Putování starými českými vánocemi aneb co jste o nejkrásnějších svátcích roku možná vůbec netušili….

Adventní a vánoční čas býval již od nepaměti spojen s řadou rituálů, pověr a tradic starých jako lidstvo samo. Po mnohá staletí se udržovaly především na venkově. Původní pohanské rituály se časem promísily s křesťanskými vlivy a do dnešních dnů nám tu zanechaly řadu krásných vánočních zvyků.

Betlém
Betlém
© pixabay.com/articgoneape

Na venkovních stromečcích visely jablíčka, křížaly i slaměné ozdoby

Jedním z nich, jehož původ se váže až dob pohanství, je zdobení venkovních stromů. Tehdy se, jako poděkování přírodě za letošní úrodu a víru v úrodu příští, ověšovaly stromky či keře v blízkosti obydlí, sušeným i čerstvým ovocem nebo ručně vyráběnými ozdůbkami z papíru či ze slámy.

Život v souladu s přírodou

Naši předkové, na rozdíl od nás, žili v souladu s přírodou. Jedli to, co v danou dobu vyrostlo, co nabídla zahrada, pole, les nebo třeba sklep. Nic jiného totiž na výběr nebylo. Dvakrát ročně měli postní období. Jedno před Velikonocemi a druhé před Vánocemi. Postní doba měla kromě duchovního rázu i důvody zdravotní a ekonomické. Vánoce i Velikonoce jsou nejvýznamnějšími křesťanskými svátky roku a s nimi je spojeno i hodování. A na dobu hodování bylo potřeba ušetřit potraviny, aby vánoční stůl mohl být pestrý a bohatý.

Okno v kostele
Okno v kostele
© pixabay.com/pixel2013

Adventní půst bez masa a alkoholu

A kdy začínal adventní půst? Je známo, že advent začíná nejbližší nedělí ke svátku svatého Ondřeje. Jenže ne vždy tomu tak bylo. V 6. století našeho letopočtu začínala tato doba na sv. Martina. Další zdroje říkají, že ve své době začínal půst 40 dní před štědrým dnem a až kolem roku 1000 byl ujednán na 4 týdny. Adventní čas byl dobou k zamyšlení se nad sebou samým, obdobím očisty vlastního svědomí ve vztahu k Bohu i obyčejným lidem, k rozdávání radosti a naděje svým blízkým a časem očekávání narození Ježíše Krista. A k této „očistě ducha“ patřila i „očista těla“. Během půstu bylo zapovězeno hlavně maso a alkohol. Naopak ovoce, zelenina a luštěniny si mohli lidé klidně dopřávat. Adventní neděle nesly a dodnes nesou svá pojmenování: železná, bronzová, stříbrná a zlatá.

První adventní věnec visel na sirotčinci

Adventní věnce se u nás dříve nepoužívaly. Poprvé k nám přišly až v první polovině 19. století. Ty úplně první byly vyřezané ze dřeva a nabarveny na zeleno. Brzy jej však nahradily věnce z chvojí, podobné, jaké známe dnes. Tradičními barvami vánoc jsou zelená a červená. Zelená je symbol přírody, červená symbol krve Ježíše Krista. Adventní věnec má svůj původ v křesťanství. První doložené svědectví o něm pochází z roku 1839, kdy jistý Johan Hindrich Wichern, teolog z Hamburku, spravoval místní sirotčinec. Tehdy dostal nápad, že nad dveře tohoto ústavu zavěsil dřevěné kolo s celkem23 svíčkami, z nichž každá představovala jeden den. Pod věnec umístil kasičku na příspěvky na vánoční dary pro opuštěné a osiřelé děti. Dnes už věnec zdobíme pouze čtyřmi svícemi, za každý adventní týden zapalujeme jednu. Liturgická barva vánoc je fialová, proto většinou bývají na věncích svíčky této barvy. Mohou však být i červené nebo růžové.

Vánoční cukroví
Vánoční cukroví
© pixabay.com/LUM3N

Vánoční činnosti a věštby, jež upadly v zapomnění

S časem adventu byly spjaty i určité práce, jako např. vázání povřísel, strouhání loučí či šindelů nebo předení neboli přástky. A protože nejen prací živ je člověk, udržovaly se, navzdory církevním zákazům, i tzv. čarodějné věštby, jež dnes již upadly v zapomnění. Jedním z nich je „klepání na kurník“, což dělaly svobodné dívky. Ozval-li se kohout, do roka byly vdané. Podobnou, jen trošku peprnější zvyklostí neprovdaných žen, bylo zapékání vlasu, řasy či dokonce chloupku z lůna do pečiva svému milému, aby na ni nikdy nezapomněl.

Víte, co to jsou roráty?

Adventní čas vyplňovaly kostelní adventní mše, tzv. roráty. Své pojmenování získaly od latinského „rorate“, což značí rosu. Typické pro tyto mše totiž bylo jejich sloužení ještě za ranní tmy, často i před pátou hodinou. Provázely je úchvatné české liturgické zpěvy, které nebyly tehdy jen výsadou kostelů, ale děti se je učívaly i ve školách.

První adventní kalendář zobrazoval jesličky

Svou historii má i adventní kalendář. Ten pravděpodobně úplně první byl ručně vyrobený ze dřeva a datovaný byl roku 1851. První tištěný adventní kalendář pocházel z Mnichova z roku 1908 a byl vystřihovací. Nesl název „V zemi Ježíškově“ a zobrazoval betlém. Okénkové adventní kalendáře pak nedaly na sebe dlouho čekat a časem se přiblížili těm, jaké známe dnes. Tedy čokoládové nebo perníkové.

Vánoční pohoda
Vánoční pohoda
© pixabay.com/silviarita

Historie perníčků a vánočního cukroví

Perníky mají rovněž svou zajímavou historii, neboť jde o jedno z nejstarších pečiv vůbec. Zmínka o jejich výskytu na území naší vlasti pochází ze 14. století, má se však za to, že jejich historie bude podstatně starší. Na první perníky se používaly dřevěné vyřezávané formy. Zdobení polevou přišlo však až mnohem, mnohem později. S perníky souvisí i vánoční cukroví. Historie cukroví sahá až do pohanských dob. To úplně první sloužilo jako ozdoba dveří chalup, oken, ale třeba i stromů či chlévů. Tam všude bylo potřeba vzdát holt a poděkování za celoroční činnost. Cukroví mělo chránit před démony a duchy a proto se rozdávalo i členům rodiny a nejen jim.

Perníčky
Perníčky
© Tereza Marková 12/2020

Lidé se obdarovávali od nepaměti

Dárky patřily k vánocům již za středověku. Děti nejčastěji dostávaly červená jablíčka jako symbol zdraví. Mladé dívky byly obdarovávány perlami, což vystihovalo odraz jejich čistoty. Překvapením asi bude, že častým vánočním darem bývala zlatá mince, s níž byla spojena pověra, že nepustí-li ji obdarovaný celý večer z ruky, bude mít bohatý celý život.

Štědrý večer začíná s východem první hvězdy

Štědrý den začínal poslední adventní mší a byl to den zakončení adventního půstu.  Po návratu z kostela se začínalo se zdobením příbytku a s přípravou slavnostní večeře. Ta začínala v momentě, kdy se na nebi objevila první hvězdička. Stoly již byly upraveny pro sudý počet hostů a nikdy nesměl chybět jeden talíř a příbor navíc. Byla to vzpomínka vzpomínka na zemřelé a taky možnost přivítat nenadálého hosta. Ubrus se poprvé objevil na svátečním stole majetných rodin ve 14. století. Lidé z venkova si na něj museli počkat ještě více než 4 století. Na stole nesměl chybět dožínkový věnec či snop nebo později schovaná hrstka obilí pod ubrusem, což mělo přinést bohatou úrodu i příští rok.

Vánoční motiv
Vánoční motiv
© pixabay.com/congerdesign

Vánoční dědictví po našich předcích

Zemřelým bývala dříve prokazována velká úcta. Věřilo se, že duše zemřelých příbuzných mohou do života rodina zasahovat i po své smrti a o štědrém večeru být jejich hosty. Z toho důvodu byl ten večer zákaz zametání, aby nedošlo k poranění či vymetení duší přicházejích do domu na návštěvu. Stejně tak se nesmělo křičet a zpívat, neboť to rušilo klid mrtvých. Lidé zemřelé uctívali a zároveň z nich měli respekt. Pozlobit si je proti sobě, nikdo nechtěl.

Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce; kohoutovi česneku, hrachu jeho družce

Ale zpět ke svátečnímu stolu. Zvykem, jenž se mnohde udržuje dodnes, je vkládání drobných mincí nebo šupinek z kapra pod talíře, abychom měli v příštím roce dostatek peněz. Slavnostní stůl dříve také zdobívala mísa plná plodin z pole, zahrady a lesa. Nesměl chybět med a česnek, jako ochranitelé od zla a nemocí, jemuž napomáhalo i okuřování stolu jalovcem nebo pálení vonných františků. Homolky, jež po zapálení ze sebe uvolňovaly specifickou vůni, byly alternativou finančně náročných kadidel. Lidé si je vlastně vymysleli sami. Šlo o směs dřevěného uhlí, bukových nebo lipových pilin, bramborového škrobu a vonných esencí. Tato hmota se lila do kuželových formiček a nechala ztuhnout. Název „františek“ vzešel ze jména Františka z Assisi, jež se stal zakladatelem poetického pojetí vánoc. Další symbolikou byl na stole umístěný chléb nebo štědrovka slibující budoucí dostatek jídla. V rohu stolu ležela miska na zbytky od jídla, které patřily domácím zvířatům a zahradě jako poděkování za úrodu a dobré služby.  Štědrovečerní stůl se ovazoval ručně vyráběným řetězem jako symbolika soudržnosti lidí u něho sedících.

Vánoční přání
Vánoční přání
© pixabay.com/mammiya

Nevstávejte od večeře, nepište milostné zprávy a neperte!

Ke Štědrému dni se váží ještě další tři pověry, jejichž symbolika je tak osobitá, že se raději dodržují dodnes. Od štědrovečerního stolu se nevstává, dokud poslední člověk nedojí své jídlo. Kdo od něj vstane dřív, příští rok již k němu nezasedne. Rovněž není dobré v tento den psát milostné dopisy a zprávy, neboť mohou přivodit rozchod. Smůlu a neštěstí by mohlo přinést i v tento visící vyprané prádlo. 

Kapr k vánocům nepatřil

Nejkrásnější svátky roku bývají tradičně spjaty s časem hodování. Většina z nás se už teď nemůže dočkat husté rybí polévky a smaženého kapra s bramborovým salátem. Tato kombinace se podává většinou pouze jedenkrát ročně a smažený kapr podaný v jiné než vánoční době stejně nemá ono pověstné kouzlo. Ačkoliv se druhy štědrovečerních polévek mohou vlivem krajových zvyklostí v různých částech země lišit, kapr a salát se stal českou stálicí, jakoby na štědrovečerní stůl patřil odjakživa. Skutečnost je ale jiná. Kapr k vánočním jídlům nepatřil. Poprvé se jako součást štědrovečerního menu objevil až počátkem 19. století.

Štědrovečerní tabule
Štědrovečerní tabule
© pixabay.com/TerriC

Takto vypadala štědrovečerní večeře našich předků

A nakonec se dostáváme k tomu, co se vlastně podávalo za jídlo. Večeře se skládala z několika chodů, maso v nich ale nehledejte. Do večera se jedla jen vánočka, jíž se v tento den říkalo štědrovka.  Kdo se celý den postil, mohl večer uvidět zlaté prasátko. Při sváteční večeři se pak podávala rybí polévka, často ale i hrachová, houbová nebo čočková, dále černý kuba, jemuž se říkalo také houbový kuba. Je to velmi prosté jídlo, které ale až nečekaně skvěle chutná a hlavně dokáže zasytit i půstem vyprahlé žaludky. Jde o směs vařených krupek, hub, česneku a majoránky. Zapečením se chutě prolnou, na povrchu se vytvoří křupavá kůrka a symfonie chutí je pak dokonalá. Doporučuji vyzkoušet. Klidně i mimo vánoce. Obdobou kuby býval i hubník, což je v podstatě žemlový nákyp s houbami, někdo připravoval pukance s mákem, někdo výborný kompot ze směsi sušeného ovoce, nazývaného muzika. A protože sušené ovoce bývalo „ovocem z vlastní zahrádky“, tak se dalo říct, že mívali „za málo peněz, hodně muziky“.

Po večeři přicházela na řadu pučálka, což by mohla být zdravější alternativa dnešního popcornu. Šlo o naklíčený hrách, opečený na troše sádla a posléze dochucený solí a pepřem anebo cukrem. Obě varianty, slaná i sladká, stojí za vyzkoušení.  Na stole ale bývala i spousta dalších laskomin, z nichž si každý vybral, na co měl chuť. Perníky, preclíky, nezbytné ořechy a taky jablíčka. Dostatek jídla na svátečním stole býval zárukou hojnosti v příštím roce.

Adventní svícen
Adventní svícen
© pixabay.com/WFranz

Dárečky nechával Ježíšek nejčastěji za oknem

No, a když se po dobré večeři najednou na stole nebo častěji za oknem objevily dárečky, dětská očka zářila opravdovým štěstím.  Vánoční stromeček je poměrně novodobou záležitostí. Přišel k nám z Německa až v polovině 19. století.  První domácí stromečky se v tu dobu objevily na farách, u lékárníků či řídících učitelů, tedy u majetnějších lidí. Teprve poté se jejich tradice rozšířila i do nižších vrstev. Bez zajímavosti není ani to, že ve větším měřítku se tento zvyk u nás ujal až po 1. světové válce a překvapivá bude i původní stylizace vánočních stromečků, kdy se zavěšovaly ke stropnímu trámu nad sváteční stůl často i špičkou dolů. Visící stromky se nezdobily. Vlna stojících, zdobených a rozzářených stromečků přišla až daleko později. Navíc katolická církev toto považovala zpočátku za pohanský zvyk. Zvyk, který si ale časem získal srdce každého Čecha.

Zbývá posledních pár hodin a opět po roce uvidíme oslňující zář vánočních stromečků opět na vlastní oči.

Nechejte se obdarovat štěstím

Tímto bych vám všem chtěla popřát příjemné vánoce, hodně dobrého jídla a pití, opatrujte sebe i své blízké. Na samotný závěr připomenu ještě jednu starou keltskou tradici. Nechejte se obdarovat jmelím a i vy sami někoho jím obdarujte. Darované jmelí totiž přináší štěstí a právě štěstí teď potřebujeme úplně všichni.

Osobní vánoční přání
Osobní vánoční přání
© Tereza Marková 12/2020

Sdílet

Mohlo by vás zajímat