Za výhledy do okolí české hranice – Smrk a Stóg Izerski

Jizerské hory jsou nejsevernější české pohoří. Na východě je odděluje Novosvětský průsmyk od Krkonoš a na západě od Ještědského hřbetu sníženina, v níž leží krajské město Liberec a jíž protéká k severozápadu Lužická Nisa. Pohoří se dělí na dva podcelky. Menší, severně ležící Smrčská hornatina vyplňuje východní část Frýdlantského výběžku, zbytek pohoří tvoří rozsáhlejší Jizerská hornatina, kterou na jihu uzavírají až svahy hřebene Černé Studnice.

Pro Jizerské hory jsou charakteristické zarovnané povrchy ve vrcholových oblastech tvořící vysoko položené náhorní plošiny, z nichž se zvedají žulové vrcholky a na nichž jsou mělké sníženiny obsahující četná rašeliniště.

Díky své poloze mají Jizerské hory velmi hustou síť vodních toků. Po hřebenech pohoří probíhá rozvodí mezi Baltským a Severním mořem. Ze západní a jihozápadní části odvádí vodu Lužická Nisa Žitavskou kotlinou do Baltského moře. Jedním z jejích přítoků je Smědá, odvodňující sever pohoří ve Frýdlantském výběžku. Východ a jihovýchod území je odvodňován Jizerou do Labe a jím do Severního moře. Na polské straně hor pramení řeka Kwisa (dříve německy Queis), která teče zhruba severozápadním směrem. Byla významná tím, že tvořila historickou hranici mezi Slezskem a Horní Lužicí. Vlévá se do řeky Bóbr a s ní do Odry.

V úzkém pruhu svorů na styku žuly a krystalických břidlic vyvěrá na úpatí hor několik minerálních pramenů. Nejznámější prameny jsou v Lázních Libverda, méně mineralizovaný pramen vyvěrá také v údolí Ztraceného potoka u Nového Města pod Smrkem. Další významné kyselky vyvěrají na povrch v nyní polských lázních Czierniawa-Zdrój (dříve Bad Schwarzbach) a Świeradów-Zdrój (dříve Bad Flinsberg). Jejich voda obsahuje rozpuštěný radon. Na jižní straně pohoří vyvěrá známá kyselka ve Vratislavicích nad Nisou, které jsou nyní součástí statutárního města Liberce.

Hora Smrk je nadmořskou výškou 1124 metrů nejvyšším vrcholem nejen Smrčské hornatiny, ale i celé české části Jizerských hor. V celém pohoří jej převyšuje jen Wysoka Kopa (dříve německy Hinterberg) nadmořskou výškou 1127 metrů, ta však nyní leží na území Polska. Smrk se nachází v místech, kde se historicky stýkaly hranice tří zemských celků, a to Čech, Lužice a Slezska. Své pojmenování nese nejméně již od doby vlády Albrechta z Valdštejna. Vzhledem ke své poloze byla totiž oblast kolem hory odedávna předmětem sporů o přesný průběh hranic. Hranice mezi českým a slezským majetkem údajně procházela od skály zvané Tafelstein pod vrcholem hory k prameni Jizery a dále podle jejího toku. Na Smrku má však Jizera prameny dva (dnes je jeden na české a druhý na polské straně hranice) a každé panství považovalo za správný ten pro něj výhodnější. Jeden takový spor je zmiňován již v roce 1628 právě za vlády Albrechta z Valdštejna. Proto bylo nařízeno označit sporné hranice tabulemi opatřenými nápisem A.D.F.S.S.R.I.P. (Albertus, Dux Friedlandiae, Saganiae, Sacri Romani Imperii Princeps, česky Albrecht, vévoda frýdlantský a zaháňský, kníže Svaté říše římské). Jedna z těchto tabulí byla umístěna také na obrovský „Dresslerův smrk“ na vrcholu hory. Tento smrk byl pak označován jako „Tafelfichte“ (Tabulový smrk) a po jeho vyvrácení roku 1790 se toto jméno postupně začalo používat i pro celou horu. Od konce 2. světové války probíhá těsně pod vrcholem Smrku česko-polská hranice a vede tudy přeshraniční turistická stezka.

Smrk je tvořen vlastně dvojvrcholem, kde vyšší vrchol leží na českém území a o metr nižší vedlejší vrchol zvaný Smrek asi o 500 m východně již na území Polska. Ten se však nachází mimo značené cesty a je prakticky bez výhledu.                      

Rozhodujícím pro vybudování rozhledny na Smrku byl rok 1892. Tehdy totiž bylo kousek za hranicí na území Německého císařství rozhodnuto o stavbě dřevěné rozhledny na vrcholu zvaném Heufuder (1107 m n. m.) nad lázeňskou obcí Bad Flinsberg (nyní Świeradów-Zdrój). Iniciativy na české straně se chopilo Nové Město pod Smrkem (tehdy německy Neustadt an der Tafelfichte) a rozhodlo o vybudování podobné stavby na vrcholu Smrku, v té době na území Rakouska-Uherska. Úkolem byl pověřen novoměstský tesařský mistr Franz Fritsch (1841-1929), který vypracoval potřebné plány a pak se s partou spolupracovníků ujal vlastní výstavby. Práce zvládl za sedm týdnů a dne 21. srpna 1892 byla rozhledna otevřena pro veřejnost. Bylo to jen o měsíc později než rozhledna na německé straně. Vstup na rozhlednu pro návštěvníky byl bezplatný, což byl požadavek majitele panství hraběte Clam-Gallase.

Dostavěním rozhledny však působení pana Fritsche na Smrku neskončilo. Stála tu totiž provizorní bouda, která sloužila za příbytek řemeslníkům po dobu prací a poté měla být zbourána. Podnikavý Franz Fritsch se však rozhodl využít ji jinak. Upravil ji na chatu, v níž začal turistům poskytovat občerstvení. Později ji ještě rozšířil a přestavěl, aby mohl nabízet také ubytování. Při provozování chaty se zároveň staral o údržbu rozhledny. Pravidelně ji natíral impregnačními prostředky a v případě potřeby vyměňoval poškozené dřevěné části. Na vrchol rozhledny nainstaloval dokonce bleskosvod. Péči o rozhlednu a provoz chaty věnoval téměř třicet let. Teprve v roce 1921, když mu bylo 80 let, předal své dílo nástupcům, kteří v něm pokračovali. Díky této péči rozhledna existovala více než 50 let.

Po 2. světové válce byli poslední správci chaty a rozhledny, manželé Porschovi, vysídleni do Německa a od roku 1946 začal areál chátrat. Objekt chaty byl zničen, když se stal terčem zlodějů a vandalů, a neudržovaná rozhledna se počátkem 50. let zřítila.

Teprve roku 1968 nahradila původní rozhlednu pětipatrová, volně přístupná triangulační věž, která se nacházela asi 100 metrů severozápadně od původní stavby. Už za šest let, v roce 1974, však nevydržela velké zatížení sněhem a zřítila se.

Myšlenka na zbudování nové vyhlídkové věže byla obnovena počátkem 90. let 20. století, kdy byla v Novém Městě pod Smrkem v roce 1991 založena Společnost pro obnovu rozhledny na Smrku. Na podzim téhož roku byla vypsána architektonická soutěž na studii rozhledny, ze které vzešel vítězný návrh architekta Jana Dudy ze studia ARTIKL. Následovala složitá jednání, na jejichž základě bylo vydáno v roce 1996 územní rozhodnutí. V něm bylo zahájení stavby podmíněno pětiletým odkladem, až dojde ke vzrůstu nově vysázených smrků.

Stavební povolení bylo vydáno v roce 2002, mezitím v roce 2000 byly rekonstruovány některé přístupové cesty. Vlastní zemní práce byly zahájeny v květnu 2003. Zbudování rozhledny nebylo jednoduché. Celý týden trvalo, než se podařilo připravenou konstrukci dopravit na vrchol hory. Silný vítr pak dokonce na několik dní stavbu přerušil. Přesto byla samotná rozhledna vybudována během jediného měsíce a dne 20. září 2003 byla slavnostně otevřena za přítomnosti dvou tisícovek lidí.

Věž při dobrém počasí poskytuje výhled do okruhu 150 km. Kromě Jizerských hor a výhledu do Polska lze tedy vidět také Krkonoše, Lužické hory, Ještěd, Bezděz nebo Říp.

Kovová rozhledna je 23 metrů vysoká a na vyhlídkovou plošinu ve výši 18 metrů vede celkem 91 schodů. Je volně přístupná a zahrnuje také útulnu cca pro 25 lidí, tedy místo, kam se návštěvníci mohou ukrýt před nepřízní počasí.

Rozhledna je přístupná pouze pěšky po turistických trasách z Nového Města pod Smrkem, z Lázní Libverda, Bílého Potoka či od turistické chaty Smědava. Všechny výstupy jsou dlouhé 8 až 10 km. Přístup je díky přeshraniční stezce možný také z polské strany.

Turisty, kteří přicházejí od Lázní Libverda, z Bílého Potoka nebo od Smědavy, čeká v závěru výstupu tzv. Nebeský žebřík. Značená stezka v délce asi 700 m je určena pro skutečně zdatné turisty, neboť stoupá přímo vzhůru a na tomto krátkém úseku překonává převýšení 200 metrů. Značně vymletá stezka byla pro zvýšení bezpečnosti péčí Lesů ČR v roce 2013 opravena a v kratším úseku dokonce opatřena dřevěným chodníkem.

Dílo novoměstského tesaře Franze Fritsche nebylo zapomenuto ani v 21. století. Dochovaly se jeho původní plány rozhledny na Smrku a v muzeu v Novém Městě pod Smrkem také její model. To umožnilo v roce 2009 postavit repliku rozhledny na nejvyšším místě pražské zoologické zahrady, o jejíž architektonické a statické řešení se zasloužily Ing. arch. Dana Chrzová a Ing Jana Bažantová. Rozhledna však neměla dlouhého trvání. Konstrukce ze smrkového dřeva byla napadena dřevokaznou houbou a po devíti letech musela být snesena.

Šťastnější osud snad bude mít druhá replika, která byla podle dokumentace stejných autorek vybudována v roce 2013 na Moravském kopci u Horních Holčovic na Bruntálsku. Tato věrná kopie rozhledny na Smrku prošla roku 2023 opravou a tak slouží veřejnosti dosud.

Na vrcholu Smrku, jen několik kroků západně od rozhledny, najdeme malý pomníček. Na balvanu je připevněna malá deska. Vpravo je na ní historická fotografie původní rozhledny, vlevo se na obrázku usmívá starý pán s dýmkou. Franz Fritsch, stavitel rozhledny a dlouholetý provozovatel turistické chaty na Smrku, který zemřel v nedožitých 88 letech. Pomník mu postavili na hezkém místě s dalekým výhledem.

Na opačné straně od rozhledny při modře značené stezce se nachází ještě jeden, o mnoho starší pomník. Připomíná německého básníka Theodora Körnera (1791-1813). Karl Theodor Körner byl rodákem z Drážďan. Po studiích ve Freibergu a Lipsku odešel roku 1811 do Vídně, kde započala jeho literární činnost. Během 15 měsíců napsal několik dramat, oper, frašek, a také několik básní. Úspěch jeho děl z něj udělal dvorního básníka.

V březnu 1813 Körner opustil Vídeň a připojil se ke sboru dobrovolníků, který založil major von Lützow pro boj s armádou císaře Napoleona. I přesto však Körner dále pokračoval v psaní poezie. Jeho vojenská dráha nebyla dlouhá. Již v květnu byl v Durynsku zraněn na hlavě a jen zázrakem s pomocí místních rolníků byl dopraven do Berlína, kde se zanedlouho vyléčil. V srpnu téhož roku se vrátil do bojů v Pomořansku, kde však po několika dnech, 26. srpna v bitvě u města Gadebusch zahynul. Bylo mu necelých 22 let. Jeho literárního díla se ujal otec a zkompletoval ho do souboru „Poetischer Nachlass“, který byl vydán roku 1815 v Lipsku. Přes svůj krátký život získal Theodor Körner v 19. století jako básník i voják v napoleonských válkách značnou popularitu a byla mu postavena řada pomníků. Ten na Smrku postavili členové Německého horského spolku v Novém Městě pod Smrkem. Učinili tak na počest stého výročí Körnerova výstupu na vrchol z Bad Flinsbergu 16. srpna 1809. Pomník je zhotoven z kamenného, rulového obelisku a kamenné desky, do níž je vytesán nápis. V roce 1940 na něj byla upevněna ještě bronzová plaketa s Körnerovým reliéfem. Po válce byl pomník povalen a v 80. letech opět postaven. Při stavbě nové rozhledny na Smrku byl restaurován a byla na něj také připevněna nová pamětní deska a obnoven již nečitelný německý nápis. Pomník doplňuje dřevěný kříž.

Jen několik kroků od vrcholu Smrku probíhá česko-polská hranice, kde můžeme přejít na polskou značenou stezku. Po 2,5 km východním směrem přicházíme na vrchol Stóg Izerski, vysoký 1107 m. To je vrchol dříve zvaný Heufuder, na němž roku 1892 postavili Němci dřevěnou rozhlednu. Právě ta byla impulzem pro stavbu rozhledny na Smrku. Původní stavba vydržela na vrcholu do roku 1907, poté však byla stále obnovována. Zchátralé zbytky poslední stavby byly odstraněny až roku 2000. Pak už místo ní na vrchu vyrostl retranslační stožár, který přenáší rozhlasový signál a jako rozhledna neslouží. Asi 500 m pod vrcholem byla ve výši 1060 m n. m. Němci vybudována roku 1924 turistická chata, někde označovaná také jako útulna, která poskytovala občerstvení i ubytování. Tato chata, nyní označovaná polsky „schronisko na Stogu Izerskim“, za celé století téměř nezměnila svůj vzhled a je v provozu dodnes. Z její terasy je nádherný výhled k východu na slezské území. Chata je snadno dostupná, protože k ní byla v letech 2007-2008 vybudována kabinová lanovka v rámci vytvoření sportovního areálu.

Visutá lanovka má dolní stanici na západním okraji lázeňského města Świeradów-Zdrój ve výši 617 m n. m. a na trati dlouhé přes 2 km překonává výškový rozdíl 443 metrů. Vyrobila ji rakouská firma Doppelmayr. Lanovka má k dispozici 71 kabinek s kapacitou max. 8 osob. Jízda na vrchol trvá 8 minut. Mezi horní a spodní stanicí lanovky je vybudována osvětlená sjezdovka o délce 2500 m vybavená možností umělého zasněžování.

 

Použité zdroje: