Za výhledy do okolí české hranice – Čerchov a kraj pod ním

Pohoří zvané Český les navazuje u Všerubského průsmyku na Šumavu a dál lemuje severozápadním směrem česko-německou hranici v délce asi 80 km až k Chebské pánvi, kde z Německa do Čech přitéká řeka Odrava, německy zvaná Wondreb. Ta na českém území napájí vodní nádrž Jesenice a poté ústí zprava do Ohře.

Český les na Šumavu navazuje a je jí také podobný. Jeho vrcholky jsou však průměrně o 300 až 500 metrů nižší. Jihovýchodní část Českého lesa tvoří podcelek, zvaný Čerchovský les. Právě v této části se nalézají jediné dva vrcholy, které převyšují tisícimetrovou hranici a oba jsou na české straně. Je to známý Čerchov, německy označovaný Schwarzkopf (1042 m n. m.), a sousední zalesněný a tudíž turisticky nepříliš zajímavý vrch nazývaný Na skalce (1008 m n. m.). Na české straně však leží jen menší část pohoří. Ta větší je v Bavorsku, kde se nazývá Oberpfälzer Wald, tedy Hornofalcký les.

Pro Český les jsou typické ploché hřbety a široká mělká údolí s občasně vystupujícími suky a hřbety poznamenanými zvětráváním a erozí. Pohoří je tvořeno převážně rulami, méně se tu vyskytují granity. Východní svahy jsou z důvodu výskytu zlomových linií příkřejší.

Na české straně byla v roce 2005 zřízena Chráněná krajinná oblast Český les, kromě níž je tu ještě několik menších chráněných území. Lesní porosty zaujímající většinu plochy jsou tvořeny převážně smrkovými monokulturami, původní jedlobučiny se dochovaly pouze výjimečně. Na německé straně se nacházejí dva národní parky, zvané Naturpark Oberpfälzer Wald a Naturpark Nördlicher Oberpfälzer Wald.

Plány na vybudování vyhlídkové stavby na Čerchově se datují do 19. století. Byly zájmem členů domažlického odboru Klubu českých turistů stejně jako německého turistického spolku. Nicméně majitel zdejšího panství hrabě Stadion upřednostnil české turisty a dokonce jim za účelem stavby vyhlídkové věže daroval dřevo. Plán rozhledny zhotovil tesař Jakub Zelenka, který se ujal i samotné realizace. Dne 15. července 1894 pak mohli první turisté vystoupat na dřevěnou třípatrovou rozhlednu o výšce 17 metrů.

O tři roky později získal vrchol další stavbu, když zde byla otevřena turistická chata nazvaná Pasovského chýše. Jméno získala po tehdejším předsedovi Klubu českých turistů arch. Vratislavu Pasovském (1854-1924), který obtížně přístupný Čerchov navštívil v roce 1893 a výrazně se zasazoval o výstavbu rozhledny.

Nová dřevěná věž, ačkoli byla v roce 1898 zesílena a později prodělala řadu oprav, během nichž byla dokonce ukotvena silnými dráty, dlouho nevydržela a následkem drsného horského klimatu zchátrala tak, že musela být v roce 1904 stržena.

Již od roku 1900 však existoval plán na zděnou rozhlednu, který vypracoval právě architekt Pasovský. Podle něj byla náhradou vystavěna 25 m vysoká kamenná věž s dřevěným zaskleným ochozem a nazvána Kurzova na počest jednoho ze zakladatelů Klubu českých turistů PhDr. Viléma Kurze (1847-1902), českého spisovatele a politika, který se však jejího otevření nedožil. Dne 23. května 1904 byl položen základní kámen nové rozhledny a ještě téhož roku byla dokončena. Její slavnostní otevření proběhlo  16. července 1905. Velkou zásluhu na její výstavbě věže měli jednatel odboru Klubu českých turistů Max Duffek a pokladník Miroslav Sekera. Stavba byla totiž financována ze sbírek, které byly prováděny již od roku 1902 zásluhou těchto dvou funkcionářů. U příležitosti slavnostního otevření a předání rozhledny veřejnosti byla na rozhledně odhalena pamětní deska PhDr. Vilému Kurzovi. V roce 1938 přibyla na věž druhá pamětní deska připomínající Josefa Pavlištu, člena finanční stráže, zastřeleného na Čerchově německou armádou v září téhož roku.

V roce 1927 na vrcholu přibyla další turistická chata, protože Pasovského chýše již kapacitně nepostačovala. V roce 1936 se pak dočkala přestavby i rozhledna, a to podle návrhu Karla Schöpfera za finanční podpory města Domažlice a ústředí Klubu českých turistů. O dva roky později již byl areál na Čerchově zabrán německou armádou, v poválečných letech pak československou. V roce 1950 zde ministerstvo vnitra zřídilo výcvikové středisko Sboru národní bezpečnosti, což byl tehdejší název policie. Protože vrchol Čerchova se nachází jen 1,5 km vzdušnou čarou od německé hranice, ocitl se v nepřístupném pohraničním pásmu a přístup na něj byl zakázán. Rozhledna získala v 70. letech nevzhlednou nástavbu, obě chaty byly zbourány a nedaleko vyrostly utajované armádní budovy s betonovou radarovou věží.

Po roce 1989 sice došlo ke zpřístupnění Čerchova, ale rozhledna zůstala uzavřena. Až v roce 1999 byla vrácena zpět Klubu českých turistů, který okamžitě začal s její celkovou opravou. Pro veřejnost byla znovu slavnostně otevřena 1. července 2000.

V letech 2005-2021 byly postupně na vrcholu zdemolovány vojenské objekty. Celkem bylo zbouráno 10 budov. Kromě věže tu zůstaly jen dvě bývalé armádní budovy, pro něž se po přestavbě našlo nové využití. Od roku 2011 jsou průběžně prováděny i udržovací práce na rozhledně, která je v průběhu turistické sezóny ve stanovených hodinách přístupná veřejnosti. Kamenná věž o výšce přes 19 metrů má vyhlídkovou plošinu, na kterou vede 129 schodů. Poskytuje daleký výhled na Babylon, Domažlice, Plzeň a Přimdu, celou západní část Šumavy s Velkým Javorem, dále  Český les, Slavkovský les, vzdálené Krušné a Doupovské hory nebo Brdy. Za dobré viditelnosti lze na německé straně vidět i vrcholky Alp. V sousedství rozhledny je od roku 2004 malé občerstvení, které prodává i vstupenky.

Nejsnadnější přístup na vrchol Čerchova je od Capartic, kde je na silnici II/189 odstavné parkoviště. Po červené a později modré značce zbývá po vojenské a lesní silničce dojít 4,5 km. Od roku 2011 je přístup ještě snadnější, protože v turistické sezóně až na vrchol zajíždí několikrát denně pravidelná autobusová linka, která má nástupní místa na českém území v Domažlicích, Klenčí pod Čerchovem nebo Caparticích, v Německu pak v obcích Furth im Wald a Waldmünchen.

Cestou z Čerchova se musíme zastavit ještě na jednom zajímavém místě. To se nachází na východním okraji Capartic při silnici II/189 směrem do Klenčí pod Čerchovem. Jmenuje se příznačně Výhledy, i když výhled tu je jen do českého vnitrozemí. Bylo to oblíbené místo českého katolického kněze, básníka a ve své době velmi oblíbeného spisovatele Jindřicha Šimona Baara. Důkazem jeho obliby je skutečnost, že mu byl na tomto místě v roce 1933 postaven 12 m vysoký pomník s bronzovou sochou od Ladislava Šalouna, autora pověstného pomníku Mistra Jana Husa na pražském Staroměstském náměstí. Brzy však přišla zlá doba. Němečtí nacisté zničili podstavec pomníku, vlastní Šalounovu sochu však Češi stačili ukrýt v areálu domažlického muzea, takže přežila dobu okupace. V roce 1947 byl pomník znovu odhalen. Na podstavci pod sochou můžeme číst vlastní Baarova slova, kterými vyjádřil svou lásku a obdiv k rodnému kraji: „Pane Bože! Všecky struny v srdci mém již popraskaly. Jedna jediná mi zbyla. Miluješ-li mě, dej, abych směl na ní zahrát píseň o lásce k této tvrdé kamenité zemi.“

Baarův pomník nyní doplňují malé novější pomníčky. Jeden připomíná americké vojáky, kteří položili životy při osvobozování Chodska v dubnu 1945, druhý pak tragickou smrt pěti rudoarmějců převážených z německého koncentračního tábora a pohřbených v Klenčí.

Pohled z Výhledů od Baarových časů příliš nezměnil, jen vidíme krajinu o století mladší. Pod námi leží celé Chodsko: vrch Hrádek s Kozinovou sochou nad Újezdem, Domažlice, Trhanov, Chodov a Pec pod Čerchovem, v dáli nad Kdyní vrchy Netřeb, Koráb a Rýzmberk a také šumavské vrcholy s Jezvincem, Ostrým a Velkým Javorem. Ostatně znázornění celého výhledu s popisem najdeme také na informační tabuli.

Rodák z Klenčí pod Čerchovem a milovník tohoto kraje Jindřich Šimon Baar (1869-1925) zemřel v pouhých 56 letech právě před sto lety. Jeho hrob na klenečském hřbitově Na Soutkách se nachází hned u vstupu. Podle vlastního Baarova přání však není opatřen žádným jménem. Místo něho tu můžeme číst jeho verše:

„Čtenáři!
Též tvá cesta k hrobu běží,
tož se netaž, kdo zde leží,
které bylo naše jméno,
jaká práce – žití, věno.
I své kvítí i své hloží
odnesli jsme na soud Boží,
pokoj máme v tomto hrobě,
Bůh ho jednou dej i Tobě.
Pane, smiluj se nad námi!“

 

 

Použité zdroje: