Porta Bohemica neboli Brána Čech a hrad Kamýk

V dubnu roku 1859 Bedřich Smetana ovdověl. Život dvaatřicetileté paní Kateřiny nemilosrdně přervala tuberkulóza v Drážďanech během návratu ze Švédska do Prahy. Po desetiletém manželství žila ze čtyř jejich dětí už jen jediná dcerka Žofie. Smetana se 10. července 1860 v Obříství znovu oženil a brzy na to se vydal na krátkou svatební cestu do Českého středohoří. Navštívil velkostatek v Kamýku, který měla v pronájmu rodina jeho druhé, ještě ani ne dvacetileté manželky Bettiny. Hospodařil tu jeho nový švagr dr. Otto Pollak (dnešním pravopisem Polák) a 36letý Smetana byl zdejší bizarní krajinou nadšen. Kamýk s dominantní zříceninou hradu nad statkem si dokonce nakreslil do svého zápisníku.

Na domě č. p. 7 v obci Kamýk asi 5 km severozápadně od Litoměřic, kde Smetana několik dní pobýval, připomíná od r. 1993 jeho pobyt pamětní deska. Naproti němu stojí budova obecního úřadu č. p. 65. Tady na turistickém rozcestí Kamýk-obec (50.5580906N, 14.0779611E) začíná zelená značka, která nás povede v úvodní části cesty, a ve svažité obci tu najdeme i místo k zaparkování.

Zelená klesá po silničce až ke křižovatce se silnicí č. II/261, která po pravém břehu spojuje Litoměřice a Ústí nad Labem. Za křižovatkou vstoupíme na polní cestu a mírně stoupáme k vrchu Strážiště (362 m n. m.), jehož vrchol budeme obcházet zprava. Lesem dojdeme k osamělé, ale udržované barokní kapli Panny Marie z roku 1759, která leží vpravo od cesty. Pak budeme klesat k turistickému rozcestí Kalvárie, kde doprava odbočí žlutá značka k Libochovanům. Naše zelená se tu stáčí vlevo dolů strání, ale my budeme nejdříve pokračovat v přímém směru po trase značené odbočky. Po několika krocích staneme na vrcholu rulového skalního bloku nazývaného Tříkřížový vrch nebo prostě Tři kříže (50.5466461N, 14.0498433E), kde se nachází vlastní Kalvárie. Před námi se otevře krásný daleký výhled, přestože jsme v nadmořské výšce pouhých 239 metrů.

Za své pojmenování vděčí toto místo třem prostým, ale zdaleka viditelným dřevěným křížům. Stojí tu odedávna, jistě od středověku. Potvrzují to zprávy z roku 1587 a kříže tu byly velmi pravděpodobně už dříve. Když je poškodila nepřízeň doby nebo nepohoda, vždycky se našly ochotné ruce, které je obnovily. Naposled byly obnoveny r. 2009 péčí obcí Libochovany a Velké Žernoseky, jejichž katastrální území se tu stýkají. Tu obnovu připomíná kovová deska u paty prostředního kříže. Skála spadající původně až do řečiště byla nepochybně kultovním místem pro sousední pravěké hradiště již v dobách předkřesťanských. Její strmá poloha byla přímo předurčena pro svrhávání pohanských obětí a dodnes je uznávána za místo silně vyzařující pozitivní energii.

Za branami starověkého Jeruzaléma ležel pahorek, který se svým tvarem podobal lebce. Ta podoba mu také dala hebrejské pojmenování – Golgota. Byl to právě ten pahorek, na němž byl podle svědectví evangelií ukřižován Ježíš Kristus. Také tam tehdy stály tři kříže, Ježíšův uprostřed mezi dvěma zločinci odsouzenými ke stejnému trestu. Latinské pojmenování lebky zní „calva“ a tak se z Golgoty stala Kalvárie, ve světě křesťanské kultury symbol lidského utrpení.

To biblické pojmenování dostala i skála, na které stojíme a která prudce spadá do údolí řeky. Labe tu úzkým kaňonem proráží hradbu Českého středohoří a klestí si cestu k Severnímu moři. Tomuto nejužšímu místu se říká Brána Čech, častěji však latinsky Porta Bohemica. Nevysoká skála poskytuje pozoruhodný rozhled. Na východě se tyčí Radobýl nad Litoměřicemi, z polabské roviny vystupuje Říp a také Házmburk s dvojvěžím hradní zříceniny. Na protějším břehu vyhlížejí vyšší kopce, Lovoš, Kubačka s velkým lomem a vpravo Milešovka. Přímo s Kalvárií sousedí na pravém břehu návrší Hrádek, kde bývalo skutečné hradiště v mladší době bronzové, ale i v době keltské a slovanské. Ve stráních vidíme také kamenné tarasy zaniklých vinic.

Od Tří křížů se vrátíme na rozcestí Kalvárie a budeme pokračovat po zelené sestupem do údolí. Když podejdeme železniční trať, vyjdeme na břeh řeky. Značka vede proti toku Labe společně s cyklostezkou Labská, vlevo se tyčí svahy návrší Malá a Velká Vendula s vinicemi, které jsou na českém území sice položeny nejseverněji, ale rodí proslulé žernosecké víno. Když dojdeme k rozcestí Velké Žernoseky-přívoz, jsme v nejnižším bodu cesty. Od Kamýku jsme klesli o 150 m. V sezóně tu jezdí přívoz přes Labe, spojující Velké a Malé Žernoseky. Znovu podejdeme trať a vyjdeme na silnici v obci Velké Žernoseky. Je to silnice, kterou jsme již jednou překřížili, a dáme se po ní vlevo po modré značce kolem kostela.

Velké Žernoseky jsou velmi stará obec, na břehu řeky leží už tisíc let. Je to ves se staletou ovocnářskou a vinařskou tradicí. Víno z jejího okolí je považováno za nejlepší, které se v Čechách rodí. Pod barokním zámkem, který na konci 18. století nahradil starší stavbu zničenou za třicetileté války, jsou v opukových skalách velké vinné sklepy, které pocházejí již ze 13. století. Proto nyní zámek užívá vinařská společnost. Pozdně gotický kostel sv. Mikuláše z roku 1516 má o 200 let starší gotickou věž.

Modrá značka nás povede zpět. Vystoupáme po ní do nedaleké vsi Malíč a za ní vstoupíme na cestu, která vede vzhůru mezi ovocnými sady. Když vyjdeme na silnici, budeme opět na okraji obce Kamýk a brzy dojdeme tam, odkud jsme vyšli, tedy k rozcestí Kamýk-obec.

Zbývá nám však ještě jedno zajímavé místo, které nemůžeme pominout. Je to zřícenina gotického hradu Kamýk, která se tyčí na skále přímo nad námi. Dovede nás k ní modrá značka, po níž stoupáme obcí až k rozcestí Kamýk-zříc. Odtud k vlastní zřícenině vede neznačená odbočka. Zřícenina je volně přístupná po celý rok, ale zejména výstup k nejvyšší skále není příliš bezpečný. Od hradu se však otevírá skvělý výhled.

Hrad Kamýk tvoří výraznou dominantu kraje a zároveň pěkně ilustruje význam staročeského slova. Výraz „kamýk“ označoval skalní suk výrazně vystupující ze zemského povrchu a dosud se s ním můžeme často setkat jako s místním názvem po celém českém území. Hrad Kamýk panoval nad okolní krajinou nejméně od roku 1319. Ačkoli je poměrně vzdálen od řeky, měl podobné poslání jako nedaleký Střekov. Oba hrady měly za úkol – každý na jiném konci Českého středohoří – střežit významnou obchodní cestu podle Labe z Čech do Saska a zajišťovat výběr cla od obchodníků. Roku 1547 byl Kamýk sice ještě rozšířen a opraven, ale kolem roku 1600 již jako nevyhovující opuštěn, protože v podhradí mezitím vyrostla pohodlnější renesanční tvrz jako součást hospodářského dvora. Rozhodující ránu zasadila hradu třicetiletá válka, za vpádu v letech 1631-1632 ho vyrabovala saská vojska a začátkem 19. století zřícenina ještě dokonce dvakrát vyhořela. Dodnes zůstal zachován především zbytek pětiboké věžovité budovy na vrcholu skály, část obvodové hradby, stěna paláce s okenními otvory, příkop a val. Protože hrad leží o 150 m výše než Kalvárie, nabízí velkolepý rozhled do blízkého i vzdáleného okolí.

Když do Kamýku v létě roku 1860 zavítal Bedřich Smetana, renesanční tvrz ještě stála. O tři roky později však jeho švagr pronajatý velkostatek od Jana Adolfa knížete Schwarzenberga koupil, starou tvrz nechal zbořit a na jejím místě do dvou let vyrostl skromný patrový zámeček spíše charakteru vily. Ten má č. p. 1 a stojí v areálu hospodářského dvora dodnes. Je soukromým majetkem a proto není přístupný.

V roce 1994 byla v budově obecního úřadu zřízena Pamětní síň Bedřicha Smetany, která je přístupná po předchozí telefonické dohodě. Jsou v ní shromážděny zachované doklady na jeho zdejší pobyt.

Okružní pěší trasa s převýšením 150 m měří 8 km, s výstupem na zříceninu hradu Kamýk 9 km.

 

Použité zdroje: