Několik zastavení v Petřínských zahradách

Petřínské zahrady a sady

Petřínské zahrady jsou velkou plochou zeleně, která umožňuje únik z rušného města do přírody. Prochází tu několik cest, je tak na návštěvnících, kterou zvolí při své cestě k rozhledně. Celková výměra sadů a zahrad činí téměř 71 hektarů. Navštívit je můžete po celý rok. Původně byly na místě dnešních zahrad vinice, později je vystřídaly ovocné sady obklopené lesními partiemi, jejichž ráz se v redukované formě udržuje dodnes. Během 19. století se některé ze zahrad měnily v duchu anglického krajinářského parku.

Zahrada Kinských Autor: © Dana Kaiserová 7/2025

Komplex je tvořen následujícími zahradami a sady: Zahrada Kinských, která patří mezi významná evropská krajinářská díla. Veřejnosti je v současné době přístupná bez omezení a je využívána ke krátkodobé rekreaci a procházkám s výhledy na jihovýchodní části Prahy. Velká strahovská zahrada, jejíž pozemky patřily od raného středověku řádu a klášteru. Zahrada měla vždy užitkový charakter, dnes se omezuje na ovocný sad a plochy lesnatého charakteru. Lobkovická zahrada je pozůstatkem palácové barokní zahrady italského typu, která byla později upravována v anglický park. Seminářská zahrada se rozkládá na východním svahu Petřína, severně od lanové dráhy, tuto část pokrývaly ve středověku vinice, v 17. století pozemky získal a jako užitkovou zahradu využíval řád bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. Vinná réva se zde pěstovala do roku 1793, kdy zahradu převzal arcibiskupský seminář, podle něhož byla Karmelitánská zahrada přejmenována na Seminářskou. V jednom z rondelů se nachází kaple sv. Ludvíka, která byla údajně svého času observatoří. Petřínské sady se rozkládají na části náhorní plošiny Petřína v prostoru kolem rozhledny. Nachází se zde kostel sv. Vavřince, kaple Božího hrobu, kaple Kalvárie, křížová cesta, rozhledna a zrcadlové bludiště. K rozsáhlejším úpravám došlo v roce 1836. Zásadní změnu původní kompozice parku vyvolalo umístění rozhledny při příležitosti konání Jubilejní zemské výstavy v roce 1891. Růžový sad leží na vrcholu Petřína, vymezují jej obvodové zdi barokního opevnění města, které bylo vybudováno v 17.–18. století, a Hladová zeď. Bylo zde založeno rozárium a trvalková zahrada.  Sad Nebozízek je veřejný městský park, který  leží mezi lanovou dráhou na Petřín a Hladovou zdí. Většinu území dnešní zahrady pokrývaly ve středověku vinice, od konce 16. století byly vinice postupně přeměňovány na ovocné sady. Začátkem 19. století zde byla zprovozněna restaurace. V 1. polovině 19. století byly ovocné sady částečně zahradně upraveny a zpřístupněny veřejnosti. V sadu Nebozízek je umístěno několik plastik a soch významných českých osobností - např. K. H. Máchy. Ve spodní části sadu, na místě zbořených kasáren, byl založen Jiřinkový sad. 

Růžový sad

Růže v Růžovém sadu na vrcholu Petřína v Praze jsou vysázeny na třech pravidelných plochách, a to jako elipsa, kruh a rozevřený vějíř. Osázená plocha činí zhruba 6 hektarů. Je zde vysázeno na 7 800 exemplářů růží. Na první pohled mezi si návštěvník jistě povšimne pnoucích růží u bílých konstrukcí. Sad je situován do původně vojenského pozemku mezi Hladovou zdí a barokním opevněním ze 17. a 18. století. Po roce 1932 byl pozemek postupně přetvářen na zahradu. Úpravy byly dokončeny v roce 1938. V letech 1992 až 1994 prošlo rozárium velkou rekonstrukcí.

Rozárium Autor: © Dana Kaiserová 7/2025

Růžová zahrada je rozdělena do tří částí. První z nich zahrnuje samotné rozárium, druhou část nalezneme mezi stanicí lanovky a hlavní cestou k rozhledně, odtud navazuje třetí část s dětským hřištěm a místem určeným pro piknik. Růžový sad je volně přístupný během celého roku. Kousek od něj se nachází také trvalková zahrada zvaná Květnice.
 
Chcete-li vidět růže v plném květu, vydejte se za nimi zhruba v půli června. Mezi zdejší zajímavosti patří růže vyšlechtěná v roce 1936 Janem Böhmem. Jmenuje se Rosa „Generál Štefánik“ a roste  jen pár kroků od Štefánikovy sochy u hvězdárny.

Památné stromy 

Aby byl strom památným, musí být zajímavý svou výškou, stářím či polohou. Na petřínském vrchu se takové nacházejí tři. Jsou jimi platan javorolistý v Zahradě Kinských, javor babyka v Seminářské zahradě a javor ztepilý ve Strahovské zahradě. První jmenovaný, platan javorolistý byl památným stromem vyhlášen v roce 1998. Jeho výška je 28 metrů. Platan byl v Zahradě Kinských vysazen ve 30. letech 19. století. Tento platan je jedním z největších stromů na celém Petříně, vzhledem k tomu, že stojí hned u vstupu do zahrady, je hojně obdivován návštěvníky. Tato dřevina u nás není původní. Strom je křížencem platanu západního, který pochází ze Severní Ameriky a platanu východního, který je původem z Asie a Balkánu. V roce 1928 byla před tento strom umístěna socha s názvem Čtrnáctiletá od sochaře Karla Dvořáka. Později došlo k jejímu poškození a následně byla ukradena. Její příběh má šťastný konec - sochu poznal zákazník starožitnictví, do něhož byla prodána. Díky tomu byla socha zachráněna pro veřejnost. V současné době je v depozitáři Muzea hlavního města Prahy. Plány jsou takové, že má dojít k vytvoření kopie sochy a jejímu umístění před platan.

Javor babyka je strom s kulatou korunou a pětilaločnatými listy. Jeho dřevo je oblíbené tesaři a řezbáři pro svou tvrdost a elasticitu. Roste v Seminářské zahradě pod restaurací. Památným byl vyhlášen v roce 2009. Je vysoký zhruba 24 metrů s obvodem kmene 278 centimetrů. Třetím památným stromem je jasan ztepilý. Jeho typickým znakem jsou dlouhé listy s 9-13 zubatými protáhlými lístky.

Platan javorolistý Autor: © Dana Kaiserová 7/2025

Na Petříně najdeme i porosty s přirozeným charakterem lesa a rysy kyselé doubravy a dubohabřiny. Porůstají území přírodní památky Petřínské skalky. Hlavní druhy zastoupené v porostu představují dub letní a zimní, buky a habr obecný. Některé cesty jsou lemovány alejemi jírovce maďalu, roste tu též lípa srdčitá či javor mléč. Zdejší mělké půdy zapříčiňují prosychání stromů. Je proto nutné provádět pravidelné bezpečnostní řezy a kácení. Velkou část petřínské zeleně tvoří ovocné sady, zejména s jabloněmi, hrušněmi a slivoněmi švestkami, které rostou v zahradě Seminářské, Lobkovické a Strahovské.

V horní části Petřína roste hojně typická rostlina lesního porostu - břečťan popínavý. Pokrývá jak rozsáhlé plochy svahů, tak se také pne po kmenech stromů či zdech. Hluboce kořenící břečťan se krátkými kořínky přichycuje na kmeni. Není parazit, ale na Petříně bylo zjištěno, že starší kmínky břečťanu škrtí dřeviny, čímž jim zamezují v růstu. To je důvodem, že kmínky musí být těsně před zemí prořezávány. Půdy Petřína jsou obecně pestré, až na úpatní partie, kde najdeme převážně mělké, kamenité až písčité půdy vzniklé zvětráváním pískovců. Půdy skalnatých částí nejsou vyvinuté. 

Národopisné muzeum Národního muzea

Národopisné muzeum je jednou ze součástí Národního muzea. Je zaměřeno na tradiční lidovou kulturu Čech, Moravy a Slezska. Jeho sídlem je od roku 1903 budova letohrádku Kinských, nazývaná také Musaion. Klasicistní Letohrádek Kinských je umístěn na úbočí bývalých vinic vrchu Petřína v Kinského zahradě. Muzeum nabízí výstavy představující unikáty lidové kultury českých zemí i Evropy, vystoupení folklorních souborů, kurzy tradičních řemesel, lidových tanců či výtvarné dílny.

V roce 1895 se v Praze konala Národopisná výstava českoslovanská. Její zásluhou bylo rozhodnuto o založení Národopisného muzea českoslovanského. Po ukončení výstavy byly některé exponáty odkoupeny a umístěny do paláce v Praze v ulici Na Příkopě, jehož majitelem byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, který prostory poskytl novému muzeu bezplatně na dobu 10 let. Na konci 19. století přestala rodina Kinských svou letní smíchovskou rezidenci využívat. Město Praha ji od původních majitelů odkoupilo. Zahrada byla zpřístupněna veřejnosti, došlo k úpravě prostor letohrádku a v roce 1903 tu bylo muzeum otevřeno. Vůdčí osobností muzea se tehdy stal archeolog Lubor Niederle. Národopisné muzeum se v roce 1922 stalo součástí Národního muzea, do něhož bylo začleněno jako národopisné oddělení. V roce 1964 bylo sídlo národopisného muzea vyhlášeno národní kulturní památkou. Sbírky zůstaly v letohrádku až do roku 1986, kdy musel být z důvodu havarijního stavu uzavřen a vyklizen. Po roce 1989 zůstal objekt majetkem hlavního města Prahy, na rekonstrukci budovy, jejíž trámy a krovy napadla dřevomorka, interiéry byly poškozeny plísní, do základů budovy pronikla spodní voda, ale chyběly potřebné finanční prostředky.

Národopisné muzeum Autor: © Dana Kaiserová 7/2025

V roce 1999 byl letohrádek opět převeden do správy Národního muzea a v roce 2003 byla zahájena celková rekonstrukce stavby, která trvala do roku 2005. V souvislosti s novým otevřením dostal letohrádek i nový název Musaion (podle řeckého Museion – chrám múz). Nová národopisná expozice získala ocenění České národopisné společnosti za rok 2005 a v roce 2007 byla nominována na cenu Evropské muzeum roku.

Použité zdroje: