Procházka zimním Štramberkem protáhne tělo a pohladí duši
25. únor 2021 | Tereza Marková 8.6 min | Výlety
Štramberk je v mnoha ohledech jedinečné město. Jeho mohutná kamenná věž, vyhlížející už pěkných pár století daleko do kraje, má dar vábení. Nelze ji jenom tak uniknout. Jakmile jednou její volání vyslyšíte, lapne vás a už nepustí. Propadnete kouzlu tohoto města, jemuž se ne nadarmo říká Moravský Betlém.
Štramberk, láska na celý život
Ani nevím, kolikrát jsem toto místo už navštívila. Pocházím z tohoto kraje, a i když jsem před mnoha lety vyměnila severní Moravu za jižní, láska k ní mě nikdy neopustila. Do zdejších krajů mě to táhne znovu a znovu, Štramberk nevyjímaje. A nejsem sama. Toto město každoročně navštíví kolem 60 tisíc turistů. Pokud jste tady ještě nebyli, určitě to napravte. Tady na vás dýchnou staré časy, kouzlo pohádek a lidových příběhů.
Štramberská Trúba
Štramberk leží v Moravskoslezském kraji, nedaleko Kopřivnice a žije v něm necelých 3500 obyvatel. Štramberská Trúba, jak se říká oné kamenné věži, má válcovitý tvar a kdysi bývala součástí dnes již zaniklého hradu, o jehož vzniku se toho mnoho neví. Jedno je však jisté. Historici tvrdí, že původní hrad žádnou věž neměl. Kde se tedy vzala a jak je možné, že stojí dodnes, když z hradu zbyly jen trosky?
Legenda o třech bratřích a třech hradech
Zeptáte-li se místních lidí na vznik věže, většina vám řekne stejný příběh, který jim v dětství vykládali jejich rodiče a prarodiče. Legendu o třech bratřích a třech hradech. Vraťte se tedy na chvíli do dětských let a přečtěte si povídání o tom, jak štramberský hrad ke své věži přišel.
Bylo – nebylo, dávno tomu, žili v tomto kraji tři bratři – tři majitelé beskydských hradů. První z nich žil na hradě Hukvaldy, druhý na hradě Starý Jičín a nejmladší z nich žil právě zde, na hradě Štramberku. Dva starší bratři se rádi chlubili tím, že když ráno pohlédnou z věží svých sídel, mají celé panství na dohled a dokonce vidí i jeden k druhému. Nejmladšího bratra, jehož hrad žádnou věž neměl, tato skutečnost velmi trápila a tajně snil o věži, kterou by mu oba bratři záviděli. Jednoho dne se rozhodl, že svůj sen promění ve skutečnost a se svým nápadem se ihned pochlubil svým sourozencům: „Můj hrad bude mít úplně jinou věž, než jsou ty vaše. Nebude nikde začínat a nikde nebude končit.“ Ještě to ani pořádně nedořekl a oba starší bratři se mu vysmáli. Jenže on už byl pevně rozhodnutý a brzy se pustil do díla. Nechal z lomového kamene postavit věž vysokou 40 metrů, širokou bezmála 10 metrů. Byla to věž bytelná, venkovní půdorys byl ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku, vnitřní čtvercový. U základny bylo zdivo široké 3,5 metru, ve výšce 24 metrů mělo ještě pořád úctyhodný 1,7 metru tloušťky a čtvercový profil se změnil na kulatý. Středem věže, do níž se vcházelo po dřevěném mostě z druhého patra hradu, vedlo temné schodiště prosvětlené malými štěrbinovými střílnami. Nahoře pak byla okna větší a dalo se zde vystoupit na metr široký dřevěný ochoz. Těsně pod střechou se nacházela čtyři velká jednoduchá okna a nad nimi už jen vysoká střecha kuželovitého tvaru. Sen hradního pána o nejkrásnější vyhlídce byl splněn. Lidé této stavbě začali říkat Štramberská Trúba, anebo taky - Kulatina.
Za trochu námahy to stojí….
Až budete ve Štramberku, určitě si nenechejte ujít možnost navštívit rozhlednu, na níž si kdysi nejmladší z bratrů tolik zakládal. Stačí mít štěstí na počasí, překonat 165 schodů a úžasem se vám až zatají dech. Nejen, že pod sebou uvidíte celé městečko, jehož starobylé domečky vám budou připomínat domečky pro trpaslíky, ale pohádkovou atmosféru doladí okouzlující pohled do dálky na pohoří Javorníků, Beskyd i na jejich nejvyšší horu, Radhošť.
Rozhledna letos oslaví 118. narozeniny
Vzhled této rozhledny už dávno není původní. Současná podoba byla věži dána až roku 1903, kdy se o to zasadil rodák ze Štramberku, místní lékař a starosta v jednom, MUDr. Adolf Hrstka. Věž byla zrekonstruována, nově zastřešena a upravena jako rozhledna. Toho roku, přesně 1. června, byla slavnostně otevřena a k tomuto účelu slouží dodnes.
Vládcové na Štramberku
Už jsem se zmínila o tom, že i vznik štramberského hradu je obestřen tajemstvím. Jeho zrod se datuje někdy k roku 1200 a podle nejnovějších poznatků, jsou za jeho stavitelé označována olomoucká přemyslovská knížata – rod Benešoviců. Hrad, jenž vyrostl na kopci zvaném Zámecký, neměl štěstí na své majitele, ačkoliv to mnohdy byla velmi zvučná jména. No, posuďte sami, svého času hrad vlastnil například český král Jan Lucemburský, po něm pak markrabě Karel, později zvaný Karel IV. nebo třeba významný rod Pánů z Kravařů. Bohužel, zřejmě časté střídání majitelů se podepsalo na tom, že pouhá čtyři století po svém vzniku, začal hrad chátrat a rozpadat se. Dnes už jsou z něj doslova jen trosky.
Procházka podhradím
Při návštěvě tohoto města se připravte na fyzicky poměrně náročnou, ale duši těšící procházku. Doporučuji si projít všechny starobylé uličky, budete z nich nadšeni. My jsme zastavili na parkovišti na okraji Štramberku a zamířili jsme do kopcovitého terénu směrem k historické části. Procházeli jsme úzkými, různě se klikatícími uličkami lemovanými dřevěnými roubenkami a kamennými domečky, jež si dodnes zachovávají půvab starých časů. Kopec nabíral na síle, a jak jsme se blížili k náměstí, skladba domů se měnila. Na náměstí na nás čekala podívaná na 22 nádherných měšťanských barokních domů a jim vévodící barokní kostel sv. Jana Nepomuckého.
Ve městě i jeho okolí najdete spoustu dalších zajímavostí, které stojí za zhlédnutí. Mohou to být i zdánlivé „drobnosti“, jako například staré rumpálové studny, pavlačové domy, vzácné sedlové střechy či terasovitě řešená stavení. Objevíte zde muzeum slavného malíře pravěku Zdeňka Buriana, solné jeskyně, pivní koupele, muzeum starých tisků a lidové keramiky, anebo třeba naučné stezky. Jednou z nich je Cestička zamilovaných s dřevěnou zvoničkou s úžasným nápisem: „Kdo na mě zazvoní, bude žít až do smrti“.
Víte, co je Šípecká čelist?
Mezi významné památky tohoto kraje patří Národní sad na hoře Kotouči s jeskyní Šipkou. V této jeskyni v roce 1880 našel archeolog, profesor Karel Jaroslav Maška čelist neandrtálského dítěte ve věku 8 - 10 let, jež se stala světovým unikátem. Dostala pojmenování Šípecká čelist a její stáří bylo odhadnuto na 50 000 let! Celá staletá ležela uvnitř jeskyně, uschovaná v popelu bývalého ohniště, 1,4 metru pod povrchem. Tato jeskyně je nejstarším lidským obydlím objeveným na území Česka a od roku 1960 i Národní přírodní památkou. Kromě vzácné čelisti zde byly nalezeny i pozůstatky kostí dravých zvířat tehdejší doby, jako např. jeskynních medvědů, lvů, hyen, nosorožce, mamuta a dalších. Smutnou skutečností je, že ačkoliv v jeskyni přečkaly tyto vzácné artefakty desítky tisíc let, pouhých 65 let po svém objevení byly navždy zničeny. V době 2. světové války byly uschovány na zámku Mikulov, kde za podivných okolností v dubnu 1945 uhořely.
Pokud by se vám nechtělo šlapat na horu Kotouč, navštivte štramberské muzeum archeologie, které nese stejné jméno jako jeskyně. A nejen to – celé muzeum je dokonalou replikou skutečné jeskyně Šipka, včetně světelných i zvukových efektů a plane v něm dokonce i oheň. Originál čelisti už tam sice nenajdete, ale za to tam objevíte třeba 200 milionů let staré nálezy z pravěkého oceánu, ale také mnoho dalších historických zajímavostí. Muzeum se nachází v Zauliční ulici hned pod náměstím, v současné době je však zavřené.
A nakonec ještě jedna pohádka….
Na co ale určitě nesmíte zapomenout, jsou Štramberké uši. Pokud jste ještě o Štramberských uších neslyšeli, tak jen ve stručnosti napíšu, oč jde. Je to zvláštně kořeněná perníková placka zatočená do tvaru ucha. Ptáte se, proč zrovna do tvaru ucha? Vše vzniklo na základě legendy staré více než 700 let.
Bylo to v dobách tatarských nájezdů na Moravu, kdy si stovky těchto vojáků rozložili svůj tábor i nedaleko Štramberku. Bylo to doba zlá, neměli soucit s nikým a s ničím. Plenili vesnice, zapalovali chalupy a lidem na znamení svého vítězství usekávali uši. Místní lidé se jich báli, a tak se opevnili na vrchu hory Kotouč. Ale Tataři už kuli plány, jak na ně zaútočí a pobijí je. Noc před tím se strhla bouřka. Silná a děsivá. Místní lidé rychle prokopali na vrchu hráz, a valící se voda z hor spláchla všechny Tatary do jednoho. Druhý den tam po nich zbyly jen pytle s nasolenýma ušima, které nemilosrdní Tataři utínali nevinným křesťanům a jako důkaz své síly je posílali svému chánovi.
No a od té doby se ve Štramberku pečou uši snad v každém druhém domě. Dalo by se říct, že kolik je pekařských domů, tolik je i receptů na ně. Tak nezapomeňte ochutnat, nejlepší jsou ještě teplé. A pro jistotu si nakupte i nějaké do zásoby.
Jsou totiž silně návykové!
Galerie
