Vánoční středověké menu: devatero jídel, vepřové místo ryby, a pití piva ve velkém

Již naši předkové měli Vánoce spojené s hojností jídla a pití. Jinak se samozřejmě jedlo v domácnostech chudiny než ve šlechtických sídlech. Rozdíly se našly i v jednotlivých regionech. Ale jedno bylo společné. O svátcích se rodina sešla společně u slavnostně prostřeného stolu a dala si nějaké „lepší“ jídlo.

Již za časů Karla IV. začínal Štědrý den půstem, který trval do doby, než vyšla na nebi první hvězda. Samotná večeře pak měla mít správně devět druhů jídla, jak zmiňuje Marie Beranová v knize Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Začínalo se oplatkou s medem, případně medovým koláčem či plackou. Následovala zasmažená polévka s houbami, případně houbový kuba a pak kaše. Mohla být jáhlová, krupicová či hrachová. Jako další v pořadí přišly na stůl pokrmy z mouky – vařené či pečené. Mezi ně patřila již ve 14. století vánočka, což je známo díky traktátu O sedmi štědrovečerních zvycích spisovatele Jana z Holešova. Ale pozor, nejednalo se o sladké pečivo s rozinkami. Středověká vánočka byla v podstatě velký bílý chléb bez cukru.

Církevní zákazy se často porušovaly

Rozšířenou vánoční tradicí byla vepřová zabijačka. V některých krajích se sice dodržovala církví nařízená bezmasá čili postní štědrovečerní večeře, tam se pak vepřové hody konaly již o den dříve nebo naopak až na Boží hod. Našly se ale oblasti na Moravě i na Slovensku, kde si lidé večeři 24. prosince nedovedli bez dobře vypečeného selátka vůbec představit. Báli se pověry, že v opačném případě by jim v příštích měsících uhynul dobytek. Ryby byly dlouhou dobu považovány za postní jídlo, ale nikoli jako typicky vánoční. Na mnoha místech měli naši středověcí předci Štědrý večer spojen s obřadním popíjením piva a to v neomezeném množství. Podle Beranové tento zvyk přišel ze severu Evropy ještě z pohanských dob a udržoval se ještě na počátku 18. století. Pilo se na dobrou úrodu, zdraví dobytka, ale také na dobré vztahy mezi lidmi v následujícím roce. 

Galerie