Za výhledy do okolí české hranice – Velký Lopeník a Veľká Javorina

Pohoří Bílé Karpaty (slovensky Biele Karpaty) lemuje jižní úsek česko-slovenské hranice. Na severu je odděluje od Javorníků Lyský průsmyk, kterým prochází železniční trať Horní Lideč – Púchov a ve stejném směru též silnice I/49. Na české, přesněji moravské straně je hraniční obcí Střelná, na slovenské Lysá pod Makytou, která dala průsmyku jméno. Jižní svahy pohoří končí u trojice slovenských okresních měst Skalica, Senica a Myjava.

Bílé Karpaty patří do povodí řek Moravy a Váhu, které se vlévají do Dunaje a s ním do Černého moře. Centrální části jsou chráněny ve slovenské Chránené krajinné oblasti Biele Karpaty, na kterou pak na druhé straně navazuje česká Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty. Mezi nejnavštěvovanější pozoruhodnosti patří Vršatecká bradla, Červený Kameň či Lednický hrad na slovenské straně a na obou stranách unikátní květnaté louky.

Jen pět vrcholů pohoří převyšuje 900 metrů nadmořské výšky, tisíce metrů nedosahuje žádný. Mezi nejvyšší vrcholy patří Velký Lopeník (911 m n. m.), jehož slovenský název Veľký Lopeník se liší jen nepatrně pravopisem. Tato hora se nachází na česko-slovenské hranici na pomezí okresů Uherské Hradiště a Nové Město nad Váhom.

Velký Lopeník je kopec s rozhlednovou tradicí. Vůbec první dřevěná rozhledna zde stávala již před druhou světovou válkou. V roce 1944 ale Němci postavili věž novou, kterou ovšem o rok později neznámý žhář zapálil. V roce 1946 byla vybudována její replika. Byla vysoká 16 metrů a přetrvala až do počátku 70. let minulého století, kdy se postupem času rozpadla. Pak byl vrchol čtvrt století bez rozhledny.

V roce 2001 založili zástupci čtyř obcí moravských a čtyř obcí slovenských kolem Velkého Lopeníku přeshraniční sdružení, jehož jedním z hlavních cílů byla výstavba nové rozhledny na Velkém Lopeníku. Následovalo zadání studií variant staveb rozhledny pod záštitou Fakulty architektury VÚT Brno a Fakulty architektury STU Bratislava. Důležitým mezníkem v procesu příprav bylo slavnostní položení a vysvěcení základního kamene dne 23. června 2002 a zorganizování veřejné sbírky na rozhlednu. Koncem roku 2002 byly vybrány tři nejúspěšnější makety rozhledny. K realizaci byl vybrán projekt, jehož autorem byl uznávaný moravský architekt Svatopluk Sládeček. Rozhledna stojí na české straně od hraniční čáry, je vysoká 22 metrů a má podobu dřevěné příhradové konstrukce s kamennou základnou. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 19 metrů vede celkem 101 schodů. Výstavba rozhledny probíhala od podzimu 2004 do jara 2005. Oficiálně byla zpřístupněna veřejnosti dne 16. července 2005 a od té doby je volně přístupná. Drsné horské počasí však způsobilo, že se technický stav rozhledny začal brzy povážlivě zhoršovat. Naštěstí se však obci Lopeník, na jejímž území rozhledna stojí a která je jejím správcem, podařilo získat sponzora, který dodal impregnační nátěr, takže původní záměr natřít konstrukci volskou krví nemusel být realizován.

Přístup k rozhledně je možný pouze pěšky po turisticky značených cestách; z moravské strany z obcí Lopeník nebo Březová, odkud zbývá vystoupat asi 4,5 km při převýšení 370 m. Ze slovenské strany je nejkratší přístup z obce Nová Bošáca, resp. z její osady Grúň, odkud cesta k rozhledně měří asi 2,5 km. Na slovenské straně pod rozhlednou se nachází turistické odpočívadlo a veřejné sociální zařízení, na obou stranách hranice pak najdeme i ohniště pro návštěvníky.

Z vyhlídkové plošiny rozhledny lze na slovenské straně pozorovat Malou Fatru, Strážovské vrchy, Považský Inovec nebo Malé Karpaty, na moravské straně pak Pálavu, Chřiby, Hostýnské a Vizovické vrchy, Beskydy a za výjimečné dohlednosti i Jeseníky.

Zhruba 100 metrů západně od rozhledny se nachází studánka Velký Lopeník. Jedná se o jednu z nejvýše položených studánek v Bílých Karpatech, v níž voda vyvěrá přímo ze skály. Studánka je stejně jako rozhledna v péči obce Lopeník.

 

Nyní zbývá se ještě vydat k druhému cíli, kterým je nejvyšší hora Bílých Karpat Veľká Javorina, česky Velká Javořina. Ta dosahuje nadmořské výšky 970 metrů a její vrchol označuje zdaleka viditelný, 131 m vysoký stožár rozhlasového a televizního vysílače. Veľká Javorina je rovněž hraniční vrch a od Velkého Lopeníku je po turistických stezkách sledujících státní hranici vzdálena asi 12 km jihozápadním směrem.

O 2,5 km blíže však narazíme na ještě jednu významnou hraniční horu. Jmenuje se Jelenec a svou výškou 925 m n. m. je třetí nejvyšší horou Bílých Karpat. Jejímu vrcholu dominuje 48 metrů vysoká železná věž. V těchto místech v minulosti totiž býval vojenský prostor a věž sloužila jako vojenský vysílač. Když byl prostor armádou opuštěn, věž osiřela. Neudržovaná konstrukce je nyní předmětem zájmu milovníků adrenalinových zážitků. Těm, kteří se odváží vyšplhat po žebřících na vrchol, se totiž otevře nádherný kruhový rozhled.

Velká Javořina je se svými 970 m n. m. nejvyšší horou Bílých Karpat na moravsko-slovenském pomezí. V sousedství vrcholu stojí stožár slovenského televizního a rozhlasového vysílače s anténními systémy a s budovou technického zázemí. Dříve procházela hranice přímo jím, ale od 25. července 1997 po úpravě hranic leží jeho pozemky včetně samotného vrcholu čistě na slovenské straně.

Velká Javořina je vyhledávaným turistickým cílem. Odlesněný hřeben umožňuje vynikající rozhled i bez vyhlídkové stavby. Směrem na východ je dobře viditelný blízký Považský Inovec a hroty Strážovských vrchů včetně nejvyššího Strážova (1213 m), za nimi lze rozeznat pohoří Žiar a Vtáčnik, vrcholy Rakytova a Ploské na Velké Fatře, západní část hřebene Nízkých Tater a pásmo Malé Fatry od výrazné siluety Kľaku (1352 m) až po vlevo vystrčený masiv Velkého Rozsutce. Severnímu obzoru v popředí dominuje již známý Velký Lopeník (911 m), za rovnoběžně uspořádanými hřebeny Bílých Karpat, Javorníků, Vizovických a Hostýnských vrchů vystupují vedle sebe nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd: Radhošť, Kněhyně, Smrk, Lysá hora a Travný. Na západě jsou v létě, tedy období, kdy nebývá inverze, pozorovatelné Pálava, Chřiby, Drahanská vrchovina nebo chladicí věže jaderné elektrárny Dukovany. Směrem na jih vystupují Malé Karpaty a na jihovýchod Tribeč. Při zvláště výborné dohlednosti mohou být vidět na východě štíty Západních Tater, na severu nad náhorní rovinou Oderských vrchů i 140 km vzdálené obrysy Hrubého Jeseníku s Pradědem a na jihozápad ve vzdálenosti asi 180 km Alpy s masivem Schneebergu (2075 m) a dalšími masivy alpského předhůří.

Od roku 1990 se každoročně na Velké Javořině konají letní Slavnosti bratrství Čechů, Moravanů a Slováků, které navazují na tradici podobných akcí z doby první republiky. Ta měla své kořeny už v druhé polovině 19. století, kdy tudy ještě procházela hranice dvou částí Rakouska-Uherska. Proto stojí na hřebenu malý památník v podobě kamenného komolého jehlanu, který na stěnách nese datum a znaky obou sousedních zemí.

Na vrchol Velké Javořiny vede několik turistických tras z moravské i slovenské strany.  Z moravské strany je nejkratší výstup z osady Vápenky (část obce Nová Lhota) po modré značce, který měří 6 km. Mnohem jednodušší je přístup ze slovenské strany, kde se pouhých 500 m pod vrcholem nachází turistická Holubyho chata dostupná i pro motorová vozidla.

Výstavbu horské chaty na Velké Javořině inicioval Klub československých turistů v Uherském Brodě a ve Staré Turé a dále tehdejší ministerstvo obchodu. Základní kámen byl položen 8. července 1923 a jako stavitel byl vybrán Josef Jirásek z Uherského Brodu. Krátce před založením základního kamene zemřel v Pezinku Jozef Ľudovít Holuby (1836-1923), evangelický kazatel, botanik, národopisec a zastánce československé vzájemnosti, působící v bělokarpatské oblasti. Ferdinand Prager, předseda odboru Klubu čs. turistů v Uherském Brodě a Holubyho přítel, navrhl na jeho počest po něm pojmenovat budovanou chatu a tento návrh byl bez námitek přijat. Holuby byl navíc rodákem z obce Lubina, na jejímž území se nyní nachází jak chata, tak i vrchol Veľké Javoriny.

Budovaná chata byla poprvé otevřena pro veřejnost 6. července 1924, kolaudace proběhla 2. listopadu 1924 a jejím prvním správcem se stal Alois Zálešák. Nová chata však nesloužila dlouho. V noci na 10. prosince 1926 bez cizího zavinění vzplanul na chatě požár, který ji během sedmi hodin zcela zničil.  

Klub československých turistů se rozhodl chatu obnovit, stavitelem byl Josef Hanuš z Uherského Brodu. Nová chata byla otevřena 22. července 1930, hospodářem se opět stal Alois Zálešák. Během 30. let následovaly úpravy okolí, výstavba příjezdové cesty, lyžařských vleků a značení turistických tras. Do chaty byl také zaveden telefon. Všechny práce však ustaly s rozpadem Československa v roce 1939.

Po válce byla chata ve správě postupně několika různých státních podniků. Po roce 1989 její celoroční provoz se stravováním i ubytováním zajišťují soukromí majitelé. V posledních letech byla před vchodem do restaurace v jižním průčelí chaty vybudována ještě dřevěná letní terasa s krytým barem. Dne 28. července 2013 u příležitosti 90. výročí založení chaty byla na její fasádě odhalena pamětní deska s bronzovou bustou Jozefa Ľudovita Holubyho. Autorem této busty je akademický sochař Stanislav Mikuš na základě objednávky od chataře Mira Martinčeka.

Moravské svahy pod vrcholem Velké Javořiny jsou součástí Národní přírodní rezervace Javorina, která vznikla již roku 1933. Důvodem ochrany jsou původní listnaté porosty, v prvé řadě bukový prales s javory a jasany zakrslého, zčásti keřovitého vzrůstu. Chráněné území, které se nachází při státní hranici, přímo navazuje na slovenskou rezervaci Veľká Javorina. V okolí Holubyho chaty jsou kromě toho lyžařské terény se třemi vleky, které však údajně v současné době nejsou v provozuschopném stavu.

 

 

 

 

Použité zdroje: