Čertova kazatelna na brdském Olympu poskytuje nádherný výhled

Hor, vrchů a kopců nazývaných Plešivec je u nás celá řada. Svůj název dostávaly buď podle vzhledu, protože byly na vrcholu pleché čili holé a bezlesé, nebo častěji podle tvaru, neboť byly ploché, protáhlé a zaoblené bez výraznějšího vrcholu. Mezi ty druhé patří i ten, na který se v tomto výletu vydáme. Leží ve vrchovině zvané Brdy, přesně tam, kde hlubokým údolím říčky Litavky končí jejich východní pásmo táhnoucí se od Prahy a nazývané Hřebeny. Je označován jako „brdský Olymp“. Autorem té přezdívky je již zapomenutý spisovatel Karel Sezima (1876-1949), rodák z nedalekých Hořovic.

Plešivec je zvláštní vrch. Je to totiž samotář. Nestojí hezky ukázněně v řadě jako ostatní vrcholy Hřebenů, ale vzpurně rovnou kolmo k nim. Jeho poloha a také nadmořská výška 654 m způsobují, že je mimořádně nápadný a zdaleka viditelný. Jeho západní skalnatá stráň prudce spadá do údolí Litavky, která si právě mezi ním a jeho o sto metrů nižším bratříčkem na druhém břehu prorazila cestu k severu Jakubským údolím do rovinatějšího kraje u Berouna. Ten bratříček se jmenuje Ostrý, ačkoli jeho vrchol žádnou ostrostí zrovna nevyniká. Zato na něm byla ve středověku tvrz a v jeho útrobách se kutala železná ruda.

Výhodné polohy Plešivce si povšimli již naši dávní předkové a na jeho vrcholu si vybudovali v pozdní době bronzové hradiště, rozlohou téměř 57 hektarů jedno z největších v Čechách a ohrazené dosud patrnými valy v délce tří kilometrů. Asi 3000 let staré hradiště se v 19. století stalo předmětem zájmu archeologů, protože se zde nacházelo množství bronzových ozdob, zbraní a jejich úlomků. Většina jich však byla nenávratně zničena, protože nálezci je prodávali různým sběratelům nebo vesnickému kováři, který je používal ke zušlechťování železa.

Dříve než vstoupíme do brdských lesů, musíme ještě vědět, že přicházíme do hájemství lesního ducha Fabiána, který podobně jako krkonošský Krakonoš ochraňuje svoje vrchy a lesy. Stará pověst vypráví o rytíři Fabiánovi, který sídlil na hradě na brdském vrchu zvaném Baba. Ten vystupuje z pásma Hřebenů do výše 615 m n. m. jižně od blízkých Hostomic a dnes je na mapách označován jako Velká Baba. Fabián si na své sídlo přivedl mladou ženu, ale brzy po svatbě se v lesích pod hradem usadila zlá čarodějka, bývalá Fabiánova milenka, a zosnovala pomstu. Jedné bouřlivé noci za pomoci pekelných sil způsobila, že hrad na Babě se všemi obyvateli zmizel, Fabiánova žena se proměnila v bylinu zeměžluč a sám Fabián se stal duchem zakletým do okolních lesů. Čarodějka chtěla, aby se stal duchem zlým, který by každému škodil, ale síla jejích kouzel nestačila překonat Fabiánovo dobré srdce a tak i jako duch zůstal dobrákem, který lidi jen někdy poškádlí. Často ho však přepadají chvíle stesku a tehdy se z lesa ozývá jeho táhlé houkání. Mezi lidem je proto též nazýván Hejkal a podle svého sídla ještě Babí Jan. Na Fabiánovy stopy narazíme i na Plešivci.

Teď už víme dost, abychom se na brdský vrchol mohli vydat. Za východiště zvolíme obec Lhotku, která leží na severním úbočí Plešivce nad Lochovicemi. Na návsi sice najdeme turistické rozcestí Lhotka, ale motoristé mohou ještě pokračovat vzhůru po modré značce ulicí Ke Hřišti. Na konci zástavby je skutečně areál hřiště a nad ním malé parkoviště (49.8302433N, 13.9936817E). To bude východištěm tohoto výletu. Hned nad ním vstoupíme do lesa, ale brzy se nám vlevo otevře daleký výhled na pásmo Hřebenů. Zvolna stoupáme a značka nás brzy dovede na romantické místo. V jámě někdejšího lomu se tu ukrývá jezírko. Jsme u rozcestníku Smaragdové jezírko.

Jezírko vzniklo v dávno opuštěném hlubokém lomu, jehož dno již v 19. století zatopil silný pramen. Ten však postupem doby značně zeslábl. Jezírko bylo označováno Plešivecké, ale později dostalo ještě druhé jméno, říká se mu totiž Smaragdové. Při vhodných světelných podmínkách má totiž jeho hladina skutečně smaragdovou barvu.

Na rozcestí nad jezírkem vyměníme barvu značky za zelenou. Vystoupáme po ní k lesní silničce, po níž se dáme krátce vlevo, ale brzy z ní opět odbočíme vpravo na kamenitou cestu. Tady nás čeká asi nejobtížnější úsek cesty, prudké stoupání a vodou rozrytá stezka s kamením. Ten úsek ale není příliš dlouhý a brzy dojdeme k další lesní silničce, po níž se zprava připojí žlutá značka. Jsme na rozcestí Nad jezírkem. Silničku překřížíme a několik kroků jde žlutá s námi. Nesmíme však přehlédnout, že naše zelená ihned odbočuje na mnohem méně výraznou cestu vpravo. Tady už je stoupání příjemnější, není tak prudké a cesta je většinou travnatá.

Nad pasekou nás upoutá na okraji lesa nápadný, ale nevysoký kamenný val, který nám kříží cestu. Je to zbytek vnitřní hradby prehistorického plešiveckého hradiště. Původní val byl několik metrů vysoký a byly do něj zapuštěny palisády, tedy kmeny usazené těsně vedle sebe a nahoře zašpičatělé. Za tři tisíce let však z valu zbyly jen hromádky kamení, kterých bychom si nevšimli, kdyby se netáhly na obě strany od cesty. Jen těžko jsme si mohli všimnout nepatrných zbytků valu vnějšího opevnění, kterým jsme procházeli v místě, kde jsme křížili modrou značku. Teď však již přicházíme na místo, kde končí stoupání a říká se mu příznačně Na Rovině. Les se před námi rozestupuje a přicházíme na skalní terasu, z níž se otevírá nádherný výhled k západu, kde leží střední Brdy. Je tu odpočívadlo se schránkou pro vrcholovou knížku a také turistické rozcestí Plešivec, na něž přichází zprava ještě červená značka. Nejvyšší bod Plešivce (654 m n. m.) však zůstane nenápadně v lese vpravo od cesty, po níž jsme přišli.

Skalní terasa, pod níž se kdysi rozkládal lom Velká skála, se nazývá Čertova kazatelna a je opředena řadou pověstí. Kdysi tu prý stávalo výstavné město, které čert svými kouzly proměnil ve skály a suť, a vždy o půlnoci odtud přelétává rarach s ohnivým jazykem a ohromnýma očima na protější vrch Ostrý, přitom na temném nebi zanechává čáru z jisker. Ale ve dne je odtud andělsky krásný výhled. Přestože není kruhový, přitahuje v létě i v zimě řadu návštěvníků. Uchvátil i proslulého francouzského badatele Joachima Barranda, který několikrát zavítal do jineckého údolí Litavky, aby tu hledal prvohorní trilobity. Výhled ho zaujal tak, že si ho nakreslil do svých poznámek. Pod námi se k jihu táhne údolí Litavky, v němž pod Plešivcem leží městys Jince, a západním směrem vidíme téměř celé střední Brdy, které tvořily do konce roku 2015 nepřístupný vojenský újezd se střelnicí. Nyní se na tomto území rozkládá Chráněná krajinná oblast Brdy a nepřístupné zůstávají jen některé její části, zejména výcvikový prostor dělostřelců přiléhající k Jincím. Severozápadně za Ostrým ukrývá lesnaté návrší město Hořovice, v pozadí můžeme zahlédnout lesk střechy zbirožského zámku a obzor uzavírá výrazný hřeben Radče s věží televizního vysílače.

Po červené značce k severu bychom po půlce kilometru došli k nejvyšší poloze hradištních valů poblíž skaliska U pyramidy. Tady se nachází malá plošina uzavřená valem a skalami. Patrně to bývala akropole hradiště, ale lidově je to místo nazýváno Fabiánova zahrada. Pověst říká, že právě tady Fabián pěstuje kouzelné léčivé byliny, jimiž pomáhá chudým. Byliny jsou však pro oči obyčejného smrtelníka neviditelné a tak stejně nic neuvidíme. Jiná pověst vypráví, že v třeskuté zimě tu Fabián rozdělává oheň, k němuž se přichází ohřát lesní zvěř ze širokého okolí.

My však stojíme na krásném místě u Čertovy kazatelny, z něhož budeme pokračovat k jihu stezkou, po níž jde společně červená se zelenou. Klesáme lesem a stezka posléze vyústí na lesní silnici zvanou Eliščina cesta. Tomuto místu se říká Stará vrata, protože tady býval hlavní vstup s bránou do prehistorického hradiště. Krátce nato přicházíme k turistickému rozcestí Plešivec-sedlo, kde nás zelená opustí vpravo, zatímco my budeme ještě pokračovat dále po červené Eliščinou cestou, ale jen k nejbližšímu rozcestí Nad Klínkem. Tady jsme na křižovatce, na níž odbočuje vlevo modře značená vrstevnicová lesní cesta. Odbočíme po ní a již asi po 300 metrech nás turistické rozcestí Plešivecký viklan posílá krátkou odbočkou vlevo do lesa. Najdeme tu skutečně asi dva metry vysoký a tři metry dlouhý křemenný balvan, zřejmě pro jistotu opatřený nápisem.

On to dnes ve skutečnosti již pravý viklan není, protože se s ním nedá kolébat. Ale ještě ke konci 19. století to viklan byl a pohyboval se na dvou přirozených čepech. Staří pamětníci však vyprávěli, že do kamene jednou při bouři udeřil blesk a jeden z čepů se odlomil. Plešivec tak přišel o přírodní kuriozitu. V lese kolem viklanu nás však upoutá jiná zajímavost, desítky kamenných pyramidek vytvořených návštěvníky tohoto pozoruhodného místa a nenáviděných ochránci přírody.

Od viklanu se vrátíme na základní modrou trasu a pohodlná cesta nás vede dále k turistickému rozcestí Nad Bezdědičkami. Na tomto rozcestí naši cestu křižuje žlutá, ale my se nadále držíme modré. Jdeme po východním úbočí Plešivce, které je významnou pramennou oblastí, takže můžeme pozorovat řadu pramenů i studánek. Pohodlně pokračujeme po vrstevnici a po obou stranách cesty se začnou objevovat tabulky upozorňující na území vodních zdrojů.

Už asi po stovce metrů uvidíme přímo u cesty Křížový pramen, který je od roku 2001 kryt stříškou. Pramen je v péči jednoho turistického oddílu, je však velmi slabý. O 200 metrů dále se ještě jednou setkáme se jménem dobrého lesního ducha Fabiána. Studánka pod stromy krytá plechovou stříškou je totiž nazývána Fabiánův pramen. Dobrá voda je vyvedena do trubky, u níž je zavěšen hrníček, aby se případný poutník mohl osvěžit. V poslední době však mívá studánka málo vody nebo může být zakalená. Přičítá se to možnému poškození prameniště těžkou technikou během lesních prací.

Asi o 300 metrů dále po modré značce můžeme vpravo pod cestou vidět další pramen. Je rovněž kryt stříškou a nazývá se pramen Dvou bratří. Voda tu vytéká z trubky. Ze všech pramenů při cestě je asi nejsilnější a má nejčistší vodu. Za tímto pramenem modrá pokračuje ještě chvíli po široké cestě, aby znenadání odbočila vpravo na vyšlapanou stezku do lesa. Jen několik kroků za touto odbočkou uvidíme vpravo asi 20 metrů od cesty Natálčinu studánku se stříškou z roku 2022. Pramen pojmenovaný podle pověsti o víle z nedalekého jezírka je však také velmi slabý a voda bývá zakalená.

Modrá značka poté sestoupí o něco níže a stáčí se vlevo. Náhle zjišťujeme, že přicházíme z druhé strany na známé místo. Před námi se objeví Smaragdové jezírko s turistickým rozcestím. Modrá nás odtud povede zpět cestou, po níž jsme výlet zahájili. Zbývá nám poslední kilometr a zanedlouho staneme opět u parkoviště na okraji Lhotky.

Středně náročná trasa tohoto výletu měří 8 km.

 

Použité zdroje: