Za výhledy do okolí české hranice – Hvozd neboli Hochwald

Nevysoké Lužické hory tvořily odedávna historickou hranici mezi Čechami a Horní Lužicí, která byla v letech 1329-1635 součástí zemí Koruny české. Poté však zástavou splynula s kurfiřtstvím saským a součástí Saska je dosud. Název Lužické hory se však pro pohoří používá jen z české strany. Na opačné straně hranice je používán název Zittauer Gebirge, česky hory Žitavské.

Zatímco nejvyšší hora Luž neboli Lausche dominuje západní části pohoří, hora Hvozd, která jako pátý nejvyšší vrchol je o 44 metrů nižší, zaujímá jeho střed. Hvozd či německy Hochwald má zvláštní tvar. Tvoří jej totiž dva vrcholy, které spojuje v severojižním směru 400 metrů dlouhý znělcový hřbet. K Čechám tak patří jen malá část hory, protože hraniční čára prochází jižním, vyšším vrcholem (749 m n. m.). Celý spojovací hřbet a severní vrchol jsou tedy na území Saska.

Hlavní jižní vrchol Hvozdu tvoří výrazná skála, nazývaná dříve Ilmenstein nebo Kreuzstein, protože již v roce 1786 na ní stál velký dřevěný kříž. Označoval místo, kde se setkávaly hranice tří panství: Gabel (Jablonné v Podještědí), Reichstadt (Zákupy) a Zittau (Žitava). Dnes těmito místy prochází česko-německá státní hranice. V roce 1787 nechal k tomuto vrcholu jeden z žitavských radních vybudovat ze saské strany 84 kamenných schodů, jejichž část se dodnes používá. Severní vrchol (743 m n. m.) leží čistě na německém území a v 19. století byl označován jako Glamscherstein nebo Johannisstein.

V roce 1853 byl na vrcholu Hvozdu zřízen první dřevěný hostinec. Zasloužil se o to Johann Gotthelf Marx z Oybinu, ale zajímavé je, že stavba vznikla na české, přesněji na tehdy rakouské straně jižního vrcholu. Tento hostinec byl v provozu až do srpna 1877, kdy zcela vyhořel. Majitel se však nevzdal a již v létě příštího roku tu stál nový hostinec, tentokrát hrázděný, k němuž přibyl i sál. V roce 1879 tu žitavský přírodovědný spolek Globus postavil ještě 10 metrů vysokou vyhlídkovou věž. Dřevěná rozhledna, která stála přímo na rakousko-saské hranici, byla pojmenována Carola-Turm (Karolínina věž) na počest manželky tehdejšího saského panovníka. Návštěvnost vrcholu Hvozdu poté stále vzrůstala a hostinský Marx proto v letech 1889-1890 v sousedství české chaty, avšak na saském území, vybudoval druhou restauraci, která poskytovala navíc také ubytování.

Dřevěná vyhlídková věž v drsném podnebí vrcholu hory rychle chátrala a spolek Globus se proto rozhodl, že ji nahradí kamennou stavbou. Na jižním vrcholu však pro ni již nebylo potřebné místo a proto bylo pro novou věž zvoleno umístění na severním vrcholu, kde byla do té doby jen vyhlídková terasa. V roce 1891 byla dřevěná zchátralá věž zbořena a v květnu 1892 byl položen základní kámen nové rozhledny. Stavělo se velmi rychle, takže za pouhé čtyři měsíce již mohla být 25 metrů vysoká kamenná věž vysvěcena a otevřena pro veřejnost. Pod rozhlednou byl postaven domek pro prodej vstupenek, který byl později přestavěn a rozšířen na restauraci, nyní zvanou Turmbaude.

Zajímavé je, že rozhledna na Hochwaldu je téměř totožná s věží na Jedlové v Čechách, podobají se tvarem, výškou i použitým materiálem. Dokonce i otevřeny byly ve stejný den, avšak ta na Jedlové o rok dříve.

Když hostinský Marx v roce 1895 zemřel, rozhodli se dědicové obě chaty prodat městu Žitava. Již v roce 1898 obě chaty provozoval nový nájemce Julius Schade-Wilhelmi. V chatě na české straně však bylo k dostání jen víno a káva, zatímco v té saské se podávala i teplá jídla a točilo se pivo.

Chata na saské straně v dubnu 1937 vyhořela, avšak již v červnu příštího roku tu stála nová, která pod názvem Hochwaldbaude je v provozu dodnes. Restaurace na české straně nebyla po 2. světové válce využívána a z československé strany nebyl zřejmě o její provoz zájem. Když ji v lednu 1946 postihl menší požár, bylo rozhodnuto o její likvidaci a kolem roku 1950 byla skutečně zbořena. Na jejích zbytcích je nyní pouze vyhlídkové místo. Podobnou historii ostatně známe z vrcholu Luže.

Stavby na německé straně sloužily i po válce turistům, v čase Německé demokratické republiky však nebyly příliš udržovány. Zejména Hochwaldbaude byla roku 1987 již tak zchátralá, že musela být uzavřena, protože hrozilo její zřícení. V letech 1987-1991 došlo k celkové rekonstrukci a tak mohl být její provoz obnoven. Zajímavostí je, že její jihovýchodní nároží je doslova přilepeno k hraničnímu kameni. Hraniční čára pak prochází přilehlou vyhlídkovou terasou, uprostřed níž byl v roce 2000 vztyčen nový dřevěný kříž. Slavnostně vysvěcen byl o Velikonocích roku 2001. Kříž nese nápis „Einer trage des Anderen Last“ a na opačné straně jeho českou verzi „Jeden druhého břemena neste“. Nachází se na saské straně jen několik kroků od hraničního kamene.

Také rozhledna na severním vrcholu prošla opravami. V roce 1970 proběhla oprava kamenného pláště a během let 1991-1992 byla vyměněna okna, dveře a točité schodiště. Vstup na rozhlednu je v současné době možný po zakoupení žetonu v hodnotě 2 €.

Rozhledna umožňuje uchvacující kruhový výhled do širokého okolí. Na severu jsou Žitavské hory se známým letoviskem Oybin a zříceninou hradu a kláštera. Za ním se do dáli táhne zvlněná krajina Horní Lužice s městem Žitavou. Na východní straně vidíme na českém území kopce v okolí Popovy skály u Hrádku nad Nisou, dále táhlý Ještědský hřbet se stříbrně zářícím hyperboloidem televizního vysílače na vrcholu, na obzoru pak za dobré viditelnosti Jizerské hory a Krkonoše. Na jihu leží rozlehlá krajina Českolipska, které dominuje Jezevčí vrch a výrazné kupy Tlustce a Ralska. V pozadí pak vystupují Trosky, Bezděz, Říp, Vlhošť a Ronov. Na jihozápadě se rozkládá České středohoří s nejvyšší horou Milešovkou, výrazným Sedlem u Úštěku a Bukovou horou, kterou označuje štíhlá věž televizního vysílače. K západu vidíme Lužické hory s dominantami Klíče, Pěnkavčího vrchu a Luže. Za nimi v Českosaském Švýcarsku vyniká homole Růžovského vrchu a Děčínský Sněžník, na obzoru je možno spatřit i hřeben Krušných hor.

Krásný výhled poskytuje i terasa u Hochwaldbaude na jižním vrcholu Hvozdu. Z ní je vidět především na českou stranu Lužických hor a dále na Ještědský hřbet, Ralskou pahorkatinu a v dáli na kopce Kokořínska, Českého středohoří, Jizerských hor, případně i Krkonoš.

Přístup na vrchol Hvozdu z české strany je možný jen po turisticky značených cestách. Vede sem červená značka z obce Krompach (2,5 km). Asi nejčastěji je využívána zeleně značená trasa z parkoviště zvaného Babiččin odpočinek na silnici z Heřmanic v Podještědí do Krompachu. Tato cesta je dlouhá 1,8 km. V obou případech jde o převýšení o více než 250 metrů.

Podstatně jednodušší je přístup z německé, tedy saské strany. Výstup z osady Hain, která je součástí obce Oybin, je dlouhý jen 1,5 km, avšak z této osady vede k oběma vrcholům silnice, takže jsou snadno dostupné i pro motoristy. U Hochwaldbaude i Turmbaude jsou zřízena malá parkoviště. K rozhledně je možné dojet dokonce autobusovou linkou.

Výhled z rozhledny na Hochwaldu patří rozhodně k nejkrásnějším v celé oblasti Lužických hor.

 

 

Použité zdroje: