námětí stojí budova teplického děkanství. Nejstarší záznamy o duchovní správě v Teplicích odkazují ke středověku. V Teplicích založila ženský benediktinský klášter okolo roku 1164 česká královna Judita Durynská, ten byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Chybí údaj o tom, kdy byla původní středověká farnost povýšena na děkanství. Nicméně muselo to být před rokem 1655, dříve než byla založena litoměřická diecéze, a území Teplic spadlo pod pražskou arcidiecézi. Titul děkanství, které je odvozené od latinského decanus, v překladu zástupce deseti, v tomto případě znamená, že zde musel být větší počet kněží z nichž jeden byl děkan. Předpokládá to celou komunitu kněží, kteří se starali o oblast Teplic. Děkanský kostel svatého Jana Křtitele na Zámeckém náměstí v Teplicích je farním kostelem. Byl postaven v letech 1585–1594 na starších základech předchozího městského kostela. Z farnosti pochází P. Benedikt Edmund Maria Viktor Radziwill, syn Bohuslava Radziwilla a Leontiny Františky Gabriely Kristýny z italského rodu Clary-Aldringen. Rekatolizace severním Čechách přinesla v roce 1655 založení nové diecéze se sídlem v Litoměřicích. To mělo od té doby zásadní vliv na obsazování teplického děkanství kněžími, protože od tohoto okamžiku Teplice spadají pod litoměřickou diecézi, předtím náležely k arcidiecézi pražské. Prvním děkanem pod správou nově vzniklé diecéze byl v roce 1660 Melchior Henricus Tschauder. Projevil se jako významný sběratel knih. Kromě něho se na teplickém děkanství nacházeli, jako již v předchozích staletích, další kněží většinou ve funkcích kaplanů. Další teplické děkany zachycují již tištěné katalogy kléru, které byly od konce 18. století vydávány, a díky nimž jsou známa i základní životopisná data kněží. Protože celý teplický region byl německy mluvící, bylo po poválečném vysídlení Sudetských Němců potřeba obsadit klíčové severočeské fary česky mluvícími kněžími.

Salesiáni

V teplickém děkanství působí od roku 1990 tzv. komunita salesiánů. Jde o řeholní komunitu, která kromě Teplic působí ještě v Rumburku. Salesiáni se v Teplicích starají o farnosti děkanství, Šanov a Trnovany, v okolí pak o farnosti Světec, Křemýž, Kostomlaty pod Milešovkou a Modlany. Někteří členové komunity pracují v Salesiánském středisku, působí jako kaplani ve věznicích Teplice a Bělušice, v nemocnici a domovech důchodců v Teplicích a okolí. Působení salesiánů je v Severních Čechách spojeno s osobností kardinála Štěpána Trochty, který byl salesiánem. Z Trmic se salesiáni přestěhovali do Teplic na tamní děkanství, kde zvláště po roce 1990 pokračovali ve své činnosti a dosáhli značného pastoračního úspěchu ve 21. století, když zde začali žít komunitní život a spravovat teplické a okolní farnosti. K roku 1996 bylo náboženství vyučováno na dvou školách, v dětské lázeňské léčebně a na faře. Jednou za týden probíhaly schůzky mládeže, jednou za dva týdny farní společenství, kde se mimo duchovního a společenského programu řešily i technické věci ohledně chodu farnosti. Budova děkanství byla z dezolátního stavu opravena v roce 1997, aby mohla být využívána jak k potřebám komunity salesiánů, tak pro účely salesiánského střediska mládeže. Náklady na rekonstrukci činily okolo tří milionů korun, část přispěla Salesiánská provincie Praha a německé organizace Kirche in Not a Renovabis. Naopak stát na opravu této barokní kulturní památky nepřispěl.

Použité zdroje:

Galerie