Romantická silueta hradu Choustník se tyčí na kopci nedaleko Tábora od 13. století. Bývalo to sídlo pevné a mocné, což lze pozorovat do dnešních dnů, byť se jedná o zříceninu. Roku 1322 hrad získal výměnou od potomků zakladatele Beneše z Choustníka Petr I. z Rožmberka. Tento šlechtic je dobrým příkladem toho, že úsloví „kam vítr, tam plášť“, platilo v politické kultuře již ve středověku. Celý život zastával vysoké královské úřady. Sehrál nejednu roli ve vysoké diplomacii. A přitom se mu obdivuhodně dařilo stát za všech okolností na té straně, která měla ve sporu převahu.
Wikipedia
Žil ve 14. století, kdy v českých zemích rozhořel spor mezi tamní šlechtou a králem Janem Lucemburským. Petr stál nejprve v řadách protikrálovské opozice vedené Jindřichem z Lipé. Dokonce byl i zasnoubený s jeho dcerou. Když ale Jindřicha zatkli, prozíravý Rožmberk zasnoubení zrušil. Pak opatrně přispěchal ke králi a složil mu slib věrnosti. Vše stvrdil ještě sňatkem s Violou Těšínskou, vdovou po Václavovi III.. Ke svatbě došlo zřejmě z popudu královny Elišky Přemyslovny, která byla Václavovou mladší sestrou.
Mezi dvaasedmdesáti jmény české historie
K dalšímu zvratu došlo roku 1316 po propuštění pána z Lipé. Petr I. z Rožmberka s ním znovu navázal přátelské vztahy, i když přitom na čas přišel o úřad nejvyššího komorníka. Viola ani ne rok po svatbě zemřela a po Rožmberkově boku ji nahradila Kateřina pravděpodobně z rodu Vartenberků. Na stranu krále se Petr I. z Rožmberka vrátil v roce 1325. V úřadu nejvyššího komorníka setrval až do své smrti roku 1347.
Je dlužno podotknout, že ne všichni historici hodnotí Petrovo politické kličkování vyloženě negativně. Bývá chválen za to, že jako jeden z mála šlechticů své doby stavěl prospěch království nad svůj vlastní. Kromě diplomatického umu vynikal v oblasti financí. Významně rozšířil rodová panství. Rožmberkům v jeho době patřil kromě Choustníku ještě Zvíkov, Helfenburk nebo Kamýk. Zasloužil se o vybudování kaple svatého Jiří v Českém Krumlově a také minoritský klášter a špitál svatého Jošta v témže městě. Jeho jméno je zlatým písmen napsáno pod okny Národního muzea v Praze vedle dalších jedenasedmdesáti významných osobností české historie.
