Putování po stopách praturů, divokých koní a zaniklé obce

Východištěm tohoto výletu je nádraží Milovice, v jehož těsném sousedství je také parkoviště (50.2296058N, 14.8822103E). Milovice jsou konečnou zastávkou na trati 032 z Prahy a mají s Prahou přímé spojení. Na tuto trať v Lysé nad Labem navazují tratě 231 do Kolína a 071 do Ústí nad Labem.

V r. 1904 byl v sousedství Milovic zřízen vojenský výcvikový prostor, při čemž byla zlikvidována sousední obec Mladá. V něm se postupně vystřídala vojska Rakouska-Uherska, Československa a nakonec od r. 1968 vojska Sovětského svazu. Bylo zde umístěno velitelství Střední skupiny vojsk, jedna divize pozemní, velení a část divize letecké a další útvary, celkem asi 30 000 vojáků a rodinných příslušníků, kteří zde měli zázemí. Po roce 1989 proběhla jednání, která umožnila jejich odchod. Poslední vojáci Sovětského svazu opustili zemi v červnu 1991. Po odchodu vojsk začal být vojenský prostor přestavován pro potřeby civilního obyvatelstva a velké množství nově uvolněných bytů ve městě zapříčinil desetinásobný nárůst civilního obyvatelstva. V roce 1991 byl Milovicím, které mají asi 14 000 obyvatel, udělen status města a vojenský újezd byl zrušen.

Od nádraží se vydáme k severu kolem zmíněného parkoviště Nádražní ulicí, která záhy vyústí do ulice Ostravské, po níž vedou značky barvy červené a modré. Dáme se po nich vpravo. Obě značky zakrátko přejdou na souběžnou cestu sledující elektrický ohradník. Ten v těchto místech vymezuje jižní hranici  Pastevní rezervace divokých koní a praturů. U cesty potkáme dvě dřevěné vyhlídkové plošiny.

Přírodní rezervace Milovice je nestátní přírodní rezervace, která byla založena v roce 2015 neziskovou organizací Česká krajina, jejímž hlavním cílem je ochrana přírody, krajiny a životního prostředí. Nestátní přírodní rezervace je tvořena dvěma pastvinami, kde se výborně daří třem druhům velkých kopytníků. V lednu 2015 bylo na pastviny převezeno 14 divokých koní plemene exmoorský pony. V říjnu 2015 přibylo do jižní pastviny stádo praturů a v prosinci téhož roku do severní části, která je o několik kilometrů dále, pak stádo u nás vyhynulých zubrů.

Naše značky vedou podél jižní ze dvou pastvin. Za druhou vyhlídkovou plošinou se ohradník i značky otáčejí k severu a brzy dojdeme k třetímu vyhlídkovému místu. Tady se nejedná o vyhlídkovou plošinu, nýbrž o přírodní kopeček v rezervaci, na který je umožněn přístup. Při troše štěstí uvidíme pasoucí se zvířata. 

Exmoorský či keltský pony je plemeno koně domácího, které pochází z anglických hrabství Somerset a Devon, kde dosud divoce žije. Plemeno dostalo jméno podle vysoko položených blat Exmoor v jihozápadní Anglii. Jeho výhodou je, že nepotřebuje lidskou péči a především spásá i agresivní rostliny, kterým se jiná zvířata vyhýbají.

Pratur je vyhynulý zástupce rodu Bos. Jeho potomky jsou domestikované druhy tur domácí a zebu. Jednalo se o mohutné zvíře dosahující kohoutkové výšky ke 2 metrům a hmotnosti 800 až 1000 kg. Býci měli krátkou černou srst s šedivým či nažloutlým pruhem přes celý hřbet, krávy hnědočervenou. Původně byl rozšířen na většině území Evropy a středního Východu. V Česku zmizel na rozhraní raného a vrcholného středověku a ve 13. století přežíval již jen v Polsku, Litvě, Moldavsku, Sedmihradsku a východním Prusku. Nejdéle přežil v Polsku, kde poslední kus uhynul roku 1627. Příčinou vymření pratura byl lov ze strany lidí.

Od roku 2008 se zpětného šlechtění ujala jedna nizozemská organizace. Pracovala s přibližně 30 plemeny skotu z celé Evropy, do projektu jich zařadila šest. Předpokládá se, že v roce 2025 by měla být vyšlechtěna zvířata, která by byla jak vzhledem, tak i chováním stejná jako původní pratur. V říjnu roku 2015 bylo malé stádo zpětně šlechtěného pratura vypuštěno do rezervace v Milovicích.

Asi po 700 m od poslední vyhlídky obě značky uhnou od ohradníku vpravo a vedou k turistickému rozcestí Pod Kateřinou. Tady je nutno se rozhodnout. Zájemci o vojenskou historii, kterým nebude vadit prodloužení trasy o 5 km, se vydají vpravo po červené značce. Po 2,5 km po ní dojdou k rozcestníku a vojenskému objektu, nazvanému podle sousední lokality Mordové rokle (50.26000275N, 14.9151011E).

V lese se tu nachází tajný podzemní objekt V-521, zvaný Mordové rokle. Jeho výstavba byla zahájena v roce 1983 a dokončena byla v roce 1987. Objekt měl sloužit jako kombinované velitelské stanoviště pro sovětské letectvo Střední skupiny vojsk, ale zároveň i pro protivzdušnou obranu. V současné době spravuje tento areál Klub přátel historických vojenských jednotek Třebestovice jako skanzen, který příležitostně zpřístupňuje veřejnosti. Kolem též vede naučná stezka stejného názvu. V sousedství najdeme ještě bunkr VI./136/B a turistické odpočívadlo.

Po prohlídce je nutno se vrátit k rozcestí Pod Kateřinou, odkud výlet pokračuje po modré značce. Ta se brzy vrátí na silničku, kterou jsme dříve křížili. Přijdeme na místo s odpočívadlem označované Přístřešek Pozorovatelna, kde zleva přijde naučná stezka stejného jména.

Naučná stezka Pozorovatelna vznikla v roce 2007 a vede po malé části bývalého vojenského prostoru. Na pěti zastaveních informuje o unikátních, pro Polabí netypických, lesních a lesostepních biotopech, které byly v oblasti zachovány díky její izolovanosti od okolí. Naučná stezka bohužel není v terénu vůbec značena, jsou tu pouze informační tabule.

Tuto odbočku proto snadno oželíme a budeme pokračovat silničkou dále po modré. Po 700 m dojdeme k místu, kde je po levé straně tabule, upozorňující na místo, kde stával kostel v zaniklé obci Mladá. To však nebylo v místě tabule. Musíme ze silnice odbočit vlevo pěšinou do lesního porostu. Po 50 m najdeme místo, kde stojí výklenková kaplička. Právě ta upomíná na místo zbořeného kostela sv. Kateřiny a vedle stojící kříž pak na někdejší vesnický hřbitov. Je tu také odpočívadlo (50.2569233N, 14.8880067E).

Po návratu na modrou značku po ní pokračujeme už jenom asi 200 m a narazíme na upozornění, že tu začíná naučná stezka Památky zaniklé obce Mladá. Jdeme-li kousek po ní vpravo, objevíme v lese malý rybníček, u nějž kupodivu stojí knihobudka (50.2580781N, 14.8888461E). Po prohlídce tohoto malého pozůstatku někdejší obce se po modré budeme vracet zpět, avšak v místě, kde značka uhýbá ze silnice vlevo, ji opustíme a pokračujeme bez značení silničkou až k místu, kde po pravé straně uvidíme roh ohradníku rezervace.

Opustíme silnici a dáme se vpravo pěšinou, která sleduje ohradník na severní hranici pastevní rezervace. Ten budeme sledovat více než 2 km. Zatímco vlevo zůstane ohrazená pastvina, vpravo je území, kde můžeme vidět v terénu trénovat motokrosaře nebo nadšence s nákladními auty, tahači nebo dokonce s tanky.

V místě, kde se ohradník prudce stočí vlevo zpět k jihu, vyjdeme podle něj na silničku, zvanou Jiřická ulice. Po ní vpravo zakrátko dojdeme na křižovatku, na které pokračujeme přímo. Projdeme asi půlkilometrovým lesním úsekem, z něhož vyjdeme na příčnou Lesní ulici a dáme se po ní vlevo. Sledujeme po ní okraj lesa a pak procházíme zástavbou až na konec, kde Lesní ulice ústí do ulice Armádní. Tady už jsme v místech, kde je možnost občerstvení. Jedno z nich se nachází přímo u křižovatky. Jmenuje se Zahrádka na kopečku. Od této restaurace se vydáme po chodníčku souběžném s Armádní ulicí směrem do centra. Brzy se k nám z lesa přidá červená, po níž dojdeme na milovické náměstí 30. června. Tam u rozcestníku vyměníme značku za modrou, podejdeme železniční trať a vlevo Nádražní ulicí dojdeme zpět k nádraží, odkud jsme vyšli.

Asi 150 m od nádraží dále po modré značce stojí novogotický kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, který byl postaven v letech 1906-1907 jako náhrada za zbořený barokní kostel v Mladé. Na novou stavbu bylo přeneseno jeho patrocinium a byla sem přemístěna i část barokního zařízení. Kostel je filiálním ve farnosti Lysá nad Labem a konají se v něm pravidelné bohoslužby.

Délka tohoto výletu představuje 12 km, s odbočkou na Mordové rokle 17 km.

 

Použité zdroje: