Za výhledy do okolí české hranice – Špičák a Ostrý neboli Osser

Královský hvozd je pohoří, které tvoří severozápadní výběžek Železnorudské hornatiny a nejzápadnější část Šumavy. Jedná se o výrazný horský hřbet na česko-bavorských hranicích zvedající se nad údolím Úhlavy, které jej na východě odděluje od Pancířského hřbetu. Nachází se severozápadně od Železné Rudy již mimo území Národního parku Šumava, avšak celé leží v Chráněné krajinné oblasti Šumava.

V historickém smyslu představoval Královský hvozd daleko širší správní celek a svébytné pohraniční území, sahající od Svaté Kateřiny až po okolí Stodůlek a Stach. Od časů vlády krále Přemysla  Otakara II. byl součástí Českého království a významnější kolonizační vlnou prošel v 16. století. Celou oblast obývali tzv. Králováci, strážci hranic vybavení zvláštními pravomocemi.

Nejvyšším vrcholem Královského hvozdu je Jezerní hora (1344 m n. m.), jejíž oblast je nepřístupná, neboť se nachází v národní přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezero a k tomuto vrcholu nevedou žádné značené cesty. Jezerní hora (něm. Seewand) je zároveň významným evropským rozvodím.  Voda z Černého jezera, které leží v jejím severozápadním svahu, odtéká do Úhlavy a dále přes Berounku, Vltavu a Labe do Severního moře. Z Čertova jezera, které leží na jihovýchodním svahu, vytéká Jezerní potok, který se u Železné Rudy vlévá do Řezné (něm. Regen). Ta je levobřežním přítokem Dunaje a její vody proto končí v Černém moři.

Jen 3 km severozápadně od Železné Rudy se tyčí pátý nejvyšší vrchol Královského hvozdu. Je vysoký 1202 m a jmenuje se Špičák (něm. Spitzberg).

Na jihovýchodním svahu Špičáku se v nadmořské výšce 865 až 1200 m rozprostírá lyžařský areál Špičák, který je tvořen celkem 12 sjezdařskými tratěmi různé obtížnosti o celkové délce 8,4 km. Nejdelší z nich je dlouhá 1,8 km. Unikátní je nejprudší česká sjezdovka „Šance“ se sklonem 45° ve střední části. Sjezdovky jsou obsluhovány šesti talířkovými vleky a čtyřmi dětskými vleky s nízkým vedením lana. Na vrchol Špičáku vede také čtyřsedačková lanovka z roku 2005. Je v provozu v zimní i letní sezóně.

Jen několik kroků od horní stanice lanovky se nachází od roku 2014 kovová věž rozhledny. První novodobé snahy vybudovat na Špičáku u Železné Rudy turistickou rozhlednu spadají zhruba do roku 2006, kdy se firma Sport Service spol. s r.o., která vlastní špičácký lyžařský areál, rozhodla do konce roku 2008 postavit na 1 202 m vysokém Špičáku turistickou rozhlednu jako součást větší investice do modernizace areálu. Původní předpoklad byl vztyčit na Špičáku dřevěnou rozhlednu o výšce 35 m vzhledově odpovídající rozhledně na Boubíně. Tento záměr však narážel dlouhou dobu na odpor u Správy národního parku a CHKO Šumava, neboť Špičák je v druhé zóně ochrany přírody, kde se bere ohled hlavně na ochranu datlíka tříprstého, tetřívka a tetřeva. Termín zahájení stavby byl několikrát posunut a změn doznal z tohoto důvodu i původní projekt. Došlo ke snížení výšky věže, bylo zamítnuto vybudování toalet, malého občerstvení i letní terasy. Až v roce 2011 se podařilo iniciátorům stavby získat kladný posudek o vlivu na životní prostředí a následně prostřednictvím občanského sdružení Tělovýchovná jednota Sportovní areál Špičák územní rozhodnutí a stavební povolení.

Samotná stavební realizace rozhledny na Špičáku byla zahájena na podzim 2013 a dokončena v červnu 2014 společností Lesní stavby, s.r.o. z Nýrska. Ocelovou konstrukci dodala klatovská firma PROVOS-metalplast s.r.o. Rozhledna dosahuje výšky 26,5 m. Jedná se o ocelovou konstrukci s dřevěným opláštěním o čtvercovém půdorysu 4,6 m. Autory projektu jsou klatovští architekti Ing. Antonín Koldínský a Ing. Marcela Venkrbcová. Většinu nákladů pokryla dotace a zbylou část uhradil majitel rozhledny TJ Sportovní areál Špičák, a to i díky vyhlášené veřejné sbírce formou „prodeje schodů“. Slavnostní otevření rozhledny spojené s otevřením opravené turistické trasy na Čertovo jezero proběhlo v sobotu 26. července 2014 ve spolupráci s Lesy ČR. Provozovatelem rozhledny je Sport Service s r.o.

Rozhledna na Špičáku je po úhradě vstupného přístupná denně, avšak s ohledem na její umístění v chráněné krajinné oblasti jen v období od 15. června do 15. září. Vyhlídková plošina, na kterou vede 135 schodů, umožňuje krásný kruhový výhled, kterému dominuje 5 km vzdálený Velký Javor (Grosser Arber) a před ním ležící Čertovo jezero. Vidět jsou i blízké vrchy Grosser Falkenstein, Ostrý (Osser), Pancíř, Můstek či Prenet, ale západním směrem i vzdálenější Koráb u Kdyně, Rýzmberk a Čerchov. Velmi přehledně je vidět do údolí Úhlavy s vodní nádrží Nýrsko nedaleko stejnojmenného města. Východním směrem se otevírá výhled na Sušicko a dominující vrchy Křemelné, Poledníku a Roklanu. Při výborné dohlednosti je viditelný alpský Dachstein, protože rozhledna je vzdálena od státní hranice vzdušnou čarou jen asi 2,5 km.

Přístup k rozhledně na Špičáku je snadný, protože stojí jen asi 50 metrů od horní stanice lanovky. Motoristé mohou parkovat na označených placených parkovištích skiareálu Špičák nedaleko od dolní stanice lanovky. Pěší turisté mohou na vrchol Špičáku vystoupit od parkovišť nebo blízké železniční zastávky Špičák po modré značce. Trasa je dlouhá jen 2 km, ale převýšení dosahuje téměř 400 metrů.

Vydáme-li se od Špičáku po státní hranici dále k severozápadu, asi po 9 km se ocitneme na dalším turisticky zajímavém místě. Skalnatý vrchol hory Ostrý (něm. Osser) je svou výškou 1293 m třetím nejvyšším bodem Královského hvozdu. Ostrý je vlastně dvojvrchol. Uvedená nadmořská výška patří Velkému Ostrému (něm. Grosser Osser), který leží přímo na státní hranici. Necelý kilometr dále na západ, tedy již na bavorském území, se nachází o něco nižší vrchol Malého Ostrého (Kleiner Osser), ležící v nadmořské výšce 1266 metrů. Charakteristický dvojvrchol vytváří výraznou krajinnou dominantu, které se na české straně lidově říkalo Prsa Matky Boží, jak dokládá ve svých spisech i Jindřich Šimon Baar. Hluboké sedlo mezi oběma vrcholy provází legenda o myslivci, který v těchto místech žil v 17. století a proslul jako zázračný střelec. Ta legenda je považována za jeden z inspiračních zdrojů pro námět světově proslulé opery Čarostřelec, kterou zkomponoval Carl Maria von Weber.

Vrcholem Velkého Ostrého přímo prochází státní hranice s tím, že nejvyšší skála je již na bavorské straně. Nejvyšší bod na českém území leží ve výšce 1280 m n. m. a na české straně také stojí vrcholový kříž.

Ve vysoké poloze na vrcholu Ostrého stával hrad zmiňovaný pod stejným jménem. Strážní hrádek s rozměry cca 30 × 30 metrů tu byl zřejmě postaven na konci 13. století. Jeho existenci dokládá jediný pozůstatek, a to uměle vytesaný příkop ve skále vrcholového hřbetu. Místo hrádku nyní zaujímá horská chata.

Těsně pod vrcholem Velkého Ostrého se od roku 1885 nachází na bavorské straně turistická horská chata zvaná Osserschutzhaus Willmann. Za léta své existence prošla mnoha přestavbami a úpravami, v současnosti je ve vlastnictví Bavorského lesnického spolku z Lamu a stále slouží turistům. Česko-bavorská hranice probíhá právě přes její venkovní terasu, takže návštěvník si může vybrat, zda bude sedět na německé či české straně.

Výstup na vrchol Ostrého z české strany je náročný a umožňují jej turisticky značené trasy. Asi nejvyužívanější je modře značená trasa od turistického parkoviště na jižním okraji malé obce Hamry v údolí řeky Úhlavy, která měří asi 7 km. V celé délce je doprovázena naučnou stezkou. V horní části u turistického rozcestí Stateček se na ni napojuje i Stezka Českem.

Asi o kilometr delší je trasa od nádraží Hamry-Hojsova Stráž, odkud vede žlutá značka, která se později napojuje na dříve zmíněnou modrou. V obou případech je však třeba překonat převýšení 650-700 metrů.

Kruhový rozhled z Velkého Ostrého patří k nejkrásnějším na celé Šumavě. Směrem na sever lze dohlédnout k Čerchovu a Krušným horám a k východu na Špičák, Pancíř, Prenet a údolí Úhlavy. Západně leží na německé straně Horní Falc a údolí Bílé Řezné (Weisser Regen). Pohledu k jihu dominuje nejvyšší hora Šumavy Grosser Arber neboli Velký Javor (1456 m n. m.), vidět je možno také hřeben Hoher Bogen a za dobré viditelnosti i vrcholky Alp.

 

 

Použité zdroje: