Za výhledy do okolí české hranice – Sněžka a Praděd

Při putování po vyhlídkových místech v okolí státní hranice České republiky nelze pominout nejvyšší vrcholy Čech, Moravy i české části Slezska. Nejbližší zastávkou proto bude Sněžka (polsky Śnieżka, německy Schneekoppe), která je se svými 1603 metry nadmořské výšky nejvyšší horou Krkonoš, Slezska, Čech, i celého českého státu.

Sněžka je významnou dominantou východní části Krkonoš. Název „Sněžka“ pochází až z 19. století. Georgius Agricola v roce 1546 označil horu názvem Risenberg. V roce 1871 je poprvé zaznamenáno množné číslo Riesengebirge (Obří hory) jako dosud užívaný německý název pro celé pohoří. Původní německý název se dosud objevuje v dnešních názvech Obří důl a Obří hřeben. První český název byl „Pahrbek Sněžný“, pak „Sněžovka“, od roku 1823 je definitivně používán název „Sněžka“.

V roce 1936 byl na vrcholu osazen trigonometrický bod číslo 12, jehož výška 1602 m (přesněji 1602,02 m) byla až do roku 2014 považována za nejvyšší nadmořskou výšku Sněžky. Na přelomu let 2013 a 2014 však byla provedena nová geodetická měření, jež určila přesnou polohu a výšku nejvyššího bodu Sněžky. Nejvyšší bod se nyní nachází na polském území u kaple sv. Vavřince přibližně 3,5 m od státní hranice a jeho výška činí 1603 m (1603,296 m). Nejvyšší bod na území Česka je o cca 10 cm nižší a nachází se v jeho blízkosti.

Vrcholek hory je skalnatý a má rozlohu okolo 120 000 m². Jelikož je Sněžka nejvyšší horou v širokém okolí, je z jejího vrcholu rozsáhlý panoramatický rozhled. A protože vrchol je poměrně rozlehlý, nachází se tu několik staveb.

Nejstarší stavba stojí na slezské, nyní polské straně vrcholu. Je to 14 metrů vysoká kaple sv. Vavřince, o jejíž stavbu se zasloužil šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch. Kaple byla postavena v letech 1665–1681, ale první práce na výstavbě začaly již roku 1653. Pak ale musely být ukončeny kvůli majetkové při s hrabětem Humprechtem Czerninem z Chudenic, který si Sněžku nárokoval z titulu vlastnictví panství Schmiedeberg (nyní polské Kowary). Spor o pozemky se táhl 11 let, a tak se s vlastní stavbou mohlo začít až v roce 1665. Stavební práce vedl Bartłomiej Nantwig z Gryfowa Śląskiego (tehdy německy Greiffenberg). Při zakládání stavby bylo odstraněno 4,5 metru zvětralin až ke skalnímu podkladu. Přes četné obtíže byla kaple dokončena v roce 1681 a byla opatřena oltářem z cisterciáckého kláštera Grüssau (česky Křešov, nyní polsky Krzeszów). Slavnostní vysvěcení proběhlo na den svatého Vavřince dne 10. srpna 1681 a provedl jej opat křešovského kláštera Bernard Rosa.

Bohoslužby se tu původně konaly pětkrát ročně. Kaple však byla v roce 1810 uzavřena a do roku 1850 sloužila jako hospoda a útulek. Roku 1854 byla znovu vysvěcena a následně několikrát poničena požárem a obnovena.

Římskokatolická kaple svatého Vavřince (polsky Kaplica świętego Wawrzyńca na Śnieżce) nyní stojí na polské straně vrcholu Sněžky a je památkově chráněna. Je nejvýše položenou barokní památkou Polska a také provozovaným sakrálním objektem. Každoročně se tu na den svatého Vavřince, 10. srpna, koná ve výšce 1602 m n. m. slavnostní mše.

Stavba kaple má rotundový vzhled, její výška je 14 metrů a průměr kruhového půdorysu činí 7 metrů. Ke kapli byla přistavěna předsíň na čtvercovém půdorysu. Vnitřní klenutí zploštělé kopule je pokryto malbami z 80. let 19. století. Kaple je postavena z kamene v barokním stylu a stojí na kamenné podezdívce. Zdi jsou z vnější strany kryté svislým dřevěným opláštěním. Kuželová střecha kaple i valbová stříška předsíně je krytá dřevěným šindelem a opatřena vrcholovým křížem. Vitrážová okna jsou oválná. Vybavení kaple je velmi skromné, zahrnuje oltář s postavami Matky Boží, svatého Vavřince a svatého Vojtěcha. V předsíni se nachází pamětní (epitafní) deska Jana Odrowąża-Pieniążka z roku 1828. Deska byla bohužel odstraněna z původního místa a umístěna na boční stěnu hned za vstupními dveřmi. Na tomto tmavém místě si jí proto málokdo všimne.

Kapli na tehdejším pruském území, která začátkem 19. století sloužila také jako úkryt pro návštěvníky v případě nepřízně počasí, navštívil v roce 1828 polský student z Warszawy Jan (Janusz) Odrowąż-Pieniążek a poté pokračoval ve své cestě. Od té doby však o něm nikdo neslyšel ani ho neviděl. Nápis na desce uvádí, že se „nikdy nevrátil do rodné země“. Předpokládá se totiž, že se tehdy utopil v rašeliništích, která se nacházejí ve výši asi 1400 m n. m. na planině Równia pod Śnieżkou. Je to ale jen domněnka. Skutečný osud polského studenta zůstal neznámý, protože jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

Zajímavé je, že dvojjazyčná epitafní deska v kapli sv. Vavřince, kterou darovali sourozenci oběti tragédie, přežila jak pruské panství, tak i světové války a nakonec se při změně hranic dostala do Polska.

Jako druhá byla v roce 1850 na Sněžce postavena Slezská (později Polská) bouda, která o sedm let později vyhořela, ale byla obnovena a sloužila až do roku 1976, kdy byl dána do provozu nová kombinovaná stavba podle projektu polského architekta Lipińského.

V roce 1900 byla postavena dřevěná budova meteorologické stanice. Stavba vysoká 18 metrů byla po 2. světové válce jedinou fungující meteorologickou stanicí ve střední Evropě. Stržena byla v osmdesátých letech 20. století.

Polská meteorologická observatoř byla postavena v letech 1966-1974 několik metrů od místa bývalé Polské boudy. Budovu, tvořenou ocelovou konstrukcí připomínající vesmírné talíře, navrhli architekti Witold Lipiński a Waldemar Wawrzyniak z Wroclawské univerzity. Observatoř je v nejvyšším disku, ve středním disku je technické zázemí a sklady, největší spodní disk o průměru 30 metrů je částečně zapuštěn do terénu. V roce 2009 nevydržel horní disk (meteorologická stanice) nápor sněhu a zřítil se na spodní. Po důkladné expertize bylo rozhodnuto, že k žádnému dalšímu poškození by nemělo dojít a stavba byla do října 2009 obnovena do původního stavu.

V roce 2015 byla uzavřena restaurace v přízemí kvůli nutné rekonstrukci. Je potřeba zpevnit ocelovou konstrukci, opravit elektroinstalaci, větrání a sociální zázemí. Zároveň došlo ke sporům o společné využívání objektu pro vědecké i turistické účely. Meteorologický ústav oprávněně namítá, že poskytování služeb v cestovním ruchu není zahrnuto v rozpočtu ústavu a je nad rámec jeho zákonných činností. Problém se zatím nepodařilo vyřešit.

Na české straně Sněžky stála v letech 1868-2004 Česká bouda. V roce 1990 byla uzavřena a od té doby chátrala, zlikvidována byla na podzim 2004. Na jejím místě byla v letech 2005–2006 postavena nová Česká poštovna. Mezi lety 1899 a 2009 stála opodál budova původní poštovny, jež byla v červnu 2009 rozebrána a převezena na Javorovou skálu nad nynějším skiareálem Moninec na Sedlčansku při rozhraní Středočeského a Jihočeského kraje, kde byla posléze znovu sestavena. 

Nová poštovna „Anežka“ na Sněžce je nejvýše položenou budovou na území České republiky. Byla postavena roku 2004 na místě zbourané České boudy v nadmořské výšce 1600 metrů podle projektu Ing. arch. Martina Rajniše a Patrika Hoffmana. Ačkoliv s moderním pojetím stavby nesouhlasili ochranáři a žádali vybudování objektu, jehož podoba by vycházela z tradiční krkonošské architektury, původní návrh mezi devíti předloženými zvítězil a na Sněžce se dnes vypíná dřevěná skládačka vytvořená z 20 tisíc dílů s pláštěm ze zdvojeného skla, kterou je možné díky dřevěným okenicím ovládaným důmyslným hydraulickým systémem proměnit z moderní prosklené podoby v dřevěnou budovu a přizpůsobit ji tak aktuálním povětrnostním podmínkám. Objekt je v celoročním provozu a poskytuje také občerstvení. Na střeše poštovny je umístěna vyhlídková plošina.

Další stavbou na české straně vrcholu Sněžky je horní stanice lanovky z Pece pod Sněžkou, vzdálené 4,5 km. Lanovka má dva úseky a do provozu byla poprvé uvedena v roce 1949. Původní lanovka měla podobu dvojsedačky, kde cestující seděli bokem ke svahu. Vyrobena byla švýcarskou firmou Von Roll a cesta na vrchol trvala 20 minut.

Od 21. prosince 2013 je ve stejné trase v provozu nová kabinková dráha, která nahradila původní lanovou dráhu sedačkovou. Pouze dolní stanice byla posunuta blíže k Peci pod Sněžkou. Nynější kabinky pro čtyři osoby vyvezou na vrchol až 250 návštěvníků za hodinu. Celá trasa sestává vlastně ze dvou lanovek, které mají mezistanici na Růžové hoře. Její výhodou je, že v mezistanici na Růžové hoře již není nutno přestupovat, protože kabinky mohou pokračovat v jízdě bez přerušení. Horní úsek lanovky na Sněžku však bývá často mimo provoz z důvodu příliš silného větru. Kromě přepravy turistů slouží také k zásobování turistických chat na Růžové hoře a na Sněžce.

Přístup na Sněžku je v současnosti také usnadněn také z polské strany. Z města Karpacz byla totiž vybudována čtyřsedačková lanovka na předvrchol Kopa ve výšce 1350 m n. m. Od horní stanice pak zbývá turistům dojít na vrchol Sněžky asi 2,2 km při převýšení 250 metrů.

Nejvyšším bodem Moravy a Slezska je Praděd (německy Altvater) s nadmořskou výškou 1491 metrů. Je nejvyšší horou Hrubého Jeseníku (německy Altvatergebirge), druhého nejvyššího pohoří v celém Česku. Na území tohoto pohoří byla kvůli přírodnímu bohatství a jeho zachování v roce 1969 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Jeseníky o rozloze 740 km², která zahrnuje celkem 32 maloplošných chráněných území. Kromě toho nabízí několik lyžařských lokalit, které jsou pro tradičně nejbohatší sněhovou nadílku v Česku navštěvovány nejdéle v roce. O poznání méně pozornosti přitahuje Nízký Jeseník, jehož nadmořská výška dosahuje vrcholem Slunečné pouze 802 m nad mořem.

Podobně jako vrcholem Sněžky prochází státní hranice, prochází hranice i vrcholem Pradědu. Nejde však o hranici státní, nýbrž historickou hranici zemskou mezi Moravou a Slezskem a současnou hranici mezi krajem Olomouckým a Moravskoslezským. Vlastní vrchol hory leží ve Slezsku, nejvyšší bod Moravy leží přibližně 50 metrů od vrcholu. Na slezské části vrcholu stojí nyní 146,5 metrů vysoký televizní vysílač s rozhlednou. Vrchol stožáru ve výši 1637,5 m n. m. převyšuje o více než 34 metrů Sněžku a je proto sice umělým, ale nejvyšším pevným bodem v České republice.

Již od počátku 19. století stála na vrcholu Pradědu chýše později doplněná jednoduchou budovou. O stavbu rozhledny se poprvé snažil Turistický spolek Jesenicka na přelomu 19. a 20. století. Roku 1903 byly předloženy Moravskoslezským sudetským horským spolkem ve Frývaldově (německy Freiwaldau, nyní Jeseník) stavební plány architekta Franze von Neumanna. Po schválení Okresním hejtmanstvím v Bruntále a vyjasnění situace s majiteli okolních panství byla stavba v srpnu roku 1903 povolena.

V roce 1904 začala vlastní výstavba rozhledny, nazvané Habsburgwarte. Ke stavbě bylo použito materiálu z nedalekých Tabulových skal. Stavbu se podařilo zkolaudovat roku 1912. Připomínala gotickou hradní věž, která měla půdorys 15×14,5 m a výšku 32,5 m. V nejvyšším 7. patře byla vyhlídková plošina.

Poté však následovalo období úpadku rozhledny. Důvodem byla jednak volba zcela špatného stavebního materiálu, kámen ne příliš pevný a ve vlhku se drolící. Drsné horské a povětrnostní podmínky nemohl dlouho vydržet. Dále to byla celková situace, kdy o stavbu nemohlo být dostatečně pečováno z důvodu válečných událostí 1. světové války. Po skončení války se rozhledna roku 1926 přece jen dočkala rekonstrukční pozornosti a byla přejmenována na Altvaterturm. Ne však na dlouho, protože v průběhu druhé světové války rozhlednu využívali Němci pro meteorologické účely a letecká pozorování. Na začátku 40. let zde Němci vystavěli turistickou Poštovní chatu, kterou vybudovali váleční zajatci a totálně nasazení. V této době byla věž nazývána Adolf-Hitler-Turm.

Po skončení války nebyl nalezen nový provozovatel a rozhledna byla až do roku 1951 uzavřena. Tehdy ji převzal spolek Turista Praha. Věž v té době byla tehdy již v důsledku vandalismu, dlouhodobého zanedbávání údržby a vystavení povětrnostním vlivům značně zchátralá a byla proto zvažována demolice její horní části. V roce 1957 musela být rozhledna již z bezpečnostních důvodů pro veřejnost uzavřena. Plánovaná rekonstrukce se však neuskutečnila, protože 2. května 1959 se stavba zřítila. Na vrcholu tak zůstala pouze budova meteorologické stanice a dřevěná útulna. Napodobenina rozhledny Altvaterturm stojí od roku 2004 na hoře Wetzstein v Durynském lese v Německu.

V roce 1968 byla na vrcholu Pradědu zahájena stavba televizního vysílače podle návrhu architekta Jana Lišky ze Stavoprojektu Brno. Účelem stavby bylo pokrýt stále rostoucí poptávku po televizním vysílání. Kvůli stavbě byla zřízena i asfaltová silnice z nedaleké Ovčárny, která nyní slouží k zásobování. Dokončení stavby bylo původně naplánováno na rok 1977, ale kvůli špatným stavebním podmínkám musel být tento termín posunut až na rok 1980. V objektu je umístěna vedle vysílací techniky i restaurace, hotel a vyhlídka. Původní objekt Poštovní chaty, v jejímž patře působila meteorologická stanice, musel být zbořen.

Vysílač je v dolní části betonový, nad veřejně přístupnou vyhlídkovou plošinou a strojovnou výtahu navazuje ocelový tubus. Nejvyšší část tvoří laminátový anténní nástavec. Vysílač je vysoký 146,5 m, protože původní výška 162 m klesla po výměně anténního nástavce v roce 1993.

Vyhlídková plošina pro veřejnost ve výši 73 metrů v dolní části dvojitého prstence byla zpřístupněna v polovině 90. let minulého století. Je přístupná pouze výtahem během provozu restaurace. Za dobrého počasí umožňuje odtud vidět Lysou horu, Sněžku, Radhošť nebo severně přilehlé území Polska, přestože Praděd leží vzdušnou čarou asi 22 km od polské hranice. Vzácně při mimořádně dobré viditelnosti lze zahlédnout i Vysoké Tatry či Malou Fatru na Slovensku nebo dokonce Nízké Alpy v Rakousku.

Přístup na vrchol Pradědu je možný pouze po značených turistických cestách. Vede sem červená z Červenohorského sedla (9,6 km), modrá od mostu v Koutech nad Desnou (10,3 km) nebo modrá s přechodem na červenou od rozcestí Vidly, hájovna (8,7 km). Nejsnadnější přístup je z osady Ovčárna, kde jsou horské hotely a restaurace. Na Ovčárnu jezdí autobusová linka ze sedla Hvězda u Karlovy Studánky. Horská silnice z Hvězdy na Ovčárnu je také přístupná pro motorová vozidla, avšak po zaplacení značného poplatku, který zahrnuje i parkování. Z Ovčárny zbývá na vrchol Pradědu dojít po zelené značce pěšky 3,6 km při převýšení asi 200 metrů.

Asi 400 metrů severně od vrcholu se ve výšce 1478 m u přístupové silničky nachází historický trojmezník z roku 1721. Na jeho stranách jsou zobrazeny znaky panství, jejichž hranice se zde stýkaly. Nalezneme tu kříž řádu německých rytířů, biskupskou mitru vratislavského biskupství a znak se lvem rodu Žerotínů.

V roce 2025 byla v místě vyhlídky na západní straně Pradědu obnovena meteorologická stanice Českého hydrometeorologického ústavu, která tam byla provozována v letech 1954–1997 v prostoru Poštovní chaty. V jejím sousedství se asi 60 metrů západně od vrcholu nachází dřevěná soška víly z Bílé Opavy. Na jejím podstavci je deska s nápisem:  „Víla z Bílé Opavy. Rytíř Jan podlehl její kráse, a ač byl zasnouben, vrhl se za ní do chladných vod Bílé Opavy a obětoval jí svůj život“.

Řeka Bílá Opava pramení na jižním svahu Pradědu asi 180 metrů severozápadně od turistického rozcestí U Barborky nebo 300 m západně od chaty Barborka. Je nejmenší ze tří zdrojnic řeky Opavy. Od pramene teče východním směrem a asi po 2 km se zařezává do hlubokého kaňonu, který opouští kousek nad Karlovou Studánkou, kde část řeky překonává umělý vodopád. Protože na horním toku tvoří Bílá Opava kaňon a v něm četné peřeje, kaskády a vodopády, je její údolí turisticky vyhledávané. Tímto údolím vede žlutě značená turistická trasa na Ovčárnu, která je dlouhá 5,5 km a velmi náročná. Proto je přístupná pouze směrem nahoru.

Bílá Opava se po 13 km toku vlévá ve Vrbně pod Pradědem ve výšce 544 m n. m. do Střední Opavy.

Na vrcholu Pradědu před objektem televizního vysílače se nachází ještě dřevěná socha vládce a ochránce Jeseníků Praděda. Praděd je legendární postava, která se v lidových pověstech objevuje jako starý muž s dlouhým vousem a spravedlivý vládce hor. Chrání přírodu, pomáhá dobrým lidem a trestá ty, kteří se k horám chovají neuctivě. Jeho jméno nese i samotná hora – nejvyšší vrchol Moravy a Slezska.

Socha Praděda má dané atributy. V jedné ruce drží zlaté kladívko jako znak toho, že se zde dobývalo zlato. Druhou rukou se opírá o hůl. Na sobě má plášť a honosné šaty pokryté drahokamy a sametový klobouk s bílou chocholkou. Socha vznikla podle dřevěného obrazu Praděda umístěného ve staré kamenné rozhledně. Pochází z roku 2012 a byla zhotovena v dílně uměleckého řezbáře Jiřího Halouzky z Jiříkova na Rýmařovsku. Protože stávající dílo již značně utrpělo drsným podnebím na vrcholu hory, bude v letní sezóně 2026 nahrazeno novým z dílny téhož autora. Nová socha vládce a ochránce Jeseníků vyřezaná z dubu bude asi o metr vyšší a také lépe ošetřena proti povětrnostním vlivům.

 

 

Použité zdroje: