Levínský kocour, talisman nebo naopak zazděný dáběl

Levín je malá obec nácházející se mezi Litoměřicemi a Českou lípou.
Ostrohu nad městečkem dnes vévodí zvonice z roku 1699, která byla postavena asi z pozůstatků Levínského hradu, který měl patřičně veliký výhled do širokého okolí a je dobře viditelný i od Úštěka. Hrad strážil jednu z důležitých obchodních cest z Čech do Lužice. Nedaleko se nacházelo i staroslovanské hradiště. Zdejší jistě víc jak 600letá hrnčířská tradice je známa v celé Evropě jako tzv. „Levínské hrnce“. Jedná se o typickou červenou keramiku tzv. Červené zboží.

Naležiště zdejší kvalitní hlíny, rozvíjelo řemeslo známé z Mostecka, Ústecka a Českolipska. V Levíně byl úředně doložen cech hrnčířů již roku 1402 a při archeologických průzkumech bylo nalezeno středověké střepiště o dvou vrstvách, gotické a renesanční, obsahující též zlomky kachlů a kachlových kádlubů.

Ale odkud se u jižního oltáře pozdně barokního kruhového kostela Povýšení sv. Kříže, který je na náměstí, ocitl zachovalý klenební svorník z doby po roce 1260 známý jako Levínský kocour? Kruhový svorník stropní klenby zobrazuje zvíře podobné kočce či lvu se stylizovanými písmeny.

Mnoho záhadologů v něm vidí ďábla a ledaccos. Spekuluje o umístění u oltáře a odkud se vlastně v barokní stavbě vzal. Je to talisman nebo naopak zazděný dáběl?

S největší pravděpodobností svorník vznikl v době, kdy Levínu vládl Beneš Okrouhlý z rodu Michaloviců, kteří měli ve znaku lvici. Kamennou lví hlavu najdeme i na bráně původního hřbitova.
Nápis, který s jistotou ještě nikdo nepřečetl, jak praví záhadmilovné zdroje, je cyrilský nápis „Kristus vítěz“ a reliéf lva ve skoku jako symbol Ježíše Krista, biblického lva z kmene Judova.

Kostel byl zasvěcen Povýšení svatého Kříže a v tento svátek se o nešporách čte: „Vicit leo de tribu Juda, radix David.“

Nebo je to, jak je psáno ve studii pana Milana Farského, typografická úprava slova Plotzkaberg, jež by se dal přeložit z němčiny jako hřmící/bouchající/kladivový/kovářský kopec. Uvádí se že svorník mohl vzniknout po roce 1290 tedy v období sňatku Kunhuty (sestry českého krále Václava II.) s Boleslavem II. Mazovským, knížetem Plockým.

Krásný kostel Povýšení sv. Kříže z roku 1788 podle návrhu T. Grubera. Tedy není prvním a jediným kostelem v obci. Samotní badatelé se nemohou zcela shodnout, jestli v Levíně na ostrohu byl královský strážní hrad bez kaple nebo jen šlechtický s vlastní kaplí odkud by mohl svorník být. Ve zvonici, která mohla být postavena na základech hradu, jsou patrné zbytky gotického zdiva a archeologický průzkum z roku 1980 odhalil na ostrohu základy zdiva, které by mohly být presbytářem (závěrem) původního kostela.

Ale byl tam hrad? To je taky těžká otázka, protože ho vlastně žádný písemný pramen přímo nezmiňuje. Je naznačováno, že to mohlo být první opevněné sídlo rodu Michaloviců. A že byl pobořen při bitvě o nedaleký Žižkův hrad Kalich v roce 1422. Osídlení zde bylo poprvé uváděno 1186. V jiných pramenech je Levín zmíněný až roku 1352 jako sídlo farnosti. V roce 1369 je zanesen v papežském archivu a zdejší farář odváděl 12 grošů papežského desátku. Takže kostel a fara tu jistě stály. O hradu však žádná zmíňka. Ale kde byl kocour? V r. 1878 zkoumal prof. Krause trosky hradu a nalezl ještě pískovcové části gotických oken, klenebních žeber, několik zbraní a dvě lebky.

Cestou z náměstí od současného kostela Povýšení sv. Kříže ke zvonici na ostrohu původního hradu míjíme krásná veliká vrata se lvem ve štítu.

Za vraty je vidět tzv. rekreační objekt. Až při pohledu od hradu se nám vyjevila celá krása místa, kde mohl být Levínský románský kostel. Onen rekreační objekt stojí pravděpodobně na zdivu půdorysu původního středověkého kostela, který byl kvůli značné zchátralosti v roce 1780 zbořen a nahradil ho nový kostel stejného zasvěcení na náměstí. Celý pozemek je obehnán hřbitovní zdí a u ní z několika kamenů poskládaný krbík. Ideální místo pro chatičku. Není asi pravděpodobné, že bychom se kdy pod chatičku dostali k základům kostela. Ale alespoň pohled na protější kopec se současným hřbitovem obce, ve mně ředí pocity z rekreační chatičky na bývalém hřbitově.

Místo hradu zvonice, místo kostela chatička. Ale i přesto všechno je to krásný městys se spoustou krásných zachovalých lidových staveb. Mnoho jich najdeme i ve vzdálenějším okolí, kde se již zřítil kostel v Mukařově, kde je na spadnutí kostel sv. Havla v Bílém Kostelci. Tyto kostely nepobořily války, o to se postarala až nedávná minulost.

Snad dosud udržované hroby pomůžou posvátná místa pobořených kostelů nevymazat z map změnou územního plánu.

 

 

 

Použité zdroje: