Za výhledy do okolí české hranice – Poledník

Šumava je jedním z nejstarších pohoří Evropy. Tvoří ji horniny předprvohorního až prvohorního původu jako žuly, ruly, svory nebo vápence. Táhne se od nejjižnějšího bodu Čech u Vyššího Brodu severozápadním směrem až k Všerubskému průsmyku. Šumavský hřeben odtud tvoří historickou hranici nejprve s Rakouskem. Od Trojmezí mezi vrcholy Plechého (1378 m) a Trojmezné (1362 m) pokračuje hranice s Německem (Freistaat Bayern). Prochází tudy zároveň i hlavní rozvodí mezi Severním a Černým mořem.

Prvním historicky doloženým názvem Šumavy je keltské označení Gabreta, které uvádí ve svých mapách řecký starověký geograf, matematik a astronom Klaudios Ptolemaios ve 2. století n. l. Český název Šumava je doložen od roku 1565 a údajně pochází od praslovanského slova „šuma“, které označovalo hustý les neboli hvozd. V 17. století již toto české označení používali Bohuslav Balbín nebo Pavel Stránský ze Zhoře. Na druhé straně hranice je pro pohoří používáno označení Böhmerwald, což platí zejména pro Rakousko. Na německé straně se používá spíše označení Bayerischer Wald.

Nejcennější území Šumavy chrání Národní park Šumava, který byl vyhlášen v roce 1991. Svou rozlohou 685 km² je největším českým národním parkem. Chráněné území zahrnuje pohoří Šumava podél česko-německé státní hranice. Hlavním předmětem ochrany jsou mimo horských smrčin a pralesních porostů nejvýznamnější slatě, rašeliniště slatě, rašeliniště a karová jezera. Šumavský národní park je na české straně obklopen územím Chráněné krajinné oblasti Šumava, za státní hranicí na něj navazuje německý Nationalpark Bayerischer Wald (Národní park Bavorský les), který byl vyhlášen již v roce 1970 a má rozlohu 24 945 ha. Společně s Národním parkem Šumava tvoří jeden z největších bilaterálních národních parků Střední Evropy.

V centrální části Šumavy se nachází vrchol s oblým protáhlým hřbetem, který se nachází vzdušnou čarou jen asi 1,5 km od německé hranice. Hora, která dosahuje nadmořské výšky 1315 m, se nazývá Poledník (něm. Mittagsberg) nebo též Polední hora. Podle legendy toto označení dostala díky dřevařům z Prášil, protože právě, když stálo slunce nad jejím temenem, nadešel pro ně čas oběda.

Právě hora Poledník se svým okolím byla po 2. světové válce po 20 let pro veřejnost přísně zapovězeným územím. Z rozhodnutí Komunistické strany Československa zde byl umístěn strategicky důležitý vojenský objekt protivzdušné obrany s moderním odposlouchávacím zařízením. Vše bylo vybudováno koncem 60. let minulého století. Poledník byl poté dokonale střežen a utajován. Byla znepřístupněna i místa, odkud bylo možno vrchol zahlédnout a pro jistotu nebyl uváděn ani na většině map. Byl hlídán, obehnán ostnatým drátem a minovým polem. Vstup byl povolen pouze s propustkami do hraničního pásma. Objekt byl navíc chráněn letkou vrtulníků ze základny na nedalekém Zhůří pod Huťskou horou.

Signálové příjmové podmínky byly na Poledníku vynikající. Vojáci odsud zachytili nejen např. policejní vysílačky z Mnichova, ale i vysílání na moři. Byla například také monitorována letadla nad Německem a částí Švýcarska a Francie. Dopravní obslužnost však byla zejména v zimě velmi problematická. Sněhová vrstva dosahovala mnohdy až dvoumetrové výšky a obsluha zůstávala často i několik týdnů bez zásobování a střídání.

Armáda Poledník opustila v roce 1992 a zanechala za sebou zchátralé objekty. V roce 1997 bylo rozhodnuto o rekonstrukci věže a omezeném zpřístupnění vrcholu. Budovy vojenského komplexu byly sneseny a zachována zůstala pouze věž.

Právě betonová věž byla z rozhodnutí správy Národního parku Šumava, která objekty na Poledníku získala v červnu 1994, upravena podle projektu Ing. arch. Miloslava Hrubce na rozhlednu. K jejímu zpřístupnění turistické veřejnosti došlo 18. července 1998. Přímo pod rozhlednou vyrostl dřevěný přístřešek chránící turisty před sluncem i nepohodou počasí. Přes léto zde navíc začal fungovat kiosek s občerstvením. Na vyhlídkový ochoz rozhledny ve výšce 37 metrů vede 227 schodů. Ve třech obloukových podlažích je umístěna galerie. Poslední fáze výstupu je po žebříku. Za namáhavý výstup návštěvník získá nádherný kruhový rozhled. V srpnu 2009 byla na rozhledně zprovozněna malá fotovoltaická elektrárna, která pokryje spotřebu elektrické energie rozhledny.

Provoz rozhledny zajišťuje Správa národního parku a CHKO Šumava, která v letech 2020 a 2021 nechala provést celkovou rekonstrukci věže zahrnující výstavbu nového informačního střediska v dolní části věže, opravu schodiště, oken, opláštění a střešní vyhlídky. Ke vstupu do věže a pod vyhlídkovým ochozem byly osazeny turnikety regulující počet osob uvnitř rozhledny a na jejím vrcholku, kde nesmí být více než 10 osob současně. Rozhledna se poté opětovně otevřela pro návštěvníky Šumavy v říjnu 2021. Je však přístupná jen od května do října.

Z rozhledny na Poledníku je vidět celou centrální část Šumavy i Bavorského lesa. Na první pohled je však nejdříve zřejmé, jak vrchol a jeho lesy poznamenal orkán Kyrill z roku 2007 a přemnožený lýkožrout smrkový známý jako kůrovec. Ze známějších českých šumavských vrcholů lze vidět v blízkosti Huťskou horu (1187 m) nebo Oblík (1225 m), dále třeba Svatobor (845 m) nad Sušicí nebo Javorník (1066 m), na jehož vrcholu je Klostermannova rozhledna, v dobách Protektorátu Böhmen und Mähren nejvýše položená rozhledna na jeho území. Na německé straně je hned za hranicí Luzný (Lusen), vysoký 1373 m a výhledu dominuje dvojvrchol Roklanu, Grosser Rachel (1453 m) a západnější Kleiner Rachel (1399 m). Je-li mimořádně dobrá viditelnost, lze spatřit i hřebeny Alp vzdálené přes 180 km.

Poledník je velmi odlehlý vrchol. Je dostupný jen pro pěší, příp. pro cyklisty. Nejčastěji vyhledávaným východištěm je obec Prášily (něm. Stubenbach), odkud vede k rozhledně červeně značená cesta kolem Prášilského jezera (9 km).

Prášilské jezero (něm. Stubenbachersee) je karové ledovcové jezero, jedno z pěti na českém území. Leží v nadmořské výšce 1080 m. Má rozlohu 3,7 ha a je hluboké maximálně 15 m. Nachází se v ledovcovém karu a je hrazeno 9 m vysokým valem ze žulových balvanů a dvěma staršími morénovými valy. Na hrázi se nachází kamenný pomník studenta O. Kareise, který se tu utopil v roce 1927. Jezero leží pod severním svahem Poledníku.

O něco kratší je varianta, která vychází z parkoviště vzdáleného asi 1 km východně od Prášil. Odtud vede žlutá značka a zároveň cyklotrasa. Společně přejdou na zelenou a na rozcestí Liščí díry se spojí s červenou od Prášilského jezera.

Z Prášil vede na Poledník ještě další červeně značená cesta přes Frantův most, kde přejde na zelenou (8 km). Zeleně značená pohraniční trasa je však přístupná jen od července do září z důvodu hnízdění tetřeva.

Další pěší přístupové turistické stezky na Poledník vedou ze Srní (8,2 km), Modravy (12 km) nebo až ze Železné Rudy-Alžbětína (22 km). Pro motoristy jsou výhodná ještě další parkoviště u silnice z Prášil do Srní, a to Velký Bor (8 km) nebo Mechov u Srní (7 km). Protože svahy Poledníku a jeho okolí leží v I. zóně Národního parku Šumava, platí na většině tras v území zákaz vstupu mimo značené cesty.

 

 

 

Použité zdroje: